Nero Caesar
| Nero Caesar | |
|---|---|
 | |
| Narození | 6 Řím |
| Úmrtí | 30 (ve věku 23–24 let) Ponza |
| Pohřben | Augustovo mauzoleum |
| Otec | Germanicus |
| Matka | Agrippina starší |
| Příbuzní | Caligula, Agrippina mladší, Julia Livilla, Drusilla, Drusus Caesar, Gaius Julius Caesar Germanicus Major, Tiberius Julius Caesar Germanicus a Ignotus Julius Caesar Germanicus (sourozenci) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nero Julius Caesar (6–31) byl člen julsko-klaudijské dynastie a po několik let faktický nástupce svého adoptivního děda, římského císaře Tiberia.
Nero Caesar se narodil jako syn slavného a populárního vojevůdce Germanika a jeho manželky Agrippiny starší. Jeho prarodiči z otcovy strany byli Nero Claudius Drusus a Antonie mladší. Jeho matka pocházela ze svazku Marka Vipsania Agrippy a Augustovy dcery Julie starší. Nero Caesar měl celkem osm sourozenců, včetně mladších bratrů Drusa Caesara a Caliguly a sester Agrippiny mladší, Julie Drusilly a Julie Livilly.
Jeho otci Germanikovi náležela jako adoptivnímu synovi císaře Tiberia pozice následníka trůnu. Nicméně Germanicus v říjnu roku 19 náhle zemřel, čímž nástupnictví přešlo na Neronova strýce Drusa mladšího. Nero Caesar přijal v následujícím roce mužskou tógu, oženil se s Drusovou dcerou a svojí sestřenicí Julií a obdržel povolení ucházet se o quaesturu s pětiletým předstihem. Když Drusus mladší podlehl v roce 23 nemoci, Nero Caesar se jako Germanikův nejstarší žijící syn stal nejpravděpodobnějším uchazečem trůnu pro případ Tiberiova úmrtí. Tiberius ho proto společně s jeho bratrem Drusem Caesarem doporučil v ochranu senátu, avšak sebemenší náznaky předčasného vyzdvihovaní Germanikových potomků přijímal s nevraživostí.[1] Císař pohlížel na svého nejstaršího vnuka se stále větší podezřívavostí, která částečně pramenila z napjatých vztahů mezi Tiberiem a Neronovou ambiciózní matkou Agrippinou starší. Jeho nedůvěru navíc prohluboval svými intrikami mocný pretoriánský prefekt Lucius Aelius Seianus, usilující o zkázu celého Germanikova rodu. Seianus obklopil Nerona Caesara, sváděného vlastními propuštěnci a klienty k neuváženým řečem, svými špehy. Jimi zachycené, neobezřetné výroky prince byly pak v patřičně zveličené podobě sděleny císaři. Opatrnější jedinci se v důsledku toho začali Neronovi vyhýbat. Seianovi se proti němu podařilo získat za donašeče dokonce i jeho choť Julii a závistivého bratra Drusa Caesara.
Po smrti Livie Drusilly v roce 29 napsal císař senátu dopis, v němž Neronovi vytkl náklonnost k chlapcům a současně osočil Agrippinu ze zpupnosti.[2] Zaskočení senátoři teprve po opakovaném vznesení obvinění prohlásili Nerona Caesara za nepřítele státu (hostis). Odsouzený princ byl vsazen do vězení a záhy poté poslán do vyhnanství na ostrov Pontia. Tam byl buď přinucen k sebevraždě, anebo popraven nedlouho před Seianovým pádem roku 31.[3] O šest let později posbíral nový císař Caligula bratrovy ostatky a dopravil je do Říma, kde byly uloženy v Augustově mauzoleu.[4]
Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BUNSON, Matthew. Encyclopedia of the Roman Empire. New York: Infobase Publishing, 2002. ISBN 0-8160-4562-3
- SUETONIUS, Gaius Tranquillus. Životopisy dvanácti císařů. Praha: Svoboda, 1998. ISBN 80-902300-5-9
- TACITUS, Publius Cornelius. Letopisy. Praha: Svoboda, 1975
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nero Caesar na Wikimedia Commons - Cassius Dio. Římské dějiny. Knihy LVII až LVIII (anglicky)
