Přeskočit na obsah

Rudolf Fuksa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rudolf Fuksa
Narození27. listopadu 1930
Kladno nebo Motyčín
Úmrtí9. srpna 1952 (ve věku 21 let)
Praha
Příčina úmrtíPoprava oběšením
Místo pohřbeníĎáblický hřbitov
Oceněníúčastník odboje a odporu proti komunismu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Fuksa (27. listopadu 1930 Motyčín u Kladna9. srpna 1952 Praha) byl agent chodec, účastník protikomunistického odboje popravený ve svých jednadvaceti letech v Praze na Pankráci.

Rudolf Fuksa se po druhé světové válce s rodiči přestěhoval do Chrastavy, kde stál u zrodu chrastavského fotbalu a působil jako vedoucí skautů. U svého otce, který se stal správcem tiskárny, se vyučil typografem. 4. dubna 1949 nastoupil ke Sboru národní bezpečnosti. Po základním výcviku v Liberci sloužil u Pohraniční stráže v Nýrsku u Železné Rudy. Prodělal radiotelegrafický kurz ve Zbirohu a dosáhl hodnosti staršiny.

Dne 6. srpna 1951 přešel v uniformě a se zbraní hranice do západního Německa, kde se v utečeneckém táboře seznámil s na den stejně starým Jiřím Hejnou. Oba mladé muže získal pro spolupráci československý zahraniční odboj, který úzce spolupracoval s americkou zpravodajskou službou. Společně prošli školením v Mnichově, kde byli seznámeni s náplní práce agentů chodců. Dne 19. října 1951 přešli hranice zpět do Československa a v Děčíně a Teplicích získali spolupracovníky a vybudovali mrtvou schránku.

V Plzni byl však Rudolf Fuksa poznán svým kamarádem Františkem Dolejšem, který bezprostředně potom agenty udal Státní bezpečnosti. Dne 27. října 1951 byli oba mladíci zatčeni na nádraží v Klatovech. Obviněni byli z vlastizrady, vyzvědačství a zběhnutí a následně 12. března 1952 odsouzeni k trestu smrti. Odvolání ani žádosti o milost nebyly vyslyšeny a 9. srpna 1952 byli oba časně ráno popraveni v pankrácké věznici.

Tělo Rudolfa Fuksy bylo tajně pohřbeno do hromadného hrobu na Ďáblickém hřbitově.[1] Na Čestném pohřebišti III. odboje na Ďáblickém hřbitově se nachází symbolický Fuksův hrob. Tamní symbolické náhrobky odkazují na zemřelé politické vězně bez ohledu na jejich přesné místo pohřbení.[2]

Rehabilitován byl v roce 1990. Dne 11. listopadu 2008 Rudolfa Fuksu ocenila ministryně obrany Vlasta Parkanová Vyznamenáním Zlaté lípy in memoriam za obranu demokracie. Dne 13. prosince 2008 mu byla v Chrastavě na domě, kde žil, odhalena z iniciativy jeho prasynovce pamětní deska; městské zastupitelstvo návrh na zřízení desky městem a její umístění na radnici zamítlo.

Začátkem roku 2009 natočili žáci deváté třídy ZŠ v Mníšku u Liberce o Rudolfu Fuksovi dokument, který v rámci projektu Bojovníci proti totalitě očima dětí skončil v celorepublikové soutěži na třetím místě.

Je od Tebe velice hezké, dědo, že jsi chtěl tento trest vzíti za mne. … Ale je mi souzeno, abych to byl právě já, kterému je tento trest uložen. Věřte, že jej přijmu, jak se na správného muže patří…

Z posledního dopisu adresovaného prarodičům[3]

Připomínky

[editovat | editovat zdroj]
  1. DVOŘÁKOVÁ, Zora. Popravení, kam jste se poděli? Příběh jednoho výzkumu.. Praha: Nakladatelství Eva – Milan Nevole, 2013. ISBN 978-80-904313-2-4. S. 147. 
  2. Dvořáková, 2013, s. 32.
  3. Dopisy z cely smrti [online]. Česká televize, 2008-09-18 [cit. 2008-11-14]. Dostupné online. 
  4. Pamětní deska Rudolf Fuksa | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-04-12]. Dostupné online. 
  5. Pamětní deska popraveným příslušníkům Sboru národní bezpečnosti [online]. web: Pamětní místa / Praha 7 [cit. 2023-06-28]. O původní desce na adrese: Strojnická 935/27, 170 89 Praha 7 – Holešovice (GPS souřdnice : 50°6'11.598"N, 14°25'52.011"E). Dostupné online. 
  6. ČR, Epoch Times; DANKOVÁ, Zdenka. Pamětní deska se jmény popravených příslušníků SNB se vrátí na policejní prezidium díky studentům Gymnázia Paměti národa. Epoch Times ČR [online]. 2023-06-25 [cit. 2025-04-12]. Dostupné online. 
  7. Čestné pohřebiště popravených a umučených z 50. let | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-04-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]