Pentakarbonyl ruthenia
| Pentakarbonyl ruthenia | |
|---|---|
5structure.png?lang=cs) Strukturní vzorec | |
| Obecné | |
| Systematický název | pentakarbonyl ruthenia |
| Ostatní názvy | pentakarbonylruthenium |
| Funkční vzorec | Ru(CO)5 |
| Sumární vzorec | RuC5O5 |
| Vzhled | bezbarvá kapalina |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 16406-48-7 |
| PubChem | 11053793 |
| SMILES | C(=O)=[Ru](=C=O)(=C=O)(=C=O)=C=O |
| InChI | InChI=1S/5CO.Ru/c5*1-2; |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 241,12 g/mol |
| Teplota tání | −17 až −16 °C (256až 257 K)[1] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pentakarbonyl ruthenia je komplexní sloučenina se vzorcem Ru(CO)5, patřící mezi karbonyly kovů. Jedná se o bezbarvou kapalinu citlivou na světlo, která za pokojové teploty odštěpuje CO. Používá se na přípravu dalších karbonylových komplexů.[2]
Příprava
[editovat | editovat zdroj]Ru(CO)5 lze připravit karbonylacemi solí ruthenia za přítomnosti redukčního činidla.[3] Další možností je fotolýza dodekakarbonylu triruthenia spojená s reakcí s oxidem uhelnatým:[2]
- Ru3(CO)12 + 3 CO ⇌ 3 Ru(CO)5
V infračerveném spektru má sloučenina dva intenzivní absorpční pásy νCO o vlnočtech 2038 a 2003 cm−1 (v hexanovém roztoku).[2]
Srovnání M(CO)5 (M = Fe, Ru, Os)
[editovat | editovat zdroj]Zatímco Fe(CO)5 je na vzduchu stálý, tak vzorky Ru(CO)5 bývají načervenalé z důvodu tvorby příměsí Ru3(CO)12. Pentakarbonyl osmia (Os(CO)5) vyžaduje k účinné přeměně na dodekakarbonyl triosmia (Os3(CO)12) teplotu okolo 80 °C.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ruthenium pentacarbonyl na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Paul Rushman; Gilbert N. Van Buuren; Mahmoud Shiralian; Roland K. Pomeroy. Properties of the Pentacarbonyls of Ruthenium and Osmium. Organometallics. 1983, s. 693–694. doi:10.1021/om00077a026.
- ↑ a b c Adams, R. D.; Barnard, T. S.; Cortopassi, J. E.; Wu, W.; Li, Z. "Platinum-ruthenium carbonyl cluster complexes" Inorganic Syntheses 1998, volume 32, pp. 280–284 doi:10.1002/9780470132630.ch44
- ↑ W. Manchot, Wilhelm J. Manchot "Darstellung von Rutheniumcarbonylen und -nitrosylen" Zeitschrift für Anorganische und Allgemeine Chemie 1936, volume 226, pp. 385–415 doi:10.1002/zaac.19362260410
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu pentakarbonyl ruthenia na Wikimedia Commons