Roderick Murchison

sir Murchison Impey Roderick - ( 1792 - 1871 ) - se narodil v Taradale v krajině Rosshiru ( hrabství Ross shire ) ve Skotsku 19. února 1792 dánským rodičům. Byl vychován v Durhamu. A ve třináctém roce života ve vojenské koleji Great Marlow. Věnoval se tažení do Galicie ve Španělsku v r. 1808 , kde prodělal ústup , při kterém by byl málem upadl do zajetí. Po skončení neapolenských válek vystoupil z armády , prodal rodinnou usedlost ve Skotsku a usadil se ve střední Anglii , kde se oddal polním sportům a stal se brzy jedním z největších lovců lišek. R. 1815 se oženil s vysoce vzdělanou dcerou jednoho generála, která ho povzbuzovala k vědeckému studiu. Z podmětu chemika Sira HUMPHRY DAVYHO poslouchal přednášky na Royal Institution v Londýně. Oblíbiv si geologii , stal se členem Geologické společnosti v za pomocí W. H. FITTONA přpravil první vědeckou zprávu , četl ve společnosti r. 1825. V Geologické společnosti se seznámil s woodwardovským profesorem v Cambridgi ADAMEM SEDGWICKEM , s nímž navázal přátelství , které se projevilo zláště na jejich společných studijních cestách v Anglii , Skotsku aj.. Na těchto cestách získal mnoho poznatků , které mu poskytly materiál pro zprávy v memoárech geologické společnosti. Tyto zprávy byly v geologické společnosti velmi ceněny , takže byl Murchison záhy zvolen za jednoho ze dvou sekretářů společnosti.Do terénní práce by Murchison uveden W. BUCKLANDEM , profesorem Oxfordu. Spolu s CH. LYELLEM studoval vulkanickou oblast v Auvergni a jinde v jižní Franicii a navštívil též severní Itálii , Tyrolsko a Švýcarsko. R. 1829 se pustil spolu se Sedgwickem do řešení nesnadného problému geologické struktury Alp. Výsledky společné cesty do bavorských a rakouských Alp popsali oba autoři v práci "A sketch of the structure of the Eastern Alps" , vydané Transactions londýnské geologické společnosti r. 1831.

Na přiložené mapě je celkem dobře znázorněno rozšíření "červeného pískovce" ( tj. werfenských vrstev ) v severním Tyrolsku , v Solné Komoře , ve Štýrsku , Korutansku a Krajině , naproti tomu zůstavají vápencové Alpy stále ještě nerozčleněné a jsou jednotně vyznačeny barvou jurského vápence . Přesto však má pojednání obou britských geologů ve staré literatuře o Alpách vynikající postavení a je pozoruhodné zvláště hojnými krásami a poučnými detailními i soubornými profily , v nichž se jeví na svou dobu správná představa tektonické stavby pohoří. O jiných alpských souvrstvích byly ještě představy obou britských geologů velmi neujasněné. Tak gosauské slíny byly zařazovány do terciéru a hippuritovým vápencům bylo připisováno větší stáří. Zatímco vynikajicí německý paleontolog hrabě GEORG MUNSTER ( 1776 - 1884 )zařazoval v bavorských Alpách nummulitové vápence do terciéru , domnívali se Sedgwick a Murchisin r. 1830 , že ve Východních Alpách je křídový útvar spojený přehody s nummulitovými horninami , které prý obsahují směs křídových a terciérních fosilií.

R. 1831 navštívil Morchison na popud Bucklanda pobřeží Walesu s účelem studovat zde horniny tzv. drobové formace v podloží starého čeveného pískovce ( Old redu ) a stanovit jejich sukcesi , jak to pro druhohorní horniny Anglie provedl WILLIAM SMITH ( 1769 - 1839 ) . Z toho se vyvinula dlouholetá Murchisonova práce ve Walesu. Cumberlandu a sousedních hrabstvích , jejímž výsledkem bylo první rozdělení tehdy neprobádaných souvrství v několika rozeznatelných sérií , z nichž každá byla charakterizována ústrjnými zbytky , do té doby neznámými v ostatních vrstvách Anglie. Při výzkumutěchto starých formací postupoval Murchison od tehdy již dobře známého souvrství "starého červeného pískovce" ( Old Red Sandstone )směrem dolů do stále starších vrstev a věnoval důkladnou pozornost zkamenělinám obnažených v jednotlivých vrstvách. Když o svých výzkumech poprvé Murchison přednášel r. 1833 v londýnské geologické společnosti , bylo mu dopuručeno francouským geologem - L. ELIEM DE BEAUMONTEM ( 1798 - 1874 )a jinými přáteli, aby nově stratigraficky rozčleněné komplexystudovaných vrstev "drobné formace" označil nějakým případným názvem. Bylo to v době , kdy se poprvé začaly vymezovat jednotlivé geologické útvary.

Murchison ozbačil tudiž studované komplexy jako útvar - THE SILURIAN SYSTEM - podle kmene Silurů, kteří v římské době obývali Wales.

V téže době, kdy Murchison studoval mladší oddíly "drobové formace" , zabýval se jaho přítel Sedgwick výzkumem starších oddílů "dorobové formace" , dobře odkrytých ve skalnatých a geologicky složitých oblastech Cumberlandu a Westmorlandu , známých pod názvem "Jezerní oblasti " ( Lake District )a severního Walesu.

Na Murchisonovu radu zavedl Sedgwick pro starší oddíly "drobové formace" název kambrický útvar - THE CAMBRIAN SYSTEM - podle krajiny Cambrie, jak se v římské době nazýval Wales.

Podle úložených poměrů a na základě litologické povahy vrstev rozdělil Sedgwic svém kambrium ve tři oddíly :

- spodní

- střední

- svrchní

Podobně i Murchison rozdělil svůj silur na :

- spodní

- svrchní

O vzájemném poměru mezi Sedgwickovým kambriem a Murchisonovým silurem se zprvu mnoho nevědělo a soudilo se, že oba útvary do sebe plynule přecházejí.

'V r. 1839 vydal Murchison své klasické dílo - THE SILURIAN SYSTÉM , doprovázené geologickými mapami, profily a obrazy krajin a tabulemi s vyobrazenými zkamenělinami.'

Toto monumentální dílo vzbudilo velkou pozornost nejen evropských, ale i amerických geologů a přispělo tak záhy k tomu, že silurský útvar byl rozpoznán v mnohých zemích, v michž staré formace byly dosud označovýny jako " Ubergangsgebire " nebo " Grauwackenformation " . Tak v Čechách označil JOACHIM BARRANDE staré formace středních a jihozápadních Čech jako, : - " systém silurský středních Čech ".

Po stanovení kambrického a silurského útvaru obrátili Murchison a Sedgwick pozornost k jihozápadnímu cípu Anglie, hrabství Cornwall a Devonshire , kde silně tektonicky postižená " drobová formace " dlouho působyla anglickým geologům potíže, pokud jde o její stratigrafickou příslušnost. V oblasti obou hrabství jižně od Bristolského zálivu není vyvinut starý červený pískovec ( Old Red ) a značná část vrstev "drobové formace " obsahuje živočišné a zvláště rostlinné zbytky podobné oněm, které se jinde vyskytují v kamenouhelných pánvích. Tyto vrstvy se zbytky rostlin byly již tehdy označovány jako Culm-measures . Sbíráním a studiem zkamenělin, obsažených v "drobové formaci" Cornwallu a Devonského hrabství se dlouho zabýval WILLIAM LONSDALE ( 1794 - 1871 ), který koncem r. 1837 přišel k závěru, že vrstvy starší než Culmmeasures obsahují zkameněliny, které se značně liší od zkamenělin Murchisonova silurského útvaru i od zkamenělin kulmských a představují jakýsi přechod mezi oběma faunami.

Z toho se dalo usoudit, že vrstvy s touto přechodnou faunou tvoří asi stratigrafický ekvivalent starého červeného pískovce. Sedgwick a Murchison, kteří se dva roky věnovali tomuto problému, se nakonec přesvědčili o správnosti Lonsdalovy doměnky a rozhodli se prohlásit vrstvy v podloží Culm-measures, obsahujíci faunu přechodného rázu mezi silurskou a kamenouhelnou, za nový samostatný geologický útvar, jejž označili r. 1839 podle Devonského hrabství jako devon - DEVONIAN SYSTEM - Protože je devonský útvar v jz. Anglii pro silné tektonické porušení špatně vyvinut, takže ho zde nelze spolehlivě podrobněji stratigraficky rozčlenit, podnikli Sedgwick a Murchison studijní cestu na evropský kontinent do Německa, zvláště do Porýní, na Harz a do Smrčin , kde zjistili, že je zde devonský útvar rozšířen v rozsáhlých oblastech a poskytuje mnohem příznivější podmínky pro stratigrafické studium než je tomu v Anglii.

V pozdějších letech vznikl mezi Murchisonem a Sedgwickem dlouholetý spor o stanovení poměru kambrického útvaru k útvaru silurskému. Při studiu zkamenělin, které pocházely z Jezerní oblasti a ze sz. Walesu, se ukázalo, že fauny tzv. svrchního kambria Sedgwickova je totožná s faunou Murchisiniva spodního siluru. Proto prohlásil Murchison Sedgwickovo svrchní kambrium za spodní silur. Sedgwic na rozdělení svého kambria neústupně trval. Pravda byla ovšem na straně Murchisonově, protože Murchisonovo rozdělění siluru se opíralo o paleontologický obsah vrstev, kdešto Sedgwick nebral ve svém dělení kambria vůbec v úvahu výskyt zkamenělin.

Spor o vymezení hranice mezi kambriem a silurem byl po smrti Murchisona a Sedgwicka ukončen r. 1870 návrhem CHARLESE LAPWORTHA - profesora na universitě v Birminghamu ( 1842 - 1920 ) , který pro sporný komplex vrstev stanovil jako samostatný geologický útvar mezi kambriem a silurem - ordovik