Unix
Seba tříska se chce zabít
sebo třeba umři hardwarovou platformu. Obsahoval pak totiž jen velmi malé části napsané v JSA, které jediné musely být při portování přepsány.
AT&T licencovala Unix univerzitám, komerčním firmám a vládním organizacím. Licence zahrnovala všechny zdrojové kódy včetně strojově závislých částí jádra operačního systému, které byly napsány v JSA počítače PDP-11. Kopie anotovaného jádra Unixu kolovaly na konci 70. let ve velkém množství[1], což způsobilo, že byl Unix používán ve výuce jako ukázkový operační systém.
Verze systému Unix byly pojmenovány podle vydání uživatelského manuálu, takže například „Fifth Edition Unix“ a „Unix Version 5“ označovaly stejnou verzi. Vývoj pokračoval verzí 4, 5 a 6, která byla vydána v roce 1975. Tyto verze přinesly koncept roury. To umožnilo modulárnější a rychlejší vývoj. Verze 5 a zvláště verze 6 vedly k přehršli různých verzí Unixu jak uvnitř Bellových laboratoří, tak mimo ně – PWB/UNIX, IS/1 (první komerční Unix) a port Unixu na počítač Interdata 7/32 od University of Wollongong (první verze pro jiný počítač, než PDP).
V roce 1978 byl uveden UNIX/32V, který byl určen pro nový systém VAX od firmy DEC. V této době bylo provozováno přes 600 počítačů s nějakou formou Unixu. Version 7 Unix byla v roce 1979 poslední široce zveřejněnou verzí Research Unixu. Během 80. let byly vyvinuty verze 8, 9 a 10, avšak byly dány k dispozici jen několika univerzitám. Přesto bylo vydáno několik prací, které popisovaly nový vývoj. Tento výzkum vedl k pozdějšímu přejmenování na Plan 9 from Bell Labs, což je přenositelný distribuovaný systém.
80. léta
AT&T licencovala pro komerční využití od roku 1982 UNIX System III založený na Version 7 Unix, který obsahoval podporu pro VAX. Současně AT&T pokračovala ve vydávání licencí na starší verze Unixu. Aby AT&T ukončila zmatek mezi všemi lišícími se interními verzemi, spojila je do UNIX System V Release 1, ve které byly představeny nová rozšíření – editor vi a knihovny curses pocházející z BSD Unixu vyvinutého na Berkeleyho univerzitě v Kalifornii. Patřila mezi ně i podpora počítačů Western Electic 3B series.
Protože novější licenční podmínky Unixu nebyly tolik nakloněny akademickému použití, jako starší verze Unixu, výzkumníci v Berkeley pokračovali ve vývoji BSD Unixu jako alternativy k UNIX System III a V na původní architektuře PDP-11 (vydání BSD 2.x do verze 2.11) a později pro VAX-11 (BSD 4.x). Mnoho nových prvků Unixu se nejprve objevilo právě v BSD, především C shell se správou úloh (anglicky job control, využíváno ITS). Pravděpodobně nejdůležitějším aspektem vývoje BSD bylo zahrnutí podpory sítí využívajících rodinu protokolů TCP/IP do tradičního jádra Unixu. Snaha BSD vyústila ve vydání několika důležitých verzí obsahujících síťový kód: 4.1cBSD, 4.2BSD, 4.3BSD, 4.3BSD-Tahoe (Tahoe je přezdívkou architektury Computer Consoles Inc. Power 6/32, jež byla první non-DEC verzí jádra BSD), Net/1, 4.3BSD-Reno (s ohledem na pojmenování "Tahoe", protože celé vydání bylo něco jako hazard), Net/2, 4.4BSD a 4.4BSD-lite. Síťový kód v těchto vydáních je předchůdce většiny kódu pro podporu TCP/IP, který se používá dodnes, včetně kódu, který byl později vydán AT&T v System V Unixu a raných verzí Microsoft Windows. Původní Berkeley Sockets API je de facto standardem síťových API, a který je využit i na mnoho dalších platformách.
Další společnosti začaly nabízet komerční verze Unixu pro své minipočítače a pracovní stanice. Většina těchto nových Unixů byla vyvinuta na základě Systemu V pod AT&T licencí. Ostatní byly založeny na BSD. Jeden z předních vývojářů BSD (Bill Joy) v roce 1982 spoluzaložil Sun Microsystems a vytvořil pro své pracovní stanice SunOS (dnes Solaris). V roce 1980 Microsoft oznámil svůj první Unix pro 16bitové mikropočítače nazvaný Xenix, který společnost Santa Cruz Operation (SCO) v roce 1983 portovala na procesory Intel 8086 a v roce 1989 začlenila do SCO UNIX.
Po několik let v tomto období (do nástupu IBM PC kompatibilních počítačů se systémem DOS) průmysloví pozorovatelé očekávali, že se Unix díky své přenositelnosti a bohatým schopnostem stane průmyslovým standardem v oblasti operačních systémů pro mikropočítače.[2] V roce 1984 několik společností založilo konsorcium X/Open, jehož cílem bylo vytvořit otevřenou specifikaci systémů založených na Unixu. Navzdory počátečním pokrokům však proces standardizace upadl v unixové války, při nichž se různé společnosti spojovaly ve vzájemně soupeřící standardizační skupiny. Jako nejúspěšnější standard ve vztahu k Unixu se ukázala specifikace POSIX od IEEE, která byla navržena jako kompromis mezi API implementovanými na obou platformách BSD i System V. Standard POSIX byl vydán v roce 1988 a brzy ho použila vláda USA pro mnohé ze svých vlastních systémů.
AT&T přidala do Unixu System V několik funkcí, např. zamykání souborů, systémovou administraci, standardní proudy, nové formy IPC, vzdálený souborový systém (RFS) a TLI. AT&T spolupracovala se Sun Microsystems a během let 1987 až 1989 spojila rozšíření z Xenixu, BSD, SunOS a Systemu V do vydání System V Release 4 (SVR4) nezávisle na X/Open. Toto nové vydání sloučilo všechny předchozí rozšíření do jednoho balíčku a zvěstovalo tak konec soupeřících verzí. Navýšilo však také licenční poplatky.
V této době spousta prodejců včetně Digital Equipment, Sun, Addamax a dalších, začalo stavět důvěryhodné verze Unixu pro aplikace s vysokou úrovní zabezpečení, povětšinou navržené pro armádní a policejní použití.
90. léta
V roce 1990 nadace Open Software Foundation vydala OSF/1 jako svou vlastní standardní implementaci Unixu založenou na jádře Mach a BSD. Nadace byla založena v roce 1988 a byla financována několika společnostmi z oblasti Unixu, které si přály čelit spolupráci AT&T a Sunu u vydání SVR4. Následně AT&T a další skupina držitelů licencí vytvořila skupinu Unix International, která bude čelit nadaci OSF. Stupňování konfliktu mezi těmito soupeřícími prodejci opět vyvolalo unixové války.
V roce 1991 skupina vývojářů BSD (Donn Seeley, Mike Karels, Bill Jolitz a Trent Hein) opustila Kalifornskou univerzitu, aby založili společnost Berkeley Software Design, Inc. (BSDI). BSDI vytvořila plně funkční komerční verzi BSD Unixu pro levnou a všudypřítomnou platformu Intel, což nastartovalo vlnu zájmu o použití levného hardwaru pro výrobní výpočty. Krátce poté, co byla založena, Bill Jolitz opustil BSDI a začal se zabývat distribucí 386BSD, což byl zdarma šířený předchůdce dnešních distribucí FreeBSD, OpenBSD a NetBSD.
V roce 1991 též vzniká Linux, který se v nejbližších letech rozroste do největšího soupeře všech unixových systémů, k čemuž přispěje též období unixových válek, kdy tradiční Unix tratil na svém obrazu u veřejnosti.
Do roku 1993 změnila většina komerčních prodejců svoje varianty Unixu tak, že byly založeny na Systemu V a navíc disponovaly mnoha rozšířeními z BSD. V témže roce hlavní hráči na poli Unixu založili iniciativu COSE, čímž ukončili nechvalně známé unixové války. V roce 1994 došlo ke spojení UI a OSF. Společná entita, která si zachovala jméno OSF, zastavila ještě téhož roku práce na OSF/1. V té době jej používal jako jediný už jen DEC, který v roce 1995 změnil jméno produktu na Tru64 UNIX.
Krátce po vydání UNIX System V Release 4 prodalo AT&T všechna svoje práva na Unix společnosti Novell (Dennis Ritchie to přirovnal k biblickému příběhu o Ezauovi, který prodal své dědické právo za příslovečnou „mísu čočovice“[3]). Novell vyvinul svoji vlastní verzi nazvanou UnixWare, kde spojil vlastní NetWare s UNIX System V Release 4. Novell se tím pokusil bojovat proti Windows NT, ale jejich klíčové trhy těžce utrpěly.
V roce 1993 se Novell rozhodl převést ochrannou známku UNIX® a certifikační práva na X/Open Consortium.[4] V roce 1996 se X/Open spojilo s OSF a vytvořila konsorcium The Open Group. Rozličné standardy pocházející od konsorcia The Open Group dnes určují, co je a co není operační systém „Unix“, především po roce 1998 vzniklá rodina standardů Single UNIX Specification.
V roce 1995 bylo podnikání s administrací a podporou stávajících Unixových licencí spolu s právy na další vývoj programového kódu Systemu V prodány Novellem společnosti Santa Cruz Operation.[5] Jestli Novell rovněž prodal vlastnická práva bylo dále předmětem sporu (viz níže).
V roce 1997 hledala společnost Apple Computer nové základy po svůj operační systém Macintosh a vybrala NeXTSTEP, operační systém vyvinutý společností NeXT. Tento hlavní operační systém, založený na BSD a jádru Mach, byl poté, co si jej Apple pořídil, přejmenován na Darwin. Použití Darwinu v Mac OS X ho, podle vyjádření zaměstnance Applu na konferenci USENIX, činí nejpoužívanějším, na Unixu založeným systémem na trhu stolních počítačů.
2000 až současnost
V roce 2000 prodala SCO celý svůj Unixový podnik a výhody společnosti Caldera Systems, která se později přejmenovala na The SCO Group. Tento nový hráč následně podal soudní žalobu na různé uživatele a prodejce Linuxu. SCO tvrdí, že Linux obsahuje autorsky chráněný kód z Unixu, který nyní The SCO Group vlastní. Mezi další obvinění patří porušení obchodního tajemství firmou IBM nebo porušení smlouvy bývalými zákazníky Santa Cruz, kteří od té doby přešli k Linuxu. Nicméně Novell zpochybnil vlastnictví autorských práv skupiny SCO na zdrojový kód Unixu. Podle Novellu, je SCO (tudíž i SCO Group) vlastně provozovatel licence pro Novell, který si ponechal hlavní autorská práva, právo veto na budoucí licenční aktivity skupiny SCO a 95 % výnosů z licence. Skupina SCO Group s tímto nesouhlasila a spor přerostl v soudní proces SCO vs. Novell. Dne 10. srpna 2007 byla hlavní část soudní pře rozhodnuta ve prospěch Novellu (tj. fakt, že Novell vlastní práva na Unix a SCO neoprávněně zadržovalo peníze Novellu). Soud též nařídil, že SCO musí stáhnout žaloby na IBM a další. Po rozhodnutí soudu Novell oznámil, že nemá žádný zájem na soudech kvůli Unixu a uvedl, že nevěří, že Linux obsahuje kód z Unixu.[6][7][8]
Pád bubliny Dot-com vedl k výraznému slučování Unixových projektů. Z mnoha komerčních verzí Unixu, které se zrodily v 80. letech, se na trhu relativně dobře daří pouze systémům Solaris, HP-UX a AIX, ačkoli se ještě dlouhou dobu držel IRIX od SGI. Z výše uvedených má největší podíl na trhu Solaris.[9]
V roce 2005 Sun Microsystems uvolnila množství systémového kódu Solarisu (založeného na UNIX System V Release 4) jako open source projekt se jménem OpenSolaris. Spolu s kódem byly uvolněny i nové technologie Sun OS (například souborový systém ZFS). Od roku 2006 se díky tomu na světě objevilo několik distribucí nepocházejících od Sunu, jako SchilliX, Belenix, Nexenta a MarTux.
Varianty operačního systému UNIX
V prostoru mezi dvěma základními směry (SYSTEM V a BSD Unix) vzniká celá řada variant a klonů tohoto operačního systému, které vyvíjí zejména různé firmy pro jimi vyráběné hardwarové platformy. Následující tabulka ilustruje pouze některé body vývoje v průběhu osmdesátých let dvacátého století:
Rok Výrobce Platforma Název OS Pozdější následovníci 1980 Microsoft PDP-11 XENIX 1982 Sun Microsystems Motorola 68000 SunOS Solaris 1983 Hewlett-Packard FOCUS (Series 500s) HP-UX Hewlett-Packard PA-RISC HP-UX 1984 DEC (Digital Equipment Corporation) VAX ULTRIX DEC (Digital Equipment Corporation) MIPS ULTRIX Digital UNIX DEC (Digital Equipment Corporation) Alpha Digital UNIX Tru64 1986 IBM PS/2 Micro Channel AIX IBM RISCový RS/6000 AIX/6000 1988 IBM mainframe System/370 AIX/370 SGI (Silicon Graphics Inc.) IRIX 1989 NeXT Apple Macintosh NeXTSTEP Mac OS X
Reference
- ↑ LIONS, John. Lions' Commentary on UNIX 6th Edition, with Source Code. USA: University of New South Wales (anglicky)
- ↑ UNIX. The Computer Chronicles [online]. Roč. 1985. Dostupné online.
- ↑ http://groups.google.com/group/comp.unix.questions/browse_frm/thread/2f0b5e719fa3a3ec/3fa5e5fe4d58f96b
- ↑ http://groups.google.com/group/comp.std.unix/msg/c9974cf0022884f8
- ↑ HP, Novell and SCO To Deliver High-Volume UNIX OS With Advanced Network And Enterprise Services
- ↑ Memorandum and Decision Order in SCO v. Novell. www.groklaw.net [online]. [cit. 2008-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Memorandum and Decision Order Civil Case No. 2:04CV139DAK
- ↑ Novell Won't Pursue Unix Copyrights Archivováno 9. 4. 2008 na Wayback Machine. August 15, 2007
- ↑ Stephen Shankland. Itanium: A cautionary tale [online]. ZDNet, 2005-12-07 [cit. 2006-10-04]. (Tech News). Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-09-23.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Unix na Wikimedia Commons - http://www.root.cz/clanky/historie-os-unix/
- http://www.levenez.com/unix/ (anglicky)
