Wikipedista:Jvs/Ponk5
Trofim Děnisovič Lysenko byl sovětský agronom, který v období stalinismu prakticky řídil sovětskou biologii. Lysenko odmítl mendelovskou genetiku ve prospěch teorie hybridizace sadaře/zahradníka Ivana Vladimiroviče Mičurina. Nadřazením ideologie a politické moci nad vědu vzniklo učení nazývané lysenkismus.
Dnes je mnoho zemědělských experimentovů Lysenkových je považována za podvodné
Jeho neortodoxní experimentální výzkum v oblasti zlepšení úrody získal podporu sovětského vůdce Stalina, a to zejména v návaznosti na hladomor a ztrátu produktivity v důsledku nucené kolektivizace v několika oblastech Sovětského svazu na počátku 30. let. V roce 1940 se stal ředitelem Ústavu genetiky v rámci Akademie věd SSSR, a Lysenkova protimendelosvká doktrína získala dále domninanci v sovětské vědě a vzdělávání díky politickému vlivu a moci.
{ Vědeckých teorií nesouhlasí Lysenko je k životnímu prostředí získal dědictvím byla formálně zakázána v roce 1948, a pro dalších několik let, soupeři byli očištěni od držení pozic, a mnoho uvězněn.
Marginalizace vědeckých oponentů
nesouhlasí Lysenko je k životnímu prostředí získal dědictvím byla formálně zakázána v roce 1948, a pro dalších několik let, soupeři byli odstraněni ze vědeckých pozic, a mnoho uvězněno. }
Lysenko práce byla oficiálně zdiskreditovaný v Sovětském svazu v roce 1964 což vedlo k obnovení důrazu obnovené Mendelian genetiky a ortodoxní vědy.
Ačkoli Lysenko zůstal na svém místě v Ústavu genetiky do roku 1965, jeho vliv na sovětské zemědělské praxi se snížil již v 50. letech. Sovětský svaz v tichosti opustil Lysenkovu zemědělskou praxi ve prospěch moderních zemědělských postupů poté, co se nenaplnily Lysenkovy sliby vysokých úrod. / co se L. nepodařilo dosáhnout slibovaných vysokých výnosů.
Trofim Denisovich Lysenko (Russian: Трофи́м Дени́сович Лысе́нко, Ukrainian: Трохим Денисович Лисенко, Trofym Denysovych Lysenko) (September 29 [O.S. September 17] 1898 – November 20, 1976) was a Soviet agronomist who was director of Soviet biology under Joseph Stalin. Lysenko rejected Mendelian genetics in favor of the hybridization theories of Russian horticulturist Ivan Vladimirovich Michurin, and adopted them into a powerful political-scientific movement termed Lysenkoism. Today much of Lysenko's agricultural experimentation and research is largely viewed as fraudulent.
His unorthodox experimental research in improved crop yields earned the support of Soviet leader Joseph Stalin, especially following the famine and loss of productivity resulting from forced collectivization in several regions of the Soviet Union in the early 1930s. In 1940 he became director of the Institute of Genetics within the USSR's Academy of Sciences, and Lysenko's anti-Mendelian doctrines were further secured in Soviet science and education by the exercise of political influence and power. Scientific dissent from Lysenko's theories of environmentally acquired inheritance was formally outlawed in 1948, and for the next several years opponents were purged from held positions, and many imprisoned. Lysenko's work was officially discredited in the Soviet Union in 1964, leading to a renewed emphasis there to re-institute Mendelian genetics and orthodox science.
Though Lysenko remained at his post in the Institute of Genetics until 1965,[1] his influence on Soviet agricultural practice declined by the 1950s. The Soviet Union quietly abandoned Lysenko's agricultural practices in favor of modern agricultural practices after the crop yields he promised failed to materialize.