Přeskočit na obsah

Display Data Channel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(rozdíl) ← Starší revize | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější revize → (rozdíl)

Display Data Channel neboli DDC je kolekce digitálních komunikačních protokolů mezi počítačovým displejem a grafický adaptérem, které umožňují zobrazit komunikaci tj. podporované režimy zobrazení na adaptéru a nastavení parametrů monitoru, jako je jas a kontrast z hostitelského počítače. Standard byl vytvořen Video Electronics Standards Association (VESA).

Přehled

Cílem DDC Suite standardů je poskytnout zkušenosti plug and play přes počítačové displeje. DDC1 a DDC2B/Ab/B + / Bi protokoly jsou fyzické spojení mezi monitorem a grafickou kartou, které bylo původně přenášeno buď na dvou, nebo třech pinch v 15-pinovém analogovém VGA konektoru. Extended display identification data (EDID) je součástí standardů, definuje kompaktní binární soubor ve formátu s popisem schopnostmi monitoru a podporovaných grafických režimů, které jsou uložené v Read-Only Memory (EEPROM), čipem naprogramovaném výrobcem monitoru. Formát používá k popisu blok obsahující 128 bytová data, s možností prodloužení bloků, aby poskytl doplňující informace. Aktuální verze je vylepšené EDID (E-EDID) uvolněná A, v2.0. První verze standardu DDC byla přijata v srpnu 1994. To zahrnuje EDID 1.0 formát a specifikované DDC1, DDC2B a DDC2Ab fyzické spoje. DDC verze 2, která byla zavedena v dubnu 1996, rozděluje EDID do samostatného standardu a představuje DDC2B + protokol. DDC verze 3, prosinec 1997, zavedla protokol DDC2Bi a podporu pro VESA Plug and Display a Flat Panel Display Interface na samostatných zařízení adres, které vyžadují, aby v souladu s EDID 2.0. Standard DDC byl nahrazen E-DDC v roce 1999.

Fyzické spojení

Před DDC, VGA standard vyhradil čtyři piny, známé jako ID0, ID1, ID2 a ID3 (piny 11, 12, 4 a 15) pro identifikaci typu monitoru. První tři ID piny, připojené k rezistorům se táhnout jedním nebo vetšina z nich k zemi (GND), povolují definici až sedmi typy monitorů, všechny sdělí "no monitor" (plovoucí nebo NC, No Connection). Byly však pouze tři druhy monitor definované - černobíle s rozlišením menším než 1024 × 768 (NC, NC, GND), barevný s rozlišením menším než 1024 × 768 (NC, GND, NC) a barva s rozlišením 1024 × 768 (GND, GND, NC). Pin ID3 byl nevyužitý. DDC změnil účel těchto pinů začleněním sériové linky rozhraní.

DDC1

DDC1 je jednoduché, nízká rychlost, jednosměrná sériová linka protokolu. Pin 12, ID1 slouží jako datová linka, která nepřetržitě vysílá 128bytový EDID blok a je synchronizován s vertikální synchronizací, poskytující typické hodinové sazby 60 až 100 Hz. Jen pár zobrazovacích zařizení má implemetovaný tento protokol.

DDC2

Nejběžnější verze, tzv. DDC2B, je založena na I²C, sériové sběrnici. Pin 12, ID1 je nyní používán jako data pin od I²C bus, a dříve-nepoužívaný pin 15 se stal I ² C hodinami, pin 9, dříve používané jako mechanický klíč, dodává +5 V DC až do výkonu 50 mA k řízení EEPROM, toto umožňuje hostovi číst EDID, i když je monitor vypnut. I když je I²C plně obousměrný a podporuje více bus-masterů, DDC2B je jednosměrné a umožňuje pouze jeden bus master - grafický adaptér. A monitor se chová jako „slave“ zařízení na I²C adresu A1h (7-bit I ² C adresy 50H, Read-Only, takže A1h) poskytuje 128 bytů na 256 bytů EDID. DDC2Ab je implementace I ² C-založena na 100 kbit / s ACCESS bus rozhraní, což výrobci umožňuje sledovat podporu externích ACCESS bus periferií, jako je myš či klávesnice. Takové zařízení a monitory byly krátce k dispozici v polovině roku 1990, ale zmizeli se zavedením USB. DDC2B + a DDC2Bi jsou zmenšenými verzemi DDC2Ab, které podporují pouze monitor a grafickou kartu, ale stále umožňují obousměrnou komunikaci mezi nimi. Oba DVI a HDMI konektorym mají funkce vyhrazené DDC2B dráty.

DDC/CI

DDC / CI (Command Interface) určuje prostředky pro počítač k odesílání příkazů do monitoru, stejně jako přijímat data snímačů od monitoru, přes obousměrné spojení. Specifické příkazy pro ovládání monitorů jsou definovány v samostatném Monitor Control Command Set (MCCS) standardu. DDC / CI monitory jsou někdy dodávány s externím barevným senzorem, který umožňuje automatickou kalibraci monitoru vyvážením barev. Některé naklápěcí DDC / CI monitory podporují auto-pivot funkci, kde rotace senzoru monitoru umožňuje operačnímu systému držet dispay svisle, jak se monitor pohybuje mezi pozicemi obraz a krajina. DDC / CI standard byl představen v srpnu 1998. Je popsána kompletní sadu obousměrné kontrolních protokolů - DDC2Ab, DDC2Bi a DDC2B + - v jednotnem standardu a za předpokladu,že prostředky pro balení Monitor Control Command Set. Tato verze se shodovala s MCCS 1,0 standardem. DDC / CI verze 1.1 byla přijata v říjnu 2004. Monitor Control Command Set Standard v2.0 byl přijat v říjnu 2003. Nový MCCS V3 byl zaveden v červenci 2006, ale nezískal již dostatečnou pozornost průmyslu pozornost. Nejnovější verze V2 standard je verze 2.2, která byla přijata února 2009.

E-DDC

Enhanced Display Data Channel (E-DDC) je nejnovější revize standardu DDC. Verze 1 byla představena v září 1999 a představovala přidání segmentu ukazatele, který umožňuje zobrazit až 32 kB uložených informací pro použití rozšířeným EDID (E-EDID) standardem. Dřívější DDC implementace používala jednoduchý 8-bitová data offset při komunikaci s pamětí na I ² C adresu A1h (7-bit adresa 50H, Read-Only, tak A1h) v monitoru, což omezuje ukládání velikosti 28 bytů = 256 bajtů, ale umožňuje použití levných 2-Kbit EEPROMs. V E-DDC, speciální I ² C adresovací režim zahrnuje jeden 8-bit segment index, který se přenáší na displej prostřednictvím nového I²C adresu 60h (7-bit adresy 30h, write-only, takže 60h). Data z vybraného segmentu jsou pak okamžitě přečíst prostřednictvím pravidelných DDC2 adresy, na A1h pomocí opakovaného signálu I ² C 'START'. Nicméně, VESA specifikace definuje u segmentu indexu hodnotu rozsahu 00h na 7Fh, takže to umožňuje pouze řešení 128 segmentů * 256 bajtů = 32 KB. Segment indexu registru na 60h je nestálý, při prodlení až k nule, se automaticky nastaví na nulu po každé Nack nebo STOP a proto by měl být nastaven,že při každém připojení dat nad první 256 bytový segment proveden. Auto-reset mechanismus je poskytovatel pro zpětnou kompatibilitu, například, DDC2B hosté jinak mohou zaseknout na segmentu dalším jiném než 00h v některých vzácných případech. Další důležité změny byly vyjmuty DDC1 a DDC2Ab protokoly, odsuzovali oddělené VESA P & D a FPDI adresy zařízení a objasnění DDC požadavků na napájení.

E-DDC verze 1.1, která byla schválena v březnu 2004,je vybavena podporou HDMI a spotřební elektronikou.

E-DDC verze 1.2, která byla schválena v prosinci 2007, byla zavedena podpora pro DisplayPort (která nemá žádné

DDC2B linky a využívá jeho obousměrného pomocného kanálu pro EDID a MCCS komunikace) a DisplayID standardy.

Deaktivace DDC

Některé KVM switche (klávesnice-video-myš) a video nástavce ovládají provoz na DDC špatně, takže je nezbytně nutné vypnout funkce monitoru „plug and play“ v operačním systému, a možná dokonce i fyzicky odstranit pin 12 z analogových VGA kabelů, které se připojují jako zařízení k více počítačům. Vlasnosti ovladače Microsoft Windows standardu "Plug and Play Monitor", který používá informace displeje EDID k vytvoření seznamu podporovaných režimů monitoru. Rozlišení displeje na ovládacím panelu applet umožňuje uživateli vypnout tento ovladač Plug and Play vlasnosti a ručně vybrat jakékoliv rozlišení nebo obnovovací frekvenci podporované grafické karty. Mnoho výrobců grafických karet a třetí strany poskytují kontrolu aplikací, které umožňují uživateli vybrat vlastní režim zobrazení, které není v souladu s informacemi EDID.

Reference

  • Extended Display Identification Data (EDID) Standard, Version 3, 1997, VESA
  • VESA Standards FAQ
  • Display interfaces: fundamentals. Bob Myers, Robert L. Myers, Society for Information Display

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Display_Data_Channel&oldid=5494776“