Sofonisba
| Sofonisba | |
|---|---|
 | |
| Narození | 3. století př. n. l. Kartágo |
| Úmrtí | 203 př. n. l. Cirta |
| Příčina úmrtí | jed |
| Povolání | královská choť |
| Choť | Syfax[1] Massinissa[2][3][1] |
| Rodiče | Hasdrubal Gisgo[1][4][5] |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sofonisba, v punském jazyce 𐤑𐤐𐤍𐤁𐤏𐤋, Ṣap̄anbaʿal († okolo 203 př. n. l. Cirta), byla kartaginská šlechtična, jejímž otcem byl vojevůdce Hasdrubal Gisgo. Tragický životní příběh Sofonisby je znám z Liviova spisu Dějiny od založení Města.
Sofonisba proslula svojí krásou a vzděláním a výrazně se angažovala v průběhu druhé punské války.[6] Jejím prvním manželem byl numidský vládce Syfax, jehož přesvědčila, aby bojoval na straně Kartága proti Římanům. Poté, co Syfax prohrál bitvu u Cirty a upadl do zajetí, provdala se Sofonisba za krále Massinissu. Ten se však rozhodl přejít na stranu Římanů a na důkaz spojenectví vydal Sofonisbu Scipiovi, který ji chtěl vést jako zajatkyni při svém triumfu v Římě. Aby královna unikla této potupě, rozhodla se pro sebevraždu a vypila pohár s jedem, který jí nabídl Massinissa.[7]
Stala se symbolem hrdé a statečné ženy, jejíž dobrovolná smrt byla srovnávána s Kleopatrou. Osud Sofonisby se stal námětem mnohých uměleckých děl; Francesco Petrarca ji zmínil v eposu Afrika, Giovanni Boccaccio v díle De Mulieribus Claris a John Marston ve hře The Wonder of Women.[8] Divadelní tragédie o ní napsali Gian Giorgio Trissino, Daniel Casper von Lohenstein, Nathaniel Lee, Pierre Corneille, Vittorio Alfieri, Emanuel Geibel a Girolamo de Rada. Stala se také hrdinkou oper Tommasa Traetty, Henryho Purcella, Christopha Willibalda Glucka, Niccola Jommelliho a Ferdinanda Paëra. Smrt Sofonisby ztvárnili na svých obrazech Andrea Mantegna, Mattia Preti, Rembrandt, Rutilio Manetti, Georg Pencz, Guercino, Pierre Narcisse Guérin a další umělci. Ve filmu Giovanniho Pastroneho Cabiria (1914) byla představitelkou Sofonisby Italia Almirante Manzini. Objevila se také jako postava mangy Ad Astra: Scipio and Hannibal.[9] Její jméno nosily malířka Sofonisba Anguissola a sociální pracovnice Sophonisba Breckinridge.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c Софониба. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XXXI.
- ↑ Masinissa. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
- ↑ Масинисса. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XVIIIa.
- ↑ Dictionary of African Biography. New York: Oxford University Press. 2012. Dostupné online.
- ↑ Hasdrubal. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
- ↑ Sophonisba (c. 225–203 BCE) [online]. Encyclopedia.com [cit. 2025-02-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Settling Sophonisba: Rediscovering a lost figure in the early modern European imagination, c.1550-1700 [online]. Fabula.org [cit. 2025-02-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ John Marston [online]. The Compendium of Renaissance Drama [cit. 2025-02-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ad Astra: Scipio to Hannibal Personalities [online]. Personality List [cit. 2025-02-26]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Sofonisba na Wikimedia Commons
- Livius: Articles on ancient history (anglicky)
