Přeskočit na obsah

Joseph Marx

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Marx
Základní informace
Narození11. května 1882
Štýrský Hradec
Úmrtí3. září 1964 (ve věku 82 let)
Štýrský Hradec
Místo pohřbeníVídeňský ústřední hřbitov
Žánrysymfonie
Povoláníhudební skladatel, muzikolog, hudební pedagog, akademik, vysokoškolský učitel, spisovatel, klavírista a hudební kritik
Nástrojeklavír
OceněníCena města Vídně za hudbu (1952)
Čestný odznak Za vědu a umění (1957)
čestný doktor Vídeňské univerzity
Čestný prsten města Vídně
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Joseph Rupert Rudolf Marx (11. května 1882 – 3. září 1964) byl rakouský hudební skladatel, pedagog a hudební kritik.[1] Nejvíce se proslavil svými 150 písněmi, většinou s doprovodem klavíru, některé s doprovodem orchestru.

Marx se narodil ve Štýrském Hradci a na tamní univerzitě studoval filozofii, dějiny umění, germanistiku a hudbu; získal několik titulů včetně doktorátu v roce 1909. Jeho disertační práce byla rozšířením vědecké studie o tonalitě z roku 1907, v níž zavedl termín „atonalita“. Vážně začal komponovat v roce 1908 a během následujících čtyř let vytvořil přibližně 120 písní. V roce 1914 začal učit na Vídeňské hudební akademii a později se v roce 1922 stal jejím ředitelem. Když byla škola v roce 1924 reorganizována na Vysokou hudební školu (Hochschule für Musik), byl jmenován rektorem, a tento úřad zastával tři roky. Mezi jeho významné studenty patří Johann Nepomuk David, Richard Flúry, Ivana Langová, Alois Melichar, Hisatada Otaka, Lucijan Marija Škerjanc, Paul Ulanowsky, Ludovit Rajter a Clara Wildschutová. V letech 1931 až 1938 byl hudebním kritikem pro Neues Wiener Journal a po druhé světové válce psal kritiky pro Wiener Zeitung.[1]

V roce 1947 byla ve Vídni vydána sbírka Marxových kritik a esejů s názvem Betrachtungen eines romantischen Realisten. Těsně před svou smrtí vydal knihu o akustice, tonalitě, estetice a hudební filozofii s názvem Weltsprache Musik (Vídeň, 1964).[1]

Jako skladatel je Marx známý především pro svou vokální hudbu, zejména pro více než 150 písní. Většina jeho písní má klavírní doprovod, asi dvě desítky z nich používají symfonický doprovod. Jeho styl se vyznačuje slovanskými a italskými prvky, často s impresionistickým druhem lyriky. Jeho tvorba ve 20. a na počátku 30. let 20. století se zaměřovala na orchestrální díla, poté následovalo období trvající po zbytek jeho života a věnované především komorní hudbě.[1]

Marx ve 21 letech (1903)

Sborová hudba

  • Ein Neujahrshymnus (Novoroční hymna) pro smíšený sbor a orchestr (1914)
  • Berghymne (Horská hymna) pro smíšený sbor a orchestr (1910)
  • Herbstchor an Pan (Podzimní chór k Panovi) pro smíšený sbor, chlapecký sbor, varhany a orchestr (1911)
  • Morgengesang (Ranní zpěv) pro mužský sbor a orchestr (1910)
  • Abendweise (Večerní melodie) pro mužský sbor, dechový orchestr, tympány a varhany (1912)
  • Gesang des Lebens (Píseň života) pro mužský sbor a varhany (1914)

Písně

  • cca 150 písní, jako například Nachtgebet a Marienlied, z nichž dvě desítky mají orchestrální doprovod
  • Verklärtes Jahr (Zjasněný rok) pro střední hlas a orchestr (cyklus orchestrálních písní, 1932, existuje i verze s klavírním doprovodem)

Instrumentální díla

[editovat | editovat zdroj]

Orchestrální hudba

  • Eine Herbstsymphonie (Podzimní symfonie, 1921)
  • Eine symphonische Nachtmusik (Symfonická noční hudba, 1922)
  • Idylle - Concertino über die pastorale Quart (1925)
  • Eine Frühlingsmusik (Jarní hudba, 1925)
  • Nordland-Rhapsodie (Severská rapsodie, 1929)
  • Alt-Wiener Serenaden (Serenády ze staré Vídně, 1941)
  • Sinfonia in modo classico pro smyčcový orchestr (1944)
  • Partita in modo antico pro smyčcový orchestr (1945)
  • Feste im Herbst (Podzimní slavnosti, 1946)

Koncerty

  • „Romantický klavírní koncert“ E dur (1919–20)
  • „Castelli Romani“ pro klavír a orchestr Es dur (1929–30)

Další díla

[editovat | editovat zdroj]
  • Šest klavírních skladeb (1916)
  • Smyčcový kvartet A dur (1936, přepracováno v roce 1948 jako Quartetto Chromatico )
  • Quartetto in modo antico (1938)
  • Quartetto in modo classico (1941)
  • Dvě houslové sonáty
  • Díla pro violoncello a klavír
  • „Trio-Fantazie“
  • Tři skladby pro klavírní kvartet
  • Varhanní skladby
  • Nevydané klavírní skladby
  • Díla pro zpěv a komorní soubor

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joseph Marx na anglické Wikipedii.

  1. a b c d The New Grove Dictionary of Opera, article by Mosco Carner and Sigrid Wiesmann, vol. 2. [s.l.]: Oxford University Press, 1992. ISBN 978-0-19-522186-2.