Garlieb Merkel
| Garlieb Helwig Merkel | |
|---|---|
 | |
| Narození | 21. říjnajul./ 1. listopadu 1769greg. farnost Lēdurga, Rižská gubernie, Ruské impérium |
| Úmrtí | 27. dubnajul./ 9. května 1850greg. (ve věku 80 let) farnost Katlakalns, Livonská gubernie, Ruské impérium |
| Povolání | spisovatel, publicista, žurnalista, literární a divadelní kritik |
| Národnost | německá |
| Stát |  Ruské impérium |
| Alma mater | Lipská univerzita, Univerzita v Jeně, Univerzita ve Frankfurtu nad Odrou |
| Témata | literatura, literární kritika, publicistika a filozofie |
| Literární hnutí | osvícenství a preromantismus |
| Manžel(ka) | Dorothea Wilhelmina Dorndorffová[1] |
| Děti | dcera a dva synové[1] |
| Rodiče | Daniel Merkel a Gertruda Elisabeth[1] |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Garlieb Helwig Merkel, lotyšsky Garlībs Helvigs Merķelis (21. říjnajul./ 1. listopadu 1769greg. farnost Lēdurga, dnes Sigulda - 27. dubnajul./ 9. května 1850greg., farnost Katlakalns, dnes Riga) byl baltský německý spisovatel, publicista, žurnalista a literární a divadelní kritik, jeden z představitelů raného lotyšského národního obrození.[2] Ačkoliv jsou všechna jeho díla napsána německy (do lotyštiny byla přeložena mnohem později, až na počátku 20. století), jsou Lotyšům mnohem bližší než Němcům a paří tedy i do lotyšské literatury, kterou silně ovlivnil.[3]
Život
Pocházel z rodiny luteránského pastora, u kterého získal základní vzdělání. Od roku 1776 studoval na Katedrální škole v Rize, kterou musel po otcově smrti roku 1882 opustit, aby pomáhal matce. Krátce pracoval v Rize jako úředník v soudní kanceláři a jako herec. Působil také jako domácí učitel v rodinách vyšších vrstev.[1]
Stal se členem kruhu rižských intelektuálů Klub rižských proroků (Der Rigaer Prophetenclubb) a pod vlivem jejich myšlenek napsal roku 1796 studii Die Letten vorzüglich in Liefland am Ende des philosophischen Jahrhunderts (Lotyši, zvláště v Livonsku, na konci filozofického století), která vyvolal velkou diskuzi, neboť v ní zobrazil bezútěšné postavení lotyšských rolníků a požadoval zrušení nevolnictví. Po dokončení rukopisu odjel do Lipska, aby zde dohodl vydání své knihy. Zároveň začal studovat medicínu na tamější univerzitě, ale toto studium ještě v tomto roce ukončil a přešel na univerzitu v Jeně, kde studoval veřejnou správu a estetiku. Seznámil se rovněž s německými preromantiky Johannem Gottfriedem Herderem a Christophem Martinem Wielandem a v letech 1898-1799 vydal v Herderově duchu napsanou dvoudílnou poetickou etnograficko-historickou studii Die Vorzeit Lieflands (Livonský dávnověk).[1][2]
Své vzdělání dokončil na univerzitě ve Frankfurtu na Odrou, kde roku 1801 získal doktorát z filozofie. Poté vystřídal řadu zaměstnání v Německu i v Livonsku a proslavil se především jako žurnalista a literární a divadelní kritik. Začal také používat tisk jako nástroj protiválečné propagandy proti Napoleonovi.[1][2]
V září roku 1807 se v Rize oženil s vdovou Dorotheou Wilhelminou Dorndorffovou, se kterou měl tři děti, a koupil malý statek Depkinshof poblíž Rigy. Roku 1817 se stal členem Kuronské společnosti pro literaturu a umění (Kurländische Gesellschaft für Literatur und Kunst), první intelektuální společnosti v pobaltských zemích založené roku 1815. Po zrušení nevolnictví v Kuronsku (1817) a Livonsku (1819) vydal roku 1820 publikaci Die freien Letten und Esthen (Svobodní Lotyši a Estonci). Roku 1841 se stal čestným členem Lotyšské literární společnosti (Lettisch-literärische Gesellschaft).[1]
Poslední roky svého života strávil v ústraní na svém statku, kde roku 1850 zemřel. Pochován byl na hřbitově farnosti Katlakalns. Roku 1869 postavila Lotyšská společnost v Rize z prostředků darovaných Lotyši na hrobě pomník.[1]