Přeskočit na obsah

Andrej Hlinka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Andrej Hlinka
Andrej Hlinka v roce 1937
Andrej Hlinka v roce 1937
1. předseda Hlinkovy ľudové strany
Ve funkci:
1913 – 16. srpna 1938
NástupceJozef Tiso
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
10. ledna 1919 – 9. října 1919
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1938
Stranická příslušnost
ČlenstvíKatolická lidová strana (do 1901)
Slovenská národná strana
Hlinkova slovenská ľudová strana (1905 – 1938)
Narození27. září 1864
Rakouské císařství Černová, Rakouské císařství
Úmrtí16. srpna 1938 (ve věku 73 let)
Československo Ružomberok, Československo
Alma materGymnázium Janka Francisciho-Rimavského
Profesekněz, politik
Náboženstvířímskokatolické
Oceněnívelkokříž Řádu znovuzrozeného Polska
CommonsAndrej Hlinka
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Andrej Hlinka na fotografii z roku 1908
Hlinkův pomník v Prešově

Andrej Hlinka (27. září 1864 Černová[1], dnes část Ružomberku – 16. srpna 1938 Ružomberok[2]) byl slovenský katolický kněz, politik, vůdčí osobnost slovenského národního hnutí, signatář Martinské deklarace a zakladatel a vůdčí osobnost Hlinkovy slovenské ľudové strany (tzv. ľuďáků).

Život

[editovat | editovat zdroj]

Hlinka absolvoval kněžský seminář při Spišské kapitule, na kněze byl vysvěcen v roce 1889. Byl farářem na různých místech, naposledy v Ružomberku. Už v mládí začal politickou kariéru v řadách maďarské Lidové strany (Néppárt), vedené hrabětem Zichym. Stranu opustil poté, co se vzdala principů národnostní tolerance; mimo jiné nesouhlasila s Hlinkovou poslaneckou kandidaturou kvůli jeho národnostním projevům. Ve volbách 1901 dokonce podpořil kandidáta maďarské Liberální strany. V roce 1897 se stal redaktorem Ľudových novin, v roce 1906 založil Ľudovou banku a v roce 1910 slovenské tiskárny v Bratislavě. V letech 1905 a 1913 se neúspěšně pokoušel založit Slovenskou lidovou stranu. Mezitím byl v letech 1907–1910 ve vězení, oficiálně kvůli protimaďarským projevům během voleb 1906 a kvůli projevům během českého přednáškového turné 1907. Reálně proto, že se vyslovil proti národnostnímu útlaku v Uhersku a že kritizoval mj. maďarizační školské zákony z roku 1907. Ve vězení se setkal a polemizoval s pozdějším maďarským komunistickým vůdcem Bélou Kunem. Psal a překládal teologická díla.

V roce 1918 se Hlinka stal členem nově vytvořené Slovenské národní rady. Na samém počátku byl nakloněn myšlence jednotného „československého národa“,[3] rychle ji však opustil. Ještě v témže roce se podílel na založení Slovenské ľudové strany, jíž se stal předsedou. Byl vůdčí osobností pětičlenné delegace slovenských kněží, která v létě 1919 přijela do Francie na Versailleskou konferenci, aby žádala autonomii pro Slovensko. Na konferenci odjel z Polska přes Rumunsko na falešný polský pas, ale na jednání nebyl vůbec vpuštěn a po návratu byl krátce uvězněn na Mírově. Důvodem uvěznění bylo, že cestoval do Versailles právě na falešný pas.

U příležitosti 700. výročí založení Třetího řádu sv. Františka z Assisi se v říjnu 1921 zúčastnil spolu se knězem Dr. Aloisem Kolískem první velké společné pouti Čechů a Slováků v novodobé historii Československa.[4] V roce 1924 byl jmenován papežským komořím a v roce 1927 apoštolským protonotářem.

V roce 1925 se jeho strana přejmenovala na Hlinkovu slovenskú ľudovú stranu (HSĽS), jíž byl až do konce svého života lídrem a hlavním ideologem. V letech 1918 až 1938 byl vůdcem poslanecké frakce SĽS a posléze HSĽS v československém Národním shromáždění. Dne 27. února 1938 jednal s K. H. Frankem ze Sudetoněmecké strany (SdP) o spolupráci; SdP pak poskytla hlinkovcům finanční podporu ve výši pět milionů korun.[5] Krátce před svou smrtí se dohodl na spolupráci mezi HSĽS, Konradem Henleinem a politickým vůdcem maďarské menšiny v Československu hrabětem Esterházym.

Ideologie

[editovat | editovat zdroj]

Ideologický základ Hlinkova politického přesvědčení a politiky tvořilo hluboké vlastenecké cítění (zvýrazněné nejprve maďarskou nadvládou a posléze zřetelně slabším postavením Slováků v Československu), klerikalismus a antikomunismus. Jestliže v mládí byl odpůrcem útlaku Slováků ze strany Maďarů, po vzniku Československa se stal vášnivým odpůrcem „pražské centralizace“ a faktu, že většinu moci ve státě soustředili ve svých rukou Češi. Nicméně ve třicátých letech po sjezdu strany v Piešťanech v září 1936 tato strana jednoznačně přechází na autoritativní nebo spíše totalitní pozice a nachází vzory v rakouském stavovském státě, v Portugalsku Antónia Salazara, Frankově Španělsku nebo Mussoliniho Itálii.[6]

Náhledy na osobnost Hlinky

[editovat | editovat zdroj]

První prezident Československa Tomáš Garrigue Masaryk o Hlinkovi prohlásil: „Základním jeho rysem je ohromná primitivnost, nevzdělanost, naprostá nepotřeba kultury.“[7]

Po Hlinkově smrti stanul v čele jeho strany Jozef Tiso. Strana postupně ovládla situaci na Slovensku a po vzniku Slovenského štátu převzala veškerou moc (teoreticky, prakticky ovšem byla její moc a moc jejích představitelů omezena přáními Německa). Strana se změnila ve skutečně masovou a z Hlinky se stala kultovní osobnost nového režimu. Odvolávaly se na něj i nově založené organizace Hlinkova garda (napodobenina německých Sturmabteilung) a Hlinkova mládež (napodobenina německých Hitlerjugend).

V dubnu 1939 přijal Slovenský sněm zákon o zásluhách Andreje Hlinky (83/1939 Sl.z.).

Po obnovení Československa v roce 1945 byl Hlinka jakožto antikomunista, klerikalista, odpůrce pragocentrismu a centralizace státu a i vzhledem k tomu, že před svou smrtí v roce 1938 krátce aktivně spolupracoval se Sudetoněmeckou stranou a Jánosem Esterházym, označen jako fašista či spíše klerofašista. Po sametové revoluci ovšem ztratil tento jednostranný negativní pohled svůj monopol.

Jeho tvář byla vyobrazena na poslední slovenské tisícikorunové bankovce, platné před zavedením eura. V říjnu 2007 Národní rada Slovenské republiky přijala zákon č. 531/2007 Z.z., o zásluhách Andreje Hlinky o státotvorný slovenský národ a o Slovenskou republiku. Je po něm pojmenován slovenský Řád Andreje Hlinky.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu pro prohlížení je nutná registrace na FamilySearch
  2. ↑ Andrej Hlinka. Národní listy. 17. 8. 1938, s. 1. Dostupné online. 
  3. ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakl. Brána, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 108–110. Dále jen PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa.. 
  4. ↑ KUBANOVIČ, Zlatko. Historický náhľad do dejín slovenských saleziánov (Od dona Bosca do roku 1924). Bratislava: Don Bosco, 2019. ISBN 978-80-8074-436-6. S. 137–139. (slovenština) 
  5. ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. S. 139-146
  6. ↑ „Za Boha život – za národ slobodu!“ Před osmdesáti lety zemřel Andrej Hlinka. ČT24 [online]. [cit. 2019-05-22]. Dostupné online. 
  7. ↑ Byl Andrej Hlinka vždy proti Československu?. www.rozhlas.cz. Dostupné online [cit. 2017-11-03]. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Andrej_Hlinka&oldid=25254151“