Přeskočit na obsah

Signalling Connection Control Part

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Signalling Connection Control Part (SCCP) je protokol síťové vrstvy[1] v signalizačním systému SS7 používaném v telefonních sítích. Umožňuje směrování signalizačních zpráv (včetně SMS) podle telefonních čísel nebo čísel IMSI – v SCCP se tyto adresy spolu s dalšími nazývají Global Title. V závislosti na SCCP třídě může poskytovat řízení toku dat, segmentaci, spojované služby a opravu chyb. Klasické SCCP využívá při přenosu v SS7 sítích pro základní směrování a detekci chyb služeb síťového protokolu Message Transfer Part (MTP). V SIGTRAN se pro přenos SCCP v TCP/IP sítích využívá transportní protokol SCTP. SCCP bylo definováno v roce 1988 v Blue Book jako ITU Q.713, později byly doplněny další vlastnosti. Vrstvu SCCP je možné rozdělit na 4 části: routing, connectionless control, connection-oriented control a management.

SCCP Třídy

SCCP poskytuje jak spojované (connection-oriented) tak nespojované (connectionless) síťové služby. SCCP rozlišuje 4 třídy služeb:

  • Class 0 SCCP Basic Connectionless
  • Class 1 SCCP Sequenced Connectionless
  • Class 2 SCCP Basic Connection Oriented
  • Class 3 SCCP Flow Control Connection Oriented

Pro třídy 0 a 1 se nevytváří logické spojení, proto každá zpráva musí nést adresu příjemce. Pro třídy 2 a 3 se vytváří spojení a pro odkaz na spojení se používá Source Local Reference (SLR) a Destination Local Reference (DLR). Třídy 2 a 3 umožňuje vytvořit více logických spojení mezi dvěma SP. Toho se využívá na A-interface, kde je potřeba mít samostatné spojení pro každou mobilní stanici.

Zatímco v třídě 0 může každá zpráva jít po jiných linkách a na zachování pořadí zpráv se nijak nedbá, při použití třídy 1 budou zprávy díky nastavení SLS posílány týmiž linkami (pokud to jde) a díky tomu, že MTP zachovává pořadí zpráv, by měly témuž příjemci docházet v tom pořadí, v jakém byly odeslány.

Pro komunikaci mezi MSC, HLR, VLR, EIR pomocí protokolu MAP (přenášeném v TCAP) se používají connectionless služby (SCCP zprávy UDT), pro komunikaci mezi MSC a BSC se používají connectionless i connection-oriented služby.

Druhy SCCP zpráv

Každá SCCP zpráva začíná oktetem Message Type (MT) určujícím druh zprávy:

MT 0 1 2 3 zkratka zpráva
1 – – + + CR Connection request
2 – – + + CC Connection confirm
3 – – + + CREF Connection refused
4 – – + + RLSD Released
5 – – + + RLC Release complete
6 – – + – DT1 Data form 1
7 – – – + DT2 Data form 2
8 – – – + AK Data acknowledgement
9 + + – – UDT Unitdata
10 + + – – UDTS Unitdata service
11 – – – + ED Expedited data
12 – – – + EA Expedited data acknowledgement
13 – – – + RSR Reset request
14 – – – + RSC Reset confirm
15 – – + + ERR Protocol data unit error
16 – – + + IT Inactivity test
17 + + – – XUDT Extended unitdata
18 + + – – XUDTS Extended unitdata service
19 + + – – LUDT Long unitdata
20 + + – – LUDTS Long unitdata service

U zpráv UDTS, XUDTS a LUDTS nelze stanovit třídu, protože neobsahují parametr protocol class.

Connection-oriented SCCP zprávy mezi MSC a BSC:

  • CR Connection Request – zpráva pro navázání spojení
  • CC Connection Confirmed – odpověď na CR
  • DT1 Dataform 1 – pro přenos dat
  • RLSD Released – ukončuje spojení
  • RLC Release Completed – potvrzení RLSD

Connectionless SCCP zprávy mezi MSC a BSC:

  • UDT Unit Data (Message Type=9)
  • UDTS Unitdata service

Formát SCCP zpráv

SCCP rozeznává tři typy parametrů:

  • F = povinné parametry s pevnou délkou
  • V = povinné parametry s proměnnou délkou
  • O = nepovinné parametry s pevnou nebo proměnnou délkou

Různé SCCP zprávy mají různý počet parametrů.

Například zpráva typu UDT (Unitdata) má následující strukturu:

oktetů typ parametr
1 F Message Type (MT)
1 F Protocol Class and Return Message on Error
min. 3 V Called party address (CDA)
min. 3 V Calling party address (CGA)
min. 2 V Data

Na začátku zprávy jsou parametry typu F a ukazatele na parametry typu V a O. Ukazatel je jednobytová hodnota udávající kolik bytů za ukazatelem začíná vlastní parametr. Parametr začíná oktetem s délkou a v případě parametrů typu O i identifikátorem parametru.

Proto zpráva UDT vypadá detailněji takto:

  • 1 oktet Message Type (MT); 9 = UDT (Unitdata)
  • 1 oktet Protocol Class; nejvyšší bit 1 Return message on error, 0 No Return Message on Error nejnižší 2 bity SCCP Class 0x80 = Class 0, 8 = Message handling = Return message on error
  • 1 oktet ukazatel na první parametr typu V – u UDT to je Called Party Address
  • 1 oktet ukazatel na druhý parametr typu V – u UDT Calling Party Address
  • 1 oktet ukazatel na třetí parametr typu V – u UDT Data
  • 1 oktet LI (délka) Called Party Address parameter
  • n oktetů Called Party Address parameter
  • 1 oktet LI (délka) Calling Party Address parameter
  • n oktetů Calling Party Address parameter
  • 1 oktet LI (délka) Data parameter

SCCP Adresy

Zprávy třídy 0 a 1 obsahují vždy adresu odesilatele, která se nazývá Calling Party Address (CGA), a adresu příjemce nazývanou Called Party Address (CDA). Každá z adres může obsahovat následující prvky:

  • Signalling Point Code
  • Sub-system Number
  • Global Title

Každá adresa začíná jedním oktetem, nazývaným Address Indicator, který má následující strukturu:

bit pole obsah
8 Spare volné
7 Routing Indicator (RI) 1 = směrovat pomocí GT, 0 směrovat pomocí SSN a PC
6-3 Global Title Field Format Indicator
2 SSN Indicator 1 = Sub-System Number je přítomen
1 PC Indicator 1 = Point Code je přítomen

V ANSI sítích jsou bity 2 a 1 prohozeny.

Global Title

Global Title má následující strukturu:

oktet pole obsah
1 Translation Type (TT)
2 Numbering Plan (NP) a Encoding Scheme (ES)
3 Nature of Address
4-4+n číslice adresy v BCD kódu

Numbering Plan (NP) je v horních 4 bitech druhého oktetu a může nabývat následujících hodnot:

hodnota číslovací plán poznámka
0 neznámé
1 ISDN/telephony numbering plan (ITU-T E.163 and E.164) telefonní číslo
2 generic numbering plan
3 data numbering plan (ITU-T X.121) datová adresa
4 telex numbering plan (ITU-T F.69) telexové číslo
5 maritime mobile numbering plan (ITU-T E.210, E.211)
6 land mobile numbering plan (ITU-T E.212) IMSI (číslo SIM karty)
7 ISDN/mobile numbering plan (ITU-T E.214) kombinace čísla země a IMSI
8-13 volné
14 private network or network-specific numbering plan
15 rezervované

Encoding Scheme (ES) je ve spodních 4 bitech druhého oktetu a může nabývat následujících hodnot:

hodnota význam
0 neznámý
1 BCD, lichý počet číslic
2 BCD, sudý počet číslic
3 národně specifický
4-14 volné
15 rezervováno

Subsystem Number

Jednotlivé SCCP uživatele na stejném nodu lze rozlišit pomocí SSN (Subsystem number):

SSN Význam
0 SSN not known/not used
1 SCCP Management
2 Reserved for CCITT allocation
3 ISDN User Part
4 Operation Maintenance & Administration Part (OMAP)
5 Mobile Application Part (MAP)
6 Home Location Register (HLR)
7 Visitor Location Register (VLR)
8 Mobile Switching Centre (MSC)
9 Equipment Identifier Centre (EIC)
10 Authentication Centre (AuC)
11 ISDN Supplementary Services
12 Reserved for international use
13 Broadband ISDN edge-to-edge applications
14 TC Test responder
15-31 Reserved for international use
32-254 Reserved for national use
254 Base Station System Application Part (BSSAP) – connection oriented komunikace mezi MSC a BSC
255 Reserved for expansion of national and international SSN

Network specific SSNs se mají přidělovat sestupně od čísla 254. 15-31 je rezervováno pro mezinárodní použití, 32-254 je rezervováno pro národní sítě.

SSN obvykle pouze doplňují Point Code nebo Global Title. Ve specifických případech se ale používají i samostatně.

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Signalling_Connection_Control_Part&oldid=8666929“