Josef Plavec

Josef Plavec
Portrét Dr. Josefa Plavce spolu s jeho poděkováním a podpisem
Základní informace
Narození	8. března 1905 Heřmanův Městec
Úmrtí	29. června 1979 (ve věku 74 let) Chrudim
Místo pohřbení	Heřmanův Městec
Povolání	hudební teoretik a hudební skladatel
Manžel(ka)	Drahomíra Plavcová (roz. Jirásková) Anna Plavcová (roz. Cinková)
Děti	Eva Schnebelen (roz. Plavcová) Alena Plavcová Jan Plavec
Rodiče	Josef Plavec (1875 - 1946) Marie Plavcová rozená Neudörflová (1882 - 1952)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Plavec (8. března 1905 Heřmanův Městec – 29. června 1979 Chrudim) byl český skladatel, sbormistr, hudební vědec, pedagog a spisovatel.

Životopis

Univerzitní profesor, doktor filozofie Josef Plavec, doktor věd se narodil v Heřmanově Městci, Čáslavské ulici č. 268 jako prvorozený syn ve starousedlické měšťanské rodině. Vztah k hudbě tu získával již od dětství. Už jeho dědeček Josef Plavec nejstarší (1844–1923) se v době vysokoškolských studií stal členem pražského pěveckého sboru Hlahol pod vedením Bedřicha Smetany. V roce 1862 pak založil v Heřmanově Městci pěvecký sbor Vlastislav. Otec Josef Plavec starší (1875-1946), vynikající sólový i sborový zpěvák, sbormistr a organizátor hudebního života, byl zakladatelem Východočeské pěvecké župy Fibichovy. Jako nadšený sokol složil text k pochodovým písním chrudimského kapelníka Jindřicha Sigela, z nichž se staly heřmanoměstecké sokolské pochody. Byl posledním purkmistrem města a po r.1918 jeho prvním starostou. Sepsal dějiny pěveckého sboru Vlastislav, divadelního souboru Heřman a Sokola pro sborník Chrudimsko – Nasavrcko.

Mladý Josef Plavec získal hudební základy od varhaníka kostela sv. Bartoloměje v Heřmanově Městci pana Voborníka, kterého po jeho odchodu z Heřmanova Městce vystřídal. Hra na varhany ho okouzlila na celý život. Jako student chrudimského gymnázia založil školní smyčcový orchestr. Tehdy také organizoval oslavy 100. výročí narození Bedřicha Smetany nejen na gymnáziu, ale současně i v Heřmanově Městci. S pěveckým sborem Vlastislav nacvičil Prodanou nevěstu.

V roce 1924 odešel studovat češtinu a francouzštinu na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy do Prahy. Zároveň od roku 1926 začal navštěvovat mistrovskou kompoziční školu na Státní konzervatoři hudby u J. B. Foerstera, se kterým se znal od mistrovy návštěvy Heřmanova Městce roku 1922, kdy doprovázel jeho sbory na klavír. 20. 6. 1929 ukončil studia, byl promován doktorem filozofie a tentýž den uzavřel mistrovskou kompoziční školu koncertem svých pěti písní na slova Fráni Šrámka a Petra Křičky. K tomuto úspěchu obdržel i blahopřání od prezidenta republiky T. G. Masaryka. V roce 1930 pokračoval ještě ve studiu letního semestru na pařížské Sorbonně.

Po celou dobu pražských studií věnoval volné chvíle Heřmanovu Městci, vzdělával a vychovával zpěváky, divadelníky, pořádal koncerty, přednášky, řídil pěvecký sbor Vlastislav i chrámový sbor.

Jako středoškolský profesor vyučoval český jazyk, francouzštinu, hudební a estetickou výchovu a historii na gymnáziích v Praze i na Slovensku.

Dr. Josef Plavec doplňoval pedagogickou výchovu i publikační činností. Napsal více jak 1700 prací, jež byly vydány nejen v Československu, ale i v Německu, Anglii, Francii, Rakousku, dokonce i v Číně a Indii. Nejvýznamnější je jeho monografie František Škroup (1941), která byla poctěna cenou České akademie. Jejím prostřednictvím se doktor Plavec seznámil s potomky Františka Škroupa, finančně je podporoval a staral se i o jeho hrob v Holandsku. Kromě zmíněné monografie napsal další knihy a studie. Patří k nim například Smetanova tvorba sborová (1954), monografie o Otakaru Jeremiášovi, J. B. Foersterovi, Otakaru Ostrčilovi, Václavu Kálikovi, Jaroslavu Křičkovi, Václavu Tomšovi a dalších. Připravil mnoho učebnic hudební výchovy, dějin hudby a vysokoškolských skript.

Jako skladatel se zabýval doktor Plavec ponejvíce hudbou vokální. Složil řadu písní na texty českých básníků, např. J. Wolkera, Vítězslava Nezvala a Josefa Hory. Věnoval se sborové úpravě lidových písní našich a slovanských národů. Také zkomponoval několik kantát. Kantátu My, národ český a slovenský, na památku vypálených Ležáků kantátu Nesmrtelná ves, pěveckému sboru Vlastislav k jeho 100. výročí věnoval skladbu Rodnému kraji.

Podílel se na českém sborovém umění i jako sbormistr. Amatérské sbory vedl nepřetržitě padesát osm let. Již r.1931 založil v Chrudimi Pěvecké sdružení východočeských učitelek, které vedl dvacet čtyři let, a s ním koncertoval po celých Čechách. Roku 1940 převzal Sbor českých učitelů. Oba sloučil v roce 1955 ve Smíšený sbor českého učitelstva, ten vedl nejdříve jako sbormistr a později jako umělecký vedoucí až do konce života.

Známá byla také jeho spolupráce s Československým rozhlasem, kdy po dobu dvanácti let připravoval hudební vysílání pro školy. Po válce vyučoval Dr. Plavec zejména teoretické předměty na pražské konzervatoři a na Akademii múzických umění. V roce 1948 byl vybrán na nově vytvořenou Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, na níž založil katedru hudební výchovy a tu vedl až do roku 1970. Zde dosáhl nejvyšších vědecko-pedagogických hodností. Současně získal v roce 1955 i druhý titul doktora na Filozofické fakultě UK v oboru historických věd.

Podílel se jako sbormistr na inscenaci Národního divadla Matinée Jak zpívá a hraje naše mládež v sezóně 1935/36.

V roce 1965 obdržel státní vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Byl také nositelem vyznamenání Za vynikající práci.

Přes všechnu práci nezapomínal na Heřmanův Městec. Přednášel ke 100. výročí založení pěvec. sboru Vlastislav, o dějinách města, k Roku české hudby, zajížděl koncertovat se Smíšeným sborem českého učitelstva. Nakonec se do Heřmanova. Městce vrátil na zasloužený odpočinek. Téměř šest let tu žil a účastnil se společenského života města, přesto pokračoval ve své pedagogické a přednáškové činnosti po celé republice. Z jeho posledních vystoupení v Heřmanově Městci byly přednášky při oslavách 650 let existence města a zahájení výstavy přítele akademického malíře Jaroslava Heřmanského. Naposledy přednášel o Leoši Janáčkovi při koncertu sboru Vlastislav v roce 1979.

Zemřel náhle v chrudimské nemocnici. V opuštěné pracovně na psacím stole zůstala jeho první nedopsaná skladba – píseň Prodavačka růží.

4. července 1979 se v místní sokolovně konalo poslední rozloučení, kterého se účastnili zástupci Univerzity Karlovy, pražské konzervatoře, Smíšeného sboru českého učitelstva, Foersterovy a Mozartovy společnosti, České unie pěveckých sborů a dalších společností. Pohřben je v rodinné hrobce na hřbitově v Heřmanově Městci. V roce 1986 mu byla odhalena pamětní deska na domě č. 198 v Čáslavské ulici.

Jeho fotoportréty jsou zařazeny v galerii osobností Oldřicha Škáchy.

Dílo

I. Dílo literární

Knihy (samostatné publikace)

• Úkol umění v národě (Praha 1939);
• Lidové kořeny české hudby (Praha 1940);
• Zdeněk Fibich – mistr české hudební balady (Praha 1940);
• Otakar Zich (Praha 1941);
• František Škroup (Praha 1941);
• Zdeněk Fibich melodramatik (Praha 1943);
• Hodnota lidové písně (Praha 1943);
• Otakar Jeremiáš (Praha 1943, 1964);
• Sborová tvorba J. B. Foerstra (Praha 1948);
• Smetanova tvorba sborová (Praha 1954);
• Dějiny pražského Hlaholu (Praha 1961).

Studie a stati články, recenze apod. (výběr)

• Jan Neruda a J. B. Foerster (Česká hudba, roč. 37, 1935);
• Foerstrův Bloud (Česká hudba, roč. 38, 1938);
• Jak pracovat s dětským sborem (Věstník hudebně pěvecký, roč. 43, 1939);
• Petr Bezruč a česká hudba (in sborník Bezručův hlas, Praha 1939);
• J. V. Sládek a čeští skladatelé (in ročenka Chudým dětem, Brno 1946);
• Kaprova Píseň o rodné zemi (Rytmus, roč. 9, 1947);
• Otakar Ostrčil (Hudební rozhledy, roč. 1, 1948, č. 6–7, s. 122–126);
• 160 let od narození Jana Hugo Voříška (Hudební rozhledy, roč. 3, 1950, č. 15, s. 15);
• Za velkým realistou sborové tvorby – K úmrtí Václava Kálika (Hudební rozhledy, roč. 5, 1952, č. 1, s. 32);
• Pěvecké sdružení východočeských učitelek (Hudební rozhledy, roč. 5, 1952, č. 5, s. 26–27);
• Sedmdesát let prof. Adolfa Cmírala (Hudební rozhledy, roč. 5, 1952, č. 7, s. 30);
• Skladatel-bojovník Vít Nejedlý – K 40. výročí narození (Hudební rozhledy, roč. 5, 1952, č. 11, s. 14–15);
• K šedesátým narozeninám Otakara Jeremiáše (Hudební rozhledy, roč. 5, 1952, č. 15, s. 4–6);
• O správnou hudební deklamaci (Hudební rozhledy, roč. 5, 1952, č. 19, s. 12–13);
• Zdeněk Nejedlý – pedagog (Hudební rozhledy, roč. 6, 1953, č. 2–3, s. 80–85);
• J. V. Stalin v dílech našich skladatelů (Hudební rozhledy, roč. 6, 1953, č. 5, s. 190–191);
• Bedřich Smetana a Umělecká beseda (Hudební rozhledy, roč. 6, 1953, č. 7, s. 290–291);
• O lepší poznání R. Wagnera (Hudební rozhledy, roč. 6, č. 8, s. 350);
• Otava Zdeněk (Hudební rozhledy, roč. 6, č. 18–19 , s. 880–881);
• K objevu Škroupovy hudby k Tylově Lesní panně (Hudební rozhledy, roč. 6, č. 18–19, s. 891);
• K 75. Výročí narození Otakara Ostrčila (Hudební rozhledy, roč. 7, 1954, č. 2, s. 74–77);
• Sto padesát let od narození L. E. Měchury (Hudební rozhledy, roč. 7, 1954, č. 3, s. 116);
• Osobnost a dílo Otakara Zicha (Hudební rozhledy, roč. 7, 1954, č. 6, s. 230–232);
• Na studijní cestě Německou demokratickou republikou (Hudební rozhledy, roč. 7, 1954, č. 11–12, s. 519–520);
• K českému vydání studie Ant. Dvořáka o Fr. Schubertovi (Hudební rozhledy, roč. 7, 1954, č. 14, s. 652);
• Je hudební výchova buržoasním přežitkem? (Hudební rozhledy, roč. 7, 1954, č. 16, s. 721–725 a 757);
• Vzpomínka na Otakara Zicha (Hudební rozhledy, roč. 7, 1954, č. 17, s. 802–803);
• Čeněk Bohumil - Významné životní výročí (Hudební rozhledy, roč. 7, 1954, č. 18, s. 855);
• Hrát či nehrát Josefa Bohuslava Foerstera (Hudební rozhledy, roč. 7, 1954, č. 20, s. 942–945);
• Nad dílem Bohuslava Taraby (Hudební rozhledy, roč. 8, 1955, č. 7, s. 334);
• Proti vulgarizaci hudební výchovy (Hudební výchova, roč. 4, 1956, č. );
• Více úcty k J. K. Tylovi i více vkusu (Hudební rozhledy, roč. 9, 1956, č. 10, s. 423);
• O hudební výchově lidu (Hudební rozhledy, roč. 9, 1956, č. 11, s. 443–446);
• K pátému výročí úmrtí národního umělce J. B. Foerstra (Hudební rozhledy, roč. 9, 1956, č. 12, s. 517);
• Vítězství českého sborového zpěvu (Hudební rozhledy, roč. 9, 1956, č. 14–15, s. 607);
• Mírová symfonie Václava Kálika (Hudební rozhledy, roč. 9, 1956, č. 18, s. 797–799);
• Hudební výchova dále zápasí s nepřáteli (Hudební rozhledy, roč. 9, 1956, č. 23, s. 966–967);
• Vachův sbor moravských učitelek (Hudební rozhledy, roč. 9, 1956, č. 24, s. 1028);
• Hudební výchova v Německé demokratické republice (Hudební rozhledy, roč. 10, 1957, č. 4, s. 158);
• Pětasedmdesátka profesora Adolfa Cmírala (Hudební rozhledy, roč. 10, 1957, č. 7, s. 303);
• Umění sborového zpěvu (Hudební rozhledy, roč. 10, 1957, č. 13, s. 554);
• Přínos Jaroslava Křičky (Hudební rozhledy, roč. 10, 1957, č. 16, s. 657–659);
• Po stopách českých kapelníků v Rusku (Hudební rozhledy, roč .10, 1957, č. 22, s. 927–928);
• Pražský dětský sbor (Hudební rozhledy, roč. 10, 1957, č. 8, s. 345);
• Foerstrovo matiné v Divadle hudby (Hudební rozhledy, roč. 10, 1957, č. 12, s. 524);
• Waleské a bulharské pěvkyně v Praze (Hudební rozhledy, roč. 10, 1957, č. 18, s. 770);
• Janáčkova tvorba sborová (in sborník Pedagogického institutu v Praze, řada Společenské vědy I, Praha 1961, s. 259–311).

II. Dílo hudební

Písně a dvojzpěvy

• Tři dvojzpěvy s klavírem (1925–41);
• V nás jen je jaro (1929);
• Cyklus písní na J. Wolkra (1929);
• Života vteřiny (1929);
• Tři písně na A. S. Puškina (1937);
• Paprsky v tmách (1939);
• Tři písně na slova M. Pujmanové (1939);
• Tři písně na slova Soldána a M. Hallera (1939);
• J. B. Foerstrovi (1939 – text F. X. Šalda);
• Písně na slova L. Stehlíka (1941);
• Věčná stráž (1942/43 – text V. Nezval);
• Život buď pozdraven (1943/44 – text L. Stehlík, P. Bojar);
• Pražské motivy (1943);
• Tři ukolébavky (1943 – text M. Haller);
• Rozednění (1947);
• Hlasy moudrosti východní (1952 – 12 písní na staroindické texty);
• Ze slz a úsměvů (1956 – text V. Nezval, F. Hrubín, J. V. Sládek)

Sbory dětské

• Sbor ke dni svobody (1928);
• Vzhůru již vzhůru (1937);
• Děti republiky (1938);
• Osm dětských sborových písní s klavírem (1948).

Sbory ženské

• Ukolébavka na slova J. S. Machara (1933);
• Tři zpěvy úsvitu (1933);
• Jitřní píseň (1937);
• Vlajka republiky (1956).

Sbory mužské

• Dnešek. Drama o 6 obrazech (1937);
• Vytrvalost – síla (1943–45);
• Ve Tvém jméně (1956);
• Slova z ocele 1947–48);
• Mám rád svou zem (1951);
• Mír dětí (1952);
• Tři vojenské mužské sbory (1053 – text M. Haller);
• Šest mužských sborů v lidovém tónu (1954);
• Zbojnická (1955).

Sbory smíšené

• Práce – modlitba rukou (1927);
• Poledne ráje (1928);
• Stromu svobody (1932 – text F. X. Šalda);
• Sub specie mortis (1935);
• Dvanáct písní z Podkarpatské Rusi (1935);
• Čtyři smíšené sbory na Pokorného (1938);
• Pozdravy máji národa (1943–45).

Kantáty

• Neděle svatodušní (1928 – text O. Březina);
• Početí pro sóla, ženský sbor, housle a klavír (1940 – text R. Thákur);
• My národ český i slovenský (1943 – texty A. Jirásek, J. Neruda, J. Hora, S. K. Neumann);
• Nesmrtelná ves (1949 – texty B. Lohnický, M. Haller)

Melodramy

• Romance štědrovečerní (text J. Neruda – 1921);
• Dva melodramy na Thákura (1926)
• Střevlíci (1932 – text S. K. Neumann);
• Tragikomedie – 3 melodramy s orchestrem (1932);
• Vlaky (1937 – text F. X. Šalda);
• Kůň (1938 – text J. Vrchlický);
• Vysoko (1944 – text J. Urbánková);
• Hranice (1944 – text N. Asjejev);
• Tři melodramy (1944).

Instrumentální − komorní

• Smyčcový kvartet (1928);
• Meditace pro violu a klavír (1934);
• Předehra pro varhany (1937);
• Variace na vánoční koledu pro klavír (1940);
• Fantazie pro housle a klavír (1941);
• Suita pro klavír (1944);
• 12 variací na chorál Jezu Kriste, ščedrý kněže pro vartany (provedeno 1945);
• Scherzo-Polka (1951).

Symfonická

• Letní ouvertura (1933);
• Od věků do věků – symfonická předehra (1940);
• Scherzo na thema O. Ostrčila (v rozhlase provedeno 1941);
• Fantazie pro housle, klavír, mezzosoprán, baryton a orchestr (L. Stehlík – 1941).

Odkazy

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Plavec
• Josef Plavec v Českém hudebním slovníku osob a institucí

Autoritní data	AbARTP: 5116 Biblio: b51cbd9e-ce06-4468-bf62-f9ccea97fcf8 NKC: jk01093378 BNE: XX4913135 BNF: cb148113878 (data) GND: 119040255 ISNI: 0000 0001 1771 2651 LCCN: no93007126 LNB: 000183118 NLI: 987007581063905171 PLWABN: 9810563499905606 SUDOC: 241793424 VIAF: 76580935

Portály: Hudba | Lidé