Routing Information Protocol
Routing Information Protocol (RIP) je směrovací protokol umožňující směrovačům (routerům) komunikovat mezi sebou a reagovat na změny topologie počítačové sítě. Ačkoliv tento protokol patří mezi nejstarší doposud používané směrovací protokoly v sítích IP, má stále své uplatnění v menších sítích a to především pro svoji nenáročnou konfiguraci a jednoduchost. Poprvé byl definován v RFC 1058 (1988).
Technické detaily
RIP je směrovací protokol typu distance-vector (vektor vzdálenosti) využívající Bellman-Fordův algoritmus pro určení nejkratší cesty v síti. Metrikou směrování je počet skoků k cílové síti (hop count). Směrovače (routery) si vyměňují směrovací tabulky periodicky každých 30 sekund. Velikost sítě je omezena - největší vzdálenost mezi směrovači (routery) je 15 skoků.
Existují různé verze protokolu. Nejstarší nese označení RIPv1, novější je RIPv2. Pro použití v IPv6 byl definován RIPng.
Vylepšení RIPv2 oproti RIPv1:
- zabezpečení komunikace mezi směrovači (routery) pomocí šifrovaného hesla
- přenos síťových masek ve zprávách mezi směrovači (routery) umožňuje implementovat subnetting
Specifikace
Verze
Byly vydány tři verze Routing Information Protocol (směrovacího protokolu) a to RIPv1, RIPv2 a RIPng.
RIP verze 1
Originální specifikace RIPu, definované v RFC 1058[1], používají plnotřídní směrování. Pravidelné aktualizace směrování nezahrnují informace o masce sítě, postrádají podporu pro proměnou délku podsíťové masky (VLSM). Tato limitace znemožňuje mít velikostně odlišné podsítě uvnitř stejné síťové třídy. Jinými slovy, všechny podsítě v třídní síti musí být stejně velké. Také zde neexistuje podpora pro přihlášení do směrovačů (routerů), což dělá RIP zranitelný vůči útokům.
RIP verze 2
Kvůli nedostatkům originální specifikace RIP, RIP verze 2 (RIPv2) byla vyvinuta v roce 1993[2] a naposledy upravena v roce 1998[3]. Zahrnovala schopnost přenášet podsíťové informace, tudíž podporovala Classless Inter-Domain Routing (CIDR). K udržení zpětné kompatibility, zůstal tzv. "15 hop count" limit. RIPv2 má technické prostředky k tomu, aby plně fungoval s dřívějšími specifikacemi, pokud všechny políčka Must Be Zero ve zprávách protokolu RIPv1 jsou důkladně stanovená. Navíc, vlastnost compatibility switch[3] dovoluje jemné součinné úpravy. Ve snaze vyhnout se zbytečnému zatížení na hostiteli, jež se neúčastní směrování, RIPv2 vysílá celou směrovou tabulku všem sousedním směrovačům (routerům) na adresách 224.0.0.9 (multicast), jako naopak k RIPv1, který používá unicast. Unicastové adresování je stále povoleno pro mimořádné žádosti.
RIPv2 včlenilo podporu pro přihlášení do směrovačů (routerů). Nicméně, hesla byla přenášena v nekódovaném textu, který byl shledán nedostatečným pro bezpečnou komunikaci na internetu.
Šifrovací (MD5) autorizace pro RIP byla představena v roce 1997[4][5]
RIPv2 je Internetový Standard STD-56.
RIPng
RIPng (RIP další generace), definován v RFC 2080[6], je rozšířením RIPv2 pro podporu IPv6, Internetového Protokolu další generace. Hlavní rozdíly mezi RIPv2 a RIPng jsou:
- Podpora IPv6 síťování
- Zatímco RIPv2 podporuje RIPv1 aktualizovanou autorizaci (Verifikace ověření identity osoby nebo procesu zabezpečovacím systémem), RIPng to nepodporuje. IPv6 směrovače (routery) měly tehdy používat IPsec pro autorizaci.
- RIPv2 povoluje připojování libovolných tagů k směrovačům (routerům), RIPng nikoli.
- RIPv2 kóduje další skok do každého směrovacího záznamu, RIPng vyžaduje specifické kódování na dalším skoku, pro set směrovacích záznamů.
Limitace
- "Hop count" (počet skoků) nemůže přesáhnout 15, v případě, že přesáhne bude považován za neplatný.
- Proměnné délky síťových masek nejsou podporovány RIP verzí 1
Implementace
- směrový, zahrnutý ve většině BSD Unix systémů
- 6WINDGate - 6WIND, komerční začleněný open-source směrovací modul
- Quagga, volný open-source směrovací sofwarový balík založený na GNU Zebra.
- OpenSBD zahrnuje RIP implementaci
- Cisco IOS, software používaný v Cisco směrovačích (routerech) (podporuje verzi 1 a verzi 2)
Podobné protokoly
Společností Cisco vytvořený nesvobodný Interior Gateway Routing Protocol (IGRP) byl poněkud více schopnější protokol než RIP. Patřil do stejné základní rodiny distance-vector routing protocol. Cisco zastavilo podporu a distribuci IGRP v jejich směrovacím softwaru. Byl nahrazen Enhanced Interior Gateway Routing Protocol (EIGRP), což je kompletně nově navržený. Zatímco EIGRP stále používá distance-vektor model, podobá se IGRP pouze v používání stejných směrovacích metrik.
Související články
- Border Gateway Protocol (BGP)
- Open Shortest Path First (OSPF)
Reference
- ↑ RFC 1058, Routing Information Protocol, C. Hendrik, The Internet Society (June 1988)
- ↑ RFC 1388, RIP Version 2 - Carrying Additional Information, G. Malkin, The Internet Society (January 1993)
- ↑ a b RFC 2453, RIP Version 2, G. Malkin, The Internet Society (November 1998)
- ↑ RFC 2082, RIP-2 MD5 Authentication, F. Baker, R. Atkinson, The Internet Society (January 1997)
- ↑ RFC 4822, RIPv2 Cryptographic Authentication, R. Atkinson, M. Fanto, The Internet Society (January 2007)
- ↑ RFC 2080, RIPng for IPv6, G. Malkin, R. Minnear, The Internet Society (January 1997)