Wikipedista:Rdlfmtl

Jaroslav Strnad (3. srpna 1918, Vysoké Mýto – 10. listopadu 2000, Obstalden, Švýcarsko) byl český právník, soudce, spisovatel, dramatik, publicista a politický emigrant. Patřil k významným osobnostem československého poválečného exilu. Jeho životní dráha i literární tvorba byly zásadně formovány osobní zkušeností s nacistickou a komunistickou totalitou, politickým vězněním, profesní perzekucí a dlouhodobým pobytem v emigraci.

Život

Raný život a vzdělání

Narodil se ve Vysokém Mýtě v rodině drobného obchodníka. Od dětství trpěl dětskou mozkovou obrnou (Morbus Little), která výrazně omezovala jeho pohyblivost, nikoli však intelektuální schopnosti. Absolvoval obecnou školu a Akademické gymnázium v Praze. V meziválečném období byl formován demokratickým prostředím první republiky a humanistickými hodnotami. Po maturitě nastoupil ke studiu práv na Univerzitě Karlově.

Druhá světová válka a nacistická perzekuce

Za nacistické okupace se zapojil do protinacistického odboje. V roce 1942 byl zatčen gestapem, vězněn v Praze na Pankráci a následně deportován do koncentračního tábora Dachau. V táboře byl internován až do osvobození v roce 1945. Zkušenost koncentračního tábora se stala jedním z klíčových zdrojů jeho pozdější literární tvorby.

Působení v justici

Po druhé světové válce dokončil studium práv na Univerzitě Karlově a v roce 1946 nastoupil jako soudce ke krajskému soudu v Chebu. Působil v poválečném pohraničí, kde se podílel na obnově státní správy a justice a setkával se s důsledky nacistické okupace, válečných zločinů i poválečných retribucí. Jeho zkušenost soudce měla zásadní vliv na jeho pozdější postoje k právu, spravedlnosti a státní moci.

Konflikt s komunistickým režimem

Po únorovém převratu v roce 1948 odmítl vstoupit do Komunistické strany Československa. V letech 1949–1950 byl opakovaně zadržován, krátce vězněn a profesně degradován. Byl zbaven možnosti vykonávat soudcovské povolání a přeřazen na podřadná civilní zaměstnání.

Emigrace a uprchlické období

V roce 1950 se spolu s manželkou rozhodl k emigraci. Po nelegálním překročení hranic se dostali do americké okupační zóny v Německu a byli umístěni do uprchlického tábora Valka u Norimberku. Pobyt v uprchlickém táboře se stal významným motivem jeho pozdější literární tvorby.

Život ve Švýcarsku

Po přijetí do Švýcarska se nejprve usadili v jižní části země, později v severovýchodním Švýcarsku. Strnad zde působil jako ředitel dětského domova v Trogenu v kantonu Appenzell Ausserrhoden. Od 70. let žil trvale v obci Obstalden v kantonu Glarus.

Exilová činnost

Rádio Svobodná Evropa

Od poloviny 50. let do roku 1970 spolupracoval s československým vysíláním Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. Působil jako redaktor a autor kulturních, publicistických a dramatických pořadů. Vedle vlastní autorské práce se podílel také na redakční a dramaturgické činnosti.

Redakční a spolková činnost

V 70. letech se stal šéfredaktorem krajanského periodika Zpravodaj pro Čechy a Slováky ve Švýcarsku. Spolupracoval s exilovým nakladatelstvím Konfrontace v Curychu jako lektor a redaktor. Jeho dům v Obstaldenu se stal místem setkávání krajanské komunity a kulturních aktivit.

Literární tvorba

Charakteristika díla

Literární dílo Jaroslava Strnada se vyznačuje realistickým stylem, výrazným autobiografickým podložím a soustavným zájmem o etické a existenciální otázky. Autor se ve svých prózách zaměřuje na zkušenost politického věznění, morální odpovědnost jednotlivce a dlouhodobé důsledky totalitní perzekuce. Častým rysem jeho vyprávění je prolínání osobní paměti s historickým kontextem.

Próza

Za nejvýznamnější část jeho tvorby jsou považovány romány Job, Prohry, Zrcadlení a Cesta do Damašku. Román Job vychází ze zkušenosti politického vězně a bývá hodnocen jako autentické svědectví o morálním a citovém prožitku člověka vystaveného represivní moci. Prohry tematizují selhání jednotlivce i společnosti v konfrontaci s totalitním systémem. Pozdní romány Zrcadlení a Cesta do Damašku rozvíjejí psychologickou a existenciální rovinu autorovy tvorby.

Dramatická, rozhlasová a dětská tvorba

Vedle prózy se věnoval také dramatické a rozhlasové tvorbě, zejména v souvislosti s působením v Rádiu Svobodná Evropa. Zvláštní místo v jeho díle zaujímá tvorba pro děti, především pohádky napsané během pobytu v uprchlickém táboře Valka, vydané pod názvem Pohádky pro děti z Valky.

Pseudonymy a anonymní publikování

Část svých textů publikoval pod pseudonymy Jaroslav Kujeba', Jaroslav Stehlík, Pavel Řehoř a Konrád. Používání pseudonymů souviselo s redakční praxí exilového tisku, oddělením různých autorských rolí a v některých případech s bezpečnostními ohledy.

Recepce a význam

Strnadovo dílo bylo v exilu vnímáno jako významná součást československé exilové literatury. Po roce 1989 se část jeho tvorby dostala k domácímu publiku, autor však zůstal spíše stranou hlavního literárního kánonu. Jeho texty jsou dnes ceněny především jako autentické svědectví o zkušenosti dvou totalitních režimů a politické emigrace.

Ocenění

• Stříbrná medaile Univerzity Karlovy (1992)
• Čestné občanství města Vysoké Mýto (1995)
• Medaile Za zásluhy I. stupně (1998)

Bibliografie

Próza

• Job (1976)
• Prohry (1982)
• Zrcadlení (1994)
• Cesta do Damašku (1994)

Tvorba pro děti

• Pohádky pro děti z Valky (1974)

Rozhovory a memoáry

• Panoptikum (rozhovor s Václavou Strmiskovou, 1999)

Dramatická a rozhlasová tvorba

• Rozhlasové hry a dramatické texty psané převážně pro Rádio Svobodná Evropa (50.–60. léta)

Prameny a archivní fondy

• Archiv Rádia Svobodná Evropa / Radio Liberty (Mnichov)
• Exilové periodikum Zpravodaj (Švýcarsko)
• Historický lexikon Švýcarska

Literatura

• Nováková, Šárka: Jaroslav Strnad. Bakalářská práce, Jihočeská univerzita, 2014.
• Strnad, Jaroslav: Panoptikum. Torst, 1999.
• Historický lexikon Švýcarska, heslo „Jaroslav Strnad“.