IBM Personal Computer

IBM Personal Computer (Osobní počítač IBM, též IBM PC) bylo v informatice označení pro první verzi počítače, který byl společně se svými nástupci později označován jako počítače IBM PC kompatibilní. Počítač, jenž byl představen 12. srpna 1981 pod modelovým číslem 5150, byl vytvořen týmem inženýrů a designérů pod vedením Dona Estridge z IBM Vstup Systems Division v Boca Raton na Floridě.

Termín „osobní počítač“ (stejně jako „mikropočítač“ a „domácí počítač“) byl používán již před rokem 1981. Tento název zavedla firma Xerox PARC svým počítačem Xerox Alto v roce 1972. Vzhledem k úspěchu osobních počítačů od firmy IBM byly dále kompatibilní počítače označovány jako „mikropočítač IBM PC“.

Původ IBM PC

Stolní kalkulačky řady HP 9800 programovatelné jazykem BASIC byly firmou Hewlett-Packard uvedeny na trh v roce 1972. Na jejich základě firma IBM uvolnila v roce 1975 vlastní model s označením IBM 5100, který mohl být programován též v jazyce BASIC nebo APL. Počítač měl vestavěný monitor, klávesnici a paměť pro ukládání dat. Byl velmi drahý (až 20 000 dolarů). Byl speciálně navržen pro profesionální a vědecké řešitele problémů a ne pro firemní uživatele nebo fandy.

Model IBM 5150 z roku 1981 byl prvním modelem z řady IBM PC. Svým označením byl sice zařazen do série jako nástupce modelu IBM 5100, ale jeho architektura byla od tohoto modelu odlišná (16bitová platforma x86). Úkolem modelu IBM 5150 bylo obsazení vznikajícího trhu s osobními počítači, kterému v té době vévodilo Commodore PET, Atari 8, Apple II, Tandy Corporation TRS-80 a různé počítače se systémem CP/M.

Proto IBM nechtělo jít klasickou cestou, jako ostatní společnosti. Sestavila proto speciální tým s oprávněním obejít klasické postupy uvnitř společnosti, jehož cílem bylo dostat v omezeném čase rychle něco levného a dostatečného na trh. Tento projekt dostal krycí jméno „Project Chess“ (šachy) a byl přidělen do IBM Entry Systems Division v Boca Raton na Floridě. Tým se skládal z dvanácti lidí, byl veden Donem Estridgeem a šéfdesignerem Lewisem Eggebrechtem. Počítač vyvíjeli přibližně rok. K dosažení tohoto cíle se rozhodli, že postaví stroj z dílů od mnoha různých výrobců vybavení (OEM) a zemí. Předtím si IBM vždy vyvíjela své vlastní komponenty. Také se rozhodli pro „otevřenou architekturu“, aby ostatní výrobci mohli vyrábět a prodávat komponenty, periferie a kompatibilní software bez nákupu licence. Cena pro nejzákladnější IBM PC bez pevného disku byla stanovena na 1.565 dolarů.

V té době Don Estridge a jeho tým zvažoval, že použije procesor IBM 801 (raný RISC), který byl minimálně o řád silnější, než později vybraný procesor Intel 8088. Jako operační systém byl zvažován systém vyvíjený v „Thomas J. Watson Research Center“ v Yorktown Heights v New Yorku, který byl též o řadu let vyspělejší, než operační systém DOS od společnosti Microsoft, který byl nakonec vybrán. Vyloučením „in-house“ řešení z projektu práci v mnohém usnadnila a urychlila. Tím zabránili zpoždění v harmonogramu, ale konečné důsledky tohoto rozhodnutí pro IBM byly mnohem rozsáhlejší. IBM chvíli nato vyvinula mikropočítač DataMaster, který používá procesor Intel s periferními obvody. Obeznámenost s těmito čipy a dostupnost procesoru Intel 8088 byla rozhodujícím faktorem. Dokonce i 62pinové rozšiřující sloty sběrnice byly navrženy tak, aby se podobaly DataMaster slotům. Zpoždění kvůli „in-house“ vývoji softwaru DataMaster ovlivnilo další rozhodnutí týmu okolo zveřejnění technických specifikací.

Cílem firmy IBM bylo zbavit se nákladné výroby hardware (zveřejněním technických specifikací bez zpoplatnění licenčními poplatky) a získat peníze licencováním základního software v počítači, tj. prodejem licencí na BIOS (BIOS je v IBM PC firmwarem).

IBM PC kompatibilní počítače

Ostatní výrobci brzy pomocí reverzního inženýrství vyvinuli vlastní verze BIOSu, které byly identicky funkční, ale samostatně vyvinuté (kód původního BIOSu nebyl zkopírován, ale reimplementován na základě dostupných specifikací). Tím nebyla narušena práva IBM, výrobci nemuseli platit IBM licenční poplatky a cena BIOSu tím klesla (výrobcem byla například firma American Megatrends). Firma Columbia Data Products představila IBM PC kompatibilní počítač v červnu 1982, v listopadu 1982 představila firma Compaq první přenosný IBM PC kompatibilní počítač (první modely byly dodány v březnu 1983). Takové počítače byly též označovány jako klony IBM PC, vyráběly je i společnosti Dell, Compaq, Hewlett-Packard a další).

V klonech IBM PC nebyl interpret jazyka BASIC přítomen v BIOSu, takže počítač nebyl schopen činnosti bez existence operačního systému (BIOS ohlásil tuto skutečnost hlášením „No ROM BASIC“ a žádostí o vložení média se systémem). V osmdesátých a na počátku devadesátých let se většina článků o počítačích i většina návodů soustředila na IBM PC a kompatibilní počítače.

Specifikace IBM PC

V počítači IBM PC byla použita grafická karta typu CGA, ke které mohl být připojen standardní televizor nebo RGB monitor, který byl součástí modelu 5153. Druhou nabízenou možností byla grafická karta MDA a monochromatický (černobílý) monitor modelu 5151. Obě grafické karty bylo možné používat zároveň, pokud to podporoval příslušný program, který byl v tu chvíli spuštěn, čehož využívaly aplikace AutoCAD, Lotus 1-2-3 a další. Obvykle byla grafika zobrazována na CGA monitoru a text (menu) na černobílém monitoru. Rozšíření způsobil fakt, že některé modely 5150 byly standardně dodávány s CGA a kvůli portu pro tiskárnu, který byl integrován na kartě MDA, byl k dispozici i černobílý adaptér.

Nejčastěji používané paměťové médium byla disketa, magnetofonová páska jako ukládací médium byla poslední varianta ale nejlevnější. V souladu s IBM PC 5150 bylo k dispozici s jedním nebo dvěma 5 a 1/4 palcovými pamětovými disky nebo bez disků. V případě, že bylo pc bez disků musel uživatel připojit vlastní paměť, kterou tvořila magnetofonová páska a tu musel připojit na "floppy disk". Slot na pásku se nalezal hned vedle portu klávesnici na základní desce. Pevný disk nebylo možné nainstalovat do systému pokud nebyl od výrobce součástí modelu 5150, i kdyby se v něm nacházel dostatečně silný zdroj. Rozšiřující jednotky," AKA " bylo možné naistalovat. "IBM 5161 přišel s 10 MB pevného disku a také možností doinstalovat druhý pevný disk. Na základní desce bylo pět rozšiřujících slotů, a na rozšiřující jednotce bylo osm slotů. Nicméně, jeden ze základní desky a jeden z rozšiřující jednotky byl obsazen Extender kartou a přijímací kartou, respektive byly potřeba pro připojení expanzní jednotky do řídicí jednotky. Na desce bylo 11 pracovních a rozšiřujících slotů, některé sloty byly vyhrazeny pro displeje, disky a I / O adaptéry. Jediné sloty pro externí připojení konektorů na desce byly pro klávesnici, kazetový port a zvukové zařízení. Do původního PC byla vestavěna pamět 256 kB. Ta také mohla být tvořena 64 kB paměťí na základní desce a tří 64 kB pamětí na rozšiřujících slotech. Procesor Intel 8088 taktovaný na 4,77 MHz (4 / 3 Standardní NTSC barevný burst frekvenci 3.579545 MHz) (Intel 8088 byl použit od roku 1978, později byla v roce 1981 vynalzena druhá verze čipu Intel. Další zdroje AMD se používali až po roce 1983). Někteří majitelé nahradili Intel 8088 za modifikaci s NEC V20, které mělo rychlejší zpracování det. Oproti tomu Intel 8087 s co-procesorem byl lepší a proto se něj později přešlo. Firma IBM prodávala první IBM PC s konfigurací 16 nebo 64 kB RAM, které se zkládali buď z devíti nebo třiceti šesti 16-kbit DRAM čipů. (devátý bit je použit pro kontrolu parity paměti.)

Poté, co se vynalezlo IBM XT , byly IBM PC desky nastaveny spíše jako lepší verze modelu XT a to XTS, kde se nacházela deska s 8 sloty, stejně konfiguroané jako RAM IBM XT (64 kB u jednoho slotu, rozšiřitelná na 256 kB po naplnění dalších 3 slotů).

Ačkoli PC bylo kompatibilní s televizí a jinými video kartami "Federální komise pro komunikace třídy B" zaměřila všechny své prostředky na to, aby se domácí počítače dostaly na trh za přijatelné ceny ale aby nemusel uživatel připojovat vlastní přistroje. Základní verze obsahovala monitor, PC s 64 kB RAM a jednu 5,25 palcovou disketovou jednotku a prodával se za 3005 dolarů (7.257 amerických dolarů v dnešních dolarech). Zatímco nejlevnější konfigurace (za 1565 USD) neměly žádné disketové mechaniky, pouze 16 kB RAM a bez monitoru. Předpokládalo se, že si uživatel připojí vlastní televizní set a kazetové magnetofony jako médium (paměť) pro ukládání dat. Ukázalo se to ale příliš neatraktivní a proto se už prodávali pouze kompletní IMB PC. I když se IBM PC 5150 nestal nejprodávanějším domácím počítačem, jeho konfigurace s disketovými jednotkami zaznamenali nečekaný vzestup nejen u větších firem ale i u běžných uživatelů a hlavně v technice.

Nástupci

XT

Hlavní článek: IBM Personal Computer XT

"IBM Personal Computer XT", IBM model 5160, byl lepší stroj, který byl navržen pro diskety a pevné disky, představila dva roky po zavedení "IBM Personal Computer". To mělo osm rozšiřujících slotů s 10 MB místa na pevném disku (novější verze 20 MB). Na rozdíl od modelu 5150 PC, model 5160 XT již neměl kazetový jack, ale stále obsahuje zásobník interpretru Basicu v ROM. XT by mohl mít 256 kB paměti na základní desce (při použití 64 kbit DRAM), pozdější modely byly rozšiřitelná na 640 kB. (BIOS a adaptér a RAM prostor, včetně video RAM vesmíru naplněné zbývajících 384 kB na jeden megabajt adresního prostoru procesoru 8088). To bylo obvykle prodávali s monochromatickým displejem Adapter (MDA) grafické karty. Procesor 4,77 MHz Intel 8088 a rozšíření sběrnice 8-bitová sběrnice XT (později 8-bit Industry Standard Architecture (ISA), které konkurovali IBM). XT s rozšiřujícími sloty jsou umístěny blíže u sebe, než s původním PC. Toto způsobilo, že XT je na základních deskách neslučitelně s případem modelu 5150 a základní desky. Sloty pro sebe i pro periferní karty však byly kompatibilní, pokud vzácné karty určené pro PC stalo to, že se muselo použít více slotů 5150.V tomto případě karty mohou vyžadovat dva sloty na XT. XT je rozšiřující slot pro strojírenské navrhování, a je ještě použitý v roce 2011,

XT/370

IBM Personal Computer XT/370 byl XT se třemi vlastní 8bitovými kartami: procesor karty (370PC-P), obsahuje upravený čip Motorola 68000. Druhá karta (370PC-M) spojená s prvním a obsahovala 512 kB paměti. Třetí karta (PC3277-EM), bylo 3270 emulátor terminálu nutné nainstalovat systémový software pro VM/PC software k běhu procesorů.

Externí odkazy

V tomto článku byl použit překlad textu z článku IBM Personal Computer na anglické Wikipedii.