Pluh
Pluh je oradlo, tedy zařízení umožňující obdělávání zemědělské půdy orbou. Slouží k rozrušení a převracení půdy před setím či sázením. Po většinu historie byl pluh základním nástrojem zemědělství[1].
Od rádla se pluh liší především tím, že je asymetrický a odhrnuje hlínu na jednu stranu a překlápí ji.[2][3] Mnohá dobová oradla se však těmto definicím a tomuto rozlišení vymykají.[2] U archeologických nálezů též bývá obtížné rozlišit úmyslnou asymetrii od deformací způsobených používáním.[2]
Použití tradičního pluhu se v některých oblastech snížilo kvůli hrozbě poškození půdy a erozi. Místo něj se používá mělčí orba nebo jiné šetrnější způsoby obdělávání půdy[4].
Etymologie
[editovat | editovat zdroj]Slovo pluh (plug) se vyskytuje v řadě dalších slovanských jazyků (a rumunštině), podobné slovo, např. německé Pflug nebo anglické plough, se používá v germánských jazycích, ve kterých jsou pro nejstarší dobu doložena jiná označení pluhu. Původ slova je sporný. Např. Václav Machek považoval plugъ i na základě starobylé terminologie pro součásti pluhu za slovo slovanského původu, odvozené od slovesa plugati („plouhati“). Germánské slovo mělo pak být převzato od Slovanů.[5]
Vývoj
[editovat | editovat zdroj]
Jeho pravěkými předchůdci byli postupně motyka, rylcové rádlo (tzv. „hák“), plazové rádlo s okovanou radlicí a jiné typy oradel. Především pak český vynález bratranců Veverkových – ruchadlo.
Nejstarší pluhy neměly kola; Římané je nazývali aratrum. Keltové začali používat kolové pluhy během římské éry. Hlavním účelem orby je převrácení svrchní vrstvy půdy, přinášející čerstvé živiny na povrch a zahrabávající plevel a rostlinné zbytky k rozkladu. Rýhy vytvořené pluhem se nazývají brázdy. Moderní zoraná pole se obvykle nechávají vyschnout a poté se vláčí před výsadbou. Orba a kultivace sjednocují složení horních 12 až 25 centimetrů půdy, kde roste většina kořenů rostlin[6].
Pluhy byly zpočátku poháněny lidskou silou, ale využití hospodářských zvířat bylo výrazně efektivnější. Prvními tažnými zvířaty byli voli, později se v mnoha oblastech začali používat koně a mezci. Průmyslová revoluce přinesla možnost využití parních strojů k tahu pluhů, které byly počátkem 20. století nahrazeny traktory se spalovacími motory. Významným vynálezem pro orbu v australských sadech ve 30. letech 20. století byl pluh Petty Plough[7].
Moderní pluhy mohou mít víceradličnou konstrukci (v sériovém i paralelním smyslu).[pozn. 1] Tyto pluhy bývají dnes motorizované i když v chudších zemích není výjimkou tažení zvířaty. Motorizované pluhy jsou dnes v drtivé většině tažené traktorem, ale na přelomu 19. století se používaly pluhy tažené lokomobilami na laně a později jednoúčelové motorové pluhy, které byly pro svoji jednoúčelovost poměrně rychle vystřídány traktory. Princip konstrukce se od dob bratranců Veverkových změnil jen minimálně.
Moderní pluh
[editovat | editovat zdroj]Moderní pluhy jsou obvykle vícenásobně otočné a upevněné na traktoru pomocí tříbodového závěsu. Běžně mívají dva až sedm orebních těles, zatímco polo nesené pluhy, jejichž zdvih je podporován kolem přibližně v polovině délky, mohou mít až 18 radlic. Hydraulika traktoru slouží k nadzvednutí, otočení nářadí a nastavení šířky i hloubky brázdy. Oráč stále musí nastavit tahové zavěšení tak, aby pluh udržoval správný úhel v půdě. Tento úhel a hloubku však moderní traktory dokážou řídit automaticky.
Jako doplněk k zadnímu pluhu lze na přední část traktoru, pokud je vybaven předním tříbodovým závěsem, namontovat pluh se dvěma až třemi radlicemi.
Mezi hlavní výrobce moderních pluhů lze v dnešní době zařadit výrobce Kverneland, Lemken, Kuhn, Amazone, Gregoire Besson a Vogel & Noot, kteří neustále inovují a vylepšují technologie v oblasti zpracování půdy.
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
Hlavními součástmi pluhu jsou radlice, která je součástí pluhu oddělující zeminu, a na ni navazující odhrnovací deska, která zeminu obrací. Ostatní součásti slouží zejména jako tažný (nebo tlačný) a stavěcí mechanismus pluhu.
Obrázek (vpravo) ukazuje základní součásti pluhu:
- slupice
- závěs
- výškový regulátor
- krojidlo (zobrazeno nožové, častější je dnes kotoučové)
- dláto
- nůž
- odhrnovací deska
Symbolika
[editovat | editovat zdroj]Pluh je v českých zemích symbolem mytického zakladatele dynastie Přemyslovců – Přemysla Oráče. Je také zobrazen na symbolech Ústeckého kraje.[9]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Pluh -
Oráč s tradičním pluhem -
Traktor s moderním pluhem -
Otka, nástroj na čištění radlice -
Motorový pluh Praga, zemědělské muzeum Szreniawa
.jpg?lang=cs)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Anglo-Saxon 7th Century plough coulter found in Kent. BBC News. 2011-04-07. Dostupné online [cit. 2025-03-27]. (anglicky)
- ↑ a b c Lucie Vedralová: 2. 1. 2. Rádlo vs. pluh, typologie oradel[nedostupný zdroj], seminární práce[nedostupný zdroj], Ústav pro pravěk a ranou dobu dějinnou, FF UK Praha, ak. rok 2010–2011
- ↑ Fr. Šach 1961, Beranová 1958
- ↑ Plough. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) Page Version ID: 1273262548.
- ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Academia, 1971. S. 463.
- ↑ Plow | Description, History, Types, & Facts | Britannica. www.britannica.com [online]. 2025-03-05 [cit. 2025-03-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Plough. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) Page Version ID: 1273262548.
- ↑ JÍLEK, František; KUBA, Josef; JÍLKOVÁ, Jaroslava. The World Inventions in Dates. Praha: Nár. tech. muzeum, 1979. S. 48. (anglicky)
- ↑ Zpravodaj Vexilologie č. 130 (XII/2003)
