Pádová technika
Pádová technika (v japonských bojových uměních známá jako ukemi) je specifický pohybový prvek používaný pro bezpečné zvládnutí pádu na zem bez zranění. Patří mezi základní dovednosti v úpolových a bojových sportech.
Pádové techniky se využívají především:
- při nácviku hodů (např. v judu nebo aikidó),
- v sebeobraně,
- v gymnastice a parkouru,
- jako prevence úrazů ve školní tělesné výchově.
Základní typy pádových technik
Pád vpřed
- s převratem, bez zaražení – např. kotoul dopředu po klopýtnutí v běhu.
- s převratem, se zaražením – např. pád při hodu Seoi-nage v judu, kde je dopad tlumen zároveň kotoulem i dopadem paže.
- bez převratu, se zaražením – např. pád na břicho s dopadem na předloktí při technikách sebeobrany.
- bez převratu, bez zaražení – např. skluz po trupu vpřed při pádu v gymnastice nebo parkouru.
Pád vzad
- s převratem, bez zaražení – např. kotoul vzad po strčení, využívaný v aikidó nebo gymnastice.
- bez převratu, se zaražením – např. klasický judistický pád vzad při podražení, s aktivním dopadem paží.
Pád stranou
- se zaražením – např. pád po technice O-goshi v judu, kdy cvičenec padá bokem a tlumí dopad paží.
Kombinované pády
- vzad s pohybovou strukturou pádu vpřed s převratem – např. rotace těla přes rameno s dopadem vzad, typické pro aikidó.
- vzad s obratem 180° – např. po otočném vyhození, kdy cvičenec padá po rotaci vzad.
- „padající list“ – volný, nekoordinovaný pád po ztrátě rovnováhy, např. uklouznutí na ledu, kdy nohy jdou vpřed a vzhůru.
Další systematiku pádových technik včetně rozdělení podle směru, převratu a zaražení lze nalézt na stránkách Fakulty sportovních studií MU.
Literatura
- Reguli, Z., et al. (2007). Úpoly v tělesné výchově. Masarykova univerzita.
- Bartík, P., Sližík, M., & Reguli, Z. (2007). Teória a didaktika úpolov a bojových umení. Univerzita Mateja Bela.
- Fojtík, I., & Michalov, L. (1996). Základní úpoly, úpolové sporty a umění. Jihočeská univerzita.