Pastva
.JPG?lang=cs)
Pastva je biologický pojem, kterým označujeme příjem potravy býložravých savců, respektive býložravců přímou konzumací biomasy pocházející z živých těl vyšších rostlin.
U volně žijících živočichů se jedná o spontánně prováděnou fyziologickou aktivitu, která je dána především přirozeným instinkty a fyziologickými potřebami živočicha. U hospodářských zvířat se obvykle jedná o lidmi více či méně regulovanou a usměrňovanou aktivitu, která je prováděna nejčastěji na pastvinách.
Pastva bývá ovlivňována a biologicky limitována především vegetačním obdobím zelených rostlin. Z tohoto důvodu mívá u většiny býložravců svůj sezónní periodický charakter. V období vegetačního klidu živočichové požírají zpravidla mrtvá (uschlá či usušená) těla rostlin, případně semena rostlin. Hospodářská zvířata ve středoevropských podmínkách obvykle seno, vhodně konzervovanou píci (senáž, siláž), v omezené míře slámu.
Ekologický slovník k heslu pastva uvádí: okus bylinného i keřového patra herbivory žijícími volně, nebo způsob zemědělské výroby. Působí změnu rostlinných společenstev okusem i sešlapováním vegetace, hnojením půdy a může vést k půdní erozi, případně k úplnému zničení rostlinného pokryvu. Pastva zvýhodňuje druhy rostlin snadno regenerující, s většími nároky na dusík a fosfor, a druhy pro herbivory nevhodné. Potlačuje růst dřevin, zabraňuje sukcesi a v suchých semiaridních oblastech způsobuje nástup pouště. V České republice udržuje stepní formace.[1]
Hovoří-li se o bezobratlých, užívá se zpravidla výraz spásání. Například: Housenky chráněného martináče hrušňového spásají listy různých listnatých stromů, nejčastěji ovocných nebo také lip, jilmů, jasanů, topolů či vrb. V této souvislosti se hovoří o tzv. mezidruhovém vztahu spásač – rostlina (nebo houba). Spásač poškozuje pouze část rostliny nebo houby. Užívá se také výraz žír. Například: Vylíhlý chroust obecný vylézá nejčastěji v dubnu a letí k okraji lesa, kde na listnatých stromech, často dubech, probíhá úživný žír.[2][3][4]
Ekologický slovník rozlišuje spásače (pasou se na travnaté vegetaci, okusují i listy, výhonky, větvičky) a okusovače rostlin (živočichové okusující a rozmělňující rostlinné části, kterými se živí, např. slimák, srnec, kůň).[5][6]
Přenesený význam
[editovat | editovat zdroj]Obdobně jako je tomu se slovem „pastýř“ také pojem „pastva“ se užívá i v přeneseném významu. Například „pastva pro oči“ znamená uspokojení lidské potřeby pozitivního zrakového vjemu nebo dojmu. Zjednodušeně: pohled na něco, co připadá člověku krásné.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ JAKRLOVÁ, Jana a PELIKÁN, Jaroslav. Ekologický slovník terminologický a výkladový. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1999, s. 76. ISBN 80-7168-644-1.
- ↑ MAŇAS, Michal. Spásání. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2025 [cit. 2026-01-04]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/glossaryterm/id2651/
- ↑ MAŇAS, Michal. Spásač. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2025 [cit. 2026-01-04]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/glossaryterm/id2649/
- ↑ DEML, Miroslav. Chroust obecný. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2025 [cit. 2026-01-04]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8100/
- ↑ JAKRLOVÁ, Jana a PELIKÁN, Jaroslav. Ekologický slovník terminologický a výkladový. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1999, s. 105. ISBN 80-7168-644-1.
- ↑ JAKRLOVÁ, Jana a PELIKÁN, Jaroslav. Ekologický slovník terminologický a výkladový. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1999, s. 70. ISBN 80-7168-644-1.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- CHYTRÝ, Milan, ed. Vegetace České republiky. 1, Travinná a keříčková vegetace. Praha: Academia, 2007. 526 s. ISBN 978-80-200-1462-7.
- JAKRLOVÁ, Jana a PELIKÁN, Jaroslav. Ekologický slovník terminologický a výkladový. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1999. 144 s. ISBN 80-7168-644-1.
