Binjamin Telem

Binjamin Telem
Binjamin Telem
Narození	30. července 1928; Dessau, Výmarská republika (dnes Německo)
Úmrtí	16. června 2008; Izrael
Civilní činnost	CEO Israel Military Industries
Vojenská kariéra
Hodnost	admirál (aluf)
Doba služby	1950–1976
Sloužil	Izraelské obranné síly
Složka	Izraelské vojenské námořnictvo
Velel	Izraelské vojenské námořnictvo
Války	suezská krize; šestidenní válka; opotřebovací válka; jomkipurská válka
	multimediální obsah na Commons

Binjamin Telem (hebrejsky בנימין תלם‎, rodným jménem Benjamin Blumenthal;30. července 1928 – 16. června 2008) byl v letech 1972 až 1976 v pořadí devátý velitel Izraelského vojenského námořnictva.^[1]

Biografie

Narodil se v Dessau ve Výmarské republice (dnešní Německo) a v roce 1933 podnikl s rodinou v důsledku vzestupu nacismu jako pětiletý aliju do britské mandátní Palestiny, kde s rodinou žil v Haifě. Zdě později studoval na námořní škole a krátce po jejím absolvování se stal členem Paljam. Později během své kariéry úspěšně absolvoval důstojnický kurz v Anglii.^[1]

V roce 1956 působil během Suezské krize jako velitel operačního oddělení námořnictva a krátce po válce byl v roce 1957 jmenován velitelem torpédoborce INS Jaffo, kterým byl celkem dva roky. Jako námořní důstojník se zúčastnil a podílel na šestidenní válce, Cherbourském projektu a opotřebovací válce. V roce 1972 byl povýšen do hodnosti admirála a stal se velitelem námořnictva.^[1]

Jeho velitelské schopnosti byly zakrátko prověřeny jomkipurskou válkou z října 1973. Navzdory názorům z vojenské zpravodajské služby Telem trval na přípravě na válku. Přestože po válce samotné nebylo ani na jedné straně jasného vítěze, nepřišlo námořnictvo během války o jedinou loď a naproti tomu potopilo řadu nepřátelských lodí (například v bitvě u Latakie a Baltimu) a utrpělo „pouze“ tři ztráty na životech.

Po odchodu z námořnictva v roce 1976 jej tehdejší ministr obrany Šimon Peres jmenoval vojenským attaché v Jihoafrické republice,^[2] kde se podílel na řadě bilaterálních zbrojních dohod. V roce 1979 opustil vládní služby a následně v letech 1980 až 1991 působil jako výkonný ředitel Israel Military Industries.

Zemřel 16. června 2008 a posmrtně byla vydána jeho autobiografie "תלם בים" (A Trail at Sea).

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Benjamin Telem na anglické Wikipedii.

1 2 3 הוליך את חיל הים לגדול בניצחונותיו [online]. Haaretz, 2008-06-29 [cit. 2011-07-20]. Dostupné online. (hebrejsky)
↑ BEIT-HALLAHMI, Benjamin. The Israeli Connection: Who Israel Arms And Why. New York: I.B.Tauris, 1987. 289 s. Dostupné online. ISBN 978-1850430698. S. 117. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Binjamin Telem na Wikimedia Commons

[haaretz-1] 1 2 3 הוליך את חיל הים לגדול בניצחונותיו [online]. Haaretz, 2008-06-29 [cit. 2011-07-20]. Dostupné online. (hebrejsky)

[2] BEIT-HALLAHMI, Benjamin. The Israeli Connection: Who Israel Arms And Why. New York: I.B.Tauris, 1987. 289 s. Dostupné online. ISBN 978-1850430698. S. 117. (anglicky)

[1]

[2]

Velitelé Izraelského vojenského námořnictva

Zak (1948–49) Shulman (1949) Šamir (1949–50) Limon (1951–54) Tankus (1954–60) Ben Nun (1960–66) Arel (1966–68) Bocer (1968–72) Telem (1972–75) Barkaj (1975–78) Almog (1979–85) Ben Šošan (1985–89) Ram (1989–92) Ajalon (1992–95) Tal (1995–99) Ja'ari (1999–04) Ben Ba'ašat (2004–07) Marom (2007–2011) Rotberg (2011–16) Šarvit (2016–21) Salama (od 2021)