Zbigniew Czendlik
| Dr. Zbigniew Jan Czendlik | |
|---|---|
_2.jpg?lang=cs) Zbigniew Jan Czendlik (8. září 2016) | |
| Člen Rady Českého rozhlasu | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 28. března 2025 | |
| Narození | 6. září 1964 (60 let) Brenná  Polsko |
| Profese | kněz |
| Náboženství | katolicismus |
| Ocenění | Magnesia Litera 2017 |
| Commons | Zbigniew Jan Czendlik |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zbigniew Jan Czendlik (* 6. září 1964 Brenná, Polsko), řečený Zibi, je římskokatolický kněz polské národnosti působící v České republice a děkan lanškrounský. Je inkardinován do katovické arcidiecéze. Od března 2025 zastává též post člena Rady Českého rozhlasu.
Život
[editovat | editovat zdroj]Pochází z polských Beskyd. Má dva bratry a jednu sestru, která se přes nesouhlas rodičů stala řádovou sestrou a stará se o dlouhodobě nemocné v Dortmundu. Teologická studia absolvoval v Katovicích a Varšavě. Po jejich skončení byl v roce 1989 vysvěcen na kněze a poté působil v polském Chořově.
V roce 1992 byl vyslán do Čech a první rok strávil jako farní vikář náchodské farnosti a administrátor excurrendo farnosti Studnice (obojí od 1. července 1992). Poté odešel do Lanškrouna, kde se stal od 1. září 1993 farním vikářem zdejší farnosti (jakož i administrátorem excurrendo ve farnostech Luková a Žichlínek) a od 1. října 1993 administrátorem. V roce 1997 se mu podařilo dokončit opravu kostela svatého Václava, který byl v době jeho příchodu do Lanškrouna zchátralý. V roce 2005 se mu po několikaletém úsilí podařilo zahájit provoz Rodinného dětského domova v Žichlínku (pro dvě pěstounské rodiny) v prostorách zrekonstruované fary a její nově vybudované přístavby. V roce 2008 byl jmenován děkanem (farářem) lanškrounské farnosti.
Účinkoval v televizních pořadech Bolkoviny (2004), Krásný ztráty (2005), Uvolněte se, prosím (2009) a Máme rádi Česko (2014). Jako moderátor se objevil v pořadech Uchem jehly (2011) a U Pastýře (2011). Je mediálně známý zejména kvůli přátelským vztahům s řadou lidí z oblasti politiky a šoubyznysu[1] (např. promluvil i na pohřbu se státními poctami zpěváka Karla Gotta v katedrále sv. Víta, Vojtěcha a Václava na Pražském hradě dne 12. října 2019).
V březnu 2017 se rozhodl kandidovat do Rady Českého rozhlasu.[2] V prvním kole volby v červnu 2017 sice neuspěl, ale postoupil do kola druhého.[3] V něm však nakonec zvolen nebyl.[4] Znovu kandidoval v březnu 2025, tentokrát byl Senátem PČR zvolen ve druhém kole volby (získal 32 z 56 hlasů), když porazil bývalého ředitele Radiožurnálu Miroslava Konvalinu (získal 23 hlasů). Mandát mu započal dne 28. března 2025.[5]
Je aktivním sportovcem; dříve hrával fotbal, později přešel na golf.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- CZENDLIK, Zbigniew; ZAHRADNÍKOVÁ, Markéta: Postel hospoda kostel, Argo, 2016, ISBN 978-80-25719-18-3 – Kosmas Cena čtenářů v rámci cen Magnesia Litera
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Lucie Jánská: Zbigniew Czendlik – Co káže rebel[nedostupný zdroj], Instinkt č. 39/2009, 1. 10. 2009
- ↑ Do Rady ČT a ČRo kandidují Jandák nebo Balvín. Mediaguru.cz [online]. 2013-03-20 [cit. 2013-03-30]. Dostupné online.
- ↑ Exministr Jandák bude dohlížet na Český rozhlas, v politice končí. Martin Doktor zasedne v Radě ČT. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-06-07 [cit. 2017-06-14]. Dostupné online.
- ↑ Místo v Radě ČT obhájil Kühn, končí Závozda. MediaGuru.cz [online]. 2017-06-28 [cit. 2017-06-28]. Dostupné online.
- ↑ Senátoři poprvé vybírali do Rady Českého rozhlasu, zvolili kněze Czendlika. Médiář.cz [online]. 2025-03-20 [cit. 2025-03-26]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zbigniew Czendlik na Wikimedia Commons 
Osoba Zbigniew Czendlik ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Zbigniew Czendlik
- Jana Benešovská: Kněz Zbigniew Czendlik: Žádný člověk na světě není sterilní a čistý, Novinky.cz, 25. 4. 2011, Právo
- Klára Mandausová: Farář Zbigniew Czendlik: když se zamiluju, ožením se, Marianne, 25. 11. 2010
