Ada Gobetti
| Ada Gobetti | |
|---|---|
 | |
| Narození | 23. července 1902 Turín |
| Úmrtí | 14. března 1968 (ve věku 65 let) Turín |
| Alma mater | Turínská univerzita |
| Povolání | novinářka, překladatelka, politička a partyzánka |
| Ocenění | medaile za vojenské zásluhy |
| Politické strany | Partito d'Azione |
| Choť | Piero Gobetti (od 1923)[1] |
| Funkce | member of the National Council of the Kingdom of Italy (1945–1946) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ada Gobetti (později Marchesini, rozená Prospero; 14. července 1902 – 14. března 1968) byla italská učitelka, novinářka a důležitá osobnost v boji proti fašismu.[2]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Spolu se svým manželem Pierem Gobettim psala pro několik časopisů, které se stavěly proti fašistickému režimu. Mezi nimi byl i časopis La Rivoluzione Liberale, který byl v roce 1925 zakázán fašistickou vládou. Její manželmusel později odejít do exilu do Paříže, kde v roce 1926 zemřel na bronchitidu.[3] Mladá vdova se dočasně stáhla ze svých aktivit, ale filozof Benedetto Croce ji vyzval, aby pokračovala ve své práci.[2] Od roku 1928 vyučovala anglický jazyk a literaturu a také překládala knihy a další texty z angličtiny a v roce 1937 se znovu provdala, tentokrát za Ettore Marchesiniho.[3]
Ada se aktivně zapojila do hnutí zvaného Biennio Rosso a byla také součástí organizace Giustizia e Libertà. Společně s dalšími lidmi pomohla založit politickou stranu Partito d'Azione.[2] Během druhé světové války si Ada Gobetti vedla deník, což by ji v případě, že by ho našly úřady, uvedlo do smrtelného nebezpečí. Aby snížila riziko, psala ho v angličtině. Tento deník se později stal základem jejího životopisu. Během války také poskytovala úkryt lidem, kteří byli v nebezpečí.[4] Byla jednou z vůdčích osobností italského hnutí odporu a pomáhala založit skupinu partyzánek Gruppi di difesa della donna. Po válce se stala místostarostkou Turína.[2] V roce 1945 se podílela na založení Mezinárodní demokratické federace žen.
V roce 1946 se zúčastnila voleb na post místostarostky, ale neuspěla. Po prohře se zaměřila na práci s dětmi. Přeložila 26 dopisů, které byly určeny pro rodiče novorozených dětí a vycházely z myšlenek lékaře Benjamina Spocka. Tyto dopisy napsal Dr. Loyd Rowland a byly vydány organizací Louisiana Association for Mental Health. Ada Gobetti si přála, aby děti byly vychovávány jinak, než jak tomu bylo za vlády fašistů v Itálii.[3]
V 50. letech přispívala do mnoha levicových a vzdělávacích časopisů, mezi které patřily například L'Unità, Paese Sera a Educazione Democratica.
V roce 1956 se stala členkou Italské komunistické strany.
Ada Gobetti zemřela v roce 1968 po životě.[5] Za angažovanost v protifašistickém odboji jí byla posmrtně udělena Stříbrná medaile za vojenskou statečnost.[3]
Kulturní odkaz
[editovat | editovat zdroj]Ve filmu Atentát na Matteottiho z roku 1973, který režíroval Florestano Vancini, ztvárnila postavu Ady Gobetti herečka Manuela Kustermann.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ada Gobetti na anglické Wikipedii.
- ↑ Dizionario Biografico degli Italiani. 1960. Dostupné online. [cit. 2021-05-12].
- ↑ a b c d GOBETTI, Ada; ALANO, Jomarie. Partisan Diary. [s.l.]: Oxford University Press Dostupné online. ISBN 978-0-19-938054-1.
- ↑ a b c d ALANO, Jomarie. A Life of Resistance: Ada Prospero Marchesini Gobetti (1902-1968). Rochester, NY: University of Rochester Press 278 s. ISBN 978-1-58046-572-4.
- ↑ Thomson, Sir John Sutherland, (Sir Ian), (8 Jan. 1920–13 March 2008), retired, 1987. [s.l.]: Oxford University Press Dostupné online.
- ↑ AMIR, Khebbeb. A Novel Thermodynamic Perspective on the Female Reproductive Axis: The Wayback Machine Theory. doi.org [online]. 2025-01-17 [cit. 2025-03-18]. Dostupné online.
