Svaljava
| Svaljava Свалява | |
|---|---|
 Pohled na město | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 48°32′50″ s. š., 22°59′10″ v. d. |
| Nadmořská výška | 204 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+2 |
| Stát |  Ukrajina |
| Oblast | Zakarpatská |
| Okres | Mukačevo |
  Svaljava | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 16 871 |
| Hustota zalidnění | 1626,720 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Jurij Hryha |
| Oficiální web | svaliava |
| Adresa obecního úřadu | Duchnovyče 2 Svaljava |
| Telefonní předvolba | 3133 |
| PSČ | 89300 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svaljava (ukrajinsky Свалява; maďarsky Szolyva) je město ležící v Zakarpatské oblasti Ukrajiny. Je součástí okresu Mukačevo, do července 2020 bylo sídlem okresu Svaljava. Je stanicí na hlavní železniční trati Lvov – Stryj – Čop, prochází tudy také silnice z Mukačeva k Voloveckému sedlu. V roce 2011 mělo 16 871 obyvatel.
Název
Název města je slovanského původu a vznikl podle označení pro sůl.[1] Je tak dochován hlavně v maďarské podobě názvu (Szolyva), v ostatních slovanských jazycích se postupně vyvinul do jiné podoby.
Přírodní poměry
Město leží v údolí řeky Latorica[2], resp. na ústí říčky Svaljavka do Latorice, jen 30 km severovýchodně od Mukačeva. Je obklopeno různými vrchy, jejichž nadmořská výška se pohybuje okolo 600–700 m n. m, a které jsou pokryté hustými lesy.
Historie
První písemná zmínka o městě se objevuje na počátku 12. století. Roku 1263 je doložen název sídla v podobě Zoloa. Město se rozvinulo nejspíše na přirozeně vzniklé obchodní stezce z Uher do Haliče. Od 13. století bylo součástí berehovské farnosti.
Začátkem 18. století se místní obyvatelstvo zapojilo do Rakócziho povstání. Svaljava se později dostala do vlastnictví šlechtického rodu Schönbornů. V 90. letech 18. století se město stalo významným hospodářským centrem regionu, byl zprovozněn lihovar a postavena úzkorozchodná železnice. Město obdrželo povolení na pořádaní trhů (1798), na kterých se prodávaly převážně proutěné výrobky a keramika. Byla zahájena výstavby silnic a mostů. V roce 1834 zde žilo okolo pěti set lidí.[3]
V roce 1881 byla přes Svaljavu postavena železniční trať ve směru Vídeň–Lvov. Tento čin dal impuls k vývozu zdejší minerální vody po rakouských zemích, což vedlo k vybudování sklárny na výrobu láhví. Vzniklo také překladiště na sušení dřeva.[4] Až do roku 1918 bylo město sídlem vlastního okresu (maďarsky Szolvyai járás). Bylo součástí župy Bereg.[5]
V roce 1910 bylo v posledním sčítání lidu, které bylo uskutečněno za Rakousko-Uherska, ve Svaljavě 3802 obyvatel, z toho 1698 Rusínů, 1115 Němců, 735 Maďarů a 195 Slováků.
Po rozpadu Rakouska-Uherska [6], téměř rok po skončení 1. světové války (11. 11. 1918), se v roce 1919 Podkarpatská Rus tím i Svaljava připojily k Československu. Zatímco v roce 1920 žilo ve městě 4,4 tisíce obyvatel, roku 1939 to bylo již sedm tisíc. Slibný vývoj ukončila maďarská anexe a druhá světová válka.
Před příchodem Rudé armády nechala německá a maďarská vojska strhnout všechny mosty a dále zničila místní nádraží.[7]
Roku 1945 na základě zfalšovaného[zdroj?] referenda které organizovalo SSSR pod dohledem sovětských vojsk, byla Podkarpatská Rus spolu s městem Svaljava připojeny k Ukrajinské SSR. Po skončení druhé světové války Rudá armáda v blízkosti města vybudovala koncentrační tábor, ve kterém byla vězněná převážně maďarská a německá menšina. Dnes se na jeho místě nachází památník v podobě rozlehlého parku.
Po skončení války se stala oficiálně sídlem městského typu[8] a práva města získala Svaljava roku 1957. V 60. letech 20. století zde žilo 10,1 tisíce obyvatel.[1] V této době zde také byl postaven Palác kultury se sochou Ivana Franka.
Od roku 1991 je město součástí nezávislé Ukrajiny.
Ekonomika
V okolí je stáčena minerální voda.[9] Zastoupen je zde také potravinářský průmysl. Díky procházející železniční trati se většina místních provozů rozvíjela v její blízkosti. To je případ bývalého závodu Lesokombinátu (ukrajinsky Лісокомбінат), který nicméně po rozpadu SSSR zanikl a jeho objekty byly postupně ničeny zubem času.[10]
Kultura a památky
Místní řeckokatolický kostel pochází z roku 1758.
Rodáci
- Jevhen Stankovyč, hudební skladatel (* 1945)
- Eva Neumann, britská přeživší holocaustu
- Viktor Borodovčák, slovenský historik
- Bertalan Mág, maďarský spisovatel
Partnerská města
Stará Ľubovňa (Slovensko)- Veľké Kapušany (Slovensko)
Židlochovice (Česko)
Polaniec (Polsko)
Ďarmoty (Maďarsko)
Reference
- ↑ a b TROŇKO, Petro. Історія міст і сіл Української РСР – Закарпатська область. Kyjev: Akademie věd Ukrajinské sovětské socialistické republiky, 2001. S. 530. (ukrajinština)
- ↑ POP, Ivan. Энциклопедия Подкарпатской Руси. Užhorod: Издательство владяка, 2001. 192 s. Dostupné online. ISBN 966-7838-23-4. S. 230. (ruština)
- ↑ TROŇKO, Petro. Історія міст і сіл Української РСР – Закарпатська область. Kyjev: Akademie věd Ukrajinské sovětské socialistické republiky, 2001. S. 531. (ukrajinština)
- ↑ TROŇKO, Petro. Історія міст і сіл Української РСР – Закарпатська область. Kyjev: Akademie věd Ukrajinské sovětské socialistické republiky, 2001. S. 533. (ukrajinština)
- ↑ POP, Ivan. Энциклопедия Подкарпатской Руси. Užhorod: Издательство владяка, 2001. 192 s. Dostupné online. ISBN 966-7838-23-4. S. 88. (ruština)
- ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 28 - 30, 48 - 51, 73 - 100, 108 - 121, 123 - 134, 136 - 144, 164 - 167
- ↑ TROŇKO, Petro. Історія міст і сіл Української РСР – Закарпатська область. Kyjev: Akademie věd Ukrajinské sovětské socialistické republiky, 2001. S. 538. (ukrajinština)
- ↑ TROŇKO, Petro. Історія міст і сіл Української РСР – Закарпатська область. Kyjev: Akademie věd Ukrajinské sovětské socialistické republiky, 2001. S. 539. (ukrajinština)
- ↑ POP, Ivan. Энциклопедия Подкарпатской Руси. Užhorod: Издательство владяка, 2001. 192 s. Dostupné online. ISBN 966-7838-23-4. S. 337. (ruština)
- ↑ Шокуючі ФОТО трагедії у Сваляві, де під 100-тонним краном загинуло троє закарпатців. Закарпаття онлайн [online]. [cit. 2022-07-02]. Dostupné online. (ukrajinsky)
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Свалява na rusínské Wikipedii.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Svaljava na Wikimedia Commons
