Přeskočit na obsah

Selma Kurzová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Selma Kurzová
Selma Kurzová v roce 1900
Selma Kurzová v roce 1900
Základní informace
Narození15. října 1874
Bílsko-Bělá
Úmrtí10. května 1933 (ve věku 58 let)
Vídeň
Příčina úmrtírakovina
Místo pohřbeníGrave of Selma Halban-Kurz
Žánryopera
Povoláníoperní pěvkyně
Nástrojehlas
Hlasový oborkoloraturní soprán
Manžel(ka)Josef von Halban
DětiGeorge Halban
Désirée Louise Anna Ernestine Halban
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Selmy Kurz

Selma Kurzová (15. října 1874, Krakovská Bělá – 10. května 1933, Vídeň) byla rakouská opernísopranistka a sňatkem členka rodiny Halbanů.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Selma Kurzová se narodila v chudé židovské rodině v Krakovské Bělé v tehdejším Rakousku-Uhersku. Ve věku 16 let byla na náklady knížete Mikuláše Esterházyho poslána do Vídně, aby zde studovala zpěv u Johannese Resse a poté v Paříži studovala u Mathilde Marchesiové a Jeana de Reszke.

Pěvecká kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1895 debutovala Hamburské opeře v roli Mignon,[1] avšak již v následujícím roce odešla do Frankfurtské opery, kde zpívala „Elisabeth“ v Tannhäuserovi a také Carmen.

Dne 18. srpna 1899 získala Kurzová angažmá u Gustava Mahlera ve Vídeňské dvorní opeře, kde působila až do roku 1929. Mahler se do Selmy Kurzové zamiloval a na jaře roku 1900 spolu udržovali krátký vztah. Členům Dvorní opery však tehdy bylo zapovězeno uzavírat sňatky, a tak se Kurzová rozhodla pro kariéru. V roce 1899 zpívala v prvním provedení Čajkovského Iolanty, v roce 1900 se podílela na znovuobjevení Così fan tutte a na světové premiéře hry Alexandra Zemlinského Es war einmal....

V letech 1904–1907 zpívala v londýnské Covent Garden Royal Opera House a poté znovu v roce 1924. Zpívala ve vídeňské premiéře Madama Butterfly v roce 1907 a byl první "Zerbinetta" v nové verzi Straussovy Ariadny na Naxu.

V roce 1921 odcestovala do New Yorku a objevila se v roce 1922 na Salcburském festivalu jako Konstance v Únosu ze serailu.

Kromě toho vystupovala také v Budapešti, Praze, Varšavě, Paříži, v Káhiře a mnoha dalších operních domech.

Selma Kurzová byla popisována jako velmi krásná žena, nevysoké štíhlé a jemně tvarované postavy. Její vystupování na jevišti a atraktivní ztvárňování rolí bylo přijímáno s nadšením. Dokázala uchvátit publikum svými dlouhými trylky. Někteří posluchači si dokonce nosili stopky, aby si změřili délku trylek na vteřinu. V nahrávce Wilhelma Tauberta Der Vogel im Walde z roku 1907 trylek trvá 24 sekund. [2]

Manželství

[editovat | editovat zdroj]

4. prosince 1910 se provdala za vídeňského gynekologa Josefa Halbana, v roce 1917 povýšeného do šlechtického stavu. Z manželství se narodily dvě děti: dcera Désirée (Dési, 1912-1996) a syn George (1915-1998).

Dési se stala koncertní sopranistkou a později se provdala za nizozemského obchodníka s uměním Jacquese Goudstikkera. Syn George byl spisovatelem.

Závěr života

[editovat | editovat zdroj]

Selma Halban-Kurzová zemřela ve Vídni 10. května roku 1933 a byla pohřbena na vídeňském Ústředním hřbitově (skupina 14C, číslo 8) v čestném hrobě. Skulptura polonahé ležící ženy na náhrobku Selmy Halban-Kurzové sochaře Fritze Wotruby vyvolala v roce 1934 polemiku. V roce 1983 byla po zpěvačce pojmenována ulice Halban-Kurz-Strasse ve vídeňské městské části Liesing.

Diskografie

[editovat | editovat zdroj]
Záznam Selmy Kurzové (Vídeň 1902)

Selma Kurzová natočila mnoho zvukových záznamů. První z nich se objevil na deskách Berliner Records (Vídeň 1900), poté na G&T (Vídeň 1902, 1905-07), Zon-O-Phone (Vídeň 1902), Gramophone (Vídeň 1909-14), Grammophon (Vídeň 1923); HMV (Hayes 1923–25 a Vídeň 1926, poslední nepublikováno) a též několik fonografických válečků Edison-Amberol (Vídeň 1910).

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Nahrávky

[editovat | editovat zdroj]
  • Arditi: Parla (1924)
  • Auber, aus Les diamantes de la couronne: Air et variations (1914)
  • Bellini, aus La Sonnambula: Ah! non credea miranti; Ah! non giunge (1924)
  • Brahms: aus Volkskinderlieder: Sandmännchen (1925)
  • Fontenailles: Obstination (1911)
  • Goldmark, aus Die Königin von Saba: Lockruf (1912)
  • Gounod: Serenade (1923)
  • Kreisler: Caprice viennois (1924, mit Vasa Prihoda, violine)
  • Mozart, aus Die Zauberflöte: Zum Leiden bin ich auserkoren (1924)
  • Mozart, aus Il Re pastore: L’amero, saro costante (1924)
  • Mozart, aus Le Nozze di Figaro: Deh, vieni non tardar (1925)
  • Puccini, aus La Bohème: Si, mi chiamano Mimí (1924)
  • Puccini, aus La Bohème: Sono andati? (1907, mit Leo Slezak, tenor)
  • Puccini, aus La Bohème: O suave fanciulla (Jahr unbekannt, mit Leo Slezak, tenor)
  • Puccini, aus La Bohème: Morte (1907)
  • Puccini, aus Madama Butterfly: Un bel di vedremo (1914)
  • Rossini, aus Il Barbiere di Siviglia: Una voce poco fa (1924)
  • Strauss: An der schönen blauen Donau (1925)
  • Taubert: Der Vogel im Walde (1907)
  • Toselli: Serenata (1923, mit Vasa Prihoda, violine)
  • Verdi, aus Don Carlos: Tu che la vanita (1914)
  • Verdi, aus Il Trovatore: Vivere contende (1920, mit Heinrich Schlusnus, bariton)
  • Verdi, aus Ernani: Ernani, involami (1923)
  • Verdi, aus La Traviata: Addio del passato (1909)
  • Verdi, aus Rigoletto: Caro nome (1923)

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Selma Kurz na německé Wikipedii.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Martina Bick: Musikerinnen um Gustav Mahler, Berlin/Leipzig: Hentrich & Hentrich, 2020, S. 49–57.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Von dieser Rolle gibt es eine Tonaufnahme auf der Grammophon-Platte 43 253 (siehe das Text-Buch der bis Juli [1904] erschienenen Konzert-Platten (Hrsg. Arthur Blumenthal, Breslau 1904))
  2. ↑ selmakurz.driebond.eu
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Selma_Kurzová&oldid=23431520“