Wikipedista:Mojmir Churavy/Varka12
| Josef Böhm | |
|---|---|
_A.jpg?lang=cs) | |
| Narození | 12. dubna 1900 Chomutov;  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 30. dubna 1947 Praha;  Československo |
| Příčina úmrtí | popraven |
| Povolání | vyučený číšník; překladatel a vyšetřovatel gestapa |
| Zaměstnavatel | gestapo |
Josef Böhm (12. dubna 1900 Chomutov – 30. dubna 1947 Praha) byl za Protektorátu Čechy a Morava kriminální zaměstnanec – vyšetřovatel (v hodnosti SS-Unterscharführera) pražského gestapa známý jako vyšetřovatel komunistického novináře a ikonického protinacistického odbojáře Julia Fučíka.[1][2][3]
Život
[editovat | editovat zdroj]Kariéra číšníka
[editovat | editovat zdroj]Josef Böhm se narodil 12. dubna 1900 v Chomutově do rodiny řezníka.[4] V Chomutově absolvoval měšťnskou školu a ve věku 14 let odešel do Prahy,[4] kde se v hotelu Continental' vyučil číšníkem.[1] Jako vyučený číšník pak pracoval v mimopražských i pražských restauracích a hotelech (například v hotelu Flora na Vinohradech)[1] a na různých místech Čech (a v česko–německém pohraničí).[4] Při sčítání obyvatelstva se hlásil k německé národnosti,[1] jeho manželka byla českého původu a i přes neznalost německého jazyka přijala německé občanství.[4]
Cesta do služeb gestapa
[editovat | editovat zdroj]V prosinci 1938 přišel Josef Böhm o místo vrchního číšníka v Praze (v restauraci U Havla)[1] a jako nezaměstnaný přijal v květnu 1939 práci překladatele u pražského gestapa.[4][1] Z pozice kriminálního zaměstnance – překladatele se vypracoval do funkce vyšetřovatele působícího od září 1941 v Petschkově paláci v kanceláři číslo 424 v referátu II A vedeném Willi Leimerem.[4][1] Náplní práce tohoto oddělení byly následující oblasti: komunismus, marxismus, levicové hnutí odporu, navrátilci ze SSSR a Španělska.[1] (Toto oddělení jen v květnu 1942 vykázalo 292 zatčených komunistů a jejich sympatizantů.)[1]
Ve službách gestapa
[editovat | editovat zdroj]
Josef Böhm se účastnil vyšetřování zatčených členů Národního revolučního výboru inteligence (NRVI).[4][1] Po útoku na Reinharda Heydricha (27. května 1942) odletěl Willi Leimer společně s kriminálním zaměstnancem SS-Unterscharführerem Josefem Böhmem do Varšavy odkud převezli zpět z Polska do Prahy sovětského agenta Nikolaje Vasiljeva.[1] Tato osoba sice při výslechu přiznala, že dostala za úkol Reinharda Heydricha zlikvidovat, ale jak se ukázalo s útokem v Praze neměl tento agent nic společného.[1]
O jeho osobě se rovněž zmiňuje Julius Fučík ve své Reportáži psané na oprátce.[4]
... Jsou tři na oddělení II-A 1, kteří mají pověst nejtvrdších potíračů komunismu a černo-bílo-červené stužky za statečnost ve válce proti vnitřnímu nepříteli: [kriminální zaměstnanec Emil] Friedrich, [vrchní kriminální tajemník Hermann] Zander a „můj komisař", Josef Böhm ... Nebojují za politickou ideu. Bojují pro sebe. Každý po svém. ... Böhm — můj komisař — nemá vášně ani pro peníze ani pro mrtvé, ačkoli jich není v jeho seznamu mnohem méně než u obou předcházejících. Je to dobrodruh s touhou býti Někým. Pracoval pro Gestapo také již dávno. Býval číšníkem v Napoleonském salonku při důvěrných schůzkách Beranových ... Ale co to bylo proti možnosti loviti lidi, býti pánem nad jejich životem a smrtí a rozhodovati o osudech celých rodin! K jeho uspokojení nebylo třeba, aby to končilo vždy tak truchlivě. Ale nedalo-li se vyniknout jinak, mohlo to být také ještě horší. ... Vybudoval si snad nejrozsáhlejší síť provokatérů. Lovec s velkou smečkou honicích psů. A lovil. Často jen pro rozkoš z lovu. Výslechy — to už mu bylo většinou jen nudné řemeslo. Hlavní mu bylo zatýkání. A pak vidět před sebou lidi, čekající na jeho rozhodnutí. ...Julius Fučík (Reportáž psaná na oprátce), O komisaři Josefu Böhmovi, [5][6][7]
Vojtěch Černý
[editovat | editovat zdroj]Zatýkací komando gestapa, kterému velel Josef Böhm, zatklo dne 24. ledna 1945 v 11.30 v budově na adrese Praha 1, Národní 1011/7 odbojáře Vojtěcha Černého, který byl od roku 1942 (po rozbití struktur ilegální organizace ÚVOD) jedním z klíčových činitelů odbojové skupiny Ataman.[8] V uvedeném domě ve 2. patře sídlila za protektorátu Pokusná (jazyková) škola (s právem veřejnosti), ve které vykonával funkci ředitele Vojtěch Černý. S jeho vědomím na začátku německé okupace Čech, Moravy a Slezska z prostoru knihovny této jazykové školy operovala ilegální vysílačka.[8] Vojtěch Černý v protiněmeckém odporu spoluorganizoval odchody osob do zahraničí a kanceláře školy dával k dispozici nejen jako zpravodajskou přepážku, ale odtud byla také organizována distribuce časopisu V boj, ilegálního Rudého práva a dalších nelegálních tiskovin.[8] V Černého bytě (na adrese: Na Ořechovce 250/30a, německy Nussgartenstrasse, Praha 6) se konaly po celou dobu Protektorátu Čechy a Morava ilegální schůzky. (Vojtěch Černý byl dne 2. května 1945 zastřelen v policenjí věznici gestapa v Malé pevnosti v Terezíně.)[8]
Květen 1945 – duben 1947
[editovat | editovat zdroj]V samotném závěru druhé světové války odjel Josef Böhm 2. května 1945 spolu s manželkou do Německa, ale odtud se v prosinci 1945 vrátil zpět do poválečného Československa. Tady se 18. prosince 1945 dobrovolně přihlásil československým úřadům.[1] Navzdory skutečnosti, že Josef Böhm patřil mezi umírněné zaměstnance gestapa (vyslýchané prý netrýznil, a dokonce údajně řadě zatčených pomohl),[1] byl zatčen. Z věznice v Plzni byl 4. ledna 1946 předán Zemskému odboru bezpečnosti v Praze. Při opakovaných výsleších zde obsáhle vypovídal o činnosti (fungování a osobách) pražské řídící úřadovny gestapa.[9] Nakonec byl 30. dubna 1947 Mimořádným lidovým soudem Praha odsouzen k trestu smrti a 30. dubna 1947 popraven na Pankráci v Praze.[4][1][9][p. 1]
-
Josef Böhm po zatčení v roce 1945 -
-
-
Dům na adrese: Národní 1011/7, Praha -
Dům na adrese: Na Ořechovce 250/30a, Praha
_B.jpg?lang=cs)
.jpg?lang=cs)
.jpg?lang=cs)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ve stejný den (tj. 30. dubna 1947) byl odsouzen k trestu smrti a popraven i další z významných úředníků pražského gestapa Hanz Jantur. Dalším odsouzeným k trestu smrti a v tento den (tj. 30. dubna 1947) popraveným byl i ředitel věznice v Norimberku Karl Paulus. (Ten za svého fungování v norimberské věznici zavinil smrt řady českých vězňů.)[9] K trestu smrti byl odsouzen (a popraven) kápo židovského původu Paul Raphaelson (1906–1947). Ten (jako vězeň terezínského ghetta a pracovního tábora pro Židy Wulkow) udával své spoluvězně a podílel se na jejich fyzickém trýznění. Odsouzen k trestu smrti a popraven byl i udavač a antisemita Karel Kuřátko.[9]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc 1942. 1. vyd. Praha: Centrum české historie a Oblastní muzeum Praha-východ, 2025. 478 s. ISBN 978-80-88162-24-7. S. 169. Rejstřík osob: Josef Böhm (* 12. 4. 1900 v Chomutově).
- ↑ BÖHM Josef 1900–1947 [online]. Atlas české architektury [cit. 2026-01-01]. Dostupné online.
- ↑ Böhm, Josef, 1900-1947 (Narozen 12. 4. 1900 v Chomutově, zemřel 30. 4. 1947 v Praze). Původním povoláním číšník, v letech druhé světové války vyšetřovatel pražského gestapa. [online]. Bibliografie dějin Českých zemí [cit. 2026-01-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i BÖHM Josef 1900–1947 [online]. Biografický slovník Českých zemí [cit. 2026-01-01]. Josef BÖHM (* 2. dubna 1900 Chomutov – † 2. května 1947 Praha), číšník, vyšetřovatel pražského gestapa. Dostupné online.
- ↑ FUČÍK, Julius. Reportáž psaná na oprátce: [ve vězení Gestapa na Pankráci v r. 1943] [online]. V Praze: Svoboda, 1945 [cit. 2026-01-05]. Strana 76. Dostupné online.
- ↑ FUČÍK, Julius. Reportáž psaná na oprátce: [ve vězení Gestapa na Pankráci v r. 1943] [online]. V Praze: Svoboda, 1945 [cit. 2026-01-05]. Strana 77. Dostupné online.
- ↑ FUČÍK, Julius. Reportáž psaná na oprátce: [ve vězení Gestapa na Pankráci v r. 1943] [online]. V Praze: Svoboda, 1945 [cit. 2026-01-05]. Strana 78. Dostupné online.
- ↑ a b c d PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Josef Böhm, Vojtěch Černý). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 87, 205, 499, 584, 704, 712.
- ↑ a b c d PADEVĚT, Jiří. Kronika třetí republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2023. 600 s. ISBN 978-80-200-3424-3. Kapitola leden 1946, duben 1947, s. 261, 442. Boj o moc; Dekrety; Vyhánění; Retribuce; Znárodňování.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Fučík, Julius. Reportáž psaná na oprátce: [ve vězení Gestapa na Pankráci v r. 1943]. V Praze: Knihovna Svobody, svazek 2; 1945, 123 stran a 4 nečíslované listy obrazových příloh. Dostupné v Národní digitální knihovně
- F. Janáček, Příběh Josefa BÖHMA (Vztah k Juliu Fučíkovi). IN: Pousta, Zdeněk, ed., Seifter, Pavel, ed. a Pešek, Jiří, ed. Setkání = Occursus = Begegnung: sborník ku poctě 65. narozenin prof. dr. Jana Křena. Vydání 1. Praha: Karolinum, 1996; 220 stran; strana: 108n; ISBN 80-7184-227-3.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Böhm na Wikimedia Commons
[[Kategorie:Narození 12. dubna]] [[Kategorie:Narození v roce 1900]] [[Kategorie:Narození v Chomutově]] [[Kategorie:Kriminalisté]] [[Kategorie:Příslušníci Gestapa]] [[Kategorie:Popravení v Praze]] [[Kategorie:Úmrtí 30. dubna]] [[Kategorie:Úmrtí v roce 1947]] [[Kategorie:Úmrtí v Praze]] [[Kategorie:Muži]]