Zobrazení zdroje stránky Sto dní reforem

'''Sto dní reforem,''' známé také jako '''Wu-sü reformy''' ([[Čínština|tradiční čínština]]: 戊戌變法, [[Čínština|zjednodušená čínština]]: 戊戌变法; [[pchin-jin]]: wùxū biànfǎ, [[Standardní česká transkripce čínštiny|český přepis]]: wu-sü pien-fa) bylo selhané reformní hnutí usilující o modernizaci [[Říše Čching|Číny]] vedené císařem [[Kuang-sü]]em a jeho podporovateli. Hnutí trvalo 103 dní, od 11. června 1898 až do 21. září 1898, kdy bylo násilně ukončeno [[Státní převrat|palácovým převratem]] vedeným císařovnou vdovou [[Cch’-si|Cchʼ-si]].<ref name=":0">{{Citace monografie
| příjmení = Spence
| jméno = Jonathan D.
| příjmení2 = 
| titul = The Search for Modern China
| url = https://archive.org/details/searchformodernc0000spen_n2w7
| vydavatel = W. W. Norton & Company
| místo = New York
| rok vydání = 1990
| počet stran = 912
| strany = [https://archive.org/details/searchformodernc0000spen_n2w7/page/225 225]-230, 236
| isbn = 0393307808
}}</ref>

== Pozadí ==
Hnutí bylo reakcí na prohru Číny v [[První čínsko-japonská válka|první čínsko-japonské válce]], zaostalost Číny a neúspěšnost předešlých reforem. Předzvěstí Sto dní reforem bylo hnutí Kung-čche šang-šu. Jednalo se o seskupení reformistů, kteří v roce 1895 při příležitostí konání úřednických zkoušek představili císaři petici, žádající o zrušení [[Šimonosecká mírová smlouva|Šimonosecké smlouvy]], větší odpor vůči [[Japonské císařství|Japonsku]], modernizaci armády, a uskutečnění dalších moderních reforem. Hlavním iniciátorem hnutí byl [[Kchang Jou-wej|Kchang Jou-wei]], učenec, který reinterpretoval učení [[Konfucianismus|konfucianismu]] a snažil se ho aplikovat na moderní společnost. Tato petice selhala, její autoři se ale stali předními osobnostmi Sto dní reforem.<ref name=":0" />

== Průběh reforem ==
V roce 1898 se císařovna vdova [[Cch’-si|Cchʼ-si]] uchýlila do nově postaveného [[Letní palác v Pekingu|Letního paláce]]. Císař [[Kuang-sü]] toto využil jako příležitost pokusit se nezávisle vládnout. Císařovi byl doporučen [[Kchang Jou-wej|Kchang Jou-wei]], který byl spolu se svým nejlepším žákem [[Liang Čchi-čchao|Liangem Čchi-čchaem]] držitelem nejvyššího akademického titulu.<ref name=":1">{{Citace monografie
| příjmení = Cohen
| jméno = Paul A.
| příjmení2 = Schrecker
| jméno2 = John E.
| titul = Reform in Nineteenth-Century China
| vydavatel = Harvard University Asia Center
| rok vydání = 1976
| počet stran = 432
| strany = 306–307, 317
| isbn = 978-1-68417-203-0
}}</ref> [[Kuang-sü]] tak podle představ těchto reformistů vydal sérii mnoha ediktů, které měli reformovat čínský stát. Reformy se týkali hlavně vzdělání, armády, hospodářství a industrializace. Pouhé sebe posilování bylo podle reformistů nedostatečné. <ref name=":0" />

K důležitým cílům reforem patřilo:

* Zrušení [[Sine cura|sinekur]]<ref name=":0" />
* Reforma zkouškového systému (například zrušení tradičního osmidílného eseje) <ref name=":0" />
* Místo tradičních disciplín jako kaligrafie a poezie, se mají studenti zaměřit na praktičtější disciplíny <ref name=":0" />
* Založení [[Pekingská univerzita|Pekingské univerzity]] <ref name=":0" />
* Přeměna starých škol na moderní školy poskytující vzdělání čínského i západního stylu <ref name=":0" />
* Zvýšení produkce čaje a hedvábí na export <ref name=":0" />
* Otevření nových úřadů na kontrolu staveb tratí a těžebních dolů <ref name=":0" />
* Postavit 34 moderních bitevních lodí <ref name=":0" />
* Zlepšit trénink a disciplínu armády <ref name=":0" />
* Zjednodušit byrokracii <ref name=":0" />

Během období reforem bylo do čela [[cung-li ja-men]]u a dalších úřadů dosazeni modernisté podporující reformy. Hnutí čelilo mnoha podezřením ze strany [[Cch’-si|Cchʼ-si]] a konzervativců. Cítili, že reformy odporují čínským hodnotám a podmiňují se západu. [[Cch’-si|Cchʼ-si]] se také obávala, že reformy výrazně omezí moc císařského dvora. <ref name=":0" />Reformisté o odporu konzervativců věděli a měli údajně i v plánu obsadit Letní palác, ve kterém pobývala [[Cch’-si|Cchʼ-si]].<ref name=":1" />

== Konec ==
Reformista [[Tchan S’-tchung]] požádal generála [[Jüan Š’-kchaj]]e o ochranu před konzervativci. [[Jüan Š’-kchaj]] však reformisty zradil a jejich plány vyzradil konzervativcům.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Jenne
| jméno = Jeremiah
| titul = The Short and Weird Life of Tan Sitong
| periodikum = The World of Chinese
| url = https://www.theworldofchinese.com/2016/03/the-short-and-weird-life-of-tan-sitong/
| datum vydání = 2016-10-03
| datum přístupu = 2022-30-08
}}</ref> 19. září se [[Cch’-si|Cchʼ-si]] navrátila a 21. září vydala edikt, podle kterého ji císař požádal, aby se opět ujala moci. Za podpory generála [[Jüan Š’-kchaj]]e a vojenského vůdce Rung-lua, císařovna vdova provedla puč, svrhla císařovu vládu a zrušila většinu reforem. Císař [[Kuang-sü]] byl umístěn do domácího vězení, kde zůstal až do své smrti v roce 1908. Šest předních představitelů hnutí bylo následně 28. září popraveno.<ref name=":0" /> Těmto šesti popraveným se historický říká ''„''šest mužů sto dní reforem''“.''<ref name=":1" /> Dále bylo uvězněno, vyhnáno za hranice nebo odstraněno z funkcí asi třicet dalších úředníků''.''<ref name=":1" /> Hlavní reformista [[Kchang Jou-wej|Kchang Jou-wei]] a jeho žák [[Liang Čchi-čchao]] unikli před popravou do Japonska.<ref name=":0" /> Zde stále usilovali o reformu Číny. Založili Společnost za ochranu císaře, která podporovala návrat císaře [[Kuang-sü]]a k moci a ustanovení [[konstituční monarchie]].<ref name=":0" />

== Reference ==
<references />
{{Autoritní data}}

[[Kategorie:Události roku 1898]]
[[Kategorie:Čchingská politika]]