Wikipedia - Benutzerbeiträge [de]

Mariä Himmelfahrt (Opava)

2019-04-24T10:38:11Z

90.178.155.55: /* Výstavba kostela */ Nanebevzetí Panny Marie

{{Infobox - kostel
| název = Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie v Opavě
| šířka boxu =
| obrázek = Kostel Nanebevzetí P. Marie, Opava - panoramio.jpg
| velikost obrázku = 300px
| popisek =
| církev = [[Římskokatolická církev|římskokatolická]]
| provincie = [[Moravská církevní provincie|Moravská]]
| diecéze = [[Diecéze ostravsko-opavská|ostravsko-opavská]]
| unie =
| děkanát = [[Děkanát Opava|Opava]]
| vikariát =
| sdružení =
| farnost = [[Římskokatolická farnost Panny Marie Opava]]
| sbor =
| stát = Česko
| stát podcelek1 název = [[Kraje v Česku|Kraj]]
| stát podcelek1 = [[Moravskoslezský kraj]]
| stát podcelek2 název =
| stát podcelek2 =
| obec = [[Opava]]
| zeměpisná šířka = 49.9386111
| zeměpisná délka = 17.9008333
| vysvěcení = [[12. červen|12. června]] [[1789]]
| světitel = [[Karel Godefried von Rosenthal]]
| titul = [[farní kostel]]
| užívání = Římskokatolická farnost Panny Marie Opava
| datum zániku =
| architekt =
| sloh = [[gotika]], [[baroko]]
| architektonický typ =
| výstavba =
| kapacita =
| délka =
| šířka =
| výška =
| umístění oltáře = východ
| materiál = režné zdivo
| adresa = Rybí trh, Opava
| web = http://www.farnostopava.cz/
| commonscat = Concathedral of the Assumption of the Virgin Mary
}}
'''Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie''' v [[Opava|Opavě]] je mohutný trojlodní [[kostel]] se dvěma věžemi, vybudovaný ve [[14. století]] v [[gotika|gotickém]] slohu na místě starší [[románský sloh|románské]] [[stavba|stavby]] z počátku [[13. století]]. V roce [[1995]] byl kostel prohlášen [[Národní kulturní památka České republiky|národní kulturní památkou]]. Od roku [[1996]] je druhým sídelním kostelem [[diecéze ostravsko-opavská|ostravsko-opavského]] [[biskup]]a ([[Konkatedrála|konkatedrálou]]).

== Historie ==
=== Výstavba kostela ===
Vznik kostela [[Nanebevzetí Panny Marie]] v Opavě je spojen s [[Řád německých rytířů|Řádem německých rytířů]]. S výstavbou kostela bylo pravděpodobně započato brzy po roce [[1204]].{{#tag:ref|Přítomnost Řádu německých rytířů na Opavsku poprvé potvrzuje listina papeže [[Inocenc III.|Innocence III.]] z 15. dubna 1204, ze které vyplývá, že [[Seznam vládců Moravy|moravský markrabě]] [[Vladislav Jindřich]] a jeho bratr český král [[Přemysl Otakar I.]] věnovali řádu majetek v Opavě.<ref>{{Citace periodika | příjmení = Wihoda | jméno = Martin | odkaz na autora = Martin Wihoda | titul = Rozsah a struktura vlastnictví Řádu německých rytířů na Opavsku ve 13. století | periodikum = Časopis Slezského zemského muzea. Série B | odkaz na periodikum = | rok = 1992 | měsíc = | ročník = 41 | číslo = 2 | strany = 97-98 | url = | issn = 1211-3131}}</ref>|group=pozn.}} O podobě tohoto románského kostela není nic bližšího známo. V listině [[Seznam představitelů českého státu|českého krále]] [[Václav I.|Václava I.]] z [[12. květen|12. května]] [[1237]] se zmiňuje [[Římskokatolická farnost Panny Marie Opava|fara v Opavě]], která byla v držení Řádu německých rytířů.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Müller | jméno = Karel | odkaz na autora = Karel Müller (archivář)| příjmení2 = Žáček | jméno2 = Rudolf | odkaz na autora2 = Rudolf Žáček | spoluautoři = a kol. | rok = 2006 | titul = Opava | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | počet stran = 611 | isbn = 80-7106-808-X | poznámky Dále jen ''Opava'' | strany = 341}}</ref>

Po smrti [[Přemysl Otakar II.|Přemysla Otakara II.]] se výstavba kostela zastavila a byla obnovena až po návratu jeho nemanželského syna [[Mikuláš I. Opavský|Mikuláše I. Opavského]] z uherského zajetí.<ref>''Opava'', s. 342.</ref> Dokončený kostel se stal největší církevní stavbou v Opavě a hlavní dominantou města.<ref>''Opava'', s. 360.</ref>

Pravděpodobně těsně před rokem 1452 nechal opavský kníže [[Vilém I. Opavský|Vilém]] k západnímu poli jižní lodi kostela přistavět kapli sv. Hrobu s oltářem zasvěceným Zmrtvýchvstání Páně. V této kapli zamýšlel kníže zřídit nové pohřebiště [[Opavští Přemyslovci|opavských Přemyslovců]], kteří byli dosud obvykle pohřbíváni v [[Kostel svatého Ducha (Opava)|kostele sv. Ducha v Opavě]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Prix | jméno = Dalibor | odkaz na autora = Dalibor Prix | příjmení2 = Schenková | jméno2 = Marie | odkaz na autora2 = Marie Schenková | příjmení3 = Šopák | jméno3 = Pavel | odkaz na autora3 = Pavel Šopák | titul = Opava : konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie | vydavatel = Historická společnost Starý Velehrad | místo = Velehrad | rok = 2000 | počet stran = 27 | isbn = 80-86157-05-9 | poznámky = Dále jen ''Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie'' | strany = 11}}</ref>

Při požáru města 9. srpna 1461 shořel letnerový kříž a poté byl stržen poškozený [[Lektorium|letner]], který odděloval presbytář vyhrazený řádovým bratřím od trojlodí vyhrazeného laikům. Letner už nebyl nikdy obnoven.<ref>''Opava'', s. 391-392.</ref>

=== Reformace a protireformace ===
V roce [[1540]] získala opavská městská rada od Řádu německých rytířů patronátní práva ke kostelu Panny Marie.{{#tag:ref|K rezignaci na patronátní práva došlo 14. srpna 1540 ze strany opavské komtura Řádu německých rytířů a faráře Jana Finka a jeho sbolubratří Jana Ecksteina a Martina Ölsnera. Komtur Finck poté konvertoval k luteránství a oženil se s dcerou opavského purkmistra.<ref name = "Opava398">''Opava'', s. 398.</ref>|group=pozn.}} To jim potvrdil o dva roky později český král [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinand I.]] s podmínkou, že faráři budou jen řádní katoličtí kněží, které schválí [[Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů|olomoucký biskup]]. V roce [[1555]] tak byl jmenován farářem katolík [[Blažej Sibenlot]]. Městská rada se v této době soustředila na vybudování reprezentativní střechy nad jižní věží. Po roce 1540 blíže neznámy opavský tesař zhotovil na koruně hranolové části věže ochoz a nad oktogonální nástavbou byl vztyčen štíhlý jehlancový krov dosahující do výšky přesahující 70 metrů.<ref name = "Opava398"/>

Probíhající [[reformace]] však v druhé polovině [[16. století]] silně zasáhla i na Opavsko a tak v roce [[1565]] přibyl ve farním chrámu luteránský kazatel [[Martin Zenkfrei]]. Přes snahu biskupa o to, aby byl kazatel z města vyhoštěn, podařilo se Opavanům i za pomoci úplatků královských úředníků dosáhnou toho, že Zenkfrei ve městě zůstal. Situaci protestantům ulehčoval i farář Sibenlot, který si příliš nehleděl svých povinnosti a věnoval se spíše světským záležitostem, přestože byl často biskupem i císařem napomínán.<ref>{{Citace periodika | příjmení = Zukal | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Zukal | titul = Bouře proti biskupu Vilémovi Prusinovskému v Opavě r. 1569 | periodikum = Věstník Matice opavské | odkaz na periodikum = | rok = 1933 | měsíc = | ročník = 38 | číslo = | strany = 1 | url = | poznámky = Dále jen ''Bouře proti biskupu Vilémovi Prusinovskému'' | issn = 0037-6833}}</ref>

Po smrti Martina Zenkfreie v roce 1569 začali Opavané hned hledat nového kazatele. I farář Sibenlot uzavřel s městskými radními smlouvu podle které se zavázal, že nebude nijak překážet luteránskýcm kazatelům a za to obdrží 400 zlatých a každoročně dalších 200 zlatých.{{#tag:ref|Blažej Sibenloth už následujícího roku (1570) konvertoval k luterství a dokonce se oženil s měšťanskou dcerou.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Fukala | jméno = Radek | odkaz na autora = Radek Fukala | titul = Reformace ve Slezsku a na Opavsku | vydavatel = Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historických věd | místo = Opava | rok = 2010 | počet stran = 181 | isbn = 978-80-7248-603-8 | poznámky = Dále jen ''Reformace ve Slezsku a na Opavsku'' | strany = 77}}</ref>|group=pozn.}} Smlouvu farář uzavřel bez biskupova vědomí a od té doby ve farním kostele úplně přestala katolická bohoslužba.<ref>''Bouře proti biskupu Vilémovi Prusinovskému'', s. 2</ref> Na konci října [[1569]] přijel do Opavy olomoucký biskup [[Vilém Prusinovský z Víckova]], který se rozhodl ve farním kostele katolické bohoslužby obnovit. Část obyvatel města se postavilo k záměrům nepříznivě, a tak když v neděli 6. listopadu 1569 zahájil biskup v kostele Panny Marie bohoslužbu, protestantští nespokojenci zabránili jezuitovi Štěpánovi Rimmelovi doprovázejícímu biskupa v kázání. Protože v nastalé vřavě hrozilo biskupovi smrtelné nebezpečí, byl pod ochranou ozbrojených šlechticů vyveden z kostela. Azyl nalezl v nedalekém [[Kostel svatého Václava (Opava)|kostele sv. Václava]].<ref>''Reformace ve Slezsku a na Opavsku'', s. 91-92.</ref>

Během [[České stavovské povstání|stavovského povstání]] byl 29. června 1619 kostel i s farním dvorem a školou se souhlasem slezských stavů zabrán katolíkům a předán protestantům.<ref>{{Citace periodika | příjmení = Janek | jméno = Miroslav | odkaz na autora = | titul = Opavská fara a její statek v době bělohorské | periodikum = Slezský sborník | odkaz na periodikum = | rok = 1935 | měsíc = | ročník = 40 | číslo = 1 | strany = 52 | url = | poznámky = Dále jen ''Opavská fara a její statek v době bělohorské'' | issn = 0037-6833}}</ref> Dne 12. srpna 1632 se v kostele uskutečnil hold opavských stavů knížeti Karlovi Eusebiovi z Lichtenštejna. Na dochované mědirytině tohoto holdu je vidět původní interiér kostela včetně pozdně gotického oltáře a sanktuaria, které byly zničeny během požárů v letech 1689 a 1758.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Kozák | jméno = Petr | odkaz na autora = Petr Kozák (historik) | titul = Hold stavů Karlu Eusebiovi jako novému opavskému knížeti | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Matejko-Peterka | jméno sestavitele = Ilona | odkaz na sestavitele = | spolusestavitelé = a kol. | sborník = Země a její pán : struktury vlády a její projevy na území Rakouského Slezska do konce první světové války | odkaz na sborník = | vydavatel = Slezské zemské muzeum | odkaz na vydavatele = | místo = Opava | rok vydání = 2014 | isbn = 978-80-87789-19-3 | url = | kapitola = | strany = 154}}</ref><ref>{{Citace sborníku | příjmení = Kozák | jméno = Petr | odkaz na autora = | titul = Kníže Karel Eusebius z Lichtenštejna potvrzuje stavům opavského knížectví jejich práva privilegia | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Matejko-Peterka | jméno sestavitele = Ilona | odkaz na sestavitele = | spolusestavitelé = a kol. | sborník = Země a její pán : struktury vlády a její projevy na území Rakouského Slezska do konce první světové války | odkaz na sborník = | vydavatel = Slezské zemské muzeum | odkaz na vydavatele = | místo = Opava | rok vydání = 2014 | isbn = 978-80-87789-19-3 | url = | kapitola = | strany = 155–156}}</ref>

V roce 1686 byla jižní věž kostela opatřena novým zastřešením v podobě cibulovitých bání s lucernami ozdobených osmnácti pozlacenými koflíky. Podle dobového svědka předčila jižní věž kostela Nanebevzetí Panny Marie svou krásou i výškou tehdy také nově opravenou věž kostela [[Bazilika svaté Alžběty (Wroclaw)|sv. Alžběty]] ve [[Vratislav (město)|Vratislavi]]. O dva roky později byla na střeše kostela nahrazena původní šindelová krytina novou břidlicovou.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Grůza | jméno = Antonín | odkaz na autora = | příjmení sestavitele = Grůza | jméno sestavitele = Antonín | odkaz na sestavitele = | příjmení sestavitele2 = Vymětalová | jméno sestavitele2 = Martina | odkaz na sestavitele2 = | titul = Opavská konkatedrála po požáru z roku 1689 | sborník = Sborník Národního památkového ústavu v Ostravě | vydavatel = Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě | místo = Ostrava | rok vydání = 2003 | isbn = 80-85034-29-8 | poznámky = Dále jen ''Opavská konkatedrála po požáru z roku 1689'' | strany = 20}}</ref>

Dne 24. května 1689 zasáhl kostel velký požár města. Už 2. června se městský písař obrací s žádostí o pomoc s odstraňováním škod na opavského vévodu [[Jan Adam I. z Lichtenštejna|Jana Adama z Lichtenštejna]], bruntálského místodržícího Řádu německých rytířů a na olomouckého biskupa. Z nařízení purkmistra byla střecha kostela alespoň provizorně přikryta prkny, žárem puklý zvon byl odeslán do Uničova ke zvonaři k přelití a slévači ze Zlatých hor byli pověřeni vyčištěním kovů z ostatních při požáru roztavených zvonů. Už na podzim byla sice opravena jižní věž kostela do podoby z roku 1686 (pozlacená makovice byla osazena 12. října 1689), ale zejména tesařské a pokrývačské práce na zastřešení celého kostela si vyžádaly delší čas a pokračovaly až do roku 1693. Střecha byla opět pokryta šindelovou krytinou z důvodu předchozích špatných zkušeností s břidlicí. Na nutné opravy bylo vydáno celkem více než 1039 tolarů.<ref>''Opavská konkatedrála po požáru z roku 1689'', s. 21.</ref> Obnovu vyhořelého kostela realizoval v roce 1699 stavitel [[Hans Georg Hausrucker]] ve spolupráci s Jordanem Zellerem.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Müller | jméno = Karel | odkaz na autora = Karel Müller (archivář) | příjmení2 = Žáček | jméno2 = Rudolf | odkaz na autora2 = Rudolf Žáček | spoluautoři = a kol. | rok = 2006 | titul = Opava | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | počet stran = 611 | isbn = 80-7106-808-X | poznámky = Dále jen ''Opava'' | strany = 417}}</ref>

=== Barokní přestavba ===
Dne [[25. srpen|25. srpna]] [[1758]] vyhořel kostel při velkém požáru Opavy. Z 21 tehdejších oltářů se zachránil jediný oltář sv. Trojice. Byl zničen i teprve před rokem zhotovený hlavní oltář, velké varhany, které byly považovány za nejcennější ve [[Slezsko|Slezsku]] a také tři nové velké zvony. Škoda na kostele činila 100 000 [[Rakousko-uherský zlatý|zlatých]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Kreuzinger | jméno = Erasmus | odkaz na autora = | titul = Opavská kronika staré a nové doby, aneb, Opava a její pozoruhodnosti : příručka pro obyvatelstvo a průvodce pro cizince se situačním plánem města Opavy | vydavatel = Magistrát Statutárního města Opavy : František Máj | místo = Opava | rok = 2002 | počet stran = 154 | isbn = 80-7277-026-8 | strany = 28}}</ref>

Opavský děkan Schwab původně nabídl zakázku na výmalbu bočních oltářů malíři [[Ignác Raab|Ignáci Raabovi]], ale ten ji pro svůj pokročilý věk a špatný zdravotní stav odmítl.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Schenková | jméno = Marie | odkaz na autora = Marie Schenková | příjmení2 = Olšovský | jméno2 = Jaromír | odkaz na autora2 = Jaromír Olšovský | titul = Barokní malířství a sochařství v západní části českého Slezska | vydavatel = Slezské zemské muzeum ; František Maj | místo = Opava | rok = 2001 | počet stran = 274 | isbn = 80-86458-06-7 | poznámky = Dále jen ''Barokní malířství a sochařství v západní části českého Slezska'' | strany = 16}}</ref> Po Raabově odmítnutí se o zakázku ucházel v roce 1781 opavský malíř [[Josef Lux (malíř)|Josef Lux]]. Místodržitel řádu německých rytířů v [[Bruntál]]e [[Maxmilián Xaver z Riedheimu]] však vyjádřil přesvědčení, že Lux není malíř, který by byl schopen uspokojivě zvládnout tak významnou zakázku.<ref>''Barokní malířství a sochařství v západní části českého Slezska'', s. 58.</ref> Oltářní obrazy poté realizoval vídeňský malíř pocházející z [[Bílovec|Bílovce]] [[Felix Ivo Leicher]]. Soubor těchto obrazů představuje jeho umělecké schopnosti v nejvyzrálejší podobě.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Slavíček | jméno = Lubomír | odkaz na autora = Lubomír Slavíček | titul = Příspěvek k poznání díla Felixe Ivo Leichera na severní Moravě | odkaz na titul = | sborník = Sborník památkové péče v Severomoravském kraji 5 | odkaz na sborník = | vydavatel = Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody | místo = Ostrava | rok vydání = 1982 | isbn = | url = | strany = 49}}</ref> Při požáru v roce 1758 zničený Lehnerův oltář nahradil nový koncepčně průkopnický baldachýnový oltář navržený architektem Mauriziem Pedettim. Zhotovení oltáře realizoval v letech [[1782]]–[[1784]] [[Jan Schubert]].<ref>''Opava'', s. 421.</ref>

[[Soubor:Jacob Alt Pfarrkirche Troppau.jpg|upright|left|thumb|Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie před regotizací]]
V roce [[1784]] byla v přízemí jižní věže zřízena kaple sv. Valentina. Její zřízení souviselo s kultem [[Svatý Valentin|sv. Valentina]], jehož ostatky byly v srpnu 1688 slavnostně přeneseny do [[Kostel svatého Vojtěcha (Opava)|kostela sv. Vojtěcha]] v Opavě. Barokní úpravy kostela byly dokončeny v roce 1788 a o rok později ([[12. červen|12. června]] [[1789]]) byl kostel slavnostně vysvěcen [[Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů#Pomocní biskupové olomoučtí|olomouckým pomocným biskupem]] [[Karel Godefried von Rosenthal|Karlem Godefriedem z Rosenthalu]].<ref>''Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie'', s. 15.</ref> Snad právě ke slavnosti vysvěcení kostela vznikl soubor sedmi reprezentativních klasicistních [[sedes]].<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Tesař | jméno = Petr | odkaz na autora = | titul = Sedes | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Šopák | jméno sestavitele = Pavel | odkaz na sestavitele = | spolusestavitelé = a kol. | sborník = Znamení vertikál : církevní a náboženský život českého Slezska od středověku po první světovou válku | odkaz na sborník = | vydavatel = Slezské zemské muzeum | odkaz na vydavatele = | místo = Opava | rok vydání = 2013 | isbn = 978-80-87789-13-1 | url = | kapitola = | strany = 91}}</ref> Kolem kostela se až do roku [[1796]] nacházel hřbitov s [[Kaple svatého Michaela (Opava)|kaplí sv. Michaela]].{{#tag:ref|Kaple sv. Michaela zanikla po požáru v roce 1758 a už nebyla obnovena. Zároveň dochází k postupnému omezování provozu hřbitova. Definitivně se na hřbitově v sousedství konkatedrály přestalo pohřbívat v roce 1784, kdy došlo v rámci osvícenských opatření k zákazu pohřbů na tomto největším opavském pohřebišti. Roli jediného hřbitova celé [[Římskokatolická farnost Panny Marie Opava|farnosti Panny Marie]] převzal Nový hřbitov nacházející se v prostoru mezi dnešními ulicemi Na Valech, U Fortny, Pivovarskou a mlýnským náhonem. I zde se však z důvodu blízkosti města pohřbívalo jen do roku 1789.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Kozák | jméno = Petr | odkaz na autora = | příjmení sestavitele = | jméno sestavitele = | odkaz na sestavitele = | příjmení sestavitele2 = | jméno sestavitele2 = | odkaz na sestavitele2 = | titul = Dějiny tzv. Nového hřbitova. Příspěvek k raně novověké topografii města Opavy | sborník = Sborník Národního památkového ústavu v Ostravě | vydavatel = Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě | místo = Ostrava | rok vydání = 2009 | isbn = 80-85034-55-4 | strany = 92-111}}</ref>|group=pozn.}} Na jeho místě vyrostla v roce [[1804]] novostavba [[Slezské divadlo Opava|divadla]].<ref>''Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie'', s. 19.</ref>

=== Plány regotizace kostela ===
Během 80. a 90. let [[19. století]] se začaly objevovat záměry regotizace kostela. Na podporu plánované opravy vznikl spolek pro obnovu kostela, který se jako ke svému vzoru hlásil k obdobnému spolku založeném v souvislosti s přestavbou [[Kostel svatého Mořice (Olomouc)|kostela sv. Mořice]] v [[Olomouc]]i. Snahy spolku zaštítil [[Velmistři Řádu německých rytířů|velmistr Řádu německých rytířů]] [[Evžen Rakousko-Těšínský|arcivévoda Evžen]].<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Vojtal | jméno = Petr | odkaz na autora = | titul = K regotizaci proboštského chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Opavě | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = | jméno sestavitele = | sestavitel = | sborník = Opava : sborník k dějinám města 1 | odkaz na sborník = | vydavatel = AVE - Informační centrum Opavska ; Město Opava ; Matice Slezská | místo = Opava | rok vydání = 1998 | isbn = 80-902042-5-2 | poznámky = Dále jen ''K regotizaci proboštského chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Opavě'' | strany = 110}}</ref> Už v roce 1887 navštívil Opavu Friedrich von Schmidt, který zpracoval průzkum kostela a nastínil postup obnovy. Architektem uvažované přestavby se měl stál Schmidtův žák [[Georg von Hauberrisser|Georg Hauberrisser]]. O tři roky předložil Hauberisser dva návrhy pro přestavbu, které měly kostelu vrátit „gotickou podobu“. První jednodušší plán měl rozpočet 160 000 zlatých, druhý pak 210 000 zlatých. Více pozornosti věnoval druhému návrhu, jehož realizace by znamenala zásadní zásah do podoby kostela.<ref>''K regotizaci proboštského chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Opavě'', s. 110-111.</ref> Centrální komise ve Vídni sice plán přestavby schválila, ale změna v chápání památkové ochrany a položení důrazu spíše na konzervaci však už neumožnila provést regotizaci v uvažovaném rozsahu. Z projektu Georga Hauberrissera tak bylo využito jen několik detailů.<ref>''K regotizaci proboštského chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Opavě'', s. 114-115.</ref> Realizovaná kompromisní varianta nakonec proměnila prakticky jen západní průčelí kostela.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Pelc | jméno = Martin | odkaz na autora = | příjmení2 = Šopák | jméno2 = Pavel | odkaz na autora2 = Pavel Šopák | příjmení3 = Šústková | jméno3 = Hana | odkaz na autora3 = | titul = Opava - Vídeň : měšťanská kultura 19. století mezi periferií a centrem | vydavatel = Slezská univerzita | místo = Opava | rok = 2011 | počet stran = 207 | isbn = 978-80-7248-650-2 | strany = 169}}</ref> Zde byly například osazeny v letech 1902–1906 dva novogotické chrliče ve tvaru okřídlených nestvůr.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Skalík | jméno = Tomáš | odkaz na autora = | titul = Tiché dominanty veřejného prostoru : Opavské sochy I. – historické centrum | vydavatel = Občanské sdružení Za Opavu | místo = Opava | rok = 2012 | počet stran = 124 | isbn = 978-80-905039-1-5 | strany = 56}}</ref> V roce 1928 byly v nikách kostela na vnější straně presbytáře z iniciativy ředitele [[Slezské zemské muzeum|opavského muzea]] [[Edmund Wilhelm Braun|Edmunda Wilhelma Brauna]] a faráře [[Paul Heider|Paula Heidera]] osazeny náhrobky přemístěné ze zrušeného hřbitova, který se nacházel na místě dnešního [[Kostel svaté Hedviky (Opava)|kostela sv. Hedviky]].<ref>{{Citace periodika | příjmení = Braun | jméno = Edmund Wilhelm | odkaz na autora = Edmund Wilhelm Braun | titul = Die Grabsteine in den Chornischen der Troppauer Pfarrkirche | periodikum = Deutsche Post | odkaz na periodikum = | rok = 1941 | měsíc = březen | den = 19 | ročník = 156 | číslo = 78 | strany = 5 | url = | issn = | jazyk = německy}}</ref><ref>{{Citace monografie | příjmení = Mihová | jméno = Tereza | odkaz na autora = | příjmení2 = Šopák | jméno2 = Pavel | odkaz na autora2 = | titul = Nápisy na hrobech : městský hřbitov v Opavě v letech 1789–1804 | vydavatel = Slezská univerzita | místo = Opava | rok = 2015 | počet stran = 127 | isbn = 978-80-7510-175-4 | strana = 8}}</ref>

Od roku [[1995]] je kostel [[národní kulturní památka České republiky|národní kulturní památkou]], od roku 1996 pak [[katedrála|konkatedrálou]] nově vzniklé [[diecéze ostravsko-opavská|ostravsko-opavské diecéze]]. Od roku 2004 prochází konkatedrála celkovou rekonstrukcí.

== Interiér ==
[[Soubor:Hlavní loď-Noc kostelů.JPG|náhled|Interiér konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie]]
Interiéru konkatedrály vévodí hlavní baldachýnový [[oltář]], který podle konceptu [[eichstätt]]ského architekta [[Mauritio Pedetti|Mauritia Pedettiho]] zhotovil sochař [[Jan Schubert]].<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Šopák | jméno = Pavel | odkaz na autora = | titul = Hlavní oltář v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Opavě | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Šopák | jméno sestavitele = Pavel | odkaz na sestavitele = | spolusestavitelé = a kol. | sborník = Znamení vertikál : církevní a náboženský život českého Slezska od středověku po první světovou válku | odkaz na sborník = | vydavatel = Slezské zemské muzeum | odkaz na vydavatele = | místo = Opava | rok vydání = 2013 | isbn = 978-80-87789-13-1 | url = | kapitola = | strany = 260-261}}</ref><ref>''Barokní malířství a sochařství v západní části českého Slezska'', s. 160.</ref> Na stěnách [[Kněžiště|presbytáře]] je zavěšeno 11 obrazů mariánského cyklu od Ignáce Raaba, které doplňují další čtyři obrazy světců (sv. Šebestián, sv. Patrik, sv. Hedvika a sv. Biskup) od téhož autora.<ref>''Barokní malířství a sochařství v západní části českého Slezska'', s. 62–63, 96.</ref> V presbytáři umístěná kazatelna a protějškově umístěný nástavec křtitelnice jsou dílem Jana Schuberta z let 1782–1784.<ref>''Barokní malířství a sochařství v západní části českého Slezska'', s. 160–161.</ref> V kapli sv. Anny se nachází obraz sv. Jana Nepomuckého z konce 17. století, který je pravděpodobně nejstarším zpodobněním světce na území rakouského Slezska.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Schenková | jméno = Marie | odkaz na autora = | titul = Svatý JAn Nepomucký | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Šopák | jméno sestavitele = Pavel | odkaz na sestavitele = | spolusestavitelé = a kol. | sborník = Znamení vertikál : církevní a náboženský život českého Slezska od středověku po první světovou válku | odkaz na sborník = | vydavatel = Slezské zemské muzeum | odkaz na vydavatele = | místo = Opava | rok vydání = 2013 | isbn = 978-80-87789-13-1 | url = | kapitola = | strany = 2251}}</ref>

Ve vybavení kostela se dochovalo i velké množství [[Paramenta|parament]], z nichž k nejcennějším patří velký [[relikviář]] sv. Kříže ze zlacené stříbra od vídeňské firmy Adler z roku 1900.{{#tag:ref|Podle tradice byl v kostele Nanebevztí Panny Marie uchováván velký ostatek svatého Kříže už od středověku. Císař [[Maxmilián II. Habsburský|Maxmilián]] jej v roce 1567 nechal převézt do Vídně, aby jej zachránil před protestanty. Jeho manželka [[Marie Španělská|Marie]] jej pak přenehala vídeňskému klášteru klarisek. Teprve po jeho zrušení v roce 1782 se na žádost kněžny [[Marie Leopoldina ze Šternberka|Marie Leopoldiny z Lichtenštejna]] vrátil ostatek opavskému kostelu a v roce 1900 byl pro něj pravděpodobně v souvislosti s uvažovanou regotizací kostela vídeňskou firmou Adler zhotoven novogotický relikviář.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Tesař | jméno = Petr | odkaz na autora = Petr Tesař | titul = Adler Vídeň | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Šopák | jméno sestavitele = Pavel | odkaz na sestavitele = Pavel Šopák | spolusestavitelé = a kol. | sborník = Znamení vertikál : církevní a náboženský život českého Slezska od středověku po první světovou válku | odkaz na sborník = | vydavatel = Slezské zemské muzeum | odkaz na vydavatele = | místo = Opava | rok vydání = 2013 | isbn = 978-80-87789-13-1 | url = | kapitola = | strany = 338-339}}</ref>|group=pozn.}} Z většího množství dalších relikviářů stojí za zmínku relikviáře sv. Notburgy a sv. Jana Sarkandra.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Tesař | jméno = Petr | odkaz na autora = | titul = Anonym Relikviář svatého Jana Sarkandra | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Šopák | jméno sestavitele = Pavel | odkaz na sestavitele = | spolusestavitelé = a kol. | sborník = Znamení vertikál : církevní a náboženský život českého Slezska od středověku po první světovou válku | odkaz na sborník = | vydavatel = Slezské zemské muzeum | odkaz na vydavatele = | místo = Opava | rok vydání = 2013 | isbn = 978-80-87789-13-1 | url = | kapitola = | strany = 350}}</ref><ref>{{Citace sborníku | příjmení = Tesař | jméno = Petr | odkaz na autora = | titul = Anonym Relikviář svaté Notburgy | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Šopák | jméno sestavitele = Pavel | odkaz na sestavitele = | spolusestavitelé = a kol. | sborník = Znamení vertikál : církevní a náboženský život českého Slezska od středověku po první světovou válku | odkaz na sborník = | vydavatel = Slezské zemské muzeum | odkaz na vydavatele = | místo = Opava | rok vydání = 2013 | isbn = 978-80-87789-13-1 | url = | kapitola = | strany = 351}}</ref>

K vybavení kostela patří i větší množství kalichů. K nejcennějším z nich patří mešní kalich s medailony světců ze zlaceného stříbra roku 1735 zhotovený významným olomouckým zlatníkem [[František Josef Rossmayer|Františkem Josefem Rossmayerem]] (1700–1751). Kalich byl pravděpodobně vyroben pro klášter premonstrátů na [[Svatý Kopeček (Olomouc)|Svatém Kopečku u Olomouce]] a měl připomínat korunovaci zdejšího milostného obrazu Panny Marie, ke které došlo v roce 1732. Do Opavy se zřejmě dostal po zrušení kláštera v roce 1784.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Rosová | jméno = Romana | odkaz na autora = | titul = František Josef Rossmayer Mešní kalich s medailony světců | odkaz a titul = | příjmení sestavitele = Šopák | jméno sestavitele = Pavel | odkaz na sestavitele = | spolusestavitelé = a kol. | sborník = Znamení vertikál : církevní a náboženský život českého Slezska od středověku po první světovou válku | odkaz na sborník = | vydavatel = Slezské zemské muzeum | odkaz na vydavatele = | místo = Opava | rok vydání = 2013 | isbn = 978-80-87789-13-1 | url = | kapitola = | strany = 343}}</ref> Další cenný kalich zhotovil brněnský zlatník [[Antonín Josef Ignác Anderle]] ve druhé čtvrtině 18. století a je na něm vyobrazena legenda o sv. Janu Nepomuckém. Také tento kalich pravděpodobně původně nebyl určen pro opavský kostel a dostal se do jeho sbírek až později, snad v souvislosti s existujicím bratrstvem sv. Jana Nepomuckého.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Tesař | jméno = Petr | odkaz na autora = | titul = Antonín Josef Ignác Anderle Mešní kalich s legendou svatého Jana Nepomuckého | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Šopák | jméno sestavitele = Pavel | odkaz na sestavitele = | spolusestavitelé = a kol. | sborník = Znamení vertikál : církevní a náboženský život českého Slezska od středověku po první světovou válku | odkaz na sborník = | vydavatel = Slezské zemské muzeum | odkaz na vydavatele = | místo = Opava | rok vydání = 2013 | isbn = 978-80-87789-13-1 | url = | kapitola = | strany = 344-345}}</ref>

Dalším zajímavým liturgickým předmětem v kostele Panny Marie je [[ciborium]] s erby členů řádu německých rytířů. Samotné tělo ciboria zhotovil v polovině 17. století opavský zlatník [[Jakub Mannlich]]. Později na něm bylo osazeno víko z počátku 18. století. Víko je druhotně spojeno šroubem s gotickým relikviářovým křížem z 2. třetiny 15. století, který byl snad původně součástí [[pacifikál]]u. Na těle ciboria jsou osazeny štítky s erby členů řádu německých rytířů: bruntálského místodržitele Adama Oswalda z Lichtenštejna, domácího komtura v Bruntále Jana Egolfa z Westernachu a opavského děkana Jana Kašpara Hirleho.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Tesař | jméno = Petr | odkaz na autora = | titul = Jakub Mannlich Ciborium pro opavský kostel Panny Marie s erby členů řádu německých rytířů | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Matejko-Peterka | jméno sestavitele = Ilona | odkaz na sestavitele = | spolusestavitelé = a kol. | sborník = Země a její pán : struktury vlády a její projevy na území Rakouského Slezska do konce první světové války | odkaz na sborník = | vydavatel = Slezské zemské muzeum | odkaz na vydavatele = | místo = Opava | rok vydání = 2014 | isbn = 978-80-87789-19-3 | url = | kapitola = | strany = 269–271}}</ref> Mezi čelné památky konkatedrály patí i [[monstrance]] od [[Augsburg|augšpurského]] zlatníka [[Kašpar Xaver Stippeldey|Kašpara Xavera Stippeldeye]] z roku 1786 s erbem zemského komtura baleje Franky Františka Zikmunda Adalberta Friedricha svobodného pána z Lehrbachu (1729–1787).{{#tag:ref|Monstrance mohla být původně určena pro nově budovaný kostel sv. Alžběty v [[Norimberk]]u, při jehož stavbě se Lehrbach angažoval. Později se monstrance dostala do vlastnictví [[Velmistři Řádu německých rytířů|velmistra Řádu německých rytířů]]. Velmistr [[Antonín Viktor Habsbursko-Lotrinský|Antonín Viktor]] ji pak v roce 1830 věnoval opavskému kostelu Nanebevzetí Panny Marie.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Tesař | jméno = Petr | odkaz na autora = | příjmení sestavitele = | jméno sestavitele = | odkaz na sestavitele = | příjmení sestavitele2 = | jméno sestavitele2 = | odkaz na sestavitele2 = | titul = Monstrance s řádovým křížem z kostela Nanebevzetí Panny Marie v Opavě | sborník = Sborník Národního památkového ústavu v Ostravě | vydavatel = Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě | místo = Ostrava | rok vydání = 2013 | isbn = 80-85034-78-3 | strany = 84-90}}</ref><ref>{{Citace sborníku | příjmení = Tesař | jméno = Petr | odkaz na autora = | titul = Kašpar Xaver Sippeldey Monstrance s řádovým křížem | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Šopák | jméno sestavitele = Pavel | odkaz na sestavitele = | spolusestavitelé = a kol. | sborník = Znamení vertikál : církevní a náboženský život českého Slezska od středověku po první světovou válku | odkaz na sborník = | vydavatel = Slezské zemské muzeum | odkaz na vydavatele = | místo = Opava | rok vydání = 2013 | isbn = 978-80-87789-13-1 | url = | kapitola = | strany = 341}}</ref>|group=pozn.}}

== Odkazy ==
=== Poznámky ===
<references group="pozn."/>

=== Reference ===
<references />

=== Literatura ===
* {{Citace periodika | příjmení = Denkstein | jméno = Vladimír | odkaz na autora = Vladimír Denkstein | titul = K stavební historii farního kostela Nanebevzetí P. Marie v Opavě | periodikum = Slezský sborník | odkaz na periodikum = Slezský sborník | rok = 1935 | ročník = 40 | číslo = | strany = 58-69 | issn = 0037-6833}}
* {{Citace sborníku | příjmení = Grůza | jméno = Antonín | odkaz na autora = | příjmení sestavitele = Grůza | jméno sestavitele = Antonín | odkaz na sestavitele = | příjmení sestavitele2 = Vymětalová | jméno sestavitele2 = Martina | odkaz na sestavitele2 = | titul = Opavská konkatedrála po požáru z roku 1689 | sborník = Sborník Národního památkového ústavu v Ostravě | vydavatel = Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě | místo = Ostrava | rok vydání = 2003 | isbn = 80-85034-29-8 | strany = 20-27}}
* {{Citace monografie | příjmení = Müller | jméno = Karel | odkaz na autora = Karel Müller (archivář)| příjmení2 = Žáček | jméno2 = Rudolf | odkaz na autora2 = Rudolf Žáček | spoluautoři = a kol. | rok = 2006 | titul = Opava | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | počet stran = 611 | isbn = 80-7106-808-X}}
* {{Citace monografie | příjmení = Prix | jméno = Dalibor | odkaz na autora = Dalibor Prix | příjmení2 = Schenková | jméno2 = Marie | odkaz na autora2 = Marie Schenková | příjmení3 = Šopák | jméno3 = Pavel | odkaz na autora3 = Pavel Šopák | titul = Opava : konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie | vydavatel = Historická společnost Starý Velehrad | místo = Velehrad | rok = 2000 | počet stran = 27 | isbn = 80-86157-05-9}}
* {{Citace periodika | příjmení = Prix | jméno = Dalibor | odkaz na autora = | titul = O klenbě bývalé kaple Panny Marie při trojlodí městského kostela v Opavě | periodikum = Časopis Slezského zemského muzea. Série B | odkaz na periodikum = Časopis Slezského zemského muzea | rok = 2003 | měsíc = | ročník = 52 | číslo = 1 | strany = 14-57 | url = | issn = 1211-3131}}
* {{Citace monografie | příjmení = Rosová | jméno = Romana | odkaz na autora = | příjmení2 = Strakoš | jméno2 = Martin | odkaz na autora2 = | spoluautoři = a kol. | titul = Průvodce architekturou Opavy : Opava Architecture Guide | vydavatel = Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě | místo = Ostrava | rok = 2011 | počet stran = 399 | isbn = 978-80-85034-62-2}}
* {{Citace sborníku | příjmení = Vojtal | jméno = Petr | odkaz na autora = | titul = K regotizaci proboštského chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Opavě | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = | jméno sestavitele = | odkaz na sestavitele = | sborník = Opava : sborník k dějinám města 1 | odkaz na sborník = | vydavatel = AVE - Informační centrum Opavska ; Město Opava ; Matice Slezská | místo = Opava | rok vydání = 1998 | isbn = 80-902042-5-2 | strany = 109-115}}

=== Související články ===
* [[Římskokatolická farnost Panny Marie Opava]]
* [[Seznam svatých bran milosrdenství v České republice]]

=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* [http://homen.vsb.cz/~ber30/texty/varhany/nastroje/opava/pm/P-Maria.htm Varhany v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě]

{{katedrály v České republice}}

{{Portály|Architektura a stavebnictví|Křesťanství|Slezsko}}

[[Kategorie:Kostely ostravsko-opavské diecéze|Nanebevzetí Panny Marie (Opava)]]
[[Kategorie:Kostely v Opavě|Nanebevzetí Panny Marie (Opava)]]
[[Kategorie:Katedrály v Česku|Nanebevzetí Panny Marie]]
[[Kategorie:Kostely zasvěcené Panně Marii v Česku|Nanebevzetí Panny Marie (Opava)]]
[[Kategorie:Národní kulturní památky v okrese Opava]]
[[Kategorie:Kulturní památky v Opavě]]

Panzerzug Orlík

2018-11-09T17:44:26Z

90.178.155.55: /* Literatura */ Použití 3 broněviků u Bachmače a rota Colt z Olomouce (6. pluku)

{{Infobox - vojenská jednotka
|jméno = Obrněný vlak Orlík
|obrázek =
|velikost obrázku = 300px
|popisek = Skupina západní. Čs. improvizováný obrněný vlak Orlík. Ufa, červenec 1918.
|znak =
|země = {{flagicon|Československo}} [[Československo]]
|existence = 1918 - 1919
|vznik =
|zánik =
|typ = [[Obrněný vlak]]
|funkce =
|velikost =
|posádka = Posádku tvoří 58 bratří, 9-11 kulometů, 2 obrněné auta a jedno dělo.
|přezdívka =
|motto =
|velitelé = ppor. Choljavin, prap. Šrámek, por. Václav Šára
|podřízené jednotky =
|nadřazené jednotky = 4. střelecky pluk [[Československé legie]]
|války = [[Ruská občanská válka]]
|bitvy=
}}
[[File:Orlik 067.jpg|thumb|Obrněný vlak Orlík na dobročinné nálepce (Pestrý týden 1932)]]
'''Obrněný vlak Orlík''' byl improvizovaný obrněný vlak, součást penzenské skupiny, v rámci [[Československé legie]] za [[Ruská občanská válka|Ruské občanské války]]. Vznikl v Penze 29. května 1918. Vyzbrojen byl zpočátku 11 kulomety a 1 dělem. Obrněnou složku tvořily nejprve dva obrněné automobily na plošinových vagónech. Po dobytí Simbirska, 22. července 1918, ukořistily 1. a 4. československý pluk mimo jiné také obrněný vlak "Pěrvyj leninskyj broněpojezd" anarchisty Polupanova, jehož moderní pancéřové vozy, sestávající z obrněné lokomotivy a dvou dělových vozů standardního obrněného vlaku ruské armády typu "Chunchuz" a obrněné drezíny "Zaamurec", vyzbrojené dvěma děly v otočných věžích, se poté staly nejznámější sestavou obrněného vlaku Orlík. Lokomotiva byla až téměř uprostřed vlaku, aby dělové vozy neměly zastíněný palebný prostor a vpředu českoslovenští legionáři zapřahali prázdný plošinový vagon, který měl odhalit možné podminování trati.

== Posádka ==
Posádku tvořilo zpočátku 56 kulometčíků oddílu Kolta (Colt) hanáckého pluku (proslavená v Bitvě u Bachmače a o Doč), 10 kulometčíků oddílu Maxim, velitel kulometčíků prap. Šrámek, jedna četa pěchoty, jedna četa 1. technické roty, jedna četa zákopníků 4. pluku (techn. a zák. četě velí ppor. Untermüller), jednoho 76mm děla s obsluhou od 3. baterie - velitel br. Melichar a 2 obrněných aut typu Armstrong-Whitworth Fiat a Austin. Později, zejména po změně sestavy vozů vlaku, procházela sestava posádky dalšími změnami.
Do vlasti byla evakuována pouze posádka vlaku na lodí Sherman, což byl transport č. 27. Transport zakončil svou cestu v Terstu, odkud pokračoval železnicí. Do vlasti přibyl 9. 7. 1920.

== Velitelé ==
* prap. Šrámek,
* podplukovník Vladimír Choljavin
* por. (generál) [[Václav Šára (generál)|Václav Šára]]

== Oblasti operací ==
* '''[[Transsibiřská magistrála]]''' (1918 - 1919)
* '''[[Vladivostok]]''' (1919 - 1920)

== Literatura ==
* Kolomiec M., Bronja Russkoj Armii, EKSMO 2008
* Bohumír Kudlička: Orlik - Armored Train of the Czechoslovak Legion in Russia. Tankograd Gazette, rok 2001, č. 15, str. 27-30.
* [[Vratislav Preclík]]: Masaryk a bitva u Bachmače právě před sto lety, in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, leden - březen 2018, roč. XXVI., čís. 121. ISSN 1210-1648, str.8-12

== Externí odkazy ==
* [http://www.magalien.com/hrabe/ruska_anabase/obsah.html Ruská anabase – Deník legionáře Josefa Holuba]

[[Kategorie:Vojenské jednotky]]
[[Kategorie:Československé legie| ]]
[[Kategorie:První československý odboj]]

Panzerzug Orlík

2018-11-09T17:32:50Z

90.178.155.55: /* Posádka */ Kulometná rota z Olomouce

{{Infobox - vojenská jednotka
|jméno = Obrněný vlak Orlík
|obrázek =
|velikost obrázku = 300px
|popisek = Skupina západní. Čs. improvizováný obrněný vlak Orlík. Ufa, červenec 1918.
|znak =
|země = {{flagicon|Československo}} [[Československo]]
|existence = 1918 - 1919
|vznik =
|zánik =
|typ = [[Obrněný vlak]]
|funkce =
|velikost =
|posádka = Posádku tvoří 58 bratří, 9-11 kulometů, 2 obrněné auta a jedno dělo.
|přezdívka =
|motto =
|velitelé = ppor. Choljavin, prap. Šrámek, por. Václav Šára
|podřízené jednotky =
|nadřazené jednotky = 4. střelecky pluk [[Československé legie]]
|války = [[Ruská občanská válka]]
|bitvy=
}}
[[File:Orlik 067.jpg|thumb|Obrněný vlak Orlík na dobročinné nálepce (Pestrý týden 1932)]]
'''Obrněný vlak Orlík''' byl improvizovaný obrněný vlak, součást penzenské skupiny, v rámci [[Československé legie]] za [[Ruská občanská válka|Ruské občanské války]]. Vznikl v Penze 29. května 1918. Vyzbrojen byl zpočátku 11 kulomety a 1 dělem. Obrněnou složku tvořily nejprve dva obrněné automobily na plošinových vagónech. Po dobytí Simbirska, 22. července 1918, ukořistily 1. a 4. československý pluk mimo jiné také obrněný vlak "Pěrvyj leninskyj broněpojezd" anarchisty Polupanova, jehož moderní pancéřové vozy, sestávající z obrněné lokomotivy a dvou dělových vozů standardního obrněného vlaku ruské armády typu "Chunchuz" a obrněné drezíny "Zaamurec", vyzbrojené dvěma děly v otočných věžích, se poté staly nejznámější sestavou obrněného vlaku Orlík. Lokomotiva byla až téměř uprostřed vlaku, aby dělové vozy neměly zastíněný palebný prostor a vpředu českoslovenští legionáři zapřahali prázdný plošinový vagon, který měl odhalit možné podminování trati.

== Posádka ==
Posádku tvořilo zpočátku 56 kulometčíků oddílu Kolta (Colt) hanáckého pluku (proslavená v Bitvě u Bachmače a o Doč), 10 kulometčíků oddílu Maxim, velitel kulometčíků prap. Šrámek, jedna četa pěchoty, jedna četa 1. technické roty, jedna četa zákopníků 4. pluku (techn. a zák. četě velí ppor. Untermüller), jednoho 76mm děla s obsluhou od 3. baterie - velitel br. Melichar a 2 obrněných aut typu Armstrong-Whitworth Fiat a Austin. Později, zejména po změně sestavy vozů vlaku, procházela sestava posádky dalšími změnami.
Do vlasti byla evakuována pouze posádka vlaku na lodí Sherman, což byl transport č. 27. Transport zakončil svou cestu v Terstu, odkud pokračoval železnicí. Do vlasti přibyl 9. 7. 1920.

== Velitelé ==
* prap. Šrámek,
* podplukovník Vladimír Choljavin
* por. (generál) [[Václav Šára (generál)|Václav Šára]]

== Oblasti operací ==
* '''[[Transsibiřská magistrála]]''' (1918 - 1919)
* '''[[Vladivostok]]''' (1919 - 1920)

== Literatura ==
* Kolomiec M., Bronja Russkoj Armii, EKSMO 2008
* Bohumír Kudlička: Orlik - Armored Train of the Czechoslovak Legion in Russia. Tankograd Gazette, rok 2001, č. 15, str. 27-30.
* Vratislav Preclík: Masaryk a bitva u Bachmače právě před sto lety, in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, leden - březen 2018, roč. XXVI., čís. 121. ISSN 1210-1648, str.8-12

== Externí odkazy ==
* [http://www.magalien.com/hrabe/ruska_anabase/obsah.html Ruská anabase – Deník legionáře Josefa Holuba]

[[Kategorie:Vojenské jednotky]]
[[Kategorie:Československé legie| ]]
[[Kategorie:První československý odboj]]

Panzerzug Orlík

2018-11-06T23:13:58Z

90.178.155.55: /* Literatura */ čs. obrněné vlaky

{{Infobox - vojenská jednotka
|jméno = Obrněný vlak Orlík
|obrázek =
|velikost obrázku = 300px
|popisek = Skupina západní. Čs. improvizováný obrněný vlak Orlík. Ufa, červenec 1918.
|znak =
|země = {{flagicon|Československo}} [[Československo]]
|existence = 1918 - 1919
|vznik =
|zánik =
|typ = [[Obrněný vlak]]
|funkce =
|velikost =
|posádka = Posádku tvoří 58 bratří, 9-11 kulometů, 2 obrněné auta a jedno dělo.
|přezdívka =
|motto =
|velitelé = ppor. Choljavin, prap. Šrámek, por. Václav Šára
|podřízené jednotky =
|nadřazené jednotky = 4. střelecky pluk [[Československé legie]]
|války = [[Ruská občanská válka]]
|bitvy=
}}
[[File:Orlik 067.jpg|thumb|Obrněný vlak Orlík na dobročinné nálepce (Pestrý týden 1932)]]
'''Obrněný vlak Orlík''' byl improvizovaný obrněný vlak, součást penzenské skupiny, v rámci [[Československé legie]] za [[Ruská občanská válka|Ruské občanské války]]. Vznikl v Penze 29. května 1918. Vyzbrojen byl zpočátku 11 kulomety a 1 dělem. Obrněnou složku tvořily nejprve dva obrněné automobily na plošinových vagónech. Po dobytí Simbirska, 22. července 1918, ukořistily 1. a 4. československý pluk mimo jiné také obrněný vlak "Pěrvyj leninskyj broněpojezd" anarchisty Polupanova, jehož moderní pancéřové vozy, sestávající z obrněné lokomotivy a dvou dělových vozů standardního obrněného vlaku ruské armády typu "Chunchuz" a obrněné drezíny "Zaamurec", vyzbrojené dvěma děly v otočných věžích, se poté staly nejznámější sestavou obrněného vlaku Orlík. Lokomotiva byla až téměř uprostřed vlaku, aby dělové vozy neměly zastíněný palebný prostor a vpředu českoslovenští legionáři zapřahali prázdný plošinový vagon, který měl odhalit možné podminování trati.

== Posádka ==
Posádku tvořilo zpočátku 56 kulometčíků oddílu Kolta (Colt) hanáckého pluku, 10 kulometčíků oddílu Maxim, velitel kulometčíků prap. Šrámek, jedna četa pěchoty, jedna četa 1. technické roty, jedna četa zákopníků 4. pluku (techn. a zák. četě velí ppor. Untermüller), jednoho 76mm děla s obsluhou od 3. baterie - velitel br. Melichar a 2 obrněných aut typu Armstrong-Whitworth Fiat a Austin. Později, zejména po změně sestavy vozů vlaku, procházela sestava posádky dalšími změnami.
Do vlasti byla evakuována pouze posádka vlaku na lodí Sherman, což byl transport č. 27. Transport zakončil svou cestu v Terstu, odkud pokračoval železnicí. Do vlasti přibyl 9. 7. 1920.

== Velitelé ==
* prap. Šrámek,
* podplukovník Vladimír Choljavin
* por. (generál) [[Václav Šára (generál)|Václav Šára]]

== Oblasti operací ==
* '''[[Transsibiřská magistrála]]''' (1918 - 1919)
* '''[[Vladivostok]]''' (1919 - 1920)

== Literatura ==
* Kolomiec M., Bronja Russkoj Armii, EKSMO 2008
* Bohumír Kudlička: Orlik - Armored Train of the Czechoslovak Legion in Russia. Tankograd Gazette, rok 2001, č. 15, str. 27-30.
* Vratislav Preclík: Masaryk a bitva u Bachmače právě před sto lety, in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, leden - březen 2018, roč. XXVI., čís. 121. ISSN 1210-1648, str.8-12

== Externí odkazy ==
* [http://www.magalien.com/hrabe/ruska_anabase/obsah.html Ruská anabase – Deník legionáře Josefa Holuba]

[[Kategorie:Vojenské jednotky]]
[[Kategorie:Československé legie| ]]
[[Kategorie:První československý odboj]]

Panzerzug Orlík

2018-11-06T23:06:53Z

90.178.155.55: Logika sestavy obrněného vlaku Orlík

{{Infobox - vojenská jednotka
|jméno = Obrněný vlak Orlík
|obrázek =
|velikost obrázku = 300px
|popisek = Skupina západní. Čs. improvizováný obrněný vlak Orlík. Ufa, červenec 1918.
|znak =
|země = {{flagicon|Československo}} [[Československo]]
|existence = 1918 - 1919
|vznik =
|zánik =
|typ = [[Obrněný vlak]]
|funkce =
|velikost =
|posádka = Posádku tvoří 58 bratří, 9-11 kulometů, 2 obrněné auta a jedno dělo.
|přezdívka =
|motto =
|velitelé = ppor. Choljavin, prap. Šrámek, por. Václav Šára
|podřízené jednotky =
|nadřazené jednotky = 4. střelecky pluk [[Československé legie]]
|války = [[Ruská občanská válka]]
|bitvy=
}}
[[File:Orlik 067.jpg|thumb|Obrněný vlak Orlík na dobročinné nálepce (Pestrý týden 1932)]]
'''Obrněný vlak Orlík''' byl improvizovaný obrněný vlak, součást penzenské skupiny, v rámci [[Československé legie]] za [[Ruská občanská válka|Ruské občanské války]]. Vznikl v Penze 29. května 1918. Vyzbrojen byl zpočátku 11 kulomety a 1 dělem. Obrněnou složku tvořily nejprve dva obrněné automobily na plošinových vagónech. Po dobytí Simbirska, 22. července 1918, ukořistily 1. a 4. československý pluk mimo jiné také obrněný vlak "Pěrvyj leninskyj broněpojezd" anarchisty Polupanova, jehož moderní pancéřové vozy, sestávající z obrněné lokomotivy a dvou dělových vozů standardního obrněného vlaku ruské armády typu "Chunchuz" a obrněné drezíny "Zaamurec", vyzbrojené dvěma děly v otočných věžích, se poté staly nejznámější sestavou obrněného vlaku Orlík. Lokomotiva byla až téměř uprostřed vlaku, aby dělové vozy neměly zastíněný palebný prostor a vpředu českoslovenští legionáři zapřahali prázdný plošinový vagon, který měl odhalit možné podminování trati.

== Posádka ==
Posádku tvořilo zpočátku 56 kulometčíků oddílu Kolta (Colt) hanáckého pluku, 10 kulometčíků oddílu Maxim, velitel kulometčíků prap. Šrámek, jedna četa pěchoty, jedna četa 1. technické roty, jedna četa zákopníků 4. pluku (techn. a zák. četě velí ppor. Untermüller), jednoho 76mm děla s obsluhou od 3. baterie - velitel br. Melichar a 2 obrněných aut typu Armstrong-Whitworth Fiat a Austin. Později, zejména po změně sestavy vozů vlaku, procházela sestava posádky dalšími změnami.
Do vlasti byla evakuována pouze posádka vlaku na lodí Sherman, což byl transport č. 27. Transport zakončil svou cestu v Terstu, odkud pokračoval železnicí. Do vlasti přibyl 9. 7. 1920.

== Velitelé ==
* prap. Šrámek,
* podplukovník Vladimír Choljavin
* por. (generál) [[Václav Šára (generál)|Václav Šára]]

== Oblasti operací ==
* '''[[Transsibiřská magistrála]]''' (1918 - 1919)
* '''[[Vladivostok]]''' (1919 - 1920)

== Literatura ==
* Kolomiec M., Bronja Russkoj Armii, EKSMO 2008
* Bohumír Kudlička: Orlik - Armored Train of the Czechoslovak Legion in Russia. Tankograd Gazette, rok 2001, č. 15, str. 27-30.

== Externí odkazy ==
* [http://www.magalien.com/hrabe/ruska_anabase/obsah.html Ruská anabase – Deník legionáře Josefa Holuba]

[[Kategorie:Vojenské jednotky]]
[[Kategorie:Československé legie| ]]
[[Kategorie:První československý odboj]]