Přeskočit na obsah

Tritium

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tritium
  1s1
3 T
1
 
               
               
                                   
                                   
                                                               
                                                               
Svítící přívěsek s luminoforem a tritiovou náplní

Svítící přívěsek s luminoforem a tritiovou náplní

Obecné
Název, značka, číslo Tritium, T, 1
Cizojazyčné názvy lat. Tritium
Skupina, perioda, blok 1. skupina, 1. perioda, blok s
Chemická skupina Nekovy
Vzhled bezbarvý plyn
Identifikace
Registrační číslo CAS
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost 3,016 049
Elektronová konfigurace 1s1
Oxidační čísla −I, I
Mechanické vlastnosti
Hustota 0,281 g/dm3
Skupenství plynné
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost 134 W·m−1·K−1 (30 K, kapalina)
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání −252,5 °C (20,65 K)
Teplota varu −248,11 °C (25,04 K)
Teplota trojného bodu T3 −252,53 °C (20,62 K)
Tlak trojného bodu p3 21,55 kPa
Kritická teplota Tk −229 °C (44,15 K)
Izotopy
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P
3T 12,32 let β− 3He
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
T
triton (t, 3H+, T+)
Schéma tritonu (1 kladně nabitý proton + 2 neutrální neutrony)
Schéma tritonu
(1 kladně nabitý proton + 2 neutrální neutrony)
Obecné vlastnosti
Klasifikacesložená částice (atomové jádro)
Složeníp + 2×n
Antičásticeantitriton (p + 2×n)
Fyzikální vlastnosti
Klidová hmotnost2808,921 136 68(88)[1] MeV/c2
5,007 356 7512(16) × 10−27[1] kg
Elektrický náboj+1 e
1,602 176 634 × 10−19[1] C
Magnetický moment2,978 962 4650(59)[1] μN
Spin½ ħ

Tritium je radioaktivní izotop vodíku (3H). Jádro tritia (jako částice se nazývá triton) obsahuje jeden proton a dva neutrony, zatímco normální vodíkové jádro sestává pouze z jednoho protonu. Jeho relativní atomová hmotnost je 3,016049. Za standardního tlakuteploty je to plyn (T2 neboli 3H2).

Tritium bylo poprvé detekováno v roce 1934 Ernestem Rutherfordem, Markem Oliphantem a Paulem Harteckem při bombardování deuteria deuterony (jádry deuteria):[2][3]

 2
1
 H +  2
1
 H →  1
1
 H +  3
1
 H

V roce 1954 vyvinul americký chemik Willard Libby metodu využívající tritium pro radiometrické datování vody a vína.[4]

Tritium se vlivem ionizujícího zářenívesmíru vyskytuje ve vrchních vrstvách zemské atmosféry a v malé míře je součástí emisí z jaderných elektráren. Významná množství vznikala při explozích jaderných zbraní. Z uvedených důvodů se tritium ve stopovém množství vyskytuje i v běžné vodě.[5]

Fyzikálně-chemické vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Tritium je beta zářič), při svém rozpadu produkuje elektron (e), antineutrino (νe) a vzniká 3He. Poločas rozpadu je 12,32 let.

Někdy mu bývá přiřazována i chemická značka T, přestože se nejedná o jiný prvek. Ve sloučeniněkyslíkem tvoří tritiovou vodu T2O.

Nebezpečnost

[editovat | editovat zdroj]

I když jde o beta zářič, jeho nebezpečnost je jen minimální.[6][7] Záření tritia zastaví už 6 mm silná vrstva vzduchu. Určité nebezpečí by hrozilo pouze při jeho požití, vdechnutí nebo kontaminaci pokožky na citlivém místě.

Relativní bezpečnost tritia reflektoval v roce 2019 i Státní úřad pro jadernou bezpečnost, když opatřením obecné povahy prodejcům typově schválených výrobků GTLS, jejichž aktivita nepřesahuje 20 GBq, zrušil povinnost získání individuálního povolení k tomuto prodeji. V odůvodnění opatření Státní úřad pro jadernou bezpečnost dovozuje, že používání těchto výrobků nezpůsobí jejich uživatelům zvýšení efektivní dávky ionizujícího záření o více než 10 µSv/rok, což je považováno za zanedbatelnou hodnotu.

Tritia se využívá jako trvalého zdroje slabého světla, někdy označovaného jako GTLS (Gaseous Tritium Light Source). Plynné tritium je uzavřeno v skleněných mikrokapslích, na jejichž stěně je vrstva fosforeskující látky, která vlivem dopadajícího beta záření svítí. Obvykle se používá ZnS, u něhož je možné přidáním jiných látek měnit barvu světla. Nejintenzivnější je zelené světlo, ale zářič může svítit i žlutě, modře, fialově, červeně apod.[8]

Používá se na ciferníky hodinek, mířidla zbraní, jako přívěsky nebo nouzové svítilny.

  1. a b c d Fundamental Physical Constants; 2022 CODATA recommended values. NIST, květen 2024. Dostupné online, PDF (anglicky)
  2. OLIPHANT, M. L.; HARTECK, P.; RUTHERFORD. Transmutation Effects observed with Heavy Hydrogen. Nature. 1934-03-17, roč. 133, čís. 3359, s. 413–413. Dostupné online [cit. 2025-05-10]. ISSN 0028-0836. doi:10.1038/133413a0. (anglicky) 
  3. Transmutation effects observed with heavy hydrogen. Proceedings of the Royal Society of London. Series A, Containing Papers of a Mathematical and Physical Character. 1934-05, roč. 144, čís. 853, s. 692–703. Dostupné online [cit. 2025-05-10]. ISSN 0950-1207. doi:10.1098/rspa.1934.0077. (anglicky) 
  4. KAUFMAN, Sheldon; LIBBY, W. F. The Natural Distribution of Tritium. Physical Review. 1954-03-15, roč. 93, čís. 6, s. 1337–1344. Dostupné online [cit. 2025-05-10]. ISSN 0031-899X. doi:10.1103/PhysRev.93.1337. (anglicky) 
  5. Frequently Asked Questions: Tritium [online]. Canadian Nuclear Safety Commission [cit. 2013-02-21]. Kapitola Q8. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-12. (anglicky) 
  6. Nuclide Safety Data Sheet Hydrogen-3 [online]. [cit. 2006-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-09-08. 
  7. Opatření obecné povahy [online]. Praha: Státní úřad pro jadernou bezpečnost, 2019-10-21 [cit. 2021-12-04]. Dostupné online. 
  8. SCHWAREZ, Joe. What is tritium paint?. Office for Science and Society [online]. 2022-01-28 [cit. 2025-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu tritium na Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo tritium ve Wikislovníku