Digital Command Language
DCL - Digital Command Language je příkazový jazyk používaný na většině operačních systémů vyvinutých firmou Digital Equipment Corporation (firma byla převzata firmou Compaq, která byla převzata firmou Hewlett-Packard), především na OpenVMS a starším systému RSX-11. Počátky DCL lze nalézt v operačních systémech IAS, TOPS-20 a RT-11.
Jazyk DCL lze používat jak pro interaktivní práci, tak pro pasní příkazových skriptů.
Nápověda DCL je znak $ (lze změnit příkazem SET PROMPT = "řetězec").
Příkazový řádek začíná jménem příkazu. Jména příkazů, souborů, kvalifikátorů jsou case-insensitive. Lze používat zkratky (DIR=DIRE= ... =DIRECTORY).
Místo voleb se používají tzv. kvalifikátory /SLOVO, které není nutné oddělovat mezerou od jména příkazu a jiných parametrů.
Některé kvalifikátory umožňují zadat jednu nebo více hodnot /SLOVO=hodnota; více hodnot se uzavírá do závorek:
DIFF /COM=EXCL /IGN=(COMMENTS,BLANK_LINES)
Některé příkazy akceptují na místě parametru tvořeného jménem souboru několik jmen oddělených čárkou (před i za čárkou mohou ale nemusí být mezery).
Příkaz HELP poskytuje nápovědu. Je možné mu zadat jako parametry přímo kus příkazového řádku a HELP vypíše nápovědu k dalším parametrům.
DCL umožňuje vytváření příkazových souborů. Mají příponu .COM a spouštějí se @jméno. Před příkazy v příkazových skriptech je zvykem psát znak $. Pokud se to nedělá, interpret se občas zlobí. Komentáře začínají znakem ! a mohou být za příkazem nebo na samostatném řádku; pokud jsou na samostatném řádku začíná řádek dvojicí znaků $!. Pokud se má ve skriptu vynechat řádek, je nejbezpečnější na něj také umístit dvojici znaků $!.
Výběr z příkazů VMS:
TYPE soubor vypíše soubor na obrazovku
TYPE/PAGE soubor vypisuje soubor na obrazovku po obrazovkách; ukončení Q
PRINT soubor vytiskne soubor na tiskárnu
DELETE soubor smaže soubor (stačí DEL)
PURGE soubor smaže starší verze souboru (/BEFORE= pro upřesnění které)
PUBLIC soubor nastaví práva souboru, aby byl dostupný pro všechny
PRIVATE soubor nastaví práva souboru, aby nebyl dostupný pro všechny
COPY co kam kam je nutné uvést (např. *.*)
RENAME co kam
MC DFU SEARCH DSA0 /FILE=jméno Rychlé hledání souborů, DSA0 je jméno disku
ve jméně mohou být použity žolíky
EDIT soubor editor, fungují kursorové klávesy, klávesou PF4 (mínus na
numerické klávesnici) se vstupuje do příkazového režimu,
zde příkazy HELP, pohyb PgUp, PgDn, ukončení Enter, nápověda
ke konkrétnímu příkazu: slovo Enter, QUIT ukončení bez
uložení, EXIT - uložení a ukončení
HELP nápověda
SET PASSWORD změna hesla
DIR výpis adresáře
DIR/SIZE
DIR/PROT výpis adresáře s právy
DIR/OWNER výpis adresáře s vlastníkem souborů
CREATE jméno vytvoří soubor, spustí editor pro zadání jeho obsahu, ukončení
pomocí Ctrl-Z
CREATE/DIR [jméno] vytvoří adresář; k adresáři nemá uživatel právo delete,
pro smazání je nutné zadat set file/prot=(o:rwed) jméno.dir
SET DEFAULT cesta změna aktuálního adresáře
DOWN podadresář přepnutí do podpreasáře; nefunguje všude - použij
SET DEFAULT [.subdir]
SHOW DEFAULT vypsání jména aktuálního adresáře
SET PROT=práva soubor nastavení práv
SET FILE/PROTECTION=(s:rwed,o:rwed,g:re,w) soubor nastavení práv s: je systém,
o: je vlastník, g: skupina, w: ostatní (world)
rwed = read, write, execute, delete
WAIT hh:mm:ss.cc čeká zadný čas (jako sleep v Unixu)
SHOW TERMINAL vypíše nastavení terminálu
SET TERMINAL volby nastavení terminálu:
/INSERT - režim vkládání
/PAGE=n - počet řádků na stránce
/WIDTH=n - počet znaků na řádku
SORT /KEY=(POS:<pozice>,SIZE:<delka>,DECIMAL,{ASCENDING|DESCENDING}) vstup výstup
Lze používat žolíky (fungují jako v MS-DOSu *.*, resp. *.*;* pro všechny verze)
Zdroj: http://dfrench.hypermart.net/fancyIndex/Training/Unix%20Bourne%20Shell/toc.html
Zkopírování celého podstromu:
BACKUP [ODKUD...] [KAM...]
Zkopírování podstromu do archivního souboru (tzv. BACKUP save set):
BACKUP [ODKUD...] soubor /SAV
Obnovení podstromu ze souboru
BACKUP soubor /SAV kam !restore
Výpis obsahu *.BCK souboru:
BACKUP subor.BCK /SAV /LIST
Kopírování zamčeného souboru
BACKUP /IGNORE=INTERLOCK soubor;verze kam
Pro OpenVMS existuje program ZIP pro vytváření .ZIP archivů. Pokud se mají zachovat OpenVMS atributy souborů, které zajistí jejich bezproblémové rozbalení a používání na jiném systému, je nutné používat parametr "-V":
ZIP "-V" archiv.ZIP soubor soubor ... UNZIP "-V" archiv.ZIP
Ve verzi ZIPu, který je na testovacích systémech nelze pracovat s adresářovými stromy.
Když ve VMS spustí uživatel nějaký program, původní uživatelův proces se uspí. Výjimkou je použití příkazu RUN/PROCESS=name.
Přesměrování vstupů výstupů se v DCL dělá přiřazením logických jmen SYS$OUTPUT, SYS$INPUT nebo SYS$ERROR k souboru nebo zařízení. Místo here dokumentů se používá SYS$INPUT:
$ TYPE SYS$INPUT prvni radek druhy radek treti $! pokračování skriptu
Jméno souboru SYS$COMMAND slouží ke čtení vstupu z klávesnice od uživatele:
$ READ/END_OF_FILE=návěští/ERROR=návěští/TIME_OUT=sekund/PROMPT="výzva: " - SYS$COMMAND proměnná
Pomlčka na konci prvního řádku znamená pokračování příkazu na dalším řádku (pokračovací řádky nezačínají znakem dolar). Tento příkaz vypíše výzvu, a čeká max. zadaný počet sekund na načtení jednoho řádku z klávesnice. Při chybě a při zadání znaku konce souboru skočí na uvedená návěští.
Vstup od uživatele uloží do proměnné zadané posledním parametrem.
Unixovému příkazu
myprog < input.dat > a.lis
odpovídá ve VMS
ASSIGN/USER A.LIS SYS$OUTPUT ASSIGN/USER INPUT.DAT FOR005 RUN MYPROG
Podobně jako v MS-DOSu nebo v unixových shellech má DCL internerní příkazy: ASSIGN, CALL, DEFINE, GOSUB, GOTO, IF, RETURN, SET, STOP, ...
Definice příkazů
Standardní způsob definice příkazů je použití CLD (Command Language Definition) definic nebo foreign commands.
Pokud má být možné spouštět program SYS$SYSEXE:FOO.EXE příkazem FOO, který může přijímat kvalifikátor "/BAR", je třeba vytvořit CLD soubor obsahující:
DEFINE VERB FOO IMAGE "SYS$SYSEXE:FOO.EXE" QUALIFIER BAR
soubor se umístí do libovolného adresáře a provede se
SET COMMAND cesta:FOO.CLD
tím se do tabulky příkazů procesu vloží informace o příkazu FOO. Nevím, jak se tyto informace vypisují.
Foreign commands se definují jako symboly:
FOO :== "$SYS$SYSEXE:FOO.EXE"
Další informace viz
http://www.answers.com/topic/digital-command-language http://h71000.www7.hp.com/doc/82final/6100/6100PRO.HTML http://www.encompassus.org/ftplib/VS0169_VMS94A_TK_KILL_AAAREADME_DOC.html
DCL pod OpenVMS používá logické jméno DCL$PATH jako DOSové nebo unixové PATH - jako seznam jmen adresářů, ve kterých má hledat programy (*.EXE a *.COM soubory). DCL$PATH může obsahovat více jmen adresářů oddělených čárkami.
DIR DCL$PATH:jmeno.*
Zjištění, jestli je přístupný příkaz UNZIP a případně jeho nadefinování:
$ IF F$SEARCH("DCL$PATH:UNZIP.*") .EQS. "" .AND. F$TYPE(UNZIP) .EQS. "" THEN UNZIP == "$CMG$TOOLS:UNZIP"
Jména souborů
Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Files-11
Systém souborů: Files-11 - vývojové varianty:
- ODS-1: plochý systém souborů pro RSX-11 - ODS-2: hierarchický systém souborů pro VMS, max. 8 úrovní adresářů, ve jménech
souborů povolena pouze velká písmena angl. abecedy, číslice, podtržení,
pomlčka a dolar, max. 39 znaků jméno a 39 znaků přípona
- ODS-5: rozšířená verze ODS-2 pro Alphy a Itanium, ve jménech souborů povoleny
Unicode znaky, rozlišuje malá velká písmena, dlouhá jména, neomezený
počet úrovní adresářů
- (ODS-3 je podpora pro ISO 9660 CD-ROM pro Files-11 a ODS-4 podpora pro High
Sierra CD-ROM)
Struktura jména souboru v rámci clusteru:
NODE"user password"::device:[dir.subdir]filename.type;ver
Libovolná část jména může být vynechána, existují implicitní hodnoty pro jednotlivé části jména (nahrazuje funkci aktuálního adresáře v jiných systémech): např. [DIR1.DIR2]FILE.EXT je poslední verze souboru FILE.EXT na aktuálně implicitním disku v adresáři [DIR1.DIR2]. DIR1 je podadresář MFD (master file directory = kořenový adresář), DIR2 je podadresářem DIR1. MFD libovolného disku je označováno [000000].
[000000] kořenový adresář [cesta] absolutní cesta (začíná v kořenovém adresáři) [dir.sub.subsub] oddělovač jmen adresářů je tečka [] aktuální adresář [.cesta] relativní cesta (začíná v aktuálním adresáři) [-] nadřízený adresář [-.-] adresář o 2 úrovně výše [adresář...] tři tečky znamenají včetně podadresářů
Každý proces má implicitní hodnoty pro jméno disku a adresář (bohužel na rozdíl od MS-DOSu stejný pro všechny disky), a většina systémových rutin ve VMS je umožňuje používat včetně přípony souboru; např. pro příkaz TYPE je implicitní přípona ".LIS", takže příkaz TYPE F bude pracovat se souborem F.LIS. Podobně při překladu programu v jazyce C:
EDIT SOUBOR.C CC SOUBOR LINK SOUBOR TYPE SOUBOR DIR SOUBOR RUN SOUBOR
CC překládá SOUBOR.C a vytváří SOUBOR.OBJ (a protokol o překladu SOUBOR.LIS, který lze vypsat příkazem TYPE SOUBOR), LINK linkuje SOUBOR.OBJ a vytváří SOUBOR.EXE, DIR vypíše všechny soubor SOUBOR.*, RUN spouští SOUBOR.EXE.
Každý soubor má číslo verze: nový soubor má verzi 1, a při každém zápisu do souboru se soubor nepřepisuje, ale vytvoří se soubor s číslem verze o 1 větším; staré verze se mažou až po dosažení určitého limitu (který se nastavuje příkazem SET FILE/VERSION_LIMIT). Max. číslo verze dané architekturou je 32767.
Při vytváření jména souboru obsahujícího znaky, které nejsou dovoleny v ODS-2, se před problémovými znaky píše znak "^": na soubor se jménem "file.tar.gz;1" na disku s ODS-5 je třeba se odkazovat jako na "file^.tar.gz" jméno je "file.tar", přípona ".gz".
Soubory v adresářích jiných uživatelů jsou dostupné uvedením jména USER:[jméno] Odkaz na podadresář je [.jméno], nadřízený adresář [-].
MAIL e-mailový klient - nápověda MAIL>
Příkaz set copy_self send,reply nastaví ukládání odesílaných a forwardovaných zpráv (platí i pro další spuštění). Další příkazy send, reply, forward, read/new, dir, delete číslo, exit. Zadáním adresy příjemce @jméno se pošle mail na všechny adresy uvedené v souboru jméno.DIS. send jméno odešle soubor. Další nápověda je na http://www.blacksheepnetworks.com/security/resources/helpline-vms/ například jak napodobit kolony:
Místo unixového
prog1 | prog2 | prog3
použít
$ DEFINE/user sys$output temp1.txt $ prog1 $ DEFINE/user sys$input temp1.txt $ DEFINE/user sys$output temp2.txt $ prog2 $ DEFINE/user sys$input temp2.txt $ prog3
případně (na novějších systémech)
PIPE prog1 | prog2 | prog3
u mnoha příkazů je ale nutné zadat SYS$INPUT nebo SYS$OUTPUT na místě jména souboru - např. u SEARCH (obdoba GREP) nebo WRITE (obdoba ECHO):
SEARCH SYS$INPUT vzorek WRITE SYS$OUTPUT "Text"
Další nápověda na: http://www.openvms-rocks.com/~RUSH/commands.txt (uloženo jako vms-commands.txt).
Symboly a logická jména
VMS masivně používá symboly a logická jména. Symboly lze využívat pouze v DCL - jsou obdobou unixových proměnných shellu a příkazových aliasů. Logická jména jsou dostupná i v jiných programech - jsou obdobou proměnných prostředí na Unixech. Logická jména se ukládají do tabulek symbolů, obvykle se používají pro definování odkazů na disky a adresáře, někdy i pro definici příkazových aliasů, což může způsobovat problémy, protože aliasy nastavené třeba v LOGIN.COM jsou platné i uvnitř skriptů, takže běžné příkazy se nemusí chovat jak je obvyklé a očekávané. Často používaný znak dolar v logických jménech (nebo i ve jménech volání systému) nemá žádný speciální význam.
Symboly
Symboly mohou být
- lokální - platí pro 1 proces - globální - platí i pro potomky procesu
Je-li definován lokální i globální symbol se stejným jménem, má lokální přednost.
Globální (zůstanou nastaveny i po opuštění *.COM skriptu, který je nastavil) symboly se nastavují pomocí příkazu
jméno :== "řetězec" jméno == výraz
lokální pomocí
jméno := "hodnota" jméno = výraz
Pokud jsou ve výrazu použity lexikální funkce (F$jméno), je nutné používat == nebo = a ne :== nebo :=.
Za určitých podmínek nemusí být použity uvozovky a mezery kolem symbolu přiřazení nebo rovnítka. Uvozovky zajišťují, že v řetězci nebudou posloupnosti mezer nahrazovány jednou mezerou a malá písmena velkými.
Je-li v nastavení hodnoty symbolu použita hvězdička, lze při použití jméno symbolu zkracovat až na řetězec před hvězdičkou.
Pro zjištění hodnot symbolů slouží příkaz
SHOW SYMBOL
bez dalšího parametru se doptá na jméno symbolu, s kvantifikátorem /ALL vypíše všechny lokální symboly, s kvantifikátory /ALL/GLOBAL vypíše všechny globální symboly, se jménem symbolu (lze použít i žolíky * pro libovolný řetězec a % pro libovolný znak) vypíše hodnotu nebo hodnoty příslušného symbolu nebo symbolů (lokálních i globálních - jen jedny z nich lze specifikovat pomocí /LOCAL nebo /GLOBAL). Příkaz SHOW SYMBOL musí dostat jméno symbolu napsané velkými písmeny - pokud se napíše bez uvozovek, DCL ho na velké písmena převede; ale pokud se napíše malými písmeny v uvozovkách, tak je problém.
Příklad příkazových aliasů:
HOME == "SET DEFAULT SYS$LOGIN" TP == "TYPE/PAGE" DS == "DIRECTORY/SIZE" SQ == "SHOW QUOTA" LL == "DIR/SIZE/OWNER/PROT"
Rušení symbolů:
DELETE /SYMBOL jméno DELETE /SYMBOL/GLOBAL jméno
Pro zjištění, zda je symbol definován, lze použít funkci F$TYPE, která vrací type symbolu (STRING, INTEGER) a pro neexistující symbol vrací prázdný řetězec; jméno symbolu musí být v argumentu F$TYPE bez uvozovek:
$ IF F$TYPE(ABC) .EQS. ""
$ THEN
$ WRITE SYS$OUTPUT "Symbol ABC neni definovan"
$ ENDIF
V unixových shellech je nutné vyhodnocení proměnné vyžádat uvedením znaku dolar před jménem proměnné; text bez uvozovek se nechává jak je, pouze se posloupnosti mezer nahradí jednou mezerou.
DCL je na půlce cesty mezi unixovými shelly a programovacími jazyky: jména souborů v normálních příkazech se píšou bez uvozovek, ale v příkazech, které pracují s řetězci, je nutné řetězce uzavírat do uvozovek. Pokud není jméno uzavřeno v uvozovkách, považuje se za jméno symbolu a použije se hodnota symbolu. Uzavřením jména do apostrofů se vyvolá další úroveň vyhodnocení.
Pokud se jméno symbolu napíše do apostrofů, bude se pracovat se symbolem, jehož jméno je hodnotou toho prvního symbolu (čili je to vlastně odkaz na symbol):
ABC = 123
JMENO := "ABC"
WRITE SYS$OUTPUT "JMENO"
WRITE SYS$OUTPUT JMENO
WRITE SYS$OUTPUT 'JMENO'
První WRITE vypíše řetězec JMENO, druhý ABC a třetí 123. Jméno v apostrofech lze použít i na levé straně přiřazovacího příkazu.
Uvnitř uvozovek lze vyhodnotit symbol tak, že se před jeho jméno napíšou dva apostrofy a za něj jeden:
WRITE SYS$OUTPUT "Hodnota symbolu JMENO: ''JMENO'"
Logická jména
Logická jména se definují příkazem
ASSIGN hodnota jméno
nebo (pozor, pořadí parametrů je obrácené!)
DEFINE jméno hodnota
Pro zjištění hodnot logických jmen slouží příkaz
SHOW LOGICAL jméno
který provede rekurzivní vyhodnocení (a ve jménu lze používat žolíky), nebo
SHOW TRANSLATION jméno
který provede pouze jednoduché vyhodnocení.
Příkaz
SHOW LOGICAL /ALL
vypíše všechna logická jména včetně informace, ve které tabulce jsou umístěna.
Zrušení logického jména provede příkaz
DEASSIGN jméno
Pro získání hodnoty logického jména je nutné použít lexikální funkci F$TRNLNM:
WRITE SYS$OUTPUT F$TRNLNM("jméno")
Umístění domovského adresáře je uloženo v logickém jméně SYS$LOGIN. Ale za posledním jménem adresáře chybí tečka, takže ho nejde používat jako jméno disku.
Definice kláves
Význam kláves lze předefinovat pomocí
DEFINE/KEY/NOLOG PF1 "CLEAR"/TERMINATE DEFINE/KEY/NOLOG PF2 "MAIL"/TERMINATE
Psaní skriptů v DCL
Všechny řádky skriptu obsahující příkazy musí začínat znakem $ (na první pozici). Komentářové rádky musí začínat dvojicí znaků $! . Aby se příkazy nevypisovaly před provedením, je nutné použít SET NOVERIFY.
Parametry skriptu jsou dostupné jako symboly P1, P2, ... P8.
Příkaz
INQUIRE jméno "řetězec"
vypíše řetězec:, přečte řádek z klávesnice a hodnotu uloží do symbolu jméno
Lexikální funkce
Funkce užitečné pro psaní skriptů. Umožňují např. provádět řetězcové operace, číst systémové hodnoty apod. Popis lze získat příkazem
HELP LEXICALS
Vybrané lexikální funkce:
F$TYPE(jmeno)
- vypíše typ symbolu jmeno nebo prázdný řetězec, pokud není symbol definován.
F$TRNLNM(logical)
- expanduje hodnotu logického jména
F$PARSE("smsc_data:ext_smpp_la_template.cnf")
- expanduje zápis jména souboru i když zápis obsahuje logická jména; lze použít pro ověření, zda soubor existuje
F$GETSYI(item [,node-name] [,cluster-id])
vrací identifikaci a status systému.
F$EDIT(string, edit-list)
Druhý parametr je seznam požadovaných editačních akcí. Jejich jména jsou oddělena čárkami a uzavřena v uvozovkách:
COLLAPSE Odstraní všechny mezery a tabelátory tr -d '[:space:]'
nebo sed -e 's/[ \t]//g'
COMPRESS Nahradí posloupnosti mezer a tabelátorů jednou mezerou
tr -s '[:space:]' nebo sed -e 's/[ \t][ \t]*/ /g'
LOWERCASE Nahradí velká písmena malými (tr [:upper:] [:lower:])
TRIM Odstraní úvodní a koncové mezery a tabelátory
(sed -e 's/^[ \t]*//' -e 's/[ \t]$//'
UNCOMMENT Odstraní komentáře - vykřičníky mimo uvozovky a vše za nimi
UPCASE Nahradí malá písmena velkými (tr [:lower:] [:upper:])
Pozor: nemění části řetězce uzavřené v uvozovkách!
username = F$EDIT(F$GETJPI(0,"USERNAME"),"TRIM")
Symbol username uzavřený v normálních apostrofech lze pak používat v dalších příkazech.
Jméno aktuálního stroje:
node = F$GETSYI("NODENAME")
Symbol F$MODE() vrací řetězec INTERACTIVE, když se jedná o interaktivní session (*.COM spuštěný uživatelem buď přímo nebo z jiného *.COM), BATCH pokud se jedná o dávkové spuštění, dlaší možnosti jsou NETWORK a OTHER.
Vybrání podřetězce z řetězce
Následující řádek uloží do výstup část řetězce za hranatou závorkou z obsahu symbolu jméno:
výstup = F$EXTRACT(F$LOCATE("]",jméno)+1,F$LENGTH(jméno),jméno)
F$LENGTH(jméno) vrátí délku celého řetězce, který je obsahem symbolu jméno; úplně správně by zde mělo být F$LENGTH(jméno)-(F$LOCATE("]",jméno)+1), ale pokud je zadaná délka větší než kolik znaků zbývá do konce řetězce, vezme se prostě část řetězce od zadané pozice až do konce. Obojí je lepší než 99 uváděné v různých příkladech, které nebude fungovat pokud do konce řetězce zbývá více než 99 znaků.
Výraz
řetězec - podřetězec
vrátí řetězec, z něhož je vypuštěn podřetězec
Funkce F$LOCATE(substring,string) vrátí pozici podřetězce v řetězci. Je-li podřetězec hned na začátku, vrací 0; není-li obsažen v řetězci, vrací délku řetězce. Proto je nutné porovnávat výsledek s délkou řetězce (óóó, jak důvtipné!):
IF F$LOCATE(":",VARIABLE) .EQ. F$LENGTH(VARIABLE) THEN ...
Funkce F$ELEMENT(n, delimiter, string) vrací n-tý prvek z řetězce string; prvky jsou vzájemně odděleny řetězci delimiter. Číslování je od nuly!
Více viz http://www.djesys.com/freeware/vms/dclprog.ppt
Parametry F$GETJPI:
ACCOUNT APTCNT ASTACT ASTCNT ASTEN ASTLM AUTHPRI AUTHPRIV BIOCNT BIOLM BUFIO BYTCNT BYTLM CLINAME CPULIM CPUTIM CREPRC_FLAGS CURPRIV DFPFC DFWSCNT DIOCNT DIOLM DIRIO EFCS EFCU EFWM ENQCNT ENQLM EXCVEC FAST_VP_SWITCH FILCNT FILLM FINALEXC FREP0VA FREP1VA FREPTECNT GPGCNT GRP IMAGECOUNT IMAGNAME IMAGPRIV JOBPRCCNT JOBTYPE LAST_LOGIN_I LAST_LOGIN_N LOGIN_FAILURES LOGIN_FLAGS LOGINTIM MASTER_PID MAXDETACH MAXJOBS MEM MODE MSGMASK NODENAME NODE_CSID NODE_VERSION OWNER PAGEFLTS PAGFILCNT PAGFILLOC PARSE_STYLE_PERM PARSE_STYLE_IMAGE PGFLQUOTA PHDFLAGS PID PPGCNT PRCCNT PRCLM PRCNAM PRI PRIB PROC_INDEX PROCESS_RIGHTS PROCPRIV RIGHTSLIST RIGHTS_SIZE SHRFILLM SITESPEC SLOW_VP_SWITCH STATE STS SWPFILLOC SYSTEM_RIGHTS TABLENAME TERMINAL TMBU TQCNT TQLM TT_ACCPORNAM TT_PHYDEVNAM UAF_FLAGS UIC USERNAME VIRTPEAK VOLUMES VP_CONSUMER VP_CPUTIM WSAUTH WSAUTHEXT WSEXTENT WSPEAK WSQUOTA WSSIZE
Význam vybraných parametrů (viz skript WQ.COM):
PRCNAM Process name, jméno procesu
IMAGNAME File name of the current image, jméno souboru v němž je prováděná
image
DFWSCNT Default working set size
WSAUTH Maximum authorized working set size
WSAUTHEXT Maximum authorized working set extent
WSEXTENT Current working set extent
WSPEAK Working set peak
WSQUOTA Working set size quota
WSSIZE Process's current working set limit
GPGCNT Global page count in working set
PPGCNT Process page count
VIRTPEAK Peak virtual address size
PGFLQUOTA Paging file quota, maximální počet virtuálních stránek
PAGFILCNT Remaining paging file quota
PAGEFLTS Count of page faults, počet výpadků stránky
Zdroj: soubory OVMS_731_DCL_REF1.pdf od Talata.
Na VAXech byla stránka paměti 512 bytů, na Alphách může být 8, 16, 32 nebo 64 KB. Pagelet je stránka o velikosti 512 na všech architekturách.
Funkce F$FAO("formátovací řetězec", argument, ...) funguje podobně jako printf (ale jinak, proč kopírovat nějaký za... Unix?). Formátovací direktivy:
!SL celočíselná hodnota
!AS řetězcová hodnota
!3(AS) 3 řetězcové hodnoty (3 parametry)
!#(#AS) první # znamená, že se počet opakování má přečíst z parametru, druhý
# znamená, že šířka pole se má přečíst z parametru
formáty:
AS vloží řetězec OB zkonvertuje byte do osmičkového zápisu OW zkonvertuje word do osmičkového zápisu OL zkonvertuje longword do osmičkového zápisu XB zkonvertuje byte do šestnáctkového zápisu (%02X) XW zkonvertuje word do šestnáctkového zápisu (%04X) XL zkonvertuje longword do šestnáctkového zápisu (%08X) ZB zkonvertuje byte do desítkového zápisu ZW zkonvertuje word do desítkového zápisu ZL zkonvertuje longword do desítkového zápisu SB zkonvertuje unsigned byte do desítkového zápisu SW zkonvertuje unsigned word do desítkového zápisu SL zkonvertuje unsigned longword do desítkového zápisu !/ \n !_ \t !^ \f !! !
Výsledek provedeného příkazu
Výsledek provedeného příkazu je v symbolu $STATUS. Liché hodnoty jsou OK, sudé znamenají chybu.
Zjišťování existence souboru
$ IF F$SEARCH("cesta:soubor") .EQS. "" THEN WRITE SYS$OUTPUT "Neexistuje"
Zjišťování existence adresáře
$ DEFINE /USER SYS$OUTPUT NLA0:
$ DEFINE /USER SYS$ERROR NLA0:
$ DIR [.EMPTYX]ABC.TXT
$ IF $STATUS = "%X1001C04A"
$ THEN
$ WRITE SYS$OUTPUT "Adresar [.EMPTY] neexistuje"
$ ENDIF
Na jméně souboru (zde ABC.TXT) nezáleží. Pokud soubor náhodou existuje, pak existuje i adresář a vrátí se status %X00000001, pokud existuje adresář, ale soubor ne, vrátí se status %X10018290. Pokud adresář neexistuje, vrátí se status %X1001C04A.
Nastavování displeje v X
OpenVMS má příkazy SHOW DISPLAY a SET DISPLAY. Příkaz SET DISPLAY umožňuje pomocí kvalifikátorů měnit i jednotlivé složky nastavení beze změny ostatních hodnot:
SET DISPLAY /SERVER=0
Na stroji, kde není DISPLAY vůbec nastaven, je potřeba pro otevření DECtermu na specifikovaném X-displeji:
$ SET DISPLAY /CREATE /TRANSPORT=TCPIP /NODE=10.224.138.12 /SERVER=0 /SCREEN=0
$ CREATE /TERMINAL /DETACH
Pokud si spustím jako druhý X server třeba Cygwin příkazem
startx -- :1 -clipboard
bude nutné použít /SERVER=1
Náasledující část skriptu LOGIN.COM zajistí nastavení DISPLAY na stroj, ze kterého se hlásíte:
$ define /user sys$output tempshowprocess.txt
$ show process
$ pipe search /nostat tempshowprocess.txt "Host:" | -
( read sys$pipe p9 ; DEFINE /JOB P9 &P9)
$ DELETE tempshowprocess.txt;*
$ REMOTE_HOST = F$TRNLNM( "P9" )
$ REMOTE_HOST = f$extract(f$locate("(Host: ", REMOTE_HOST )+7, 99, REMOTE_HOST )
$ REMOTE_HOST = f$extract(0, f$locate(" ", REMOTE_HOST ), REMOTE_HOST )
$ DEASSIGN /JOB P9
$ WRITE SYS$OUTPUT "Opening terminal on the display ''REMOTE_HOST'"
$ set display /create /transport=tcpip /node="''REMOTE_HOST'" /server=0 /screen=0
$ create /terminal /detach
===Procedury a funkce===
DCL má dvě metody definování příkazových procedur; primitivnější používá
příkaz GOSUB návěští. Řízení se přenese na řádek
$návěští:
a pokračuje až do provedení příkazu RETURN. Při této metodě nelze používat
parametry, takže hodnoty do a z příkazové procedury je nutné přenášet pomocí
symbolů.
Při druhé metodě se příkazová procedura definuje pomocí dvojice příkazů
SUBROUTINE a ENDSUBROUTINE:
<source lang="cobol">
$návěští: SUBROUTINE
$ EXIT
$ ENDSUBROUTINE
přičemž pro návrat z příkazové procedury se používá příkaz EXIT. Pro volání se používá příkaz
CALL návěští [parametr [parametr ...] ]
na parametry se uvnitř procedury odkazuje pomocí symbolů P1, P2, ... P9.
Čtení souboru ve skriptu
$ OPEN /READ 1 jméno_souboru
$10:
$ READ /END=99 1 proměnná
$! Zpracování obsahu řádku uložené v proměnné proměnná
$ GOTO 10
$99:
$ CLOSE 1
Příkaz SHOW SYSTEM
Příkaz SHOW SYSTEM vypíše aktuální seznam procesů a podprocesů. S parametrem /SUBPROCESS vypíše pouze podprocesy, s parametrem /NOSUBPROCESS naopak poprocesy vynechá. S parametry /BATCH, /INTERACTIVE, resp. /NETWORK vypíše pouze dávkové, interaktivní, resp. síťové procesy.
Parametr /OUTPUT=soubor zajistí přesměrování výstupu do souboru, /NOOUTPUT potlačí výstup úplně.
Zdá se, že na rozdíl od Unixu, který spouští programy pomocí fork a následným exec, ve VMS se používá pouze exec. Díky tomu po STOP /ID=číslo dojde k zavření terminálu používaného příslušným programem, nikoli k návratu do příkazového řádku. Podproces lze vytvořit příkazem SPAWN a ukončit (???) normálním LOGOUT.
Spuštění DCL skriptu, aby neskončil při odhlášení
RUN /DETACHED SYS$SYSTEM:LOGINOUT.EXE /INPUT=soubor.COM
V souboru SYS$COMMON:[SYSEXE]SYSUAF.DAT jsou informace o právech uživatelů. Kdo má k tomuto souboru práva, může po spuštění RUN AUTHORIZE zobrazit tato práva příkazem SHOW jméno_uživatele. zpracovává
MC AUTHORISE AUF> SHOW uživatel
vypíše práva uživatele jeho ID apod.
WRITE SYS$OUTPUT "OpenVMS F$GETSYI("VERSION")' F$GETSYI("NODENAME")' F$GETSYI("HW_NAME")'"
F$GETSYI("VERSION") vrací verzi systému
F$GETSYI("NODENAME") vrací jméno nodu
F$GETSYI("HW_NAME") vrací typ počítače
F$GETSYI("ARCH_NAME") vrací architekturu procesoru (Alpha, pro Itanium IA64)
Joby
Viz http://h71000.www7.hp.com/doc/82final/dcps_mg/dcpsnnn_mguide_005.html
Výpis front úloh (job queues) a úloh (jobs); vlastních, s parametrem /ALL všech uživatelů a včetně úloh ve frontách:
SHOW QUEUE SHOW QUEUE /ALL [/FULL]
Fronty se dělí na
- dávkové BATCH - tiskové PRINTER - terminálové TERMINAL - serverové SERVER
Nezávisle na tom mohou být fronty generické - GENERIC
Vypsání pouze dávkových front:
SHOW QUEUE /BATCH
Typicky existují fronty <node>$SYSTARTUP a <node>_BATCH.
Restart fronty SYSTARTUP
STOP /QUEUE/RESET <node>$SYSTARTUP:
START/QUEUE <node>$SYSTARTUP:
ENABLE AUTOSTART/QUEUES/ON_NODE=<node>::
Výpis Queue Managera:
SHOW QUEUE /MANAGERS [/FULL]
Spuštění skriptu jako úlohy:
SUBMIT soubor[.COM] [ /AFTER=<čas> ] [ /LOG_FILE[=<filename>] ]
/AFTER zajistí odložené spuštění; Formáty pro <čas> popisuje HELP DCL_Tips Date_Time. Pro opakované spuštění je třeba na konci skriptu udělat nový SUBMIT.
SUBMIT /LOG=USER_DISK:[TCPDUMPS]DUMPUJ_NODE1.LOG /KEEP/NOPRINT/QUEUE=node_QUEUE -
USER_DISK:[TCPDUMPS]DUMPUJ_NODE1.COM
DELETE /ENTRY <entry_number>
Nastavení stavu úlohy:
SET /ENTRY <entry_number> { /HOLD | /NOHOLD | /RELEASE }
/HOLD - odloží na neurčito /NOHOLD - zruší odložení, pokud bylo naplánováno na čas, který už je (byl),
hned se pustí
/REALESE - pustí se hned
Změna organizace souboru
Pro nastavení správné organizace .*BCK souboru stačí:
SET FILE /ATTRIB=(RFM:FIX,RAT:NONE,LRL:32256) soubor.BCK BACKUP soubor.BCK /SAV kam !RESTORE
Následující příkaz načte informace o organizaci zadaného souboru do souboru organizace.FDL:
ANALYZE/RMS_FILE/FDL/OUTPUT=organizace soubor
Soubor organizace.FDL lze vypsat příkazem TYPE a editovat příkazem
EDIT /FDL organizace.FDL
Po chvíli se objeví menu, ze kterého je třeba vybrat Modify zadáním M (lze používat celé položky menu nebo jejich jednoznačné zkratky). Objeví se nabídka, jaké primární atributy lze modifikovat, po výběru jednoho z nich jaké sekundární. Po výběru atributu a zadání jeho nové hodnoty lze zadat Ctrl-Z a pak exit.
Vytvoření nového souboru se zadanou organizací z původního souboru se provede příkazem
CONVERT/FDL=organizace.FDL soubor výstup