WebDAV
WebDAV
Web-based Distributed Authoring and Versioning neboli WebDAV je množina rozšíření HTTP prostřednictvím nových metod, které umožňují kooperaci více uživatelů při vytváření a úpravě dokumentů a souborů uložených na webovém serveru. WebDAV byl definován prostřednictvím RFC 4918 pracovní skupinou Internet Engineering Task Force (IETF). WebDAV protokol činí web zapisovatelým paměťovým médiem. Poskytuje prostředí, v němž mohou uživatelé tvořit, měnit a přesouvat dokumenty na serveru (většinou na webovém serveru). V tomto prostředí se data uživateli jeví jako standardní stromově organizovaný adresářový systém. Z této definice plynou základní vlastnosti, které WebDAV musí splňovat:
- Zamykání- brání zanášení nekonzistencí, kdy by se uživatelům zpracovávaný zdroj (soubor) "měnil pod rukama" (druhé řešení tohoto problému je kolaborativní tvorba)
- Metadata - správa metadat týkající se autorství, údajů o poslední změně apod.
- Name space management - možnost přesouvat a kopírovat data v rámci jmenného prostoru webového serveru
- Kolekce - vytváření, mazání a prohlížení kolekcí dat (typickou interpretací jsou složky)
V dnešní době (tj. rok 2010) poskytuje většina moderních operačních systému vestavěnou podporu pro WebDAV. Pracovní skupina IETF zabývající se problematikou WebDAVu dokončila svou práci v březnu roku 2007 a to tehdy, když IESG přijala úpravu RFC 2518 ve znění RFC 4918 (který byl později doplněn ze strany společnosti Apple] o RFC 5689). Některé funkce zůstaly však nedokončeny (např. metoda BIND) a měly být dokončeny individuálně bez centrálního řízení mimo prostředí pracovní skupiny.
Historie
Technologie WebDAV má své kořeny už v roce 1996, kdy Jim Whitehead spolupracoval s W3C na pořádání dvou setkání, jejichž cílem bylo rozebrání problematiky spolupráce při vytváření dokumentů prostřednictvím technologií World Wide Web. Původní vize webu – tak, jak ji navrhl Tim Berners-Lee – totiž počítala s koncepcí platformy jak pro čtení tak i pro zápis. První Leeův prohlížeč (WorldWideWeb) dokonce podporoval jak čtení, tak i zápis. Časem se s rozvojem webu stala pro většinu uživatelů platforma spíše konzumní nežli tvůrčí a právě toto chtěl Whitehead a jiní lidé, kteří smýšleli podobně, změnit. Dali tak základ myšlence standardizovaného vstupně-výstupního rozhraní webu. W3C rozhodlo, že nejlepší cestou, jak provést požadované změny, je zformování pracovní skupiny IETF, neboť myšlenky vedoucí k úpravám a rozšířením HTTP by měly být vedeny stejně, jako standardizace HTTP, která probíhala v rámci IETF. Po započetí prací na rozšířeních HTTP se ovšem zjistilo, že řešení spolupráce při vytváření a úpravách obsahu a verzování bylo příliš náročné. Pracovní skupina WebDAV se tak soustředila pouze na první část problému a verzování ponechala v plánech do budoucna. Později tak bylo přidáno rozšířením Delta-V.
Definice protokolu
Protokol je definován jako další metody protokolu HTTP. Vedle známých metod ‘‘‘GET’‘‘, ‘‘‘POST’‘‘, ‘‘‘DELETE’‘‘, ‘‘‘PUT’‘‘, ‘‘‘HEAD’‘‘ atd. se tak objevují následující metody:
- PROPFIND – metoda používaná na získání metadat o zdroji (souboru) ve formě XML. Přetěžováním se dosahuje i listování stromově orientovanou hierarchií (adresářovým stromem).
- PROPPATCH — metoda používaná pro změnu metadat nad jedním zdrojem
- MKCOL — metoda pro vytváření kolekcí (adresářů)
- COPY — slouží pro kopírování zdrojů z jednoho umístění (definováno jako URI) do jiného
- MOVE — slouží pro přesun zdrojů z jednoho umístění (definováno jako URI) do jiného
- LOCK — slouží k zamykání zdroje. WebDAV podporuje jak sdílené (vice procesů) tak exkluzivní (pouze jeden proces) zamykání
- UNLOCK — metoda pro odebírání zamku ze zdrojů
Implementace
V případě OS Linux lze využít implementací davfs2 popř. fusedav, které dokáží připojit patřičné url jako coda nebo FUSE systémy souborů. V případě grafického prostředí KDE lze využít součásti kio_http,které má podporu pro WebDAV integrovánu. Toto kupříkladu umožňuje prohlížeči Konqueror (resp. kterékoliv KDE aplikaci) pracovat s WebDAVem přímo. Podporu na podobné úrovni poskytuje i např. prohlížeč Nautilus pro GNOME. Existuje také utilita pro příkazovou řádku jménem cadaver, která poskytuje podobné funkce, jako standardní FTP klient
Od své první verze (10.0) poskytuje podporu protokolu WebDAV nativně a umožňuje jednotlivé přípojné body připojovat jako uzly souborového systému. Lze se připojovat jak zcela standardní cestou jako v ostatních BSD systémech, ale existuje k tomu i GUI (dialog programu Finder – "Connect to Server"). Od verze 10.1.1 je poskytována podpora pro HTTP Digest Access authentication (tj. šifrovaná Basic access authentication). Od verze 10.4 (Tiger) byla přidána např. možnost komunikace prostřednictvím HTTPS a podpora prostředí klienta za proxy serverem. Finder zobrazuje WebDAV připojný bod jako externí disk a umožňuje s ním pracovat stejně jako s jakoukoliv částí souborového systému. Služba iDisk (součást služeb MobileMe) využivá WebDAV jako souborový systém (resp. komunikační protokol).
Debut WebDAVu v OS Windows se udál v roce 1998 s vydáním verze Windows 98 (Web Folders). Klient sestával z OLE objektu, který mohl být využíván zcela standardně ostatními aplikacemi. Tento klient byl rozšířením Windows Exploreru a později byl integrován i do Windows 2000. Pro Windows XP byl připraven novější klient (WebDAV mini-redirector), který byl rovněž preferovanou cestou pro přístup k WebDAVu. Narozdíl od své předchozí implementace pracuje tato verze jako služba pracující přímo nad filesystémem, což dovoluje jednotlivé WebDAV přípojné body prezentovat jako síťové disky s písmenným označením jednotky. Tento klient také převádí standardní URI na síťové adresy systému Windows pro zachování kompatibility s Windows API (příklad: http://example.com/dav je převedeno na \\example.com\dav). V historii se objevilo několik problémů tohoto klienta především ohledně autentizace (neboť z bezpečnostních důvodů byla vypnuta podpora pro Basic Auth). WebDAV prostřednictvím zabezpečeného HTTPS byl přidán až s patchem KB892211 (který byl později nahrazen KB907306). Windows Vista a Windows 7 zahrnují pouze nového klienta (tj. WebDAV redirector), nicméně existují i způsoby, jak na 32bitový systém nasadit starý klient (Web folders).
Rozšíření a odvozené protokoly
- verzování řeší protokol Delta-V, který je definován v rámci RFC 3253
- služby sdílení kalendáře řeší protokol CalDAV, kde jsou události v kalendáři prezentovány jako zdroje (soubory) ve formátu iCalendar a jednotlivé kalendáře jako kolekce (složky/adresáře)
- pro učely groupware slouží protokol GroupDAV, který umožňuje uchovávat a sdílet data jako události kalendáře či kontakty
- pro spolupráci s MS Exchange – WebDAV umožňuje práci s emailovou schránkou a byl zachováván až do verze 2007. Ve verzi 2010 prosadil Microsoft svůj protkol založeny na principu webových služeb (SOAP/XML).
Externí odkazy
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Webdav na anglické Wikipedii.