Balon

Horkovzdušný balón

Balon (správně i balón, odborně obecněji aerostat) je druh letadla, které je lehčí než vzduch a ve vzduchu se pohybuje na principu Archimédova zákona. Skládá se z vlastního balonu a koše pro posádku (gondoly) nebo zavěšeného zařízení. Je plněný buď zahřátým vzduchem, nebo plynem lehčím než vzduch. Balony se v průběhu historie používaly k civilním i vojenským účelům. Řiditelné balony s motorem, vzducholodě, se na čas uplatnily i v hromadné dopravě. V moderní době se rozšířilo balonové létání jako sport a rekreační aktivita, vedle toho jsou balony využívány v meteorologii nebo k reklamním účelům.

Historie

Podrobnější informace naleznete v článku Balonové létání.

Předchůdci

Moderní Kchung-mingův lampion

Prototyp vzducholodi Passarola od Bartolomeu de Gusmãoa z roku 1709.

Nepilotované horkovzdušné balony jsou zmiňovány v čínské historii. Ču-ke Liang z říše Šu Chan v období tří říší (220–280 n. l.) používal vzdušné lampiony k vojenskému signalizování. Tyto lampiony jsou známé jako Kchung-mingovy lampiony (čínsky 孔明灯, podle zdvořilostního jména Ču-ke Lianga). Lampiony převzala od Číňanů i mongolská armáda, použila je například v bitvě u Lehnice během mongolské invaze do Polska.

Ve svém díle „Il volare non e imposible come fin hora universalmente e stato creduto” („Létání není nemožné, jak se až dosud všeobecně věřilo“) představil polský šlechtic a vědec Tytus Boratyni koncept letu využívajícího plyn lehčí než vzduch. V roce 1709 brazilsko–portugalský duchovní Bartolomeu de Gusmão nechal v místnosti v Lisabonu vystoupat balon naplněný ohřátým vzduchem. 8. srpna 1709 dokázal Gusmão v Lisabonu před králem Janem V. a portugalským dvorem zvednout malý papírový balon s horkým vzduchem asi čtyři metry do výšky. Tvrdil také, že postavil balon nazvaný portugalsky Passarola („Velký pták“) a pokusil se vznést ze Svatého Jiří v Lisabonu a přistát asi jeden kilometr daleko. Tvrzení o tomto výkonu však zůstává nejisté, přestože je zaznamenáno ve zdroji používaném FAI; přesná vzdálenost a podmínky letu nejsou potvrzeny.

První moderní balony

Balón bratří Montgolfierů

Historické kartičky s obrázky důležitých událostí z dějin balonového létání

Detail hořáků k vytápění vnitřku balónu

Fyzikální popis

Za skutečný počátek letů balonem je považován rok 1783, kdy se krátce po sobě objevily balon plněný horkým vzduchem, vypuštěný bratry Montgolfierovými, i balon plněný vodíkem, který předvedl Jacques Charles. Podle nich byl horkovzdušný balon nazván montgolfierou a plynové balony dostaly jméno charliéra. Balonům, které jsou kombinací horkovzdušného a vodíkového balonu, se říká roziéra, na paměť vzduchoplavce Pilâtra de Rozier, jenž však při pokusu s tímto balonem zahynul.

Plynové balony brzy převládly kvůli možnosti dosáhnout větších výšek i vzdáleností, přestože byly zároveň nebezpečnější. Od 30. let 19. století byl vodík nahrazen svítiplynem a později bezpečnějším heliem. Od počátku 20. století byly balony vytlačovány nejprve vzducholoděmi a poté letadly, balonové létání zůstalo převážně sportovní aktivitou. Nadále se usilovalo o vzdálenostní i výškové rekordy. V roce 1931 vystoupal Auguste Piccard v balonu poprvé do stratosféry, v roce 1999 se uskutečnil první oblet Země, v roce 2014 Alan Eustace dosáhl výšky 41 425 m.

Horkovzdušné balony zažily renesanci ve 2. polovině 20. století. Umožnil to dostupný stlačený propan-butan jako zdroj tepla pro ohřev vzduchu i dostatečně lehká a pevná nylonová tkanina pro výrobu obalu balonu. Vývoj byl nejprve v režii armády, jako rychlý a mobilní pozorovací prostředek. Na začátku 60. let byl projekt uvolněn k civilnímu využití a postupem času se stalo balonové létání koníčkem mnoha nadšenců.

Vojenské využití

První návrh na vojenské využití balonu podal už v roce 1783 Francouz Giroud de Villette po svém letu montgolfiérou. První praktické použití je připisováno jinému Francouzi. Guiton de Morveau, poradce Výboru pro státní blaho francouzské první republiky, se pokusil balonem přepravit v roce 1793 depeše z obléhaného města Condré. Netěsný balon však spadl do ležení nepřátel.

V témže roce však přesto získal podporu pro své záměry a už o rok později se svým balonem Entreprenant (podnikavý) zasáhl do bojů u Maubeuge. Před tím ale bylo nutné za pomoci chemika A. Lavoisiera a fyzika Coutelle objevit a zvládnout nový způsob výroby vodíku.

Během pruského obléhání Paříže v roce 1870 byly balony jediným prostředkem pro spojení obránců města a zbytku Francie. Během obléhání odstartovalo 66 balonů, z nichž většina dorazila s poštou a pasažéry mimo pruské obklíčení. Upoutané balony byly v 19. století a v 1. polovině 20. století využívány v armádě jako pozorovací prostředek – především pro řízení dělostřelecké palby, od první světové války jako protiletadlová baráž, za druhé světové války pak jako protiponorková stráž.

Využití v meteorologii

Už v počátcích vzduchoplavby se balonů používalo i k vědeckým účelům, měření teploty a tlaku. V době, kdy balony vytlačily vzducholodě a pak letadla, přetrvalo použití plynových balonů v meteorologii. Meteorologické stanice vypouštějí v dobu určenou mezinárodními dohodami balony bez lidské posádky, které nesou radiosondy, sloužící k provádění měření ovzduší.

Balony v kultuře

Balóny se objevily i v řadě uměleckých děl. Často vystupují například v románech Julese Vernea (Pět neděl v balóně, Tajuplný ostrov).

Odkazy

Související články

• Aerodyn
• Pohár Gordona Bennetta (balonové létání)
• Balónová fotografie
• Meteorologický balon
• Plynový balon

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu balon na Wikimedia Commons
• Galerie balon na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo balón ve Wikislovníku
• Zpráva Francie: 225. výročí prvního letu balónem ve Wikizprávách
• Historie balónového létání
• Let balónem kolem světa

Autoritní data	NKC: ph369337 GND: 4143957-0 NDL: 00565799

Portály: Letectví