Zobrazení zdroje stránky Bitva o Francii

{{Infobox - konflikt
  | typ konfliktu = válečný
  | název = Bitva o Francii
  | součást = [[Druhá světová válka]], [[Západní fronta (druhá světová válka)|západní fronta]]
  | obrázek = Battle_of_France_Infobox.png
  | popisek = {{malé|Ve směru hodinových ručiček od levého horního rohu:<br />Opuštěné vybavení na severu Francie; Německá vojska pochodují Paříží; britští dělostřelci; zničené francouzské obrněné vozidlo; francouzští vojáci na cestě do německých zajateckých táborů; Německé tanky překročily Ardeny}}
  | trvání = [[10. květen|10. května]] [[1940]] – [[25. červen|25. června]]<ref name="RTH">{{YouTube|n59SIJNaNao|Real Time History: Why the Allies Lost The Battle of France (WW2 Documentary)}} {{en}}, datum cca 28:45</ref> [[1940]]
  | místo = [[Francie]], [[Benelux]]
  | příčiny = 
  | výsledek = drtivé vítězství [[Osa Berlín-Řím-Tokio|Osy]]
  | území = části Francie obsazeny Německem a Itálií
  | strana2 = {{Flagicon|Francie (1794–1815, 1830–1958)}} [[Třetí Francouzská republika|Francie]]<br />{{flagicon|Belgie (civilní)}} [[Belgie]]<br />{{flagicon|UK}} [[Spojené království]]<br />{{flagicon|Kanada (1921–1957)}} [[Kanada]]<br />{{flagicon|Nizozemsko}} [[Nizozemsko|Nizozemí]]<br />{{flagicon|Polsko (1928–1980)}} [[Polská exilová vláda|Polsko]]<br />{{flagicon|Československo}} [[Prozatímní státní zřízení|Československo]]<br />{{Vlajka a název|Lucembursko}}
  | strana1 = {{flagicon|Třetí říše}} [[Nacistické Německo|Německá říše]]<br /> {{flagicon|Italské království}} [[Italské království|Itálie]] <small>(od 10. června)</small>
  | vedení2 = {{Flagicon|Francie (1794–1815, 1830–1958)}} [[Maurice Gamelin]]<br /> {{Flagicon|Francie (1794–1815, 1830–1958)}} [[Maxime Weygand]] <br />{{flagicon|UK}} [[John Vereker|lord Gort]] <br />([[Britské expediční jednotky]])<br />{{flagicon|Belgie (civilní)}} [[Leopold III. Belgický|Leopold III.]] <br />{{flagicon|Nizozemsko}} [[Henri Gerard Winkelman]]
  | vedení1 = {{flagicon|Třetí říše}} [[Fedor von Bock]]<br /> (skupina armád B),<br /> {{flagicon|Třetí říše}} [[Gerd von Rundstedt]] (skupina armád A),<br />{{flagicon|Třetí říše}} [[Wilhelm von Leeb]] (skupina armád C),<br />{{flagicon|Třetí říše}} [[Erich von Manstein]]<br />{{flagicon|Třetí říše}} [[Heinz Guderian]]<br />{{flagicon|Třetí říše}} [[Erwin Rommel]]<br />{{flagicon|Italské království}} [[Umberto II.]] <br />(skupina armád západ)
  | síla2 = 144 divizí,<br />13&nbsp;974 děl,<br />3&nbsp;384 tanků,<br />2&nbsp;935 letadel<br />'''Celkem: 2&nbsp;862&nbsp;000'''
  | síla1 = '''Německo''':<br />141 divizí,<br />7&nbsp;378 děl,<br />2&nbsp;445 tanků,<br />5&nbsp;638 letadel<br />'''Itálie''':<br />32 divizí<br />'''Celkem''':<br />3&nbsp;350&nbsp;000 Němců,<br />700&nbsp;000 Italů
  | ztráty2 = 360&nbsp;000 mrtvých nebo zraněných,<br />1&nbsp;900&nbsp;000 zajatců
  | ztráty1 = '''Německo''':<br />45&nbsp;000 mrtvých,<br />110&nbsp;000 zraněných<br />'''Itálie''':<br />1&nbsp;247 mrtvých nebo pohřešovaných,<br />2&nbsp;631 zraněných,<br />2&nbsp;151 hospitalizováno pro omrzliny.(Italské jednotky bojovaly v Alpách, kde mohou i v létě sahat teploty hluboko pod nulu.)
}}
'''Bitva o Francii''' (''Fall Gelb'', [[10. květen|10. května]] – [[25. červen|25. června]]<ref name="RTH" /> [[1940]]) byla mohutná vojenská operace [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. V této bitvě bojovali na jedné straně vojáci [[Nacistické Německo|Třetí říše]] a [[Itálie]] proti [[Spojenci (druhá světová válka)|spojencům]]. Bitva skončila vítězstvím Osy; především kvůli překvapivému útoku německých vojsk na neutrální země [[Benelux]]u. Byla prokázána síla nových zbraní, jako byly [[tank]]y, [[letadlo|letadla]] a [[výsadkáři]]. Samotné tažení trvalo 32 dní. Hitler ovšem před Dunkerkem zastavil své tankové klíny, a tak umožnil [[Operace Dynamo|evakuaci Britského expedičního sboru a Svobodných Francouzů z přístavu]] [[Dunkerk]]. Ta umožnila Spojencům zachovat alespoň obranyschopnost Velké Británie, zatímco odpor Francie se po rozsáhlých ztrátách během tří týdnů zhroutil.

Němci napadli Belgii, Lucembursko a Nizozemsko 10. května, Itálie vstoupila do války 10. června 1940 a německé síly spojence porazily 25. června. Francie a země Beneluxu byly podmaněny, čímž pozemní operace na [[Západní fronta (druhá světová válka)|západní frontě]] skončily až do [[vylodění v Normandii]] 6. června 1944.

Během Mansteinova plánu (''Fall Gelb'') německé obrněné jednotky překvapivě prošly přes [[Ardeny]] a poté údolím řeky [[Somma|Sommy]], odřízly a obklíčily spojenecké jednotky, které postupovaly do Belgie, kde očekávaly německou invazi. Britské, belgické a francouzské síly byly německými armádami zatlačeny zpět k moři a Britové evakuovali své expediční síly (BEF), francouzské a belgické jednotky z Dunkerku během [[operace Dynamo]].

Německé síly [[5. červen|5. června]] zahájily operaci [[Fall Rot]]. Šedesát zbývajících francouzských a dvě britské divize ve Francii zaujaly postavení na řekách Somma a [[Aisne (přítok Oise)|Aisne]], ale byly poraženy kombinací německé vzdušné převahy a mobilních obrněných sil. Německé tanky obešly [[Maginotova linie|Maginotovu linii]] a postupovaly hluboko do francouzského území, přičemž 14. června okupovaly bez odporu Paříž. Po útěku francouzské vlády a pádu francouzské armády se němečtí velitelé 18. června setkali s francouzskými úředníky, aby vyjednali zastavení nepřátelských akcí.

Dne 22. června podepsaly Francie a Německo [[Příměří z Compiègne (druhá světová válka)|příměří v Compiègne]]. Neutrální [[Vichistická Francie|Vichistická vláda]] vedená maršálem [[Philippe Pétain|Philippem Pétainem]] nahradila [[Třetí Francouzská republika|Třetí republiku]] a Německo okupovalo severní Francii, atlantické pobřeží Francie a vnitrozemí. Italská invaze do Francie přes [[Alpy]] přinesla jen malé územní zisky a po uzavření příměří Itálie obsadila malou okupační zónu na jihovýchodě Francie. Vichistická vláda si ponechala neobsazené území na jihu (''zóna libre''). V listopadu 1942 Němci a Italové tuto zónu obsadili v rámci operace ''Fall Anton''. Osvobozena byla spojenci v roce 1944.

== Plán útoku ==
{{viz též|Podivná válka|Maginotova linie}}
[[Soubor:Evolution_of_Plan_Yellow.PNG|náhled|vlevo|Vývoj německého plánu po směru hodinových ručiček]]
[[Vítězství]] Třetí říši zajistil jednak [[blitzkrieg]] – nová bojová doktrína, na niž nebyli spojenci připraveni, a jednak geopolitická bezohlednost, která nebrala ohledy na neutralitu států Beneluxu. Nutno říci, že šlo až o druhý plán, zcela odlišný od prvního.<ref name="shirer40">{{Citace monografie|příjmení=Shirer|jméno=Wiliam|titul=Vzestup a pád Třetí říše|vydavatel=L. Marek|místo=Brno|rok=2004|strany=637|jazyk=}}</ref> Spojenci navíc reagovali na porušení neutrality chybně a při snaze zabránit Němcům v obsazení Belgie se především Britský expediční sbor ocitl v pasti.

Původní verze německého plánu byla poměrně primitivní a představovala pouze jakousi variantu [[Schlieffenův plán|Schlieffenova plánu]].<ref name="shirer40" /> Aby úder obešel silně opevněnou [[Maginotova linie|Maginotovu linii]], měl být veden přes neutrální stát(y): [[Belgie|Belgii]] (případně ještě i [[Nizozemsko]] a [[Lucembursko]] v některých jeho mírně modifikovaných verzích). Tento plán však padl do rukou Belgičanů, když německý letoun s několika [[důstojník]]y, kteří s sebou vezli materiály s jeho podrobným popisem, omylem přistál v Belgii. Německá strana samozřejmě poté cítila nutnost prozrazený plán přepracovat. Snad to ani nebylo nutné, protože spousta spojeneckých velitelů jej považovala za podvrh, každopádně ale generál [[Erich von Manstein]] přišel s lepším plánem, který dokonce dokázal prozrazení původního plánu využít.<ref name="hans40">{{Citace monografie | jméno=Hans-Dieter | příjmení=Otto | titul=Vojenské omyly v dějinách|vydavatel=Brána | místo=Praha | rok=2007 | jazyk = |strany=134 }}</ref>

Podle Mansteina měl být útok veden přes všechny tři neutrální země a hlavní roli měla sehrát dvě hlavní úderná seskupení. První mělo napadnout vlastní jádra Belgie a Nizozemska a potvrdit tak Spojencům, že prozrazený plán je v podstatě platný a dodržovaný. Předpokládalo se, že [[Francie]] a [[Spojené království|Velká Británie]] ve snaze pomoci vysunou své nejlepší jednotky z jejich silných obranných postavení do exponovaných pozic hluboko na území Belgie a Nizozemska a tím umožní splnit úkol druhé invazní skupině, která měla poté rychle projít [[Ardenny|Ardenami]] (které spojenecké velení považovalo za těžko prostupné pro moderní obrněnou techniku),<ref name="hans39">Otto, str. 135.</ref> a prudkým výpadem na severozápad k [[průliv La Manche|průlivu La Manche]] odříznout elitu spojeneckých sil. Po jejím zničení už měla být likvidace Francie relativně snadnou záležitostí.<ref name="hans39">Otto, str. 135.</ref>

Mnoho německých generálů Mansteinův plán odmítalo jako velice riskantní,<ref name="hans38">Otto, str. 136.</ref> podpořili jej však [[Gerd von Rundstedt]] a především samotný [[Adolf Hitler|Hitler]], což bylo rozhodující. Definitivní plán umožňoval oproti první variantě německé straně vyhnout se čelnímu střetu armád a silně tak zredukovat vlastní ztráty, byť i jeho původní podoba by patrně vedla k německému vítězství. Spojenci sice měli mírnou převahu v lidech a poměrně podstatnou v množství a kvalitě tanků, nicméně měli podstatně slabší letectvo, nejednotné velení a proti [[Blitzkrieg|bleskové válce]] neúčinné bojové metody. Na spojence též udělali obrovský dojem parašutisté, kteří se z nebe snášeli za linie nepřítele a dokázali obsazovat klíčové [[most]]y a [[silnice]], jakož i dobývat silné [[Pevnost (stavba)|pevnosti]].

== Útok ==

=== Dobytí Nizozemska ===
{{viz též|Bitva o Nizozemsko}}
[[Soubor:Rotterdam, Laurenskerk, na bombardement van mei 1940.jpg|náhled|vlevo|Rozbombardovaný [[Rotterdam]]]]
Samotní Němci vyčlenili k dobytí Nizozemska pouze jednu pancéřovou divizi.<ref name="shirer39">Shirer, str. 641.</ref> Nizozemsko padlo tak rychle zejména kvůli výsadku parašutistů, kteří dokázali dobýt důležité mosty a pomohli velkou měrou dobýt pevnost Holandsko. I když to bylo přímo bleskové tažení, [[Nizozemci]] se drželi velice dobře. Německý plán závisel na obsazení mostů na jih od Rotterdamu přes řeku [[Nová Máza]] a dále na jihovýchod přes [[Máza|Mázu]] u Dordrechtu a Moerdijku výsadkovými jednotkami. Po těchto [[most]]ech pak měla projít německá armáda a dobýt [[Rotterdam]]. Němci měli ze začátku v plánu obsadit město Haag parašutisty a ihned zajmout královnu a vládu. Nizozemci byli překvapeni německým útokem, ale jakmile se vzpamatovali, zatlačili Němce zpět a do večera 10. května byli Němci z Haagu vytlačeni. I když to bylo jednoznačné vítězství Nizozemců, zaměstnali parašutisté nizozemské zálohy, které byly zapotřebí jinde. Už 10. května obsadili němečtí výsadkáři mosty k Rotterdamu, dříve, než se je podařilo zničit. Rozpoutal se divoký boj mezi německými a nizozemskými vojáky. Mezitím postupovala německá armáda k mostům v Moerdijku, ale proti nim postupovala francouzská armáda generála Girauda. Obě armády se střetly před zmíněnými mosty. Němci měli podporu ze vzduchu a měli i větší počet tanků. Naopak Francouzi postrádali podporu letadel, a neměli ani žádné protitankové zbraně. Francouzská armáda byla rychle zatlačena a Němcům se podařilo přejít mosty (které předtím obsadili výsadkáři) v Moerdijku a Dordrechtu. [[12. květen|12. května]] dorazila německá armáda k rotterdamským mostům, kde se po zuřivých bojích nakonec podařilo německým výsadkářům udržet již dříve zmíněné mosty. I tak nebyly německé tanky schopny přejet přes mosty do města Rotterdam, protože Nizozemci uzavřeli severní konce mostů. [[14. květen|14. května]] se německý útok zastavil.<ref name="shirer39"/>

Nizozemsko bylo sice v zoufalé situaci, ale mělo stále naději. Pevnost Holandsko se stále držela a Rotterdam ani další velká nizozemská města nebyla dobyta. Německý generální štáb hledal způsob jak okamžitě donutit Nizozemsko ke kapitulaci. Nakonec bylo nařízeno bombardovat Rotterdam německými [[letoun]]y. V téže chvíli byly vyjednávány podmínky kapitulace města s německými a nizozemskými důstojníky u Rotterdamu. Když se Nizozemci vraceli do města s německými podmínkami kapitulace, objevily se německé [[bombardér]]y a srovnaly centrum města se zemí.<ref name="newark5">{{Citace monografie | jméno=Tim | příjmení=Newark | titul=Rozhodující bitvy dějin|vydavatel=Ottovo nakladatelství | místo=Praha | rok=2003 | jazyk = |strany=92 }}</ref> Bylo zabito více než 800 civilistů a 78 000 lidí přišlo o střechu nad hlavou. Tento válečný zločin si budou Nizozemci dlouho pamatovat. Město se ze strachu z dalších německých náletů vzdalo. Poté se vzdala i nizozemská armáda a [[Vilemína Nizozemská|královna Vilemína]] společně s vládou uprchla do [[Londýn]]a. [[15. květen|15. května]] byla podepsána oficiální kapitulace. Na pět let se z Nizozemska stala podrobená země Německa, spravovaná jako tzv. [[Říšský komisariát Nizozemsko]].

=== Pád Belgie a spojenecké armády v pasti ===
{{viz též|Bitva o Belgii}}
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 101I-127-0362-14, Belgien, belgischer Panzer T13.jpg|náhled|vlevo|Opuštěný belgický stíhač tanků T-13 zkoumaný německými vojáky]]
[[Soubor:10May-16May1940-Fall Gelb.svg|náhled|Německý postup k [[16. květen|16. květnu]]]]
[[Soubor:16May-21May1940-Fall Gelb.svg|náhled|Německý postup k [[21. květen|21. květnu]] [[1940]]]]
[[Soubor:German PLane Destroyed.jpg|náhled|Německé letadlo [[Junkers Ju 52]] zničené během bojů]]
14. květen bylo přelomové datum. I když se jednalo teprve o čtvrtý den bitvy, v této době bylo již mnoho věcí předem rozhodnuto.<ref name="shirer38">Shirer, str. 642.</ref> 13. května obsadily německé tanky čtyři předmostí na zalesněných březích Másy od Dinantu k [[Sedan]]u.<ref name="hans38">Otto, str. 136.</ref> Německé armády začaly ohrožovat celistvou linii spojenců, na kterou rychle dorazil výkvět britských a francouzských armád. 14. května Němci zaútočili. Německá koncentrace tanků a letadel byla nevídaná a Francouzi si s nimi prostě nevěděli rady a neměli ani zbraně, kterými by tankům čelili. Sedmá a druhá francouzská armáda byla zničena a Němci se velice rychle přesouvali k [[Lamanšský průliv|Lamanšskému průlivu]]. Němci postupovali tak rychle hlavně díky sborům [[ženisté|ženistů]], kteří co nejrychleji stavěli pontonové mosty přes řeky a [[Vodní kanál|kanály]]. Na obou stranách města [[Dinant]] na Máse prolomil francouzskou linii XV. pancéřový sbor generála [[Hermann Hoth|Hermanna Hotha]] (jedné z těchto divizí velel neznámý generálmajor [[Erwin Rommel]]).<ref name="hans38">Otto, str. 136.</ref> Souběžně s postupem generála Hotha táhl o něco jižněji (město [[Montherm]]) XLI. pancéřový sbor generála Georga-Hanse Reinhardta. I když byly tyto útoky těžkými ranami pro francouzské armády, největší porážky se dostalo Francouzům u Sedanu.<ref name="shirer37">Shirer, str. 643.</ref> Zde se 14. května ráno nečekaně přepravily přes řeku dvě pancéřové divize XIX. pancéřového sboru generála [[Heinz Guderian|Heinze Guderiana]], načež udeřily na spojenecké síly na západě. Zde se svedla [[Bitva u Sedanu (1940)|bitva o mosty u Sedanu]]. Francouzské tanky a britské bombardéry se snažily tyto mosty zničit, ale byly s těžkými ztrátami zahnány zpět a mosty se jim zničit nepodařilo. Německé předmostí u Sedanu bylo 50 [[kilometr]]ů široké a 25 kilometrů hluboké.

Spojenecké armády (britské, francouzské a belgické) se octly ve velkém nebezpečí, že budou obklíčeny na severu. Spojenci se domnívali, že prvních pár dnů se pro ně vyvíjelo docela dobře. Přece vytvořili silnou obrannou linii napříč Belgií, na které jejich vojáci Němce početně převyšovali. Měli k dispozici 36 divizí proti 20 divizím německým. Avšak [[Belgičané]], kteří bojovali na severovýchodní hranici své země, se nedokázali udržet dostatečně dlouho. Stejně jako ostatní spojenecké armády si nevěděli rady s novými postupy [[wehrmacht]]u. Němcům se v Belgii podařilo, stejně jako v Nizozemsku, obsadit životně důležité mosty s pomocí výsadkářů. Ti zde přistáli pomocí kluzáků a dokázali dobýt dva ze tří mostů přes Albrechtův kanál. Obrovského úspěchu se dostalo Němcům při dobývání [[Pevnost Eben-Emael|pevnosti Eben Emael]]. Tato pevnost kontrolovala oblast soutoku Másy a Albertova kanálu. Byla považována za nedobytnou a to jak Němci, tak spojenci. Pevnost byla chráněná ocelobetonovou konstrukcí a střelecké věže byly chráněny silným pancířem (samotnou pevnost obsluhovalo 1 200 mužů). Očekávalo se, že tato pevnost padne až za velice dlouhou dobu (padne-li vůbec), protože neexistoval způsob, jak ji rychle dobýt - vlastně až na jeden. [[10. květen|10. května]] přistálo přibližně 80 německých vojáků na střeše pevnosti pomocí kluzáků. Ihned umístili nálože na střelecké věže.<ref name="weir5">{{Citace monografie | jméno=William | příjmení=Weir | titul=Zbraně, které změnily svět|vydavatel=Alpress | místo=Frýdek-Místek | rok=2007 | jazyk = |strany=308 }}</ref> Tyto nálože zničily věže a rozšířily oheň do spodních chodeb pevnosti. Němcům se díky plamenometům a dalším těžkým zbraním dařilo držet Belgičany v [[šach]]u.<ref name="weir5"/> Když Belgičané zjistili, že pevnost obklíčily tanky, vztyčili bílou vlajku.<ref name="shirer36">Shirer, str. 644.</ref> Osmdesáti německým vojákům se podařilo dobýt nedobytnou pevnost Eben Emael, kterou bránilo 1 200 belgických vojáků. Popsaná situace a další postup německých vojáků přesvědčily spojence, že útok je veden skrz spojenecké levé křídlo (stejně jako roku [[1914]]).

To však Němci přesně chtěli. Na severu (viz výše) se německé tanky hnaly k břehům Lamanšského průlivu. V německém generálním štábu vyvstala otázka, zda neprovedou Francouzi útok z jihu, aby zabránili obklíčení svých a spojeneckých armád. Bohužel pro spojence neexistovala žádná strategická záloha, která by tento útok uskutečnila. Jednoduše proto, protože francouzské armády byly buď zničeny, a nebo byly právě na severu, kde je zaměstnával německý klamný útok, a vůbec si nevšímaly toho, že budou brzy obklíčeny. Němci kvapně postupovali a 20. května německá 2. pancéřová divize dosáhla přístavu [[Abbeville]], který leží na břehu Lamanšského průlivu. Belgičané, [[Britský expediční sbor]] (BEF) a tři francouzské armády byli obklíčeni.<ref name="shirer36">Shirer, str. 644.</ref> Spojenci však stále měli naději - pokud by se odtrhli od německé 6. armády, která je zaměstnávala v Belgii, mohli se pokusit o průlom na jihozápadě. Německé pancéřové divize byly vyčerpané a útok měl naději na úspěch. Ve francouzském generálním štábu došlo ke změnám a zmatkům. Generál Gamelin byl odvolán a nahrazen generálem Weygandem. Než se vrchní francouzské velení vzpamatovalo, bylo již pozdě. Němci posílili své jednotky a co bylo horší, byla narušena spojenecká komunikace, která odsoudila každý koordinovaný spojenecký útok k neúspěchu. Mezitím Němci dobyli [[Boulogne-Billancourt|Bolougne]], obklíčili [[Calais]] a dosáhli přístavu [[Gravelins]]. 24. května byli spojenci v zoufalé situaci a jedinou záchranu pro ně představoval přístav [[Dunkerk|Dunkerque]]. Belgické vojáky to však nezachránilo. Během evakuace, 28. května, se dozvěděli, že jejich král kapituloval.

==== Kapitulace krále Leopolda III. ====
[[Soubor:Princess Astrid engaged in 1926.jpg|náhled|upright|[[Leopold III. Belgický|Leopold III.]] a jeho žena Astrid]]
Belgický král [[Leopold III. Belgický|Leopold III.]] udělal jedno z nejkontroverznějších rozhodnutí celé historie. Mladý panovník, který před 2. světovou válkou obnovil neutralitu [[Belgie]] a nepřidal se na stranu spojenců ani když bylo zřejmé, že [[Německo]] na Belgii zaútočí, požádal o vojenskou pomoc spojence, když [[Adolf Hitler|Hitler]] udeřil. Nakonec se ale v nejkritičtější hodině bitvy rozhodl kapitulovat. [[Král]] kapituloval dokonce proti jednomyslnému doporučení vlády, což je v Belgii protizákonné.<ref name="shirer35">Shirer, str. 647.</ref> 25. května se Leopold III. setkal se třemi členy vládního kabinetu. Všichni tři odrazovali panovníka od kapitulace a doporučovali mu, aby stejně jako nizozemská královna a norský král uprchl do [[Londýn]]a, kde by mohl zastávat svou funkci z exilu. Panovník odpověděl na tato slova takto: „''Rozhodl jsem se zůstat, věc spojenců je ztracena''.“ 27. května v 17.00 vyslal k Němcům zástupce náčelníka belgického generálního štábu, aby požádal o příměří. Ve 22.00 přinesl generál nazpět německé podmínky. Hitler požadoval okamžité složení zbraní. Kapitulace byla přijata ve 23.00 a ve čtyři hodiny ráno následujícího dne byly boje ukončeny.

Spor v otázce Leopoldovy kapitulace se řeší ještě dnes. Leopoldovi zastánci se domnívají, že král učinil správnou a odvážnou věc, když se rozhodl sdílet osud se svým [[Belgičané|lidem]]. O tom, že belgičtí vojáci byli unavení a že se nacházeli v zoufalé situaci, není třeba diskutovat. I když bojovali více než statečně a zarputile, Němci stejně dokázali postupovat dál. Na druhou stranu Leopold jednal protizákonně. Belgické armády byly pod spojeneckým velením a Leopold měl přinejmenším prodiskutovat otázku kapitulace s ostatními generály. Belgičtí vojáci byli zoufalí, ale stále se drželi a v žádném případě se nehodlali vzdát. Spojence Leopoldova kapitulace překvapila, najednou měli třicetikilometrovou trhlinu ve svých liniích, kterou pronikaly německé tanky. Nakonec si Belgičané udělali o této události vlastní obrázek. Když se Leopold III. roku [[1950]] vrátil na belgický trůn, vyvolal jeho návrat takovou reakci mezi belgickým obyvatelstvem, že hrozilo vypuknutí občanské války.<ref name="shirer34">Shirer, str. 649.</ref> Nakonec Leopold III. abdikoval ve prospěch svého syna a stal se jednou z nejvíce diskutovaných osobností novodobé belgické historie.

=== Evakuace z Dunkerque ===
{{Viz též|Operace Dynamo}}
[[Soubor:Hawks.jpg|náhled|Formace lehkých bombardérů [[Fairey Battle]] od 88. squadrony [[Royal Air Force|RAF]] v doprovodu stíhacích [[Curtiss P-36 Hawk|Hawk H75]] od 1e escadrille GC 1/2 [[Francouzské letectvo|Armée de l'Air]] v únoru 1940]]
[[Soubor:Dunkirk2.gif|vlevo|náhled|250px|Animace zachycující naloďování spojeneckých vojáků]]
[[Soubor:The British Army in France 1939 O344.jpg|náhled|Francouzská protiletecká obrana]]
[[Soubor:French troops ship2 dunkirk.png|vlevo|náhled|Naloďování francouzských vojáků]]
Již od 20. května, kdy si Guderianovy tanky vynutily vstup do města Abeville, započala britská admiralita připravovat plán, jak dostat obklíčené spojenecké armády do [[Anglie]].<ref name="shirer34" /> 24. května dosáhly německé jednotky kanálu [[Aa (kanál)|Aa]] ležícího pouze 30 kilometrů od [[Dunkerk|Dunkerque]]. I když nebyl terén v této oblasti příliš vhodný pro tanky, není sporu o tom, že by se jim podařilo spojenecké vojáky rozdrtit.<ref name="shirer34" /> Avšak 24. května večer dorazil z vrchního velitelství Wehrmachtu rozkaz, že tanky se nehnou ani o píď.<ref name="shirer34" /> Tento rozkaz vydal samotný [[Adolf Hitler|Hitler]] a většina německých generálů začala proti tomuto rozhodnutí ihned protestovat. Spojeneckému velitelství poskytl tento odklad životně důležitý čas na to, aby se shromáždilo dostatečné množství lodí a letadel.<ref name="shirer33">Shirer, str. 650.</ref> Neví se úplně přesně, proč došlo k tomuto rozkazu. Nejspíš to mělo na svědomí několik faktorů. Hitler si byl jist, že [[Francie]] brzy padne, a na doporučení [[Operace Dynamo#Haltbefehl|některých generálů]] chtěl šetřit své cenné pancéřové divize.<ref name="hans37">Otto, str. 139.</ref> [[Hermann Göring]], vrchní velitel [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]], se také přimlouval za tento plán. I když ''[[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]]'' a její propracovaná doktrína taktického bombardování a podpory pozemních sil představovala jeden z rozhodujících faktorů německého vítězství, nejvíce pozornosti bylo věnováno německým pozemním silám. Göring proto chtěl obklíčené britské síly u Dunkerque zničit pomocí letectva, čímž by získal velkou bitvu, kterou by dokázala ''Luftwaffe'' vyhrát sama.<ref name="hans37" /> Za Hitlerovým rozkazem stály i politické důvody. Hitler si přál, aby se rozhodující bitva odehrála spíše na francouzské a ne na vlámské půdě. Jako poslední (a málo pravděpodobná) možnost se jeví to, že Hitler chtěl ušetřit Británii od hořké porážky. Chtěl si z Britů udělat spojence nikoliv nepřátele. Britové by ale na takový návrh nikdy nepřistoupili. Hitlera také ani ve snu nenapadlo, že by se Britům podařilo evakuovat tak obrovské množství mužů.

26. května, tři minuty před devatenáctou hodinou (těsně předtím, než Hitler zrušil rozkaz o neútočení), zahájila britská admiralita operaci [[Operace Dynamo|Dynamo]], jak byla tato záchranná akce nazývána. Němci se tentýž večer pustili do útoku na Dunkerque. Německé tanky postupovaly jen velmi pomalu. [[John Vereker|Generál Gort]], vrchní velitel BEF, totiž stihl rozmístit tři divize pěchoty podporované těžkým dělostřelectvem. Evakuace se účastnilo více než 850 plavidel všech velikostí a tvarů. Během prvních čtyř dnů operace bylo zachráněno více než 126 000 vojáků. Samotné Brity to překvapilo, protože se předpokládala záchrana pouhých 45 000 mužů. Další den byl nejúspěšnější, bylo evakuováno přibližně 68 000 mužů.<ref name="hans36">Otto, str. 141.</ref> Němci ze začátku nepřikládali lodím u Dunkerque žádný význam, ale brzy pochopili, co se děje. Bylo nařízeno bombardování přístavu letadly Luftwaffe. Počasí však Němcům nepřálo a když se po několika dnech vyjasnilo, narazili němečtí letci na nečekaně silný odpor [[Royal Air Force|RAF]]. Luftwaffe sice potopila velké množství plavidel (243), ale nesplnila to, co Göring slíbil. Během těchto bojů byli evakuováni další a další vojáci. 2. června se dostal Dunkerque do palby německých děl a evakuace musela být zastavena. Ještě večer z 2. na 3. června bylo evakuováno dalších 60 000 mužů. Zbylých 40 000 se bránilo až do 4. června. Celkový počet zachráněných vojáků činí 338 226.<ref name="shirer32">Shirer, str. 654.</ref> Pro německé generály to byl šok a po válce se mnozí přiznali, že to byl první velký neúspěch Německa. Britové oslavovali úspěch evakuace. Samotný [[Winston Churchill]] byl také šťasten, ale jak sám podotkl: „''Evakuacemi se války nevyhrávají''.“

==== Italský útok na Francii ====
[[Soubor:The British Army in France 1940 F4605.jpg|náhled|vlevo|Vyřazený britský tank [[Cruiser]]]]
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 101I-126-0350-26A, Paris, Einmarsch, Parade deutscher Truppen.jpg|náhled|Německé jezdectvo na triumfální přehlídce v pařížských ulicích]]
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 101I-126-0347-09A, Paris, Deutsche Truppen am Arc de Triomphe.jpg|náhled|Vítězný pochod jednotek wehrmachtu v Paříži, pod [[Vítězný oblouk (Paříž)|Vítězným obloukem]]]]
Vzhledem k tomu, že [[Itálie]] měla spojenecké závazky s Třetí říši, dalo by se čekat, že Itálie vstoupí do války společně s Německem. [[Benito Mussolini|Mussolini]] nevstoupil do války s Francií hlavně kvůli tomu, že se obával porážky. Hitler si během bitvy o Francii našel čas a dopisoval si s Mussolinim. Informoval ho o německých triumfech a přesvědčoval ho, aby vstoupil do války. Německým generálům bylo vcelku jedno, jestli se Itálie zapojí do války. Mussolini nakonec svolil, že zaútočí na Francii 5. června. Nakonec toto datum změnil na 10. června.<ref name="newark4">Newark, str. 93.</ref> Italským armádám se však nevedlo vůbec dobře. I když byla Francie na pokraji porážky, stále bojovali její vojáci s odvahou a neumdlévajícím hrdinstvím. Hitler pozval Mussoliniho 18. června do [[Mnichov]]a, aby s ním prodiskutoval podmínky kapitulace Francie. V té chvíli bojovaly italské a francouzské armády celý týden. Italové měli k dispozici 30 divizí oproti francouzským 6 divizím. I tak neměli Italové skoro žádné územní zisky.<ref name="shirer31">Shirer, str. 657.</ref> V té chvíli se ukázalo, jak je na tom italská vojenská síla. Mussolini se neustále vychloubal silou italských armád a teď předvedl celému světu, jaká to byla prázdná slova. Hitler měl v Mnichově možnost Mussoliniho znemožnit, z čehož měl italský diktátor strach. [[Führer]] ale byl v dobré náladě a nehodlal Mussoliniho nijakým způsobem dostat do rozpaků. Mussolini doufal, že se mu podaří získat některá francouzská města a území. Požadoval údolí řeky [[Rhona|Rhony]] včetně města [[Toulon]] a [[Marseilles]] a odzbrojení Korsiky, Tuniska a Džibuti. Všechny tyto požadavky Hitler okamžitě smetl ze stolu. Nehodlal se dělit o slávu s někým, kdo se k němu připojil na poslední chvíli. Duce byl zklamán a pln hořkosti se vracel zpátky do Itálie. Italská intervence skončila neslavně a znamenala velké ponížení Itálie.

==== Pád Francie ====
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 101I-127-0369-21, Im Westen, zerstörter französischer Panzer Char B1.jpg|náhled|vlevo|Zničený francouzský tank [[Renault B-1]]]]
5. června ráno, den po pádu Dunkerque, zahájili Němci rozsáhlou ofenzívu na [[Somma|Sommě]]. Netrvalo dlouho a německé jednotky útočily zdrcující silou podél celé 600kilometrové fronty, která se táhla napříč Francií od Abbeville až k hornímu Porýní. Francouzi byli předem odsouzeni k porážce. Proti 143 německým divizím, včetně deseti pancéřových, byli schopni nasadit pouze 65.<ref name="shirer30">Shirer, str. 655.</ref> Všechny tyto divize byly druhořadě vycvičeny i vybaveny. O nejlepší jednotky přišli Francouzi v Belgii a většina tanků byla nenávratně ztracena. Z francouzského letectva také moc nezbývalo a [[Britové]] nebyli schopni Francouze účinně podporovat, pokud by nechtěli ohrozit bezpečnost svého státu.<ref name="newark4" /> Ke všemu bylo francouzské nejvyšší velení, nyní ovládané [[Philippe Pétain|Pétainem]] a Weygandem, nasáklé poraženectvím. Přesto některé francouzské jednotky neustále vystavované bombardování Luftwaffe bojovaly statečně a urputně. V některých úsecích se jim dařilo zastavovat německý postup. Byl to však nerovný boj. Němců bylo příliš mnoho a měli velké množství tanků, proti kterým nemohli Francouzi účinně bojovat. Němci neustále postupovali až se 14. června [[Německá okupace Paříže|dostali do Paříže]]. Na [[Eiffelova věž|Eiffelově věži]] byl ihned vztyčen prapor s [[hákový kříž|hákovým křížem]]. 16. června abdikovala francouzská vláda a byla nahrazena Pétainem a jeho vládním kabinetem.

==== Čechoslováci v bitvě o Francii ====
[[Soubor:P-36 3 GC II 5.jpg|náhled|[[Curtiss P-36 Hawk|Curtiss H-75A1]] od 3. letky GC II/5, po souboji s [[Messerschmitt Bf 109|Bf 109E]] s ním 6. června 1940 nouzově přistál Sgt./C Josef Janeba<ref>{{Citace monografie|příjmení=Šnajdr|jméno=Miroslav|příjmení2=|jméno2=|titul=Curtiss H-75|vydání=I.|vydavatel=Jakab|místo=Nevojice|rok=2015|počet stran=34|strany=|isbn=978-80-87350-23-2}}</ref>]]
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 183-H28708, Paris, Eifelturm, Besuch Adolf Hitler.jpg|náhled|[[Adolf Hitler]] a jeho nejbližší důstojnictvo u [[Eiffelova věž|Eiffelovy věže]]]]
V bitvě o Francii se projevily schopnosti čs. letců. Podle francouzského generála Roberta Bresse tvořili asi 12 % z celkového počtu letců. Jeho komentář z 12. dubna 2008: „Byl jsem překvapený že dokázali bojovat s takovým klidem a důstojností. Byli jsme v zemi, kde nikdo nic takového nedokázal, byl to skvělý příklad pro celou Evropu.“{{zdroj?}}

Z československých letců uveďme alespoň několik jmen: [[Miroslav Štandera]], [[Stanislav Hlučka]], [[Otto Špaček]], [[Petr Uruba]], [[František Müller (pilot)|František Müller]], [[Alois Vašátko]], [[František Peřina]].

Československé pozemní jednotky se účastnily bojů s Němci v bojích [[Bitva u Coulommiers|u Coulommiers]], [[Giers]] a [[Les Béreuls]]. V bojích si vedly dobře, ale ve dnech 22. a 23. června byly odzbrojeny a část vojáků od jednotek odešla.<ref>http://www.fronta.cz/dotaz/ceskoslovenske-pozemni-jednotky-ve-francii-1940</ref>

Čs. vojáci, zejména letci, se později přesunuli do Británie. V bitvě o Francii padlo 400 Čechoslováků.

== Kapitulace ==
[[Soubor:Frenchmanweeps1940.ogg|náhled|vlevo|Zklamání Francouzů z kapitulace]]
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 146-1982-089-18, Waffenstillstand von Compiègne, Unterhändler.jpg|náhled|vlevo|Zástupci Francie a Německa podepisují kapitulační smlouvu]]
[[15. červen|15. června]] se podařil německým vojskům průlom Maginotovy linie, která byla z velké části dobyta o den později. Německá armáda překročila horní tok [[Rýn]]a a francouzská vláda v čele s [[Paul Reynaud|Paulem Reynaudem]] odstoupila.<ref name="newark4" /> Nastoupila nová vláda, kterou sestavil maršál [[Philippe Pétain]], jenž okamžitě požádal německé představitele o mír. Zbytky francouzských vojsk na [[Maginotova linie|Maginotově linii]] a v [[Lotrinsko|Lotrinsku]] se zoufale bránily, přesto ale byly obklíčeny tankovým sborem generála [[Guderian]]a. Německé svazky se dále dostaly až do [[Lyon]]u a odtud do [[Alpy|Alp]]. Francouzské vedení přistoupilo na požadavky a [[22. červen|22. června]] podepsalo v [[Compiègne]] s německými zástupci kapitulaci Francie.<ref>Podrobněji viz UHLÍŘ, Jan B. Compiegne 1940. ''Historický obzor'', 2000, 11 (5/6), s. 130-133. ISSN 1210-6097.</ref> K podpisu došlo na stejném místě a ve stejném [[Vagón z Compiègne|vlakovém vagónu]], ve kterém byla [[11. listopad]]u [[1918]] podepsána [[Příměří z Compiègne|kapitulace Německa]] po prohrané [[První světová válka|první světové válce]],<ref name="newark4">Newark, str. 93.</ref> a dokonce poblíž místa, kde roku [[1871]] na konci [[Prusko-francouzská válka|prusko-francouzské války]] kapitulovala Francie.

== Rozdělení ==
Francie byla rozdělena na dvě části. Sever země byl okupován Němci a na jihu země působila francouzská vláda, v jejímž čele stál maršál Pétain a která sídlila ve [[Vichy]]. Odtud pochází název [[Vichistická Francie]], respektive ''Vichistický režim''. Tato vláda byla formálně svobodná, kolaborovala však s Němci a po nějakém čase se dostala pod absolutní moc Třetí říše. [[24. červen|24. června]] bylo v [[Řím]]ě podepsáno příměří mezi Itálií a Francií a o den později nastal klid zbraní. [[1. červenec|1. července]] obsadil Wehrmacht [[Normanské ostrovy]] v kanálu La Manche. Bylo to jediné britské území, které bylo za druhé světové války dobyto a okupováno Německem.

== Dohra ==
[[Soubor:British prisoners at Dunkerque, France.jpg|náhled|Spojenečtí zajatci u [[Veules-les-Roses]]]]
Po kapitulaci [[Francie]] stála britská admiralita před otázkou, co bude dál s téměř neporušenou francouzskou flotou. Z obavy, aby francouzské lodě nepadly do rukou Němcům nebo Italům, byla zahájena operace „Catapult“. 3. července 1940 byly obsazeny všechny francouzské lodě v britských přístavech v [[Alexandrie|Alexandrii]] a jejich posádky byly internovány. K [[Mers-el-Kébir]]u, francouzské středomořské základně kde bylo shromážděno největší množství válečných lodí, připlul britský „svaz H“ a zahájil palbu na zde kotvící francouzskou flotu ([[útok na Mers-el-Kébir]]). Francouzská flota byla vážně poškozena a zahynulo 1297 Francouzů. Výstřely, které zde Britové vystřelili na Francouze, byly první od [[bitva u Waterloo|bitvy u Waterloo]] a operace „Catapult“ na dlouhou dobu poznamenala britsko-francouzské vztahy.

== Odkazy ==

=== Reference ===
<references />

=== Literatura ===
* {{Citace monografie | příjmení = Jackson | jméno = Julian | odkaz na autora = Julian Jackson | titul = Francie v temných letech 1940-1944 | vydavatel = BB/art | místo = Praha | rok = 2006 | počet stran = 735 | isbn = 80-7341-912-2}}
* {{Citace monografie | příjmení = Michl | jméno = Jan | odkaz na autora = | titul = Bitva o Francii : příčiny porážky Armée de l’Air | vydavatel = Naše vojsko | místo = Praha | rok = 2012 | počet stran = 424 | isbn = 978-80-2061179-6}}
* {{Citace monografie | příjmení = Shepperd | jméno = Alan | odkaz na autora = | titul = Francie 1940 : blesková válka na západě | vydavatel = Amercom SA | místo = Praha | rok = 2010 | počet stran = 94 | isbn = 978-83-261-0382-7}}

=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat|Battle of France}}
* [http://www.fronta.cz/faktory-kolapsu-francouzske-armady David Kořének:Faktory kolapsu francouzské armády], rozbor příčin rychlého zhroucení Francie

{{Velké kampaně druhé světové války}}
{{Druhá světová válka}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Druhá světová válka}}

{{DEFAULTSORT:Francie}}
[[Kategorie:Bitva o Francii| ]]
[[Kategorie:Bitvy Francie během druhé světové války]]
[[Kategorie:Bitvy Spojeného království během druhé světové války]]
[[Kategorie:Bitvy Polska během druhé světové války]]
[[Kategorie:Bitvy Německa během druhé světové války]]
[[Kategorie:Bitvy Nizozemska]]
[[Kategorie:Bitvy Belgie během druhé světové války]]
[[Kategorie:Bitvy Československa během druhé světové války]]
[[Kategorie:Bitvy roku 1940]]
[[Kategorie:Invaze během druhé světové války]]
[[Kategorie:Bitvy svedené ve Francii]]
[[Kategorie:Bitvy svedené v Belgii]]
[[Kategorie:Bitvy svedené v Nizozemsku]]
[[Kategorie:Bitvy svedené v Lucembursku]]
[[Kategorie:Francie v roce 1940]]