WD-40
WD-40 (z anglického Water Displacement, 40th formula, Vytěsnění vody, 40. receptura) je americká ochranná známka penetračního oleje, a zároveň název společnosti se sídlem v San Diegu v Kalifornii, která ji vyrábí.[1] Jeho receptura byla vyvinuta společností Rocket Chemical Company v roce 1953, která byla poté přejmenována na WD-40 Company. Na trh byl tento produkt uveden v roce 1961.[2]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Receptura je uchovávána v tajnosti jako obchodní tajemství a nikdy nebyla patentována.[3] Sprej, složený z různých uhlovodíků, byl původně určen pro společnost Convair k ochraně vnějšího pláště rakety Atlas před korozí a rzí. Tento vnější plášť zároveň fungoval jako obvodová stěna citlivých nádrží rakety.[1] WD-40 se později ukázalo být využitelné i v domácnostech. V roce 1958 se poprvé objevil v obchodech v San Diegu a v roce 1961 byla realizována první velká zakázka za účelem pomoci obětem hurikánu Carla na pobřeží Mexického zálivu. Přípravek zde byl používán k renovaci vozidel a zařízení poškozených povodněmi a deštěm. Společnost poté podepsala první mezinárodní licenční smlouvu pro Evropu a další oblasti.[2]
Do roku 1965 jej používaly letecké společnosti, včetně Delta a United; například United jej používala na pevných a pohyblivých částech letounů DC-8 a Boeing 720 při údržbě a generálních opravách. V té době aerolinky používaly variantu nazývanou WD-60 k čištění turbín, odstraňování lehké koroze z ovládacích vedení a při manipulaci s kovovými díly nebo jejich skladování.[4]
Složení
[editovat | editovat zdroj]Receptura WD-40 je obchodním tajemstvím.[5] Originál receptury je od roku 2018 uložen v zabezpečeném trezoru v bance v San Diegu.[6] Aby nedošlo k prozrazení složení, produkt nebyl v roce 1953 patentován a možnost jeho patentování již zanikla.[3]
Hlavní složky WD-40 ve spreji, podle informací z amerického bezpečnostního listu jsou:[7][8]
- 45–50 % alifatický uhlovodík s nízkým tlakem par (isoparafin)
- méně než 35 % ropný základový olej (nebezpečné těžké parafiny)
- méně než 25 % alifatické uhlovodíky (stejné CAS číslo jako první složka, ale hořlavé)
- 2–3 % oxid uhličitý (hnací plyn)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Q&A: WD-40 CEO Garry Ridge explains company's slick success. Los Angeles Times [online]. 2015-07-30 [cit. 2025-07-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b History. WD-40 Company [online]. [cit. 2025-07-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b MARTIN, Douglas. John S. Barry, Main Force Behind WD-40, Dies at 84. The New York Times. 2009-07-22. Dostupné online [cit. 2025-07-02]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ New Materials. Aircraft Engineering and Aerospace Technology. 1965-01-01, roč. 37, čís. 5, s. 165–165. Dostupné online [cit. 2025-07-02]. ISSN 0002-2667. doi:10.1108/eb034021.
- ↑ WD-40 Myths & Fun Facts | Facts About WD-40 Products | WD-40. www.wd40.com [online]. [cit. 2025-07-02]. Dostupné online.
- ↑ DAVIS, Dillon. The secret WD-40 formula lives in a San Diego bank vault [online]. 2022-06-28 [cit. 2025-07-02]. Dostupné online.
- ↑ ChemIDplus and the Drug Information Portal Content Available From PubChem Only Starting December 2022. www.nlm.nih.gov [online]. [cit. 2025-07-02]. Dostupné online.
- ↑ Safety Data Sheet California CARB Compliant [online]. WD-40 Company [cit. 2025-07-02]. Dostupné online.
