Angara 1.2
Angara 1.2 | |
---|---|
![]() Model rakety Angara 1.2 | |
Země původu | ![]() |
Rodina raket | Angara |
Výrobce | GKNPC Chruničeva |
Rozměry | |
Výška | 42,8 m |
Průměr | 2,9 m |
Hmotnost | 171 000 kg |
Nosnost | |
Suborbitální | 1430 kg (5700 km) |
Historie startů | |
Status | aktivní |
Kosmodrom | kosmodrom Pleseck |
Celkem startů | Angara 1.2: 4[1] |
Úspěšné starty | Angara 1.2: 4[1] |
Selhání | Angara 1.2: 0 |
Částečná selhání | Angara 1.2: 0 |
První start | Angara 1.2: 29. dubna 2022 |
Poslední start | 16. březen 2025[2][1] |
První stupeň – URM-1 (univerzální modul) | |
Motor | RD-191 |
Tah | 1920 kN |
Specifický impuls | 310,7 s |
Palivo | LO2 + RP-1 |
Druhý stupeň – URM-2 (upravený modul) | |
Motor | RD-0124A |
Tah | 294,3 kN |
Specifický impuls | 359 s |
Palivo | LO2 + RP-1 |
Nosič Angara 1.2 (rusky Ангара 1.2) je ruský lehký kosmický nosič rodiny raket Angara.
Popis nosiče
[editovat | editovat zdroj]Nosič Angara 1.2 je stejně jako Angara 1.2PP (verze pro první let), založen na jednom modulu URM-1, ale na rozdíl od verze Angara 1.2PP je vybaven upraveným modulem URM-2, odvozeným od univerzálního modulu URM-2, čímž se zlepšila aerodynamika nosiče Angara 1.2 oproti Angara 1.2PP. Tento modifikovaný druhý stupeň má tedy aerodynamičtější tvar, ale je vybaven stejným raketovým motorem RD-0124A jako základní těžké verze Angara 3 a zejména Angara 5. Tento druhý stupeň je tak modifikován přesně na míru lehké Angary 1.2[3].
Oproti těžkým verzím, jako jsou Angara 3 a Angara 5, mají verze nosičů Angara 1.2 (s jedním motorem RD-191) osazena křidélka pro řízení rotace kolem podélné osy (spin). Toto je důležité například proto, aby dodávka paliva byla plynulá a bylo tak využito všechno palivo. Problémy vzniklé takovouto neplánovanou rotací okolo podélné osy byly příčinou problémů rané verze nosiče Ariane 5 (druhý let).[4]
Souvislosti
[editovat | editovat zdroj]Nosiče Angara jsou první nové nosiče vyvinutý Ruskem od konce Sovětského svazu. Jsou určeny pro nahrazení několika starších nosičů zahrnujících Proton-M, Zenit a Rokot, se schopností zajistit Rusku nezávislý přístup na geosynchronní a geostacionární dráhu z kosmodromů Pleseck a Vostočnyj. Vývoj nosičů Angara byl zahájen v roce 1992.
Nejlehčí nosič rodiny Angara, Angara 1.2 představuje tedy za prvé univerzální URM-1 prvního stupně a za druhé modifikovaný URM-2 druhého stupně. Oproti všem ostatním nosičům Angara je nosič Angara 1.2 v druhém stupni vybaven modifikovaným modulem URM-2 s motorem RD-0124A, který je téměř shodný s motorem RD-0124 používaném v nosičích Sojuz 2.1b a Sojuz ST-B, ale tento druhý stupeň je modifikovaný přesně na míru Angary 1.2.[3]
Běžné nosiče Angara 1.2 budou používat modifikovaný stupeň Blok-I který je používaný nosiči Sojuz 2.1b a Sojuz ST-B, avšak s motorem používaným pro druhý stupeň nosičů Angara.[5]
Historie
[editovat | editovat zdroj]První let Angary 1.2 dne 29. dubna 2022 proběhl z kosmodromu Pleseck a byl úspěšný. Vynesl družici MKA.[1]
Druhý let Angary 1.2, který 22. října 2022 také proběhl z Plesecku a byl také úspěšný a vynesl družici MKA-EO.[1]
Třetí let této lehké verze v pořádku proběhl 17. září 2024 z Plesecku. Vynesl družice Kosmos-2577 a Kosmos-2578.[1]
Čtvrtý let lehkého nosiče Angara 1.2 proběhl 16. března 2025 v 11:50 SEČ z Plesecku a byl úspěšný. Na dráhu ve výšce přibližně 1500 km vynesl a vypustil tři vojenské komunikační družice Strela-3M (Kosmos 2585, 2586 a 2587).[6][1]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g Angara-1 to inaugurate new rocket family. www.russianspaceweb.com [online]. [cit. 2025-03-17]. Dostupné online.
- ↑ Angara. Gunter's Space Page [online]. [cit. 2025-02-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b GRAHAM, William. Angara rocket launches on maiden flight [online]. NASASpaceflight.com, 9 July 2014 [cit. 2014-07-09]. Dostupné online.
- ↑ ESA. European Space Agency [online]. European Space Agency [cit. 2016-04-05]. Dostupné online.
- ↑ CLARK, Stephen. Russia calls off maiden launch of new Angara rocket [online]. Spaceflight Now, 27 June 2014 [cit. 2014-07-09]. Dostupné online.
- ↑ VÁCLAVÍK, Michal. x.com [online]. [cit. 2025-03-16]. Dostupné online.