Pavlohrad
| Pavlohrad Павлоград | |
|---|---|
 Pavlohrad, Centrální ulice | |
 Znak  Vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 48°31′12″ s. š., 35°52′12″ v. d. |
| Nadmořská výška | 71 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+2 |
| Stát |  Ukrajina |
| Oblast | Dněpropetrovská |
| Rajón | Pavlohradský |
  Pavlohrad | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 59 km² |
| Počet obyvatel | 101 430 (2022)[1] |
| Hustota zalidnění | 1 719,2 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Anatolij Oleksijovyč Veršyna (od 2020) |
| Vznik | 1779 |
| Oficiální web | pavlogradmrada |
| Adresa obecního úřadu | vul. Soborná 95 51400 m. Pavlohrad |
| Telefonní předvolba | 5632 |
| PSČ | 51400 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pavlohrad (ukrajinsky Павлоград, rusky Павлоград, Pavlograd) je průmyslové město na středovýchodní Ukrajině. Je sídlem Pavlohradského rajónu Dněpropetrovské oblasti a střediskem Západního Donbasu. Leží na řece Vovča, asi 75 km východně od oblastní metropole Dnipra. Žije zde přibližně 101 tisíc[1] obyvatel.
Město bylo založené na konci 18. století a pojmenované po carovi Ruského impéria Pavlovi I. V té době byly oblasti přiléhající Krymskému chanátu dobyté Ruským impériem, a na jejich místě byla založená oblast Nová Rus – Novorusko kde Rusko začalo s výstavbou nových měst jako Sevastopol, Oděsa, Jekatěrinoslav. Rozvoj nastal koncem 19. století se stavbou železnice spojující Moskvu a Krym (která se zde setkává se severní větví tratě Kyjev–Luhansk) a především s těžbou uhlí, která prudce vzrostla po Velké vlastenecké válce. Místní společnost Pavlohradvuhillja (rusky Pavlogradugol) produkuje v 10 šachtách 15 % ukrajinského uhlí.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Původně v tomto místě v roce 1770 založili kozáci zimoviště, ze kterého později vybudovali farmu. V roce 1779 byl okolo farmy vykopán příkop a tak toto místa získalo status města. V roce 1784 se toto město stalo oblastním městem dnešní Dněpropetrovské oblasti. Koncem 19. století došlo k velkému rozvoji města. V Pavlohradě byly trhy s obilím a Pavlohradský chleba byl tak oblíbený, že se vyvážel. Ve městě přibylo hodně fabrik a bylo zde v roce 1897 12 škol. Město bylo uzpůsobováno k tomu, aby mohlo fungovat i jako vojenská pevnost v případě napadení Ruského Impéria. V 70. letech 19. století byl Pavlohrad napojen na železniční trať spojující Simferopol a Sankt-Petěrburg. 18. prosince 1917 byl Pavlohrad dobyt, ale v lednu 1920 se ho podařilo znovu získat zpět Sovětskému svazu. Od 11. října 1941 do 18. září 1943 byl okupován nacistickým Německem. V únoru 1943 nastalo v Pavlohradě povstání proti okupaci a okupanty se podařilo na pět dní vyhnat, ale poté bylo povstání potlačeno. Od 50. let 20. století byl Pavlohrad významným městem v Donbase. V 60. až 80. letech byly v tomto městě vyráběny balistické rakety dlouhého doletu.
Výnosem prezidenta Ukrajiny z 1. října 2025 nese Pavlohrad čestný titul Město-hrdina Ukrajiny.[2][3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Павлоград na ruské Wikipedii.
- ↑ a b Ukrajinská státní statistická služba: Чисельність наявного населення України на 1 січня 2022 року. Kyjev: Ukrajinská státní statistická služba. Dostupné online.
- ↑ Президент присвоїв почесну відзнаку «Місто-герой України» 16 містам. www.president.gov.ua [online]. 2025-10-01 [cit. 2025-10-10]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ ДЕМИДОВ, Антон. Зеленский присвоил статус «городов-героев» ряду населенных пунктов. Gazeta.ru [online]. 2025-10-01 [cit. 2025-10-10]. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavlohrad na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Pavlograd v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Oficiální stránky (ukrajinsky)
