Přeskočit na obsah

Plávková ocel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Slitiny železa a uhlíku
  • Fáze slitiny železo–uhlík
  • Mikrostruktury
  • Oceli
  • Podle způsobu výroby
  • Nelegované až středně legované
  • Vysocelegované
  • Litiny

Plávková ocel je souhrnné označení ocelí vyráběných v tekutém stavu při teplotě 1600–1800 °C, tj. při překročení teploty tavení oceli. V porovnání s ocelí svářkovou má vlastnosti ve všech směrech téměř shodné. Dosahuje vyšší pevnosti i houževnatosti. Vyrábí se v elektrických indukčních i obloukových pecích, v kelímcích, Bessemerově (od roku 1855) nebo Thomasově (od roku 1878) konvertoru, případně v siemens-martinských pecích.[1][2][3] Z plávkové oceli byl vyroben most v Podolsku roku 1848, visutý most Brooklynský v roce 1883, Eiffelova věž v roce 1889 a příhradový konzolový železniční most přes záliv Forth o rok později a další.[4]

Odkazy

Reference

  1. Faltus, str. 35
  2. VLADIMÍR, Lapčík. Výrobní a environmentální technologie [online]. Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, 2008, rev. 2009-03-09 [cit. 2012-01-29]. S. 12. Dostupné online. 
  3. Faltus, str. 36
  4. FRANTIŠEK, Wald. Ocelové konstrukce [online]. České vysoké učení technické v Praze, 2009-03-04 [cit. 2012-01-29]. S. 15. Dostupné online. 

Literatura

  • FALTUS, František, 1962. Prvky ocelových konstrukcí. III. vyd. Praha: Nakladatelství ČSAV. 696 s. [reference viz Faltus]. 

Související články