Přeskočit na obsah

Filip Renč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Filip Renč
Filip Renč (4. července 2009)
Filip Renč (4. července 2009)
Narození17. srpna 1965 (60 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materAkademie múzických umění v Praze
Povolánídětský herec, filmový režisér, herec, režisér a scenárista
Oceněnímedaile Za zásluhy mzz 1. stupeň (2014)
ChoťMarie Kružíková (od 2017)[1]
Rodiče
Příbuzní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Filip Renč (* 17. srpna 1965 Praha) je český filmový a divadelní režisér, scenárista a herec. Po studiích na pražské FAMU se prosadil celovečerním debutem Requiem pro panenku (1992), který vycházel ze skutečné události. V následujících letech natočil filmy Válka barev (1994), Rebelové (2001) či Román pro ženy (2005) podle bestselleru Michala Viewegha. Vedle filmu se věnuje i televizní režii a muzikálům, např. Kleopatra, Golem.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Filip Renč je synem spisovatele a režiséra Ivana Renče a vnukem básníka a překladatele Václava Renče.[2] Jeho sestra Veronika Renčová, hrála v s Janem Werichem v seriálu Pan Tau. Již od svých pěti let se objevoval jako herec v dětských filmech Družina černého pera (1973), Nechci nic slyšet (1978), Julek (1980), Levé křídlo (1983), v dospělosti se objevil např. v malých rolích (cameo) ve filmech Jana Svěráka Kolja, Vratné lahve a Tmavomodrý svět nebo v pohádce Nesmrtelná teta.[2]

Vystudoval dokumentární tvorbu na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze (FAMU).[2]

V prezidentských volbách 2013 veřejně podporoval Miloše Zemana, od kterého dne 28. října 2014 získal medaili Za zásluhy I. stupně.[2] Nicméně 30. července 2019 v pořadu Prostor X Miloše Zemana zkritizoval a své názory přehodnotil. Naopak podpořil demonstrace spolku Milion chvilek pro demokracii.

Renč je od roku 2017 ženatý a jeho manželka Marie, roz. Kružíková (nar. 23. září 1987) je herečkou. Mají spolu dceru Sofii (nar. 2018). Z předchozího vztahu má dceru Natálii.[3]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Ještě jako student 3. ročníku katedry dokumentární tvorby natočil v roce 1991 ve Filmovém studiu Zlín svůj slavný debut Requiem pro panenku. Dále natočil šest celovečerních filmů, na jejichž scénářích často spolupracuje se Zdeňkem Zelenkou (Requiem pro panenku, Válka barev, Rebelové, Hlídač č. 47).

Filmový muzikál Rebelové (2001) byl nominován na pět Českých lvů a ocenění získal za nejlepší zvuk a kostýmy. Snímek Román pro ženy (2005) natočený podle literární předlohy Michala Viewegha se stal divácky nejúspěšnějším českým filmem. Další film Hlídač č. 47 (2008) získal tři České lvy a na festivalu v San Franciscu cenu za režii a za nejlepší film.[4] V roce 2016 byl uveden jeho film Lída Baarová a v roce 2018 film Zoufalé ženy dělají zoufalé věci.

Pro televizi natočil dokumentární rekonstrukci událostí 17. listopadu 1989 Polojasno, trojdílný film Vetřelci a lovci, třináctidílný seriál Sanitka 2, který je pokračováním Sanitky z roku 1984, a seriál Hlava Medúzy.[4]

Věnoval se také režii reklamních spotů a videoklipů, např. k písni Medvídek skupiny Lucie nebo Láska je láska Lucie Bílé. Kontroverzní reakce vyvolaly jeho spoty pro kampaň Ministerstva dopravy Nemyslíš – zaplatíš.[5]

Činný je i jako divadelní (muzikálový) režisér. Režíroval muzikály Kleopatra (2002) a Andílci za školou (2012) Michala Davida, Golem (2006) Karla Svobody , Baron Prášil (2010), jevištní verzi svého filmového muzikálu Rebelové (2003)[6] a muzikál Dracula (2015).[4]

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]

Výběr z filmografie:

Režie

[editovat | editovat zdroj]

Scénář

[editovat | editovat zdroj]

Herec

[editovat | editovat zdroj]
  • 1973 Družina černého pera
  • 1974 Pavlínka
  • 1974 Na startu je delfín
  • 1974 Motiv pro vraždu
  • 1975 Hvězda padá vzhůru
  • 1975 Zrcadlo pro Kristýnu
  • 1976 Jakub
  • 1978 Zadními vrátky do ZOO za zvířátky
  • 1978 Nechci nic slyšet
  • 1979 Julek
  • 1981 Kaňka do pohádky
  • 1983 Stav ztroskotání
  • 1983 Putování Jana Amose
  • 1983 Levé křídlo
  • 1985 Čarovné dědictví
  • 1986 Papilio
  • 1986 Jsi falešný hráč
  • 1987 Za zády peklo
  • 1987 Narozeniny režiséra Z. K.
  • 1989 Uzavřený okruh
  • 1989 Blázni a děvčátka
  • 1992 Requiem pro panenku
  • 1993 Nesmrtelná teta
  • 1994 Jízda
  • 1996 Kolja
  • 2001 Tmavomodrý svět
  • 2007 Vratné lahve
  • 2009 Nedodržený slib

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ iDNES.cz. 22. září 2017. Dostupné online. [cit. 2020-11-13].
  2. ↑ a b c d Filip Renč. Filmový přehled [online]. [cit. 2025-08-29]. Dostupné online. 
  3. ↑ BACHORÍKOVÁ, Ivana. Nerad vzpomínám na socialistické školství, přiznal Filip Renč. iDNES.cz [online]. 2024-10-07 [cit. 2025-08-29]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c KARLÍN, Hudební divadlo. Renč Filip | Hudební divadlo Karlín. www.hdk.cz [online]. [cit. 2025-08-29]. Dostupné online. 
  5. ↑ TŘEČEK, Čeněk; EICHLER, Pavel. Nové klipy kampaně „Nemyslíš – zaplatíš!“ natočí Renč pro diskojezdce. iDnes.cz [online]. 2009-04-02 [cit. 2013-09-08]. Dostupné online. 
  6. ↑ KOČIČKOVÁ, Kateřina. Muzikál Rebelové vystřídá Kleopatru. iDnes.cz [online]. 2003-08-14 [cit. 2013-09-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Filmy a seriály režírované Filipem Renčem
Filmy

Requiem pro panenku (1991) • Válka barev (1995) • Polojasno (1999) • Rebelové (2001) • Román pro ženy (2005) • Na vlastní nebezpečí (2007) • Hlídač č. 47 (2008) • Sebemilenec (2013) • Lída Baarová (2016) • Zoufalé ženy dělají zoufalé věci (2018)

Seriály

Vetřelci a lovci (2012) • Sanitka 2 (2013)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Filip_Renč&oldid=25260350“