Přeskočit na obsah

Triatominae

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxTriatominae
alternativní popis obrázku chybí
Několik zástupců rodu Triatoma
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Třídahmyz (Insecta)
Řádpolokřídlí (Hemiptera)
Podřádploštice (Heteroptera)
Čeleďzákeřnicovití (Reduviidae)
PodčeleďTriatominae
Jeannel, 1919
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Triatominae (česky neformálně líbající ploštice[1] či nepřesně líbající brouci[2]) jsou podčeleď ploštic z čeledi zákeřnicovití (Reduviidae), medicínský důležitá tím, že zahrnuje přenašeče prvoka Trypanosoma cruzi způsobujícího Chagasovu nemoc.

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Zákeřnice z podčeledi Triatominae se svým chováním podobají štěnicím, ovšem lze je od nich snadno odlišit přítomností křídel a většími rozměry.[3] Celková délka těla činí u nejmenších druhů asi 5 mm a u největších až 45 mm.[4] Hlava má více či méně kuželovitý tvar, dlouhý a tenký sosák zůstává v klidu sklopen pod ní a ploštice jej vyklopuje až těsně před sáním krve. Na hlavě jsou patrná dlouhá, dopředu směřující tykadla tvořená čtyřmi či pěti články,[1][5] stejně jako vyčnívající oči a přídatná očka. Zadeček je oválný a u nenakrmených jedinců plochý, jeho okraje se mírně stáčí směrem nahoru. Většinu těla překrývají kožovité polokrovky a blanitá křídla; z hrudi je v klidu nápadná pouze lichoběžníkovitá předohruď neboli pronotum a trojúhelníkový štítek neboli mesoscutellum, ze zadečku pak pouze jeho okraje. Každá kráčivá končetina nese pět článků a dva drápky. Zbarvení se pohybuje v červenočerných a šedočerných odstínech.[4]

Chování a ekologie

[editovat | editovat zdroj]

Zákeřnice z podčeledi Triatominae jsou hematofágové vyskytující se zejména v Latinské Americe.[3] Přirozeně žijí na půdním povrchu, v doupatech různých zvířat (jako jsou křečci rodu Neotoma nebo pásovci), dále na kořenech či kmenech vzrostlých i padlých stromů, ve skalních škvírách, ale i na stromech – oblíbené útočiště jim poskytuje palmové listí. Aktivní bývají zejména během noci, krev jim však nevadí sát i během dne. Na nová stanoviště se přesouvají lezením či letem (létají pouze dospělci, a to rychlostí okolo 1–1,5 m/s), anebo na tělech hostitelů. Krev sají obě pohlaví, přičemž hostiteli bývají zejména různí obratlovci. Na jedno nasátí přijmou od 6 mg až po více než 275 mg krve.[4][5] Samotné sání hostitele nebolí.[1]

Vývoj těchto zákeřnic zahrnuje pět až osm nymfálních instarů, může trvat i několik let – nymfy přečkají i dlouhé období hladovění. Nymfy neumí létat a před svlékáním se musí dostatečně vykrmit, jejich správný vývoj závisí i na přítomnosti symbiotických aktinomycet. Samice se začínají pářit brzy po posledním svleku, obvykle hned několikrát, ovšem k oplození vajíček většinou stačí jen jedno spáření. Asi za 1–3 týdny po spáření začínají klást vajíčka, někdy volně, jindy na listy, či dokonce na peří (jsou-li hostiteli ptáci). Velikost snůšky je variabilní, činí asi 100–600 vajíček. Vajíčka mají lesklý a hladký povrch, tvarem bývají soudečkovitá, zbarvením smetanová až (postupně) načervenalá. Jejich vývoj trvá 8–30 dní. V optimálních laboratorních podmínkách se dospělci dožívají asi 12 měsíců, v přírodě je doba dožití kratší.[4][5][6]

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Mezi medicínsky nejvýznamnější druhy patří Triatoma infestans, Rhodnius prolixus a Panstrongylus megistus, přenašeči prvoka Trypanosoma cruzi způsobujícího Chagasovu nemoc. K nákaze infekčními stádii trypanosom dochází zejména kontaminací drobných oděrek nebo spojivkového vaku výkaly ploštic během sání. Samotné kousnutí může vést též k anafylaktické reakci. Poněvadž ploštice často napadají obličej spících lidí, vysloužily si přívlastek „líbající“; člověk nicméně představuje spíše příležitostného hostitele.[3][5] Ve venkovských oblastech Latinské Ameriky se zákeřnice skrývají zejména ve škvírách místních relativně jednoduchých obydlí, případně na střechách z palmových listů.[4] Zákeřnice infikované T. cruzi však byly objeveny i na jihovýchodě Spojených států amerických.[7]

Systematika

[editovat | editovat zdroj]

Níže je uveden seznam tribů zákeřnic podčeledi Triatominae:[8]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c STEJSKAL, F. Paraziti na cestách aneb rizika parazitárních infekcí při cestách do zahraničí. In: VOTÝPKA, J.; KOLÁŘOVÁ, I.; HORÁK, P. & kol. O parazitech a lidech. Praha: Triton, 2018. ISBN 978-80-7553-350-0. S. 314.
  2. ↑ Nemoci chagasova choroba | Lékaři bez hranic. www.lekari-bez-hranic.cz [online]. [cit. 2025-07-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c VOLF, Petr; HORÁK, Petr. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. ISBN 9788073870089, ISBN 8073870088. S. 278–279. 
  4. ↑ a b c d e JÍRA, Jindřich. Lékařská protozoologie : protozoální nemoci. Praha: Galén, 2009. S. 402–403. 
  5. ↑ a b c d CAPINERA, John L. Encyclopedia of Entomology. Příprava vydání Springer Reference. 2. vyd. Dordrecht: Springer Science+Business Media ISBN 978-1-4020-6359-6, ISBN 978-1-4020-6242-1. S. 2091–2092. 
  6. ↑ MEHLHORN, Heinz. Encyclopedia of Parasitology. Berlin: Springer, 2008. ISBN 978-3-540-48994-8. S. 684–686. (anglicky) 
  7. ↑ BEATTY, Norman L.; BHOSALE, Chanakya R.; WHITE, Zoe S. Field evidence of Trypanosoma cruzi infection, diverse host use and invasion of human dwellings by the Chagas disease vector in Florida, USA. PLOS Neglected Tropical Diseases. 7. 7. 2025, roč. 19, čís. 7, s. e0012920. Dostupné online [cit. 2025-07-20]. ISSN 1935-2735. doi:10.1371/journal.pntd.0012920. (anglicky) 
  8. ↑ GALVÃO, Cleber; CARCAVALLO, Rodolfo; ROCHA, Dayse Da Silva. A checklist of the current valid species of the subfamily Triatominae Jeannel, 1919 (Hemiptera, Reduviidae) and their geographical distribution, with nomenclatural and taxonomic notes. Zootaxa. 2003-05-30, roč. 202, čís. 1. Dostupné online [cit. 2025-07-20]. ISSN 1175-5334. doi:10.11646/zootaxa.202.1.1. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Triatominae&oldid=25066964“