Bojová sestava bitvy u Slavkova podrobně popisuje armády napoleonské Francie a třetí protifrancouzské koalice, které se střetly v bitvě u Slavkova dne 2. prosince 1805. Vzhledem k osobní účasti všech tří panovníků – francouzského, rakouského a ruského – bývá nazývána také bitvou tří císařů. Bojová sestava (ordre de bataille) proti sobě staví na jedné straně francouzskou Grande Armée (Velkou armádu) a na druhé straně spojenecké rusko-rakouské síly.
Armáda francouzského císaře Napoleona I. zvaná Velká vznikla v srpnu 1805 přejmenováním z Armády oceánského pobřeží. Představovala vojsko zkušené z předchozích bojů francouzské revoluce (1792–1801) a od roku 1803 důkladně připravované na vylodění v Anglii. Její síla spočívala v moderní organizaci vybudované za republiky, velmi schopném velitelském sboru a také v mimořádně efektivním týlovém zabezpečení včetně systému rekvizic.
Spojené síly Ruského impéria romanovského cara Alexandra I. a Rakouského císařství habsburského panovníka Františka I. spočívaly u Slavkova převážně na ruských bedrech. Jádro sestavy tvořila tzv. Podolská armáda generála Kutuzova, k níž se připojila Volyňská armáda generála Buxhöwdena a spolu s panovníkem i jeho imperiální garda. Tyto ruské síly doplňovaly za rakouskou stranu jen zbytky Dunajské armády uniknuvší před kapitulací u Ulmu, doplněné Záložním sborem pod velením Jana Liechtensteina.
