Josef Gruber

prof. JUDr. Josef Gruber
prof. JUDr. Josef Gruber
2. ministr sociální péče Československa
	Ve funkci:; 15. září 1920 – 26. září 1921
Prezident	Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády	Jan Černý
Předchůdce	Lev Winter
Nástupce	Gustav Habrman
Děkan Právnické fakulty UK
	Ve funkci:; 1912 – 1913
Předchůdce	Josef Vančura
Nástupce	August Miřička
Stranická příslušnost
Členství	realistická strana
Narození	2. listopadu 1865 nebo 3. listopadu 1865; Luže; Rakouské císařství
Úmrtí	3. května 1925 (ve věku 59 let); Praha; Československo
Místo pohřbení	Slavín
Alma mater	Univerzita Karlova v Praze
Profese	ekonom, ekonom, právník a učitel
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Gruber (2. nebo 3. listopadu 1865 Luže – 3. května 1925 Praha^[1]) byl český ekonom, profesor národohospodářství na právnické fakultě Univerzity Karlovy. V dubnu 1900 byl spolu s Františkem Drtinou a T. G. Masarykem autorem prohlášení nově založené Realistické strany. Byl ministrem sociální péče ve vládě Jana Černého.

Život a působení

Narodil se ve východočeské Luži,^[2] absolvoval gymnázium v Litomyšli a poté roku 1890 českou právnickou fakultu v Praze. Právní praxi zahájil na pražském policejním ředitelství a v letech 1893–1907 působil v Obchodní a živnostenské komoře v Praze. Mezitím se na své alma mater roku 1901 habilitoval v oboru národního hospodářství, o šest let později byl jmenován řádným profesorem věd právních a státních na české technice, ale už roku 1909 se jako řádný profesor národního hospodářství vrátil na právnickou fakultu.^[3] V letech 1912–1913 byl i jejím děkanem.^[4]

Velmi se angažoval ve veřejné sféře. Často o ekonomických otázkách přednášel mimo univerzitu, vedl v té době jediný odborný časopis Obzor národohospodářský a hojně publikoval, kromě jiného také napsal několik hesel do Ottova slovníku naučného. Ve svých dílech zkoumal celou řadu témat obchodní, průmyslové, zemědělské a dopravní politiky, přičemž se nezaměřoval jen na obecnou teorii, ale především na ekonomickou praxi a zároveň je vždy nejdříve podrobně historicky uvedl. Spolu s profesorem Horáčkem shromáždili a vydali osmidílné spisy Albína Bráfa. Přestože byl jinak zastáncem ekonomického liberalismu, podporoval výrazné zásahy státu v sociální oblasti, což jej dovedlo až na post ministra sociální péče v úřednické vládě Jana Černého.^[5] Ve vládě prosazoval vydání zákonů o tzv. gentském systému (vyplácení podpor nezaměstnaným odborovými organizacemi) nebo o závodních výborech a vyžadoval dodržování zákona o osmihodinové pracovní době. Stál u zrodu Technického muzea království Českého a po vzniku republiky Státního úřadu statistického.^[4] Byl též předsedou České společnosti národohospodářské a až do doby svého ministerského působení i generálním jednatelem Národohospodářského ústavu České akademie věd a umění.^[6] Spoluzaložil a později byl předsedou Sociálního ústavu ČSR, který roku 1923 v Praze hostil Mezinárodní sjezd sociální politiky.^[3] Zemřel při cestě pražskou tramvají,^[6] pohřben je na vyšehradském Slavíně.^[4]

Odkazy

Reference

↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých ve Všeobecné nemocnici, sign. NEM Z12, s. 313
↑ NĚMEČEK, Josef: O historii Luže a okolí; Luže, 2006; (kapitola Rodáci) s. 296–297
↑ ^a ^b BAŽANTOVÁ, Ilona. Josef Gruber. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 589–591.
↑ ^a ^b ^c CHODĚJOVSKÝ, Jan. Josef Gruber. Akademický bulletin. 2015, čís. 3. Dostupné online. ISSN 1210-9525.
↑ Kolektiv: Československé dějiny v datech, Nakladatelství Svoboda Praha, 1987; s. 600
↑ ^a ^b SEIDL, Vladimír. Zlatý fond českého ekonomického myšlení: Josef Gruber [online]. Vysoká škola ekonomická v Praze [cit. 2016-02-21]. Dostupné online.

Literatura

KRAMÁŘ, Jan. Český národohospodář Josef Gruber. In Historický obzor, 2005, 16 (7/8), s. 179–187. ISSN 1210-6097.

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Gruber
Osoba Josef Gruber ve Wikicitátech
Autor Josef Gruber ve Wikizdrojích
Digitalizovaná díla Josefa Grubera v České digitální knihovně
GRUBER, Josef. Agrární zřízení : právní a hmotné postavení selského lidu v českých zemích v minulosti a přítomnosti. Praha: Český čtenář, 1914. 255 s. Dostupné online.

[matrikaZ-1] Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých ve Všeobecné nemocnici, sign. NEM Z12, s. 313

[2] NĚMEČEK, Josef: O historii Luže a okolí; Luže, 2006; (kapitola Rodáci) s. 296–297

[Bažantová-3] BAŽANTOVÁ, Ilona. Josef Gruber. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 589–591.

[Chodějovský-4] CHODĚJOVSKÝ, Jan. Josef Gruber. Akademický bulletin. 2015, čís. 3. Dostupné online. ISSN 1210-9525.

[5] Kolektiv: Československé dějiny v datech, Nakladatelství Svoboda Praha, 1987; s. 600

[Seidl-6] SEIDL, Vladimír. Zlatý fond českého ekonomického myšlení: Josef Gruber [online]. Vysoká škola ekonomická v Praze [cit. 2016-02-21]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

Děkani Právnické fakulty UK

c. k. česká univerzita Karlo-Ferdinandova (1882–1920)	Emil Ott (1882–1883, 1883–1884) • Alois Zucker (1884–1885) • Antonín Randa (1885–1886) • Jan Jaromír Hanel (1886–1887) • Matouš Talíř (1887–1888) • Jiří Pražák (1888–1889) • Josef Stupecký (1889–1890) • Emil Ott (1890–1891) • František Storch (1891–1892) • Matouš Talíř (1892–1893) • Albín Bráf (1893–1894) • Jan Jaromír Hanel (1894–1895) • Leopold Heyrovský (1895–1896) • Alois Zucker (1896–1897) • Jaromír Čelakovský (1897–1898) • Josef Stupecký (1898–1899) • Jiří Pražák (1899–1900) • Bohuslav Rieger (1900–1901) • Kamil Henner (1901–1902) • Albín Bráf (1902–1903) • Leopold Heyrovský (1903–1904) • Karel Hermann-Otavský (1904–1905) • Jaromír Čelakovský (1905–1906) • František Fiedler (1906–1907) • Kamil Henner (1907–1908) • Cyril Horáček (1908–1909) • Emanuel Tilsch (1909–1910) • Josef Vančura (1910–1911, 1911–1912) • Josef Gruber (1912–1913) • August Miřička (1913–1914) • Josef Prušák (1914–1915) • Miloslav Stieber (1915–1916) • Jan Krčmář (1916–1917) • Josef Drachovský (1917–1918) • František Vavřínek (1918–1919) • Václav Hora (1919–1920)

Univerzita Karlova (1920–1939)	Jan Kapras (1920–1921) • Vilém Funk (1921–1922) • Karel Hermann-Otavský (1922–1923) • Antonín Hobza (1923–1924) • Josef Vančura (1924–1925) • Jiří Hoetzel (1925–1926) • Karel Kadlec (1926–1927) • Vilibald Mildschuh (1927–1928) • August Miřička (1928–1929) • Emil Svoboda (1929–1930) • Miloslav Stieber (1930–1931) • Arnošt Wenig-Malovský (1931–1932) • Josef Drachovský (1932–1933) • Otakar Sommer (1933–1934) • Vilém Funk (1934–1935) • František Vavřínek (1935–1936) • Václav Hora (1936–1937) • Jan Kapras (1937–1938) • Jiří Hoetzel (1938–1939) • Antonín Hobza (1939)

Univerzita Karlova (1945–)	Arnošt Wenig-Malovský (1945) • Jan Matějka (1945–1946) • Theodor Saturník (1946–1947) • Cyril Horáček (1947–1948) • Josef Tureček (1948–1952) • Jan Bartuška (1952–1954) • Ferdinand Boura (1954–1957) • František Štajgr (1957–1958) • Valér Fábry (1958–1961) • Oldřich Průša (1961–1967) • Otakar Plundr (1967–1969) • Zdeněk Češka (1969–1973) • Vladimír Delong (1973–1980) • Josef Mečl (1980–1989) • Ivan Mucha (1990–1991) • Valentin Urfus (1991–1994) • Dušan Hendrych (1994–2000) • Vladimír Kindl (2000–2006) • Aleš Gerloch (2006–2014) • Jan Kuklík (2014–2022) • Radim Boháč (od 2022)

Ministři práce a sociálních věcí Československa

Ministři sociální péče první československé republiky (1918–1938)	Lev Winter • Josef Gruber • Gustav Habrman • Lev Winter • Josef Schieszl • Jan Šrámek • Ludwig Czech • Alfréd Meissner • Jaromír Nečas • Bedřich Horák

Ministři sociální péče druhé československé republiky (1938–1939)	Petr Zenkl • Vladislav Klumpar

Ministři sociální péče exilových vlád Československa (1940–1945)	František Němec • Ján Bečko

Ministři sociální péče poválečného Československa (1945–1968)	Jozef Šoltész • Zdeněk Nejedlý • Evžen Erban • Jaroslav Havelka • Václav Nosek • Josef Tesla • Michal Štanceľ

Federální ministři práce a sociálních věcí Československa (1969–1992)	Michal Štanceľ • Miloslav Boďa • Alfréd Šebek • Petr Miller • Miroslav Macek