Přeskočit na obsah

Seznam míst série Zeměplocha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Mžilibaba)

Toto je seznam nejdůležitějších míst z románů a povídek ze série Zeměplocha od Terryho Pratchetta.

Hlavní kontinent

[editovat | editovat zdroj]

Státy a města

[editovat | editovat zdroj]

Stoské pláně

[editovat | editovat zdroj]

Stoské pláně (v angličtině Sto Plains) je region poblíž Kruhového moře,[1] který je zeměplošskou analogií západní Evropy.

Pláně se táhnou se z podhůří hor Beraní hlavy přes Nakřápnuté hory až ke Kruhovému moři, Morporským horám a řece Smarl. Na protisměrné straně Stoských plání se nachází kraj Oktarínové trávy a na opačné straně oddělují hory Beraní hlavy a řeka Smarl Stoské pláně od Überwaldu. Přímo uprostřed Stoských plání se nacházejí městské státy Sto Lat, Sto Kerig a Sto Helit a protéká jimi řeka Ankh, která přináší a odnáší černý jíl, což je základ hlavního a v podstatě jediného vývozního artiklu Stoských plání – zelí. U Kruhového moře leží na řece Ankh největší, nejsmrdutější a nejzkorumpovanější město na Zeměploše, Ankh-Morpork. Poblíž Nakřápnutých hor se nacházejí města Quirm a Pseudopolis.

Pseudopolis

[editovat | editovat zdroj]

Pseudopolis je město a městský stát na rozhraní Stoských plání a kraje Oktarínové trávy. Nachází se zde magická vysoká škola, která neustále soutěží o prestiž s Neviditelnou univerzitou v Ankh-Morporku. V pseudopolské milici dříve sloužil Noby Nóblhóch.

Quirm je malé ospalé město a městský stát ve vinařské oblasti poblíž Okrajového oceánu, na okraji Stoských plání. Narodil se zde Leonardo da Quirm.

Vyznačuje se proslulými květinovými hodinami a speciální školou – Quirmskou kolejí pro mladé dámy. Tento vzdělávací ústav navštěvovala například Smrťova vnučka Zuzana Stohelitská nebo Bystromila Klíšťová.

Sto Lat je městský stát ležící na Stoských pláních. Nachází se poměrně blízko Ankh-Morporku směrem ke Středu. Město je vystavěno na obrovském balvanu, který do plání zanesly ustupující ledovce z nedalekých hor Beraní hlavy. Významněji se o něm pojednává v románu Mort.

Vládkyní je královna Keli Stolatská.

Hory Beraní hlavy

[editovat | editovat zdroj]

Hory Beraní hlavy (v originále Ramtops) jsou hlavní horský systém na Zeměploše. Rozprostírají se na hlavním kontinentu v širokém okolí Středu (v originále Hub), takže vzhledem ke své rozloze mají různý charakter, od anglických pahorkatin (Lancre) po Himálaj (Střed). Hory Beraní hlavy jsou také hlavním magickým těžištěm Zeměplochy. Ve Středu Zeměplochy se nachází nejvyšší zeměplošská hora Cori Celesti, na jejímž vrcholu je sídlo zeměplošských bohů, Dunmanifestin. V horách Beraní hlavy se nachází velké množství drobných státečků, kterým vládnou místní vladaři.

Lancre ([lanker], v originále Lancre) je horské království na okraji hor Beraní hlavy, asi 800 km od Ankh-Morporku směrem na Střed. Je nejznámější ze stovek malých zemiček v horách Beraní hlavy. Nachází se na závratně vysokém útesu, shlížejícím na Stoské pláně. Větší část království zaujímá les – hluboký, neprostupný, močálovitý prales.

Říká, že království je tak malé, že by ho kamenem přehodil. Podle map má rozměry asi 64×16 km, ale skutečná velikost není známá, neboť jeho hranice jsou rozostřeny díky značně vysokému magickému pozadí. Království se nachází na průsečíku magických proudů, ale místní obyvatelé jsou na podivná znamení zvyklí, a tak jim nedělá větší potíže zvládnout elfy, upíry, jednorožce atd. Pokud je v noci vzbudí divná znamení, tak je proklejí a spí dál. Díky tomu z Lancre pochází několik skvělých mágů a mocných čarodějek.

Hlavním městem (spíše městečkem) království je Lancre, kterým protéká řeka Lancre a ve kterém stojí královský hrad. V městečku žije jedna z významných místních čarodějek, Stařenka Oggová se svou širokou rodinou. Součástí království je také několik okolních vesnic, z nichž nejznámější je Kyselá Prdel (v originále Bad Ass). Její obyvatelé tvoří svéráznou komunitu a její jméno se odvozuje od proslulého místního receptu – králičího zadku na kyselo. Žije zde čarodějka Bábi Zlopočasná, narodila se zde také první mágyně Eskarina Kovářová.

Království Lancre se vyskytuje především v románech o čarodějkách (Čaroprávnost, Soudné sestry, Čarodějky na cestách, Dámy a pánové, Carpe Jugulum).

Samotné Lancre má předlohu v zemědělské krajině jižní Anglii, podle Pratchetta jde o idealizovanou verzi Chiltern Hills, kde vyrůstal, promíchanou s Mendip Hills, kde strávil velkou část svého dospělého života.[2]

Křída (v originále Chalk) je oblast poblíž Lancre. Jedná se o mírně zvlněný křídový region, který, podle některých čarodějek z hor, není kvůli své „měkké“ geologii vhodný pro magii. Což však není tak úplně pravda. Z Křídy pochází Tonička Bolavá.

Křída je podobná Prattchetovu rodnému Wiltshiru a tamním křídovým kopcům (tzv. Downland).

Borogravie

[editovat | editovat zdroj]

Borogravie je země poblíž Überwaldu. Jedná se o knížectví, které je extrémně zpátečnické a jehož lid vyznává boha Nugáta (který ho však opustil). Obyvatelé jsou značně bojovní a jsou v neustálém konfliktu s okolními zeměmi.

Hlavním městem je PrinceMarmadukePiotreAlbertHansJosephBernhardtWilhelmsberg.

Země se objevuje především v románu Podivný regiment.

Genova je království a zároveň jeho hlavní město, nacházející se na opačné straně hlavního kontinentu než Ankh-Morpork.

Království Genova bylo vždy velmi bohaté díky vysokým poplatkům za dopravu, účtovanou procházejícím obchodníkům. Jeho až příliš líně poklidný život se změnil pod vládou železné ruky Lízy Zlopočasné, sestry Bábi Zlopočasné. V době jejího panování se obyvatelé říše museli radovat a vesele smát celý den, jinak byli přísně potrestáni. Vše muselo být dokonale čisté. Prostě pohádkové město.

Proslulé je i svými kuchaři, kteří dokážou vyrobit kulinářský zázrak prakticky z ničeho, protože surovin pro vaření je zde vždy nedostatek.

Genova byla inspirována New Orleans, kulturně je karibské, obývané černošským a mulatským obyvatelstvem, vyznávajícím vúdú a pijícím rum. Samotný název (v originále Genua) je však patrně odvozen od italského Janova (italsky Genova, anglicky Genoa).

Objevuje se především v románu Čarodějky na cestách.

Chalamados

[editovat | editovat zdroj]

Chalamados je země v podhůří hor Beraní hlavy a poblíž kraje Oktarínové trávy. Známí jsou zdejší druidové, bardové a místní déšť. Země má kromě rudných a uhelných dolů také deštné doly. Pochází odtud Imp Y Celyn, který v románu Těžké melodično navždy změnil vývoj hudby na Zeměploše.

Země je parodií na Wales.

Kraj Oktarínové trávy

[editovat | editovat zdroj]

Kraj Oktarínové trávy je úrodná zemědělská nížina pod horami Beraní hlavy, která je oproti okolním územím nasycena magií. Díky tomu zde jednoleté rostliny klíčí a rostou na jaře, ještě než jsou zasazeny. Pochází odtud Mort, v románu Sekáč zde v přestrojení pracoval Smrť.

Hora stojící vzhůru nohama na svém vrcholu. Vládnou zde drakopáni, kteří vyvolávají draky pomocí své představivosti. Objevuje se v románu Barva kouzel.

Überwald je podivná, stará země na úpatí hor Beraní hlavy. Je odloučená od ostatních zemí nejen proto, že je tak stará a rozlehlá, ale i také proto, že větší část obyvatel tvoří upíři, vlkodlaci a trpaslíci. Lidé jsou zde v menšině. Je to země starých zvyků mimo jiné i proto, že její obyvatelé jsou téměř nesmrtelní (dlouhověcí).

Je to také důležitá země, se kterou chtějí být všichni zadobře, protože se zde nacházejí naleziště loje, tuku a stříbra, jehož těžba ale byla z nepochopitelných důvodů zastavena a až králem Zlotassonem znovu obnovena.

Objevuje se v románech Úžasný Mauric a jeho vzdělaní hlodavci, Carpe Jugulum a Pátý elefant.

Název je analogií k Transylvánii, pro samotnou zemi pak byla předlohou východní Evropa, zejména stereotypy z hororových filmů britské společnosti Hammer Film.

Zlobenie je malá země sousedící s Borogravií, se kterou vede dlouhodobý spor, zejména co se týče jejich společné hranice na řece Kňák. Hlavním městem je Tvrdjaniste, vládcem země je princ Heinrich.

Název země (v originále Zlobenia) je narážkou na anglický název Slovinska (Slovenia), jméno hlavního města (v originále Rigour) zase na lotyšské hlavní město Rigu.

Země se objevuje především v románu Podivný regiment.

Klač je druhý největší světadíl Zeměplochy. Geograficky je sice součástí hlavního kontinentu, avšak z kulturních a historických důvodů je vydělován jako samostatný světadíl, podobně jako je na Zemi chápána Evropa a Asie. Klačský kontinent je převážně inspirován Středomořím, Blízkým východem a Afrikou, z velké části je zde podnebí teplé a suché.

Efebe je městský stát nacházející u Kruhového moře. Samotné Efebe je známé jako město filozofů, lázní a taveren. Velké úctě se zde těší želvy.[p. 1] Představuje zeměplošskou analogii ke starověkému Řecku.[p. 2] Nejpodrobněji se o něm hovoří především v románech Pyramidy a Malí bohové.

Efebe je malý, ale poměrně bohatý a mocný státeček, nacházející se na pobřeží Kruhového moře mezi Mžilibabou a Omnií. Samotné přístavní město, tvořené zářivě bílými domy, se rozprostírá na vysokém skalisku ve smaragdově modré efebské zátoce.[4][5] Město Efebe je proslulé množstvím filozofů, kteří zde žijí a neustále mezi sebou debatují a přou se. Tvrdí se, že v Efebe nelze hodit kamenem a nezasáhnout přitom filozofa.[6] Odvěkým rivalem Efebe je nedaleké město Tsort.[7]

Státním zřízením Efebe je demokracie. Hlavou státu je Tyran, který je všemi obyvateli města volen na období pěti let.[p. 3] Obvykle bývá téměř okamžitě po svém zvolení uvržen do žaláře. Sídlem Tyrana je efebský palác, jehož vstup chrání neproniknutelný labyrint, v němž se ukrývá množství smrtelně nebezpečných nástrah.[6]

V Efebe žije poměrně značné množství otroků a občas jsou podnikány pokusy o jejich osvobození. Tomu se však otroci houževnatě brání, protože zákony Efebe přikazují jejich vlastníkům, aby o otroky pečlivě dbali, poskytovali jim pravidelnou stravu a jeden volný den v týdnu.[9] Po dvaceti letech odpracovaných v otroctví má otrok právo na svobodný život, žádný z nich ho však nevyužívá a všichni setrvávají v pohodě otroctví až do smrti. Tento systém je tak největší brzdou hospodářského rozvoje státu.

Efebští bohové vypadají jako lidé. Přesto se často a rádi převtělují do podob nejrůznějších zvířat, v jejichž podobě pak získávají přízeň efebských žen.[10] Mezi zvlášť uctívané bohy patří bůh vína Vinojam, bohyně lásky Astoria, bohyně dohodnutých vášní Petinkia či bohyně moudrosti Patina, jejímž symbolem je tučňák.[11] Pověstná je efebská knihovna, která je po magické knihovně Neviditelné univerzity v Ankh-Morporku druhou největší knihovnou Zeměplochy.[12]

Klačské císařství

[editovat | editovat zdroj]

Klač (v anglickém originále Klatch, tato verze se také objevuje v prvních verzích českého překladu) je velké mnohonárodnostní císařství, ležící na posměrné straně Kruhového moře, tj. naproti Ankh-Morporku, s nímž je také v neustálých konfliktech. Klač poněkud připomíná pozemské arabské státy (čemuž napovídají i některé detaily, například obrovská popularita černé kávy nebo častá předpona al- u klačských slov, v pozemském světě typická právě pro arabštinu), jeho vnitřní část pak severní Afriku. Politicky je obdobný pozemské Osmanské říši. Jeho hlavní město se jmenuje Al Kali (v ostatních částech Zeměplochy známé jako „brána do tajemného světadílu Klač“). Jak už bylo zmíněno, Klač je hlavní obchodní soupeř Ankh-Morporku (jeden z konfliktů mezi Klačem a Ankh-Morporkem je popsán v románu Hrrr na ně!), nicméně z Klače také pochází nejvíce přistěhovalců do Ankh-Morporku (i když je tento údaj způsoben tím, že přistěhovalci ze Sto Lat nejsou považováni za přistěhovalce v pravém slova smyslu). Obyvatelé Klače jsou líčeni jako technicky i kulturně vyspělejší než Ankh-Morporčané.

Situace mezi Klačem a Ankh-Morporkem je analogická vůči situaci mezi Evropou a Arábií ve středověku. Vládce Klače se nazývá serif (jedná se o slovní hříčku – slovo serif totiž v originále připomíná slovo chalífa, anglicky calif), v románu Magický prazdroj je serifem Kreosot, naivní mladík se zálibou v poezii. Není známo, jestli je v dalších knihách série serifem pořád ještě Kreosot. V Klači se objevují i další prvky parodizující Arábii, například Klačská cizinecká legie (parodie na Francouzskou cizineckou legii a francouzské vojenské aktivity v severní Africe) či klačská káva, hlavní vývozní artikl Klače. Hlavním božstvem Klače je Offler, bůh s krokodýlí hlavou.

Muntab je teokratický stát, o kterém není známo téměř nic. Existuje o něm zmínka v tzv. Muntabské otázce („Kde je Muntab?“). Možná to má něco společného s tím, že muntabský kalendář odpočítává.

Muntab je zmíněn v románech Soudné sestry, Carpe Jugulum a Pravda.

Mžilibaba

[editovat | editovat zdroj]

Mžilibaba je pouštní stát u Kruhového moře, který sousedí s Efebe a Tsortem. Je zeměplošskou analogií starověkého Egypta. Stát, který je široký 3,2 km a dlouhý 240 km, se rozkládá podél řeky Mžil. Vládne zde faraon a je plný pyramid.

Omnie je pouštní teokratický stát u Kruhového moře, který sousedí s Efebe. Hlavním městem je Kom.

Tsort je stát u Kruhového moře, který sousedí s Mžilibabou a Klačským císařstvím. Je zeměplošskou analogií starověké Tróji.

Vyvažovací kontinent

[editovat | editovat zdroj]

Vyvažovací kontinent je druhý největší kontinent Zeměplochy. Je na něm takové množství zlata a dalších drahých kovů, že pro původní obyvatele skoro nemá cenu. Kontinent prý existuje proto, aby vyvážil tíhu hlavního kontinentu a Klače a čtyři sloni tak měli na zádech vždy stejnou váhu.

Agateánská říše

[editovat | editovat zdroj]

Agateánská říše (někdy též Achátová říše nebo Aurient) je extrémně bohatý stát zabírající většinu Vyvažovacího kontinentu a některé blízké ostrovy. Má podobu starověké Číny.

Hlavním městem je Visovis. Nejdůležitějším a také jediným přístavem je Bes Pelargic, domovské město prvního turisty na Zeměploše Dvoukvítka. Počet obyvatel Agateánské říše je 50 milionů. Kolem celé říše je postavena asi šest metrů vysoká zeď, která je na vnitřní straně kolmá. Ne však proto, aby se do říše nedostal někdo nepovolaný, ale aby nemohli obyvatelé zjistit, že okolní státy nejsou jen země duchů a nezmizeli do nich.

Kdysi Agateánské říši vládl Sluneční císař. V románu Zajímavé časy se však stal panovníkem Barbar Cohen. Později ho to však přestalo bavit a na nějaký čas zmizel. Kdo dnes vládne Aurientu, se neví. S největší pravděpodobností je to právě Dvoukvítek, který za časů vlády Barbara Cohena zastával úřad velkovezíra.

Krull je ostrov a zároveň stát na Okraji Zeměplochy. Zdejší obyvatelé se dlouhodobě snaží zjistit pohlaví Velké A'Tuin.

Čtyřiks (IksIksIksIks, XXXX) je záhadný kontinent, který vznikl velmi nedávno za tajemných bouří (popsáno v románu Poslední kontinent) a nakrátko se stal domovem Boha evoluce, se kterým se měli tu čest setkat mágové Neviditelné univerzity v Ankh-Morporku. Skládá se především z červené pustiny, náleven špatného piva, klokanů a ovcí.

Pratchett na začátku románu Poslední kontinent vyvrací možnost, že XXXX je Austrálií. XXXX je jen místy tak trochu australské.

Ku je malý kontinent, který zmizel v hlubinách oceánu. Kontinent mizel přibližně 30 let a obyvatelé strávili většinu času ucpáváním děr. Do dějin se toto zmizení zapsalo jako nejtrapnější přírodní katastrofa. Nacházel se mezi Čtyřiksem a Vyvažovacím kontinentem.

Jediná písemná památka, ve které se zachovaly důvěryhodné informace o tomto kontinentu, je 7dílné pojednání O některých méně známých aspektech kuských deštných rituálů od Břízolita Šprudláka, arcikancléře Neviditelné univerzity.

Podzemní rozměry

[editovat | editovat zdroj]

Podzemní rozměry jsou nekonečné rovnoběžné pusté pláně mimo vesmír a čas.

Podzemní rozměry obývají tvorové zvaní Věci. Jedná se o černé, několik metrů vysoké bytosti. Jejich hlavní touhou je dostat se do našeho (reálného) světa. Věci se živí magií. Bez ní jsou slabé. Je proto nezbytně nutné vyhýbat se používat magické síly proti nim. Odhadované důsledky proniknutí Věcí do běžného světa: strašlivé.

Podzemní rozměry navštívil mág Neviditelné univerzity Mrakoplaš (v románu Magický prazdroj). V románu Erik Mrakoplaš popisuje Podzemní rozměry takto: „Doprdeledoprdeledoprdele, já asi umřu, já umřu, umřu! Óbóžeóbóžeóbóže, už je to TADY, každou chvíli UMŘU.“

Známou možností, jak proniknout do Podzemních rozměrů z běžného světa (a zpět) jsou tzv. trojrozměrné světelné sloupy (Ty vznikají pouze v místech, kde magická aktivita protrhne stěnu dělící Podzemní rozměry od běžného světa.) nebo pomocí "Zapůjčení", kdy si Věci mohou přisvojit člověka intenzivně přemýšlejícím o magii (Čaroprávnost). Na straně reálného světa má přechod černou barvu. Na straně Podzemních rozměrů má barvu světlou a je dokonce vidět pokřivený obraz reálného světa obrácený naruby.

Smrťova říše

[editovat | editovat zdroj]

Smrťova říše je místo mimo vesmír a čas, kde žije Smrť.

Smrtě odjakživa fascinovali lidé, a tak se nechal inspirovat a vytvořil si svět, ve kterém by mohl žít. Do Smrťovy říše se lze podívat v románech Lehké fantastično, Mort a Sekáč.

V jeho říši nevládne čas kromě toho, který si návštěvníci vezmou s sebou, neexistují jiné barvy než různé odstíny černé, není jiný život než ten, který do ní přišel. Barevnou výjimkou je žluté pole, které Smrť do své říše přidal v románu Sekáč. Dále má ještě dvě žluté věci: gumovou kačenku a mýdlo. Smrť si postavil dům, který ale odráží jeho nepochopení jistých faktů a jevů – například že dům má mít vnitřní rozměry stejné nebo o něco menší než ty vnější, že zásuvky u stolů se mají otevírat, že držák na deštníky je v oblasti, kde nikdy neprší, zbytečný.

  1. Želva je pro svou schopnost předbíhat šípy a porážet v běžeckých závodech zajíce pokládána za velmi užitečné filozofické zvíře.[3]
  2. Klasické Athény připomíná Efebe díky autorovým narážkám na místní demokratické zřízení. Na starověkou Alexandrii naráží vyhořelá knihovna a na mínojský Knóssos místní palácový labyrint. Podobně jako Syrakusy se Efebe bránilo námořnímu útoku i s pomocí nastavitelných zrcadel, které zapálily nepřátelské loďstvo.
  3. Všemi, tedy kromě cizinců, bláznů, chudáků a žen.[8]
  1. PRATCHETT, Terry; BRIGGS, Stephen. Průvodce po Zeměploše. Překlad Jan Kantůrek. 1. vyd. Praha: Talpress, 2006. 650 s. ISBN 80-7197-171-5. Kapitola Stoské pláně, s. 541. 
  2. PRATCHETT, Terry. Imaginary Worlds, Real Stories. Folklore. 2000, roč. 111, čís. 2, s. 162. Dostupné online. 
  3. Pratchett Malí bohové (1997). Str. 164.
  4. Pratchett Pyramidy (1995). Str. 232.
  5. Pratchett Malí bohové (1997). Str. 142.
  6. a b Pratchett Malí bohové (1997). Str. 158.
  7. Pratchett Pyramidy (1995). Str. 253–254.
  8. Pratchett Malí bohové (1997). Str. 171–172.
  9. Pratchett Malí bohové (1997). Str. 182.
  10. Pratchett Pyramidy (1995). Str. 274.
  11. Pratchett Malí bohové (1997). Str. 145–146 a 162.
  12. Pratchett Malí bohové (1997). Str. 190.