U-Boot
U-Boot je označení používané pro válečné ponorky německého námořnictva, ať už se jednalo o Kaiserliche Marine za první světové války či Kriegsmarine za druhé světové války, a K. u. k. Kriegsmarine. Jedná se o zkratku z německého Unterseeboot (= podmořský člun).
Ponorky U-boot jsou zvláště známé svým nasazením v rámci neomezené ponorkové války v obou světových válkách, jejímž cílem bylo narušit obchodní dopravu směřující do Spojeného království a donutit jej k vystoupení z války. Během první světové války Německo neomezenou ponorkovou válku proti Spojenému království vedlo přerušovaně: první kampaň v roce 1915 byla po silných protestech Spojených států ukončena, avšak v únoru 1917 Němci, čelící patové situaci na kontinentě, neviděli jinou možnost než kampaň obnovit. Obnovená kampaň svého cíle nedosáhla především kvůli zavedení konvojového systému. Naopak přispěla k definitivní porážce, neboť byla jedním z faktorů vedoucích ke vstupu Spojených států do první světové války.[1]
Ve druhé světové válce byl Karl Dönitz, vrchní velitel ponorkových sil Kriegsmarine (Befehlshaber der Unterseeboote), přesvědčen, že Spojené království a jeho konvoje lze porazit pomocí nových taktik vlčích smeček, a snažil se soustředit na boje s konvoji.[2] Ačkoli taktika U-bootů zpočátku zaznamenala úspěchy v rámci bitvy o Atlantik a výrazně narušila spojeneckou lodní dopravu, zdokonalené konvojové a protiponorkové postupy, jako například vysokofrekvenční radiogoniometrie a protiponorkový systém Hedgehog, začaly německým ponorkovým silám působit stále větší ztráty. To vyvrcholilo v květnu 1943, známém jako „černý květen“, kdy ztráty U-bootů začaly převyšovat jejich účinek na lodní dopravu.
