Neferirkare
| Neferirkare Kakai | |||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Veserchau Neferirkare | |||||||||||||
 Pyramida faraona Neferirkare Kakai, Sakkára | |||||||||||||
| Doba vlády | 2415–2405 př. n. l.[1][2] | ||||||||||||
| Rodné jméno |
| ||||||||||||
| Trůnní jméno |
| ||||||||||||
| Horovo jméno |
| ||||||||||||
| Silný ve zjevení | |||||||||||||
| Jméno obou paní |
| ||||||||||||
| Zlatý Hor |
| ||||||||||||
| Manželka | Chentkaus II.[2][3][4] | ||||||||||||
| Potomci | Raneferef (nejstarší syn), Niuserre (mladší syn z dvojčat),[pozn. 1] Netjerirenre (později zřejmě totožný s Šepseskarem), Horemsaf ♂, Raemsaf ♂, Chakare ♂ a Nebanchre ♂[25][26] | ||||||||||||
| Otec | Sahure | ||||||||||||
| Matka | Meretnebtej (alternativně Meretnebty) | ||||||||||||
| Úmrtí | 2405 př. n. l. | ||||||||||||
| Hrobka | Abúsír[3] | ||||||||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||||||||||
Neferirkare byl v pořadí třetím faraonem 5. dynastie. Vládl přibližně 10 let.[1] Hrobku si nechal postavit v Abúsíru, ale dokončil jí však až jeho nástupce Šepseskare. Za jeho doby ochabuje vliv a centrální moc faraona, silný státní byrokratický aparát a kněžstvo ho pomalu rozmělňuje. Svědčí o tom, mimo jiné, nápis z hrobky Ptahšepsese, který byl veleknězem boha Ptaha v Mennoferu. Neferirkare také dobudoval sluneční chrám faraona Veserkafa.[3]
Život
[editovat | editovat zdroj].png?lang=cs)
Některé události, které se datují od jeho prvního a posledního roku vlády, jsou zaznamenány na zachovalých fragmentech palermské desky. Podle zápisů na stéle nastoupil na trůn princ Ranefer údajně den po smrti svého otce Sahure, ke které došlo 28. dne devátého měsíce,[6] a přijal jméno Neferirkare (Nefer ir ka Ra).
Gauthier p.88 90[7]
V prvním roce svém vlády udělil půdu zemědělským statkům sloužícím kultům Devatera,[pozn. 2] bohům Pachet, Nechbet a Kematef. Bohům slunečního Re a Hathor věnoval obětní stůl a stálé dodávky obětin. V roce pátého sčítání dobytka se zvěčnil s bronzovou sochou ve slunečním chrámu a čtyřmi měděnými bárkami pro bohy Re a Hora. Bohům Nechbet a Vadžet věnoval šperky z elektronu, obdobně z elektronu sošku boha Ihi,[8] bohu Ptahovi a jeho chrámu v Mennoferu věnoval pozemky.[9] Věnoval přízeň svému kadeřníku nekrálovského původu Ptahšepsesovi, který se postupně dobral značné moci a stal se vezírem. Ten si nechal vystavět honosnou hrobku.[pozn. 3] Podobně se jeho přízni těšil také jeho hlavní architekt Wašptah-Izi,[10][pozn. 4] kterého Neferirkare po jeho náhlé smrti nechal mumifikovat a uložit do honosné rakve.[11] Neferirkare v zahraniční politice pokračoval v kurzu svého otce Sahure v udržení pozic říše na severu v Levantě, stejně jako na jihu ve styku s Núbií. Jeho vojenské aktivity nejsou doloženy, nicméně se nalezly artefakty v pevnosti Buhen,[pozn. 5] podobně vypovídá nález alabastrové misky s jeho jménem v Byblosu.[12]
Pyramidový komplex
[editovat | editovat zdroj]
|
Pyramida Re Neferirkare[pozn. 6]
Neferirkare nastoupil na trůn po svém bratrovi Sahurovi, a i když mohl být již v pokročilejším věku, pokusil se postavit vlastní pyramidu, která by přesahovala velikost pyramidy jeho bratra. Délka základny byla 105 m se čtyřmi stupňovitými stěnami (podobná s Džoserovou pyramidou) o sklonu 73°. Kdyby byla dokončena, dosáhla by výšky 52 m. Nicméně následně byla rekonstruována na pravou pyramidu se žulovým pláštěm, která by po dokončení dosahovala výšku 72 m. Stavba pyramidy nebyla dokončena. Stejně jako u Sahurovy pyramidy byla spodní konstrukce vážně poškozena. Z poloviny severní strany vedla sestupná chodba, zastřešená velkými sedlovitými vápencovými trámy, které přenášely váhu na obě strany. Pohřební komora byla pokryta třemi vrstvami teakových trámů. Uvnitř nebyla nalezena žádná stopa po sarkofágu.
Poblíž jižní stěny Neferirkarovy pyramidy byla odkryta téměř přilehlá pyramida královny,[pozn. 7] kterou odkryli čeští egyptologové v 70. letech 20. století, a byla snaha ji identifikovat, komu patřila. Z dřívějška byl znám nález Johna Perringa (v 19. století), který na bloku z Neferirakrovy pyramidy přečetl kurzivní nápis „Královská manželka Chentkaus II.“, dalším nálezem ve 30. letech 20. století ve vesnici Abúsír Al-Ghazalí bylo zobrazení v basreliéfu Neferirakre, jeho nejstaršího syna Raneferefa, a je zde zobrazena i Chentkaus II., opět s titulem „Královská manželka Chentkaus“. Nicméně na bloku zdiva z nepravých dveří v královnině pyramidě je nápis, asi dodatečně rozšířen na „Královská manželka Chentkaus – matkou dvou králů“, když na trůn nastoupili její synové Raneferef a po jeho krátkém panování i další syn Niuserre. Verner k tomu uvádí, že oba synové na trůnu byli patrně dvojčata.[2]
Zádušní chrám
[editovat | editovat zdroj]Zádušní chrám Neferirkare byl dokončen ve spěchu. Vnitřní chrám s pěti výklenky soch a obětní síní byl postaven z kamene, ale dvorní a vstupní hala byla dokončena z cihel, s dřevěnými sloupy ve formě svazků lotosových stonků a pupenů. Po ukončení prací byly postaveny pouze základy hráze a údolního chrámu. Otcův chrám později převzal jeho syn Niuserre, částečně jej přestavěl a umístil sem správu svého komplexu a činností s obsluhou zádušního kultu.
Při výzkumu, prováděného Ludwigem Borchardtem v letech 1900–1908,[5] se zde našel větší počet papyrů či jejich zlomků. Část z nich rozprodali překupníci a část byla postupně shromážděna v Egyptském muzeu Berlín.[13] Až asi do 70. let 20. století jim nebyla věnována pozornost, až se jich ujala egyptoložka Paule Posenerová-Kriégerová[14] a přečetla jejich hieratický text. Po jejich pracném roztřídění a přečtení bylo lze ze zlomků papyrů vyčíst účetní údaje o výnosech chrámu a dodávkách z vnějších zdrojů, inventáře chrámu aj. Zádušní kult kromě stálého přísunu obětin vyžadoval i organizovanou práci služebníků řízených kněžími. Z textů vyplynulo, že organizace služeb byla permanentní činností určených skupin, které se střídaly v denním periodickém sledu. Současný americký archeolog Mark Lehner (* 1950)[15] uvádí, že kněží byli členění hierarchicky do asi 4 vertikálních vrstev a jim podřízených obslužných pracovníků a čítali celkem asi 300 osob. Udržování zádušního kultu faraona byla značně nákladnou činností. Papyry z Neferirkarova archivu spolu se stejně významnými z Raneferefova archivu společně označované jako „Abúsírské papyry“ [16] poskytují významný historický vhled do fungování Egypta ve Staré říši. S nástupem další 6. dynastie se stát postupně rozmělňoval a systém správní struktury se rozkládal, docházelo k celkovému úpadku.[10]
Pohřebiště Abúsír
[editovat | editovat zdroj]Královští hodnostáři a další majetné rody v duchu náboženských tradic o posmrtném životě si budovali mnohdy honosné hrobky v blízkosti královských staveb v Abúsíru.[17] Česká archeologie v rámci koncese obnovené v roce 1976 zde za 55 let realizovala řadů výzkumů, které měly celosvětový ohlas, například průzkum Ptahšepsesovy mastaby, pyramidového komplexu královny Chentkaus II., východního pole mastab příslušníků královské rodiny z pozdní 5. dynastie, hrobový komplex krále Neferirkare, hrobky ze saisko-perské doby (665–332 př. n. l.).[18] Souborný přehled poskytuje bibliografie.[17]
Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Vplynulo z titulu královny Chentakus II. „Matka dvou králů“
- ↑ staroegyptský mytologicko-teologický koncept: kosmický panteon devatera bohů
- ↑ Čeští egyptologové v letech 1960–1974 jeho hrobku odkryli a podrobně zdokumentovali.
- ↑ W϶š-pth;Izi (Strudwick, s. 79)
- ↑ Vojenská pevnost u druhého kataraktu Nilu
- ↑ GPS 29.8951139N, 31.2022917E
- ↑ GPS 29.8941389N, 31.2025000E
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b HORNUG, Erik. Ancient Egyptian Chronology [online]. Leiden, Boston:Brill: Briil, 2006. S. 491. Dostupné online. ISBN 978-90-04-11385-5. (anglicky)
- ↑ a b c VERNER, Miroslav. Abúsír. V srdci pyramidových polí. Praha: Nakladatelství Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2700-9. S. 65–73.
- ↑ a b c VERNER, Miroslav; BAREŠ, Ladislav; VACHALA, Břetislav. Encyklopedie starověkého Egypta. Praha: Libri, 2007. 528 s. ISBN 978-80-7277-306-0. S. 22–23, 332, 517, 528.
- ↑ TYLDESLEY, Joyce. Kronika egyptských královen. ?: Mladá fronta, ?. 224 s. ISBN 978-80-204-1642-1. Kapitola Královny věku pyramid, s. 36 a 37.
- ↑ a b BORCHARDT, Ludwig. Das Grabednekmal des Königs Ne-User-re [online]. Leipzig: C. Hinrichs'sche Buchhandlung, 1907. S. 5. Dostupné online. (německy)
- ↑ BÁRTA, Miroslav; Jaromír Kjrejčí. Abusir and Saqqara in the year 2000. Praha: Academy od Science , Czech Republic, 2000. ISBN 80-85425-39-4. S. 467-484. (anglicky)
- ↑ GAUTHIER, Henri. Des nomes Géogrphioues ; contenus dans les Textes Hiéroglyphiques [online]. Cairo: 1923. S. 88. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ HILL, Marsha. Gifts for the Gods. London: The Metropolitan Museum of Art, 2007. ISBN 978-1-58839-231-2. S. 8–10. (anglicky)
- ↑ STRUDWICK, Nigel. Text from the Pyrmid Age [online]. Atlanta: Society of Biblical Literature, 2005. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b STRUDWICK, Nigel. The Administration of Egypt in the Old Kingdom [online]. London: KPI Limited, 1985. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-03. ISBN 0-7103-0107-3. (anglicky)
- ↑ BREASTED, James Henry. Ancient Records of Egypt, Vol.IV §557 [online]. London: Univerzity Chicago, 1906. S. §242, p. 111. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DARELL, Baker. The Encyclopedia of the Pharaohs: Volume I – Predynastic to the Twentieth Dynasty 3300–1069 BC. London: Stacey International, 2008. ISBN 978-1-905299-37-9.. (anglicky)
- ↑ ERMAN, Adolf; Fritz Krebs. Aus den Papyrus der Königlichen Museen [online]. Berlin: W. Sperma, 1899. Dostupné online. (německy)
- ↑ POSENER-KRIEGER, Paule. Les archives du temple funéraire de Néferirkarê-Kakaï (Les papyrus d'Abousir). Cairo: Institut français d'archéologie orientale du Caire, 1976. 697 s. (francouzsky)
- ↑ LEHNER, Mark. The Complete Pyramids. 1997. vyd. London: Thames and Hudson ISBN 0-500-05084-8. S. 234–235. (anglicky)
- ↑ VYMAZALOVÁ, Hana. The accounting documents from the papyrus archive of Neferre and their specific terminology [online]. Praha: Charles University, Czech Institute of Egyptology, 2005. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Seznam objektů v Abúsíru. Praha: Univerzita Karlova, Český egyptologický ústav Dostupné online.
- ↑ Sajsko-perské pohřebiště. Praha: Univerzita Karlova, Český egyptologický ústav Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Susanne Voß, Unetersuchungen zu den Sonnenheiligtmern, der 5.Dynastie; Dissertation Universität Hamburg, 2004
Obrázky, zvuky či videa k tématu Neferirkare na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Sahure |
|
Egyptský král 2415–2405 př. Kr. |
|
Nástupce: Šepseskare |
