Franco Battiato

Franco Battiato
Franco Battiato
	Franco Battiato (2010)
Základní informace
Rodné jméno	Francesco Battiato
Jinak zvaný	Süphan Barzani (jako malíř)
Narození	23. března 1945; Riposto, Itálie
Úmrtí	18. května 2021 (ve věku 76 let); Milo, Itálie
Žánry	opera, nová vlna, progresivní rock, experimentální hudba, electro a pop rock
Povolání	písničkář, hudební skladatel, filmový režisér, spisovatel, zpěvák, scenárista, malíř, režisér, hudebník a filmový scenárista
Nástroje	hlas
Aktivní roky	1965–2019
Vydavatelé	Bla Bla; Philips Records; EMI; Dischi Ricordi; Mercury Records
Příbuzná témata	Alice, Juri Camisasca, Giuni Rosso, Milva
Ocenění	Zlatá medaile italského Řádu za zásluhy o kulturu a umění; důstojník Řádu zásluh o Italskou republiku; Nastro d'Argento for Best New Director
Sídlo	Villa Grazia (do 2021)
Web	www.battiato.it
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franco Battiato (23. března 1945 Jonie – 18. května 2021 Milo)^[1] byl italský zpěvák, skladatel, muzikant, režisér a malíř (jako Süphan Barzani). Je jedním z nejvýraznějších hudebníků poválečné italské scény. Za své tvůrčí období vystřídal mnoho hudebních stylů: romantické začátky, poté experimentální hudba, avantgarda, lyrická díla, etno hudba, progresivní rock a pop. Vždy měl obrovský úspěch u publika a ještě větší u kritiků.

Biografie

První singly

Poté, co přesídlil do centra italské hudební scény, do Milána, vychází roku 1965 první jeho dvě díla jako přílohy časopisu Nuova Enigmistica Tascabile. Jako autor je uveden Francesco Battiato a tyto nahrávky jsou dnes sběratelsky velmi cenné, nikdy poté nebyly znovu nahrány ani vydány. První s názvem L'amore è partito byla představena ve stejném roce na festivalu Sanremo duem Beppe Cardile a Anita Harris. Druhá, …e più ti amo, je převzatá od francouzského zpěváka Alaina Barrièrea a přeložena Ginem Paolim.

Protestsong

Roku 1967 si jej všiml italský zpěvák a divadelní herec Giorgio Gaber a přivedl jej k tehdy populárnímu stylu protestsongů. Prvními singly byly „La torre“ a „Il mondo va così“. Battiato se také zúčastnil inscenace Shakespearovy hry Mnoho povyku pro nic, kde zarecitoval několik veršů. S Gaberem napsal také písně „…e allora dai!“ (představena na Sanremu) a „Gulp Gulp“.

Romantické období

Roku 1968 přechází k vydavatelství Philips. To mu vydalo jen pár skladeb v roce 1971, „Vento caldo“ a „Marciapiede“. Jistý úspěch zaznamenala i píseň „È l'amore“, která je ale významná tím, že naznačila další zpěvákovo tvůrčí směřování. Píseň „Bella ragazza“ se celkem dobře umístila v soutěži o hledání hitu léta 1969.

Experimenty s avantgardou

Roku 1972 se skupinou Osage Tribe vydává jazz rockové LP Arrow Head a Un falco nel cielo, jehož obal se stal velmi populárním.^[2] Ve stejném roce pomáhá Riccardu Pirollimu s albem Area di servizio (zpívá zde v písních „Giorno d'estate“, „Nebbia“ a „Biscotti e the“). Také spolupracuje na albu La finestra dentro od Juriho Camisasky.

V letech 1971 až 1975 vydává sérii veleúspěšných a dodnes kultovních alb pod značkou Bla bla, Fetus (s ve své době cenzurovanou obálkou,^[3] Pollution (píseň „Beta“ obsahuje mimo jiné skladbu „Vltava“ od Bedřicha Smetany doplněnou Battiatovým zpěvem), Sulle corde di Aries, Clic a M.elle le Gladiator. Skladba „Propredad prohibida“ z alba Clic je znělkou zpravodajství na druhém kanále italské veřejnoprávní televize Rai. Roku 1976 po likvidaci vydavatelství Bla bla, přechází k Ricordi, kde vydává další avantgardní alba, Battiato, Juke Box a L'Egitto prima delle Sabbie. Se skladbou „L'Egitto prima delle Sabbie“, která se skládá z opakování jediného akordu po dobu 25 minut získal Battiato roku 1978 Stockhausenskou cenu za soudobou hudební tvorbu. V této době začíná spolupracovat s houslistou Giustem Pio.

Největší úspěchy

Roku 1978 zahajuje spolupráci s Piem skladbami „Adieu“ a „San Marco“ (zpívané francouzsky), ve kterých oba používají pseudonymy (Battiato je Albert Kui). O čtyři roky později nazpívá píseň „Una storia inventata“ zpěvačka Mina.

S přechodem k vydavatelství EMI roku 1979 se Battiato vrací k orientální tematice a s ní přichází největší úspěchy, alba L'era del cinghiale bianco, Patriots, La voce del padrone, L'arca di Noè, Orizzonti perduti, Mondi lontanissimi, Fisiognomica, Giubbe rosse, Come un cammello in una grondaia, Caffé de la Paix a L'ombrello e la macchina da cucire, ke kterému vytvořil texty italský filozof Manlio Sgalambro. Píseň „La cura“ byla v jistém průzkumu mezi Italy vyhlášena za nejhezčí italskou zamilovanou píseň posledních dvaceti let.

Spolupráce s Manliem Sgalambrem

Od roku 1994 spolupracoval na textech s filosofem Sgalabrem a vydává ve vydavatelství Virgin. Vycházejí další velmi úspěšná alba L'imboscata, Gommalacca, Ferro battuto, Dieci stratagemmi a naposledy Il vuoto.

Tvorba

Alba

1972: Fetus
1972: Pollution
1973: Sulle corde di Aries
1974: Clic
1975: M.elle le Gladiator
1977: Battiato
1978: Juke Box
1978: L'Egitto prima delle sabbie
1979: L'era del cinghiale bianco
1980: Patriots
1981: La voce del padrone
1982: L'arca di Noè
1983: Orizzonti perduti
1985: Mondi lontanissimi
1988: Fisiognomica
1991: Come un cammello in una grondaia
1993: Messa Arcaica
1993: Caffè de la Paix
1994: L'ombrello e la macchina da cucire
1996: L'imboscata
1998: Gommalacca
1999: Fleurs
2001: Ferro battuto
2002: Fleurs 3
2004: Dieci stratagemmi
2007: Il vuoto
2008: Fleurs 2
2009: Inneres Auge
2012: Apriti sesamo
2014: Joe Patti's experimental group
2019: Torneremo ancora

Kompilace

1975: Feed Back
1986: Battiato
1989: Giubbe rosse
1994: Unprotected
1996: Battiato Studio Collection
1996: Battiato Live Collection
1996: Shadow, Light
2000: La cura
2001: Introspettiva
2002: La convenzione
2003: Last Summer Dance
2003: Le Stagioni Del Nostro Amore
2004: The Platinum Collection
2005: Studio Collection
2005: Un soffio al cuore di natura elettrica
2006: The Platinum Collection 2
2007: Frequenze e Dissolvenze

Alba ve španělštině

1981: La Voz de su Amo
1985: Ecos de Danzas Sufi
1987: Nomadas
1987: Battiato en Español
1989: Giubbe Rosse
1991: Como un Camello en un canalon
1996: Battiato Collection
1996: La emboscada
2001: Hierro Forjado

Alba v angličtině

1971: Foetus
1985: Echoes of Sufi Dances

Mini LP

1998: Il ballo del potere
1998: Shock in my Town

Klasika

1987: Genesi
1990: Benvenuto Cellini - Una vita scellerata
1992: Gilgamesh
1994: Messa arcaica
2000: Campi magnetici - I numeri non si possono amare

Singly

1965: „L'amore è partito“
1965: „E piu ti amo“
1967: „La torre / Le reazioni“
1967: „Triste come me / Il mondo va così“
1968: „È l'amore / Fumo di una sigaretta“
1969: „Sembrava una serata come tante / Gente“
1969: „Bella ragazza / Occhi d'or“
1971: „Vento caldo / Marciapiede“
1972: „Energia / Una cellula“
1972: „La convenzione / Paranoia“
1979: „L'era del cinghiale bianco / Luna indiana“
1981: „Bandiera bianca / Summer on a Solitary Beach“
1984: „I treni di Tozeur / Le biciclette di Forlì“
1985: „No Time No Space / Il re del mondo“
1985: „Via lattea / L'animale“
1996: „Strani Giorni/Decline and fall of the roman empire“
1996: „La Cura“
1998: „Shock in my town“
1998: „Il ballo del potere“
2001: „Running against the grain/Sarcofagia/In trance“
2004: „Tra Sesso e Castità/Le aquile non volano a stormi/Ermeneutica“
2007: „Il vuoto“
2007: „Aspettando l'estate“

Singly ve španělštině

1985: „La estación de los amores“
1991: „Pobre Patria“
1996: „Yo quiero verte danzar“

Videografie

Dal cinghiale al cammello
Concerto di Baghdad
Messa arcaica
L'Imboscata Tour 1997
Un soffio al cuore di natura elettrica

Filmografie

2003: Lost Love
2005: Musikanten
2007: Nothing is as it seems
2007: La sua figura
2010: Auguri Don Gesualdo
2014: Attraversando il Bardo

Odkazy

Reference

↑ BATTIATO, Franco; PULCINI, Franco. Tecnica mista su tappeto. [s.l.]: EDT, 1992. (italsky)
↑ Un falco nel cielo [online]. italianprog.interfree.it [cit. 2025-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-01-12.
↑ Fetus [online]. indicius.it [cit. 2025-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-28.

Literatura

MACALE, Maurizio. Mentre ascoltavo un disco di Battiato. [s.l.]: Bastogli Editrice Italiana, 1996. (italsky)
MAURO, Enzo Di; MASOTTI, Roberto. Fenomenologia di Battiato. [s.l.]: Auditorium, 1997. (italsky)
MACALE, Maurizio. Franco Battiato: Centro di gravità permanente. Dalle origini a „Gommalacca“. [s.l.]: Bastogli Editrice Italiana, 1998. (italsky)
COZZARI, Luca. Franco Battiato. Pronipote dei padri del deserto. [s.l.]: Zona, 2000. (italsky)
MACALE, Maurizio. Franco Battiato. Una vita in diagonale. [s.l.]: Bastogli Editrice Italiana, 2002. (italsky)
JACHIA, Paolo. E ti vengo a cercare. Franco Battiato e il sacro. [s.l.]: Ancora, 2005. (italsky)
POMPONI, Alessandro. Franco Battiato - Discografia Illustrata. [s.l.]: Coniglio Editore, 2005. (italsky)
GUERRERA, Guido Guidi. Battiato. Another link. [s.l.]: Verdechiaro, 2006. (italsky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Franco Battiato na Wikimedia Commons

[1] BATTIATO, Franco; PULCINI, Franco. Tecnica mista su tappeto. [s.l.]: EDT, 1992. (italsky)

[2] Un falco nel cielo [online]. italianprog.interfree.it [cit. 2025-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-01-12.

[3] Fetus [online]. indicius.it [cit. 2025-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-28.

[1]

[2]

[3]

Nositelé ceny Premio Tenco

Pro hudebníka	Léo Ferré, Sergio Endrigo, Giorgio Gaber, Domenico Modugno a Gino Paoli (1974) • Vinicius de Moraes, Fausto Amodei, Umberto Bindi, Fabrizio De André, Francesco Guccini a Enzo Jannacci (1975) • Georges Brassens (1976) • Jacques Brel (1977) • Leonard Cohen (1978) • Lluís Llach (1979) • Atahualpa Yupanqui (1980) • Chico Buarque de Hollanda (1981) • Arsen Dedić (1982) • Alan Stivell, Paolo Conte, Giovanna Marini a Roberto Vecchioni (1983) • Colette Magny (1984) • Silvio Rodríguez, Dave Van Ronk a Bulat Okudžava (1985) • Tom Waits a Joan Manuel Serrat (1986) • Joni Mitchell (1988) • Randy Newman (1989) • Caetano Veloso (1990) • Charles Trenet (1991) • Vladimir Vysockij (1993) • Pablo Milanés (1994) • Sérgio Godinho (1995) • Renato Carosone (1996) • Jackson Browne (1997) • Elvis Costello (1998) • Bruce Cockburn a Zülfü Livaneli (1999) • Nick Cave a Rickie Lee Jones (2000) • Laurie Anderson a Luis Eduardo Aute (2001) • Donovan a Gilberto Gil (2002) • Eric Andersen a Patti Smith (2003) • Peter Hammill (2004) • John Cale a Khaled (2005) • Willy DeVille a Bruno Lauzi (2006) • Jacques Higelin (2007) • Milton Nascimento (2008) • Franco Battiato a Angélique Kidjo (2009) • Paul Brady (2010) • Luciano Ligabue a Jaromír Nohavica (2011) • The Klezmatics (2012) • Robyn Hitchcock (2013) • José Mário Branco, David Crosby, Maria Farantouri, The Plastic People of the Universe a John Trudell (2014) • Francesco Guccini (2015) • Otello Profazio a Stan Ridgway (2016) • Vinicio Capossela (2017) • Zucchero Fornaciari a Salvatore Adamo (2018) • Pino Donaggio, Gianna Nannini a Eric Burdon (2019) • Vasco Rossi a Sting (2020) • Mogol, Fiorella Mannoia, Vittorio De Scalzi, Paolo Pietrangeli, Enrico Ruggeri, Stefano Bollani a Marisa Monte (2021) • Alice, Claudio Baglioni, Angelo Branduardi, Fabio Concato, Jurij Ševčuk, Giorgio Conte, Bénabar a Michael McDermott (2022) • Carmen Consoli, Eugenio Finardi, Ron a Tom Zé (2023)

Pro kulturní osobnost	Nanni Ricordi (1974) • Michele L. Straniero (1975) • Filippo Crivelli (1976) • Dario Fo (1977) • Roberto Roversi (1978) • Roberto De Simone (1979) • Giancarlo Cesaroni (1980) • Giorgio Calabrese a Ornella Vanoni (1981) • Roberto Murolo (1982) • Sergio Bardotti (1983) • Paolo Poli (1984) • Bulat Okudžava (1985) • Susana Rinaldi (1986) • Žanna Bičevská (1989) • Antonio Carlos Jobim (1990) • Milva (1991) • Virgilio Savona (1994) • Cesária Évora a Cheikha Rimitti (1995) • Lowell Fulson (1996) • Paddy Moloney (1997) • Roger McGuinn (1998) • Mercedes Sosa (1999) • Ute Lemper a Franco Lucà (2000) • Meri Lao (2001) • Arto Lindsay a Enrique Morente (2002) • Jane Birkinová a Maria Del Mar Bonet (2003) • Dulce Pontes (2004) • Fernanda Pivano (2005) • Gianfranco Reverberi a Achinoam „Noa“ Nini (2006) • Marianne Faithfullová (2007) • Joan Molas (2008) • Horacio Ferrer (2009) • Amancio Prada, Roberto „Freak“ Antoni (2010) • Mauro Pagani (2011) • Alessandro Portelli (2012) • Garland Jeffreys a Cui Jian (2013) • Gianni Minà (2014) • Guido De Maria (2015) • Sergio Staino (2016) • Massimo Ranieri a Camanè (2017) • Carlo Petrini (2018) • Franco Fabbri (2019) • Vincenzo Mollica (2020) • Pere Camps (2021) • Giancarlo Governi a Gualtiero Bertelli (2022) • Renzo Arbore (2023)