Mázandaránci
| Mázandaránci | |
|---|---|
 Mázandaránci v tradičním oblečení během Nourúzu | |
| Populace | |
| 3[1] až 4 miliony[2] (2006) | |
| Země s významnou populací | |
| Provincie Mazandarán a části provincií Alborz, Golestán, Teherán a Semnán v Íránu | |
| Jazyk(y) | |
| mazandaránština | |
| Náboženství | |
| Většina: ší'itský islám Menšina: sunnitský islám, bahá’í | |
| Příbuzné národy | |
| Íránské národy |
Mázandaránci (mazandaránsky مازرونی مردمون), také známí jako Tábáríové nebo Tabarestánci (mazandaránsky توری مردمون nebo تبری مردمون), jsou íránský národ[3][4], původní obyvatelé oblasti u Kaspického moře v Íránu. Zkráceně jsou někdy označováni jako Mazani. Obývají jižní pobřeží Kaspického moře a jsou součástí historického regionu známého jako Tabaristán. Pohoří Alborz tvoří jižní hranici území obývaného Mázandaránci.[5][6]
Populace
[editovat | editovat zdroj]Počet Mázandaránců činil v roce 2019 přibližně 4 480 000 osob.[7] Podle odhadu z roku 2006 se jejich počet pohyboval mezi 3[1] a 4 miliony.[2] Mázandaránci jsou také známí jako Tábáríové a svůj jazyk tradičně nazývají tábáríjština. Jejich území bylo dříve označováno jako Tapurie nebo Tapúrestán – Země Tapurů.[8]
Většina Mázandaránců žije na jihovýchodním pobřeží Kaspického moře. Jejich tradičními povoláními jsou zemědělství a rybolov.[1] Mázandaránci jsou úzce příbuzní se sousedními Gílánci i s národy jižního Kavkazu (např. Gruzínci, Arméni).[9][10]
Dějiny
[editovat | editovat zdroj]Původ Mázandaránců sahá ke kmenům Tapurů a Amardů. Oblast Mazandaránu zažila dlouhé období vlády nezávislých a polonezávislých vládců v stoletích po arabské invazi,[11] které trvalo až do roku 1596, kdy šáh Abbás I. začlenil Mazandarán do safíjovské říše.
Jazyk
[editovat | editovat zdroj]
Mazandaránština je severozápadní íránský jazyk, kterým mluví Mazanderánci; většina Mazanderánců však ovládá také perštinu.[5][12] Jazyky gílánština a mazanderánština (na rozdíl od ostatních íránských jazyků)[9] sdílejí určité typologické rysy s kavkazskými jazyky.[9][12]
Mazanderánština je úzce příbuzná s gílánštinou a oba jazyky mají podobnou slovní zásobu.[5] Uchovávají více z původního systému skloňování podstatných jmen, který byl typický pro starší íránské jazyky, než současná perština.[5] S růstem vzdělání a vlivem médií však zřejmě rozdíly mezi mazandaránštinou a ostatními íránskými jazyky postupně zaniknou.[5]
Docentka Maryam Borjian z Rutgers University uvádí, že mazandaránština má několik subdialektů a mezi těmito subdialekty panuje vysoká míra vzájemné srozumitelnosti.[12]
Mezi dialekty mazanderánštiny patří: saraví, amolí, babolí, gájemšahrí, čálusí, núrí, šáhsavarí, ghasrání, šáhmirzádí, damavandí, firúzkúhí, astarabádí a katúlí. Rodilými mluvčími mazanderánštiny jsou obyvatelé měst Sárí, Qaem Shahr, Bábol, Amol, Navšahr, Čálus a Tonekábon, kteří tvoří jádro mazanderánského národa a mluví mazanderánsky.[13][14]
Genetika
[editovat | editovat zdroj]Mázandaránci a jim blízce příbuzní Gílánci obývají jižní pobřeží Kaspického moře v Íránu a mluví jazyky patřícími do severozápadní větve íránských jazyků. Předpokládá se, že jejich předkové pocházeli z oblasti Kavkazu, odkud pravděpodobně vytlačili starší obyvatelstvo jižního pobřeží Kaspického moře.[9] Jazykové důkazy tento scénář podporují, neboť gílánština a mazandaránština (na rozdíl od ostatních íránských jazyků)[9] sdílejí určité typologické rysy s kavkazskými jazyky.[9]
Na základě analýzy sekvencí mtDNA HV1 vykazují Gílánci a Mazandaránci největší podobnost se svými geografickými a jazykovými sousedy, tedy s jinými íránskými skupinami. Naproti tomu jejich typy chromozomu Y jsou nejblíže těm, které se vyskytují u populací z jižního Kavkazu.[9] Výzkumníci tyto rozdíly vykládají jako důkaz, že obyvatelé Kavkazu se usadili v oblasti jižního Kaspického moře a mísili se s místními íránskými skupinami, pravděpodobně v důsledku patrilokalního systému (tj. ženy se po sňatku stěhovaly do rodiny muže).[9] Mazanderánci a Gílánci jsou tedy po mužské linii úzce příbuzní s populacemi jižního Kavkazu, jako jsou Gruzínci, Arméni a Azerové.[9]
Haploskupiny
[editovat | editovat zdroj]Analýza patrilinií NRY ukázala, že mezi Mazandaránci převažuje haploskupina J2, která je spojována s neolitickou expanzí zemědělců z Předního východu. Konkrétně se jedná o podskupiny J2a3h-M530, J2a3b-M67 a J2a-M410.[15]
Další nejčastější linií je R1a1a, která je považována za spojenou s ranou íránskou expanzí do střední a jižní Eurasie a dnes je v této oblasti široce rozšířená; vyskytuje se u přibližně 25 % jedinců. Společně s J2 tyto haploskupiny tvoří více než 50 % celého vzorku.[15][16] Haploskupina G2a3b, spolu s G2a a G1, dosahuje rovněž významné frekvence a představuje nejběžnější marker skupiny G mezi mazanderánskými muži. Zbývající podíly tvoří haploskupiny E1b1b1a1a-M34 a C5-M356, které dohromady představují méně než 10 % analyzovaných vzorků.[15]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c Middle East Patterns: Places, Peoples, and Politics By Colbert C. Held, John Cummings, Mildred McDonald Held, 2005, page 119.
- ↑ a b Iran Provinces
- ↑ Area handbook for Iran, Harvey Henry Smith, American University (Washington, D.C.), Foreign Area Studies, page 89
- ↑ Academic American Encyclopedia By Grolier Incorporated, page 294
- ↑ a b c d e DALB, Andrew. Dictionary of Languages: The Definitive Reference to More Than 400 Languages. [s.l.]: Columbia University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 978-0-231-11568-1. S. 226.
- ↑ Ethnologue report for language code:mzn
- ↑ Mazandarani [online]. 27 February 2020. Dostupné online.
- ↑ BORJIAN, Habib. Māzandarān: Language and People. Iran & the Caucasus. Brill, 2004, s. 289–291. Dostupné online. doi:10.1163/1573384043076045. JSTOR 4030997.
- ↑ a b c d e f g h i NASIDZE, Ivan; QUINQUE, Dominique; RAHMANI, Manijeh; ALEMOHAMAD, Seyed Ali; STONEKING, Mark. Concomitant Replacement of Language and mtDNA in South Caspian Populations of Iran. Current Biology. 2006, s. 668–673. doi:10.1016/j.cub.2006.02.021. PMID 16581511. S2CID 7883334. Bibcode 2006CBio...16..668N.
- ↑ Iran, Encarta Encyclopedia Iran. Archivováno 28. 10. 2009 na Wayback Machine. 2009-10-31.
- ↑ Windfuhr, G. L. 1989. New Iranian languages: Overview. In Rüdiger Schmitt, ed., Compendium linguarum Iranicarum. Wiesbaden: L. Reichert. pp. 246–249.
- ↑ a b c BORJIAN, Maryam. Bilingualism in Mazandaran: Peaceful Coexistence With Persian. Language, Communities, and Education. Columbia University, 2005, s. 65–73. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 September 2006.
- ↑ Spoken L1 Language: Mazanderani [online]. Dostupné online.
- ↑ Windfuhr, G. L. Compendium linguarum Iranicarum. Redakce Rüdiger Schmitt. Wiesbaden: L. Reichert, 1989. Kapitola New Iranian languages: Overview, s. 490.
- ↑ a b c GRUGNI, V; BATTAGLIA, V; HOOSHIAR KASHANI, B; PAROLO, S; AL-ZAHERY, N. Ancient Migratory Events in the Middle East: New Clues from the Y-Chromosome Variation of Modern Iranians. PLOS ONE. 2012. doi:10.1371/journal.pone.0041252. PMID 22815981. Bibcode 2012PLoSO...741252G.
- ↑ R. Spencer Wells et al., "The Eurasian Heartland: A continental perspective on Y-chromosome diversity," Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America (August 28, 2001)